Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Back to Forks

25.12.2010 (18:15) • NessieCarlie • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2224×

Back to Forks

Bellin pohled

Byla polovina týdne a já jsem se ráno dívala z okna, jak Charlie jede do práce, a přitom jsem přemýšlela, že bych mohla na dobu odjet z Forks. I když vím, že by to Charlie asi těžce nesl, už jsem dál nemohla, i když to bylo už teď lepší, snášet ty soucitné pohledy nad tím, že mě Edward opustil. Už jsou tři měsíce od toho dne, co se se mnou Edward Cullen rozešel a odjel s celou svojí rodinou kdoví kam. Na tu dobu po jeho odchodu nerada vzpomínám. Trpěla jsem nočními můrami, byla jsem uzavřená do sebe a vlastně skoro s nikým jsem nekomunikovala. Charlie nevěděl, co se mnou má dělat. Teprve před pár týdny se můj život vrátil do starých kolejí. Obnovila jsem komunikaci s přáteli a zkoušela jsem žít jako by se nic nestalo, ale moc to nešlo.

Když jsem přijela na parkoviště a vystoupila z auta, viděla jsem, jak na mě Jessica mává a volá: „Bello! Bello!” Jak ke mně doběhla, tak spustila: „Bello, Cullenovi se vrátili!!” řekla.

„Cože?” zeptala jsem se překvapeně. „A jak to víš? Ty si je viděla?” začala jsem se vyptávat.

„No, před chvílí jsem viděla Alice a Rosalii,” dořekla a začalo zvonit, takže jsme se rychle vydaly do třídy.

Po příchodu do třídy jsem se ještě ani pořádně neohlédla a už mi někdo visel kolem krku. Byla to Alice.

„Ahoj Bello, tak ráda tě vidím,” řekla.

„Ahoj Alice, taky tě ráda vidím,” sedla jsem si za ni do lavice a povídaly jsme si. „Alice, proč jste se vrátili?” zeptala jsem se.

„No, když jsme odjeli z Forks, tak jsme se rozhodli, že se na nějaký čas usadíme v Kanadě. Mysleli jsme si, že jsme tu jen na přechodnou dobu a že se potom odcestujeme jinam, ale nestalo se tak. Po více jak dvou měsících, nám Carlisle oznámil, že se vracíme zpět do Forks. Všichni měli radost. Víš, byli jsme v Kanadě nešťastní. Rosalie a já jsme skoro nechodily na nákupy, Esme přestala rekonstruovat domy a dokonce ani Emmettovi nebylo dvakrát do smíchu. A Edward ten s námi vůbec nekomunikoval a uzavřel se do sebe. Prostě každý měl špatnou náladu. Totiž, když se s tebou Edward rozešel, tak jsme mu to všichni vyčítali, teda zejména Rosalie.”

„Cože, Rosalie?” zeptala jsem se překvapeně.

„Ano, Rose, začala jsi jí dokonce potom i chybět,” řekla a tím mi naprosto vyrazila dech. Já jsem chyběla Rosalii, té Rosalii, se kterou jsem si nikdy moc nerozuměla, a která mě nikdy neměla moc v lásce.

„A Edward je tu taky?” optala jsem se.

„Jo, je ale dneska do školy ještě nešel,” odpověděla a v tom zazvonilo na konec hodiny a všichni se začali zvedat k odchodu. Já a Alice jsme šly jako poslední. V tom se Alice zeptala: „Bello, nechtěla by si odpoledne přijet k nám? Esme tě určitě ráda uvidí” zeptala se a já přemýšlela nad odpovědí.

„Edward bude taky doma?” řekla jsem.

„Ne, ten doma nebude. Je celý den na lovu a vrátí se stejně až večer,” odpověděla.

„Dobře, přijedu. Taky ostatní ráda uvidím,” řekla jsem a Alice se zaradovala, objala mě a rozeběhla se po chodbě. Zbytek školy už potom utekl celkem rychle. Když jsem přijela domů, Charlie ještě nebyl doma. Převlékla jsem se, něco malého jsem snědla a pak se už vydala k Alice domů. Jak jsem se blížila k domu Cullenových, tak jsem začala být trochu nervózní, i když jsem ani nevěděla z čeho. Jenom co jsem vešla do jejich krásného domu, tak už mě vítala Alice a vzápětí za ní byla Esme. Objala mě a řekla:

„Ahoj zlatíčko, tak ráda tě zase vidím.”

„Ahoj Esme, tak tě ráda vidím,” usmála jsem se a Esme s Alice mi úsměv oplatily. Najednou přiběhl Emmett a už mě držel v náručí a točil se mnou.

„Jééé, Bello, ty jsi mi chyběla, alespoň si mám zase z koho dělat srandu” jenom co to dořekl, tak se mu úsměv roztáhl do široka. Zazubila jsem se na něj a šla se přivítat s Rose a Jasperem. Rosalie se na mě mile usmívala a Jasper, ten asi vycítil moji počáteční nervozitu a pořád mě sledoval. Ale taky bylo na něm vidět, že mě rád vidí.

„Taky jste mi všichni hrozně chyběli.“ Jenom co jsem to dořekla, tak už se z obýváku ozvalo „Ty nám taky,” potěšilo mě to. Byl to Emmett s Jasperem, kteří právě sledovali nějaký fotbalový zápas. Já a Alice, Rosalie a Esme jsme celou dobu povídaly. Po dlouhém povídaní jsem se podívala na hodinky a bylo už celkem pozdě. Začala jsem se zvedat k odchodu, ale slyšela jsem, že právě někdo přišel. Byl to Edward. Když mě viděl, tvářil se překvapeně, ale musel vědět, že jsem tady.

„Ahoj Bello,” řekl.

„Ahoj Edwarde,” pozdravila jsem ho. Po chvilce trapného ticha jsem řekla: „Už je pozdě, pojedu domů.”

„Odvezu tě,” nabídl se Edward.

„Ne, to není třeba, pojedu sama, mám tu auto,” odpověděla jsem mu. Se všemi jsem se rozloučila a odjela domů.

Edwardův pohled

Po návratu do Forks se moje nálada zlepšila, přece jenom je tu Bella. Opustit ji byla ta největší chyba, co jsem kdy udělal. Vím, že až Bellu uvidím, tak se za to budu nenávidět ještě víc. Tenkrát, když jsem jí řekl, že odjíždíme, že už mě nikdy neuvidí, jsem věděl, že jí velmi ublížím, ale přesto jsem to udělal.

Před třemi měsíci, když jsem se vrátil domů, křičeli na mě myšlenky ostatních typu: „Jak jsi to mohl udělat?!” někdy jsem si opravdu přál, abych myšlenky ostatních slyšet nemohl. Po odjezdu do Kanady, jsem vlastně přestal komunikovat skoro se všemi. Jasper, ten ze začátku nebýval skoro ani doma, protože nemohl snést nápor všech těch emocí. Alice už nebavily ani nákupy a Rosalii to samé, ale ještě k tomu přemýšlela a vzpomínala na to, jak se k Belle chovala a že ji to mrzí. Esme, ta zase přestala opravovat domy a podle Jasperových myšlenek se cítila, jakoby přišla o další dceru. Ani Emmettovi už nebylo do smíchu a Carlisle, ten byl neustále zavřený v pracovně.

Něco málo po dvou měsících jsme měli doma rodinnou poradu. Právě jsem se vracel z lovu a všichni čekali jenom na mě. Posadil jsem se a Carlisle tedy začal:

„Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl, že se vrátíme zpět do Forks. Bude to tak pro nás všechny lepší.” Všichni radostí oplývali, teda zejména Alice. Ale já jsem se v té chvíli cítil úplně nepopsatelně. Měl jsem z toho, že se vracíme zpět domů radost, ale taky strach co mi Bella řekne, až mě znovu uvidí. Jak jsem nad tím přemýšlel, dopadla na mě vlna klidu a taky Jasperovi myšlenky. Se zaujetím si mě prohlížel, jak se ve mně mísí pocity.

Po příjezdu do Forks, jsme se snažili uvést vše do normálu. Alice a Rose už začaly znovu chodit do školy, ale já s Emmettem a Jasperem jsme ještě počkali. Byla polovina týdne, holky se chystaly do školy a já jsem šel na lov. Ostatní byli doma, kromě Carlislea, ten byl v práci. Práce doktora mu chyběla. Na lovu jsem byl celý den a vracel jsem se až večer. Když jsem přibíhal k domu, ucítil jsem známou vůni. U nás doma je Bella. Moje Bella. Vešel jsem do kuchyně a tam seděla ona.

„Ahoj Bello,” pozdravil jsem ji.

„Ahoj Edwarde,” odpověděla mi. Chvíli bylo ticho, ale potom řekla: „Je pozdě, pojedu domů.” Chtěl jsem si s ní promluvit, a tak jsem jí nabídl: „Odvezu tě.”

„Ne, to není třeba, pojedu sama, mám tu auto,” odpověděla mi a otočila se na ostatní a rozloučila se s nimi a potom odjela. Šel jsem do svého pokoje. Za chvíli za mnou přišel Jasper:

„Můžu?” zeptal se. Jenom jsem přikývl. Posadil se na postel a podíval se na mně. „Když tu byla Bella, tak jsem u ni cítil nervozitu, strach, ale taky lásku a nenávist. Ona tě i přesto, že jsi ji opustil, stále miluje, ale taky tě za to z jisté části nenávidí. No, myslel jsem si, že by bylo dobré, abys to věděl,” řekl a už se zvedal k odchodu.

„Díky, Jazzi,” poděkoval jsem mu.

„Není zač,” odpověděl a zmizel za dveřmi. Musím si s Bellou promluvit.

Bellin pohled

Když jsem odjížděla od domu Edwarda, přepadl mě hrozný pocit úzkosti. Vůbec jsem nevnímalo to, že řídím auto a jenom jsem přemýšlela nad sebou, Edwardem a nad vším co se za tu dobu stalo. Jasper, ten určitě musel cítit moje pocity, které cítím k nim, ale hlavně k Edwardovi. Musel vědět, že ho stále miluji, ale taky to, že ho i nenávidím. Po příjezdu domů, na mě v obýváku čekal Charlie.

„Kde jsi byla?” zeptal se.

„Byla jsem u Cullenových,” odpověděla jsem mu.

„No, slyšel jsem, že se vrátili. A proč jsi u nich vůbec byla, ty už jsi zapomněla, co ti Edward udělal?” opáčil se.

„Ne, nezapomněla, jenom jsem je chtěla vidět a víš co? Jdu radši spát. Dobrou noc!” řekla jsem mu a odešla.

Ráno jsem šla do kuchyně na snídani a tam na mě čekal Charlie.

„Dobré ráno, tati,” pozdravila jsem ho.

„Dobré ráno holčičko,” řekl. „Chtěl jsem se ti omluvit, za ten včerejšek...” začal s omluvou, ale já ho zastavila.

„To je v pořádku, tati, měla jsem ti říct, kde jsem,” dořekla jsem a táta odešel do práce a já jela do školy. Snažila jsem vyhýbat Edwardovi a docela mi to i šlo, protože skoro celý zbytek týdne prosvitovalo sluníčko. Byl další týden a já jsem po škole měla celé odpoledne volno, a tak mě napadlo, že se půjdu podívat na tu louku, kde jsem kdysi chodila s Edwardem. Když jsem tam přišla, vyvolalo to ve mě spoustu vzpomínek. Sedla jsem si do nádherně barevných květů. Chvíli jsem tam seděla a potom jsem slyšela, jak se za mnou někdo blíží. Byl to Edward. Ucítila jsem, jak se mi po tváři kutálí slza a potom další a další. Edward si sedl vedle mě.

„Ahoj Bells, proč brečíš?” zeptal se.

„Ty se ptáš, proč brečím? Tak já ti řeknu proč. Je to kvůli tobě. To, že ses vrátil zpět sem, do Forks, začínám vše prožívat znovu. Potom, co jsi mě v tom lese nechal, potom co jsi mi řekl, že už mě nemiluješ, se mi chtělo umřít. Tak hrozně jsem se trápila a to všechno kvůli tobě. To ses vrátil jenom proto, abys mě znova trápil?!” křičela jsem na něj, ale ulevilo se mi, protože všechny ty emoce, které jsem cítila, musely jít ven. Podívala jsem se na Edwarda a z jeho obličeje vyzařovala úzkost.

„Bello, udělal jsem to jen proto, aby si mohla žít normální šťastný život,” řekl.

„Cože, abych měla šťastný život? Ten jsem měla s tebou!” řekla jsem a už jsem chtěla odejít, ale on mě zastavil.

„Bello, vím, že jsem ti velmi ublížil, ale věř mi, že jsem tě nikdy nepřestal milovat. Prosím, odpusť mi to. Je mi to tak líto,” dořekl a v tu chvíli udělal něco, co jsem nečekala. Políbil mě. Chvíli jsem se bránila, ale potom jsem mu už polibky oplácela. Když jsme se od sebe odtáhli, tak se zeptal:

„Bells, co kdybychom to spolu zkusili znovu?”

„Víš, Edwarde, je to pro mě velmi těžké. Ano, miluji tě, ale bojím se, že něco takového uděláš znova a já to budu prožívat opět,” řekla jsem mu co si myslím a čekala jsem, co mi na to odpoví.

„Bello, neboj se, něco takového se už nestane. Takovou chybu už podruhé neudělám. Tak co, myslíš, že bychom to mohli spolu zkusit znovu? A neboj, už tě nezklamu,” řekl a já ho místo odpovědi políbila.

„Stačí to jako odpověď?” zeptala jsem se a usmála se na něj.

„Jo, stačí, i když...” řekl a zvedl se ze země. Podívala jsem se na něj a pak se postavila. Chytl mě za ruku a řekl: „Omlouvám se ti za to, že jsem tě tak trápil, a tak bych se tě chtěl na něco zeptat. Isabello Swanová vezmeš si mě?” Čekala jsem cokoli, ale tohle vážně ne. Otevřel sametovou krabičku a tam byl krásný prstýnek. Jeho tvář mě pozorovala a čekala, co odpovím. Možná to bude chyba, co teď udělám, ale možná taky ne.

„Ano,” vydechla jsem. Viděla jsem, jak se jeho obličej se rozzářil. Z krabičky vyndal prstýnek a dal mi ho na prst.

„Bello, miluji tě a už tě neopustím,” řekl.

„Tak to doufám, a tak tě miluji,” řekla jsem a usmála se. On mi úsměv oplatil. Po tom, už jsme vyšli ruku v ruce z louky, za naší společnou věčností.

Autor: NessieCarlie, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Back to Forks: