Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » 100 let bez Tebe...

Bella jede zachránit Edwarda do Volterry... Podaří se jí to? Jak se Aro rozhodne? To se dozvíte v mé první povídce na těchto stránkách... :D

Nemůžu uvěřit, že je to dnes 100 let, co si Edward myslí, že jsem mrtvá. Stalo se to takhle:

 

Jela jsem s Alice zachránit do Volterry Edwarda, protože si myslel, že jsem se zabila skokem z útesu. I přes velké obtíže jsme ho stihli zachránit. Jenomže upíří vládce Aro si nás s Edwardem zavolal. Tehdy jsem se šíleně bála a měla jsem proč. Oznámil nám, že je Edward, za prozrazení upíří existence, odsouzen k trestu smrti a já zůstanu ve Volteře.

„Ne!“ zakřičela jsem a slzy mi tekly proudem po tvářích. „Zabijte mě! Jen ho nechte žít! Prosím!“ prosila jsem hystericky. Podívala jsem se na Edwarda, který se tvářil nevěřícně.

„Ne. To nedělej. Ne,“ šeptal.       

„Musím,“ řekla jsem a přistoupila k Arovi.

„Jak dojemné,“ tleskal Aro. „Budiž. Edwarde, máš štěstí, že mám dnes dobrou náladu. Jsi volný, ale trest dostane tvá milá. Rád jsem tě opět viděl. A pozdravuj Carlislea. Sbohem.“

„Ne!“ zařval Edward.

„Felixi, Demetri, odveďte ho!“ nařídil Aro a za Edwardem se objevili dva upíři.

„Sbohem,“ stihla jsem ještě naznačit rty.

„Podej mi svou dlaň,“ přikázal Aro a já ho poslechla. „Zajímavé. To je velmi zajímavé,“ řekl po chvíli. „Chvíli si tu pobudeš a pak se uvidí. Pokud jsou mé domněnky správné, mohla bys mít jako upírka, velmi mocný dar,‘‘ vysvětlil mi své počínání.

„Jak si přejete,“ řekla jsem a vyčkávala na další pokyn.

„Jane! Alecu! Pojďte sem!“ zvolal. Po vteřině se před ním objevila drobná blonďatá dívka a celkem vysoký hnědovlasý kluk.

„Volal jste nás?“ optala se ta holka.

„Ano, okamžitě mi přiveďte Eleazara. Vezměte s sebou Demetriho,‘‘ řekl a oba odešli. Potom se otočil ke mně: „Budeš mít pokoj pro hosty. Stráž tě tam zavede. Máš zakázaný jakýkoliv kontakt s rodinou a okolím. Je ti to jasné?“ zeptal se a já se zmohla jen na přikývnutí.

Z ničeho nic se za mnou objevil upír a odvedl mě do mého nového pokoje. Vlastně bych měla říct vězení.

Vstoupila jsem do zeleného pokoje, který byl moderně zařízen. Vešla jsem dovnitř a za mnou se zavřely dveře, které se zamkly.

 

Ze vzpomínek mě vytrhlo zaklepání.

„Dále,“ řekla jsem. Objevil se Felix.

„Princezno, měla byste se začít připravovat. Oslava začíná za dvě hodiny,“ oznámil mi.

„Děkuji, Felixi. Zavolej mi Jane,“ nařídila jsem. Potom jsem se zvedla a šla do své koupelny se vysprchovat. Po sprše jsem se zachumlala v županu a vyšla z koupelny. Jane už seděla na pohovce.

„Připravena?“ zeptala se. Přikývla jsem a posadila se před zrcadlo. Jane mi začala fénovat vlasy a já se opět ponořila do svých vzpomínek.

 

Ještě ten večer se vrátili i s tím Eleazarem. I s Arem přišli do mého „vězeňského“ pokoje.

„Jaký má dar?“ zeptal se Aro na rovinu.

„Je velmi silná. Má štíty. Psychický i fyzický,“ řekl a zasekl se. Po pár minutách ticha pokračoval: „Aro, ta legenda je pravdivá. Pokud ji proměníš, stane se z ní nejmocnější upírka v historii,“ oznámil.

„Myslíš Damienovu legendu?“ ujišťoval se Aro překvapeně.

„Ano, přesně tu myslím.“

„O čem to mluvíte?“ zeptala jsem se.

„Jistý upír jménem Damien před svou smrtí prohlásil, že se narodí děvče, které když podstoupí proměnu, stane se nejmocnější upírkou,“ odpověděl na mou otázku Eleazar.

„Úchvatné,“ prohlásil Aro. Lidskou chůzí přišel až ke mně a kousl mě do krku.

Tři dny jsem byla v ohni a pak to přestalo. Začala jsem se živit zvířecí krví a ještě ten den jsem se dozvěděla, že když se do mě Aro zakousl, prohlásil mě za svou dceru. Od té doby mě všichni upíři znají jako upírku Marii Volturiovou.

 

A co se dělo s Edwardem? První informace jsem dostala před pěti lety, že se dal dohromady s Tanyou Denali. To je ta upírka, o které mi vyprávěl, že se ho snažila uhnat. No, nakonec se jí to povedlo.

Doufám, že je šťastný a na mě zapomněl.

„Hotovo,“ ozvala se Jane. Vrátila jsem se do reality a podívala se na nádhernou upírku v zrcadle.

„Děkuji, Jane. Jako vždy se ti to povedlo. Kde mám šaty?“ optala jsem se.

„Na posteli,“ řekla a odešla. Pohledem jsem zamířila k posteli a spatřila šaty stvořené jako pro princeznu, které jsem si měla obléct. Měli mou oblíbenou barvu – královskou modř.

Oblékla jsem si je a nazula si střevíčky stejné barvy. Jé - já vám vlastně ještě neřekla, díky čemu jsem ta nejmocnější upírka. Mám všechny dary, které existují a ještě nějaké, které mám jenom já.

Po chvíli někdo zaklepal a po mém vyzvání vstoupil Demetri.

„Moc ti to sluší, Bello,“ polichotil mi. On je jediný, kterému jsem dovolila oslovovat mě mým pravým jménem. Pro ostatní jsem princezna Marie.

„Děkuji, Demetri,“ poděkovala jsem a my vyrazili do hlavního sálu, kde probíhaly mé sté upíří narozeniny.

V půli cesty jsem ale musela zastavit, protože jsem ucítila až moc známý pach.

„Demetri, jsou tu i Cullenovi?“ zeptala jsem se.

Demetri posmutněl a řekl: „Ano, dorazili, ale neví, že jsi to ty.“

„A tak to i zůstane,“ řekla jsem až trochu moc tvrdě a proměnila jsem se ve vysokou zlatookou blondýnu.

„Předtím ti to slušelo víc,“ namítl Demetri.

„Já jsem pro ně mrtvá a tak to i zůstane,“ zopakovala jsem naštvaně a pokračovali jsme v cestě.

Pře dveřmi jsem už nebyla naštvaná, ale nervózní. Byla jsem šíleně nervózní. Potom se otevřely dveře a my vstoupili.

„Dámy a pánové,“ zvolal Aro, můj otec, slavnostně: „Dovolte mi představit vám mou dceru a vaši princeznu Marii Volturiovou. Dnes slaví své sté upíří narozeniny. Drahoušku, pojď se jim ukázat,“ vyzval mě a já k němu přišla a otočila se k hostům. Pohledem jsem se zarazila u Cullenů. Všichni se mile usmívali, pouze Edward se netvářil mile, ale frustrovaně. Z druhé strany se na něj lepila blondýna. To byla zřejmě Tanya. Byla nádherná. Takže můj Edward už není můj. To mě probralo.

„Vážení hosté,“ pronesla jsem. „Moc vám děkuji, že jste přijali otcovo pozvání a přišli se se mnou seznámit a zároveň slavit. Tento den je výjimečný. Jak už řekl můj otec, dnes slavím své sté narozeniny. Především děkuji Cullenům, že se zde objevili, protože vím, že i oni mají důležitý den. Je to sto let od tragédie, která se v jejich rodině udála. Většina z vás o té tragédii netuší, ale já ano. Já tu totiž byla, když se stala. Ta tragédie započala ve Forks, kde tehdy žili, a skončila zde ve Volteře. Proto děkuji, že se zde i přes tu tragédii objevili. Mnohokrát děkuji a tímto zahajuji oslavu.“ Dokončila jsem svůj proslov a otočila se k Arovi. ´Proč jsi je pozval?´ - poslala jsem mu myšlenku.

´Sto let jsi žila ve smutku. Musel jsem to udělat,‘ - řekl mi v myšlenkách a usmál se.

´Oni už mají náhradu,‘ - odvětila jsem mu v myšlenkách a otočila se k němu zády. Zvedla jsem pohled ze země, a kdybych nebyla upír, lekla bych se. Přede mnou stál Carlisle. Moc mile se usmál a pohlédl na Ara: ,,Aro, smím požádat tvou dceru o tanec?“ zeptal se.

„Pokud bude souhlasit,“ povolil.

„Smím vás požádat o tanec, princezno?“ zeptal se tentokráte mě. Nemohla jsem odmítnout.

„Samozřejmě,“ odpověděla jsem a začali jsme tancovat. Po chvilce se k nám přidaly další páry.

„Smím vědět, jak jste se o tom dozvěděla?“ zeptal se. A je to tu. Počítala jsem s tím.

„Myslíte Isabellu Swanovou, že? Znám celý její příběh. Do toho nejmenšího detailu. Byla jsem u toho,“ řekl jsem po pravdě. „Kromě vás jsem jediná, kdo zná celý její příběh o životě v nadpřirozenu. Vím dokonce i o Jacobovi,“ prozradila jsem.

„Je zvláštní, že si vás Edward nepamatuje,“ poznamenal.

„Ani se nedivím. Tehdy jsme vypadala úplně jinak a navíc se soustředil pouze na Bellu, ale jak vidím, už si našel náhradu. Ani vy nevypadáte nějak truchlivě,“ posmutněla jsem.

„Dohodli jsme se s rodinou, že budeme předstírat, že se nic nestalo, ale vy jste nám to svým proslovem pokazila. I když to tak nevypadá, stále truchlíme. Bella sice nebyla upírkou a opustili jsme ji, ale stále to byla členka naší rodiny a nikdy na ni nezapomeneme,“ řekl a já se usmála. Nezapomněli na mě!

Hudba dohrála a vedle nás se objevil Jasper.

„Smím svého otce vystřídat?“ optal se slušně.

„Jistě,“ odpověděla jsem a my začali tančit. „Jaspere, nebude tvá manželka Alice žárlit?“ provokovala jsem ho.

„Ne, to ona mě sem poslala,“ prásknul.

„A proč?“

„Mám se zeptat, proč nevidí vaši budoucnost. Ani já necítím vaše emoce a Edwardovi připomínáte Bellu, protože neslyší vaše myšlenky.“

„Mám psychický a fyzický štít,“ smála jsem se. „Ale já myslela, že už všichni vědí, čeho jsem schopna,“ podivila jsem se.

„Říká se o vás, že jste nejmocnější upírka v historii, ale nikdo neví proč,“ oznámil mi.

„Tak já ti to řeknu a je mi jedno, jestli to všichni uslyší. Mají právo to vědět. Mám všechny dary, které v této chvíli existují a ještě nějaké navíc, které zatím nikdo neměl. Teda, alespoň se o nich neví,“ upřesnila jsem.

„Tak to vše vysvětluje,“ usmál se.

„Jaspere, Carlisle mi říkal, že u vás není nic jako dřív. Nebo si to alespoň myslel. Jen nechápu, jak to myslel,“ řekla jsem.

„Už mezi námi není taková pohoda, jako byla dřív. Carlisle už nepomáhá s takovou radostí, protože mu to připomíná, jak ošetřoval Bellu. Esmé už není tak mateřská. Rosalie nějakou dobu nekomunikovala, protože si vyčítala chování k ní a i dnes, když o ní padne řeč, tak raději odejde, protože si to vyčítá. Emmett už tolik nevtipkuje, protože se mu vybaví, jak vtipkoval s Bellou. Alice už tolik nenakupuje, protože si vzpomene na nákupy s Bellou a Edward se vzdal a dovolil Tanye s námi žít. Prostě nic není jako dřív.“

„A ty?“ vyzvídala jsem a snažila se neplakat. Moje smrt je změnila k nepoznání.

„Mě to moc nepoznamenalo, protože jsme neměli blízký vztah, ale i tak to byla členka rodiny, našeho klanu a nejsem zrovna nadšený z toho, že tu s námi není. Pro mě to byla vzdálená sestra,“ řekl a mě ho bylo líto.

„Ona tě taky bere jako bratra a má tě moc ráda. Věř mi - vím, co říkám,“ řekla jsem a schválně jsem použila přítomný čas, protože to tak ještě cítím. Zdá se, že si toho Jasper nevšiml, nebo to nechal být. Ta druhá možnost je pravděpodobnější.

Hudba akorát dohrála a u nás se objevila osoba, která dříve byla věčně usměvavý Emmett.

„Smím i já s vámi tančit?“ zeptal se a usmál se, ale nebyl to takový ten úsměv, na který jsem byla u něj zvyklá. Spíš to byl nějaký škleb.

„Moc ráda,“ řekla jsem a tento tanec protančila v tichosti.

 

*****

 

Večer jsem si užila a zatančila jsem si téměř se všemi. Jediný, který se mnou netančil, byl Edward, protože se celou dobu věnoval Tanye. Ke konci oslavy jsem slyšela takové to mumlání a šuškání, jak je Edward neslušný, že si se mnou nezatancoval, ale také, jaká je Tanya mrcha, protože ho nepustila ze svých spárů. No, jejich myšlenky musely být velmi zajímavé.

Bylo mi ho líto, takže jsem mu poslala myšlenku: ´Belle se sice zastavilo srdce, ale její láska je ještě silnější a věčná. Věř mi. Vím, jak moc jsi ji miloval.´

Myšlenu zachytil a zmateně se rozhlížel, kdo mu tu myšlenku poslal. Pohledem zůstal u mě. Přikývla jsem, aby věděl, že jsem to byla já a začetla se mu do jeho myšlenek.

´Jak to může vědět? A cos tím, kruci, myslela?´ - pomyslel si.

Hned potom jsem přestala, protože jsem mu narušovala soukromí.

Bylo krátce po čtvrté hodině ranní, takže jsem Ara poprosila, jestli se smím odebrat do svého pokoje. Souhlasil.

Odešla jsem ze sálu a šla do pokoje, ale někdo šel za mnou.

„Bello, počkej,“ řekl a já poznala Demetriho.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se.

„Proměň se zpět, když s tebou mluvím,“ řekl a já se vrátila zpět od své původní podoby.

„Co teda po mně chceš?“ zeptala jsem se už trochu nasupeně.

„Proč jsi jim to neřekla? Víš, jakou by měli radost?“

„Demetri, já jsem pro ně mrtvá! Kdybych se teď objevila, byla bych vetřelcem nebo zrádcem. A navíc - Edward má Tanyu! A ani mě nepožádal o tanec! Jsem prostě mrtvá!“ vztekala jsem se. Málem jsem si i dupla jako pětileté děcko. Proměnila jsem se opět v blondýnu, otočila jsem se na podpatku a chtěla odejít, jenomže mě chytil za rameno a otočil zpět čelem k němu.

„Tvůj otec je pozval, aby ses přestala trápit a řekla pravdu. A to se taky stane,“ řekl a vzal si mě do náruče. Upíří rychlostí vběhl do sálu a teprve pak mě položil. Stoupl si před Ara a řekl: „Pane, na tuto oslavu jste pozval Cullenovi z jistého důvodu. Chtěl jste, aby se dozvěděli pravdu a všichni,“ zdůraznil to slovo, než dořekl zbytek: „byli šťastní,“ řekl a já se otočila ke Cullenům. Všichni byli překvapeni. Tedy až na Tanyu. Ta se tvářila uraženě, že se jí nikdo nevěnuje.

„Jak to myslíte?“ optal se nechápavě Carlisle a já díky svému daru využití lidskosti, jsem začala plakat.

 „Je mi to líto,“ zašeptala jsem a chtěla utéct, ale stráž se mi postavila do cesty.

„Demetri má pravdu,“ řekl Aro.

„Ale já nemůžu,“ zašeptala jsem.

„Řekni pravdu!“ zahřměl Aro. Snažila jsem se uklidnit a řekla: „Dám nápovědu.“ Aro pokývnul hlavou.

Pohlédla jsem na všechny Culleny a se slzami v očích řekla: „Belle se zastavilo srdce, ale stále je mezi vámi. Vzpomíná na vás všechny. Vzpomíná s láskou i se smutkem. Přesto jste se znovu setkali. Ještě jednou jste ji spatřili a zároveň nespatřili. Slyšeli, ale zároveň neslyšeli. Snad na to přijdete,“ řekla jsem a znovu se pokusila vyběhnout ze sálu. Tentokrát se mi to povedlo.

 

Vběhla jsem do svého pokoje. Rychle jsem se převlékla do černých džínů a královsky modrého tílka, aby mi vše ladilo s make-upem. Nakonec jsem si obula černé tenisky a plnou rychlostí vyběhla z Volterry. Běžela jsem do blízkého lesa zalovit si.

Doběhla jsem k malému jezírku uprostřed lesa a tam se proměnila zpět na podobu Belly.

Konečně jsem se plně uvolnila a začala lovit. Po pár metrech jsem ucítila vysokou zvěř.

Ulovila jsem si dva jeleny a tři laně. Páni, dneska jsem byla vážně hladová.

Vydala jsem se zpět k jezeru, abych si odpočinula. Ano, zní to divně - upír, který odpočívá.

Byla jsem už skoro u jezera, když jsem ucítila velmi známý pach – Emmettův. Už slábnul, a jelikož mám o mnoho vyvinutější smysly než oni, nemusela jsem se bát prozrazení.

Doběhla jsem až k jezeru a posadila se k břehu. Svou myslí  jsem nechala pobíhat vzpomínky.

Probralo mě až foukání větru, který foukal proti mně. Zvedla jsem se ze země.

„Bello?“ ozvalo se za mnou a já ztuhla. Pomalu jsem se otočila čelem k Emmettovi. Jen tak jsme stáli proti sobě.

Po chvilce přiběhl Edward se slovy: „Emmette, proč myslíš na princeznu a Bellu?“ Pak si mě všimnul a ztuhl taky.

Hned v závěsu byl Jasper s Alice. Všichni rázem ztuhli překvapením, a jak jsem vycítila i strachem. Asi si myslí, že jsem duch.

Po pěti minutách přiběhla Rose a nestihla ani nic říct, protože ztuhla taky.

Nakonec ruku v ruce přišli Carlisle s Esmé. Ztuhli jako všichni ostatní.

Takto vedle sebe stálo sedm upířích soch plus já naproti. Probral mě až příchod Tanyi. Probrala mě natolik, že jsem se otočila a začala zdrhat. Různě jsem kličkovala, abych se setřásla. Na kraji lesa jsem zamaskovala svůj pach a vydala se zpět k jezeru. Nikdo tam naštěstí nebyl.

Začalo svítat, když se za mnou ozvalo: „Jestli si myslíš, že se ho jen tak vzdám, tak to se šíleně pleteš.“ No jasně – Tanya, kdo jiný, že?

„To jsem neměla ani v plánu. On si tě vybral,“ odpověděla jsem.

„Jo, jenomže až 95 let po tvé údajné smrti. A stejně se se mnou ještě nevyspal. Jenom mi dovolil stát mu po boku. To je vše,“ řekla a mě ta slova zahřála u mého mrtvého srdce. I když by nemělo, je to tak.

Pak se na mě vrhla. Bylo to jen tak tak. Začaly jsme se prát. Měla jsem jasně navrch, ale ona se nevzdávala.

Chtěla po mně znova skočit, ale někdo ji srazil k zemi. Byl to Emmett. Pak ji zvedl a prohodil stromem na druhé straně jezera, kde čekal Jasper.

Ten ji se slovy: „Naší sestřičce nikdo ubližovat nebude!“ vrazil facku.

Hned potom mě začala drtit Alice. Po chvilince se na mě vrhli všichni. Začala jsem brečet jako želva.

Potom mě pustili a já musela vše vysvětlit. Po dokončení mého příběhu mi Edward vysvětlil svůj odchod a my se dali zase dohromady.

KONEC



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek 100 let bez Tebe...:

 1
2. BabčaS.
11.09.2018 [21:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.08.2012 [23:22]

kajka007Zdravím, článek ti vracím, máš v něm skutečně dost chyb.
*už v názvu máš zásadní chybu
+ číslovky se snažíme vždy psát slovem (pokud se nejedná o miliony atd.), tzn. Sto let bez tebe, nikoliv 100 let bez Tebe
+ navíc bez tebe se píše malým písmem, tedy pokud se nejedná o nějaký dopis či něco oficiálnějšího než název povídky
-když to tedy shrneme - Sto jet bez tebe... je správně, 100 let bez Tebe... špatně
*přímá řeč, zde ti posílám koncept:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

+ taky špatně píšeš dolní uvozovky - nepíší se jako dvě čárky, ale jako znak; můžeš si jej najít ve znacích v administraci nebo použít tyto zkratky:
- dolní uvozovky - Alt+0132
- horní uvozovky - Alt+0147
*čárky
*ji/jí
*mě/mně
*slovesné třídy
shoda podmětu s přísudkem
*i/y
Doporučuji ti najít si korektora, popřípadě i objektivního kritika, některé věty ti nedávaly smysl.
Až bude článek opraven, znovu zaškrtni "Článek je hotov". Děkuji.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!