Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 9

29.10.2009 (17:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6142×

„Cože?“ prudce jsem se postavila, ale obraz se mi zase rozostřil, tak jsem si radši sedla.

„Jelikož jste řídila pod vlivem alkoholu a drog a to vám není ani dvacet jedna, překročila jste povolenou rychlost a lhala jste státnímu činiteli, odebírá se vám řidičský průkaz na tři měsíce. Tady mi to podepište,“ vysypal to na mě a podal mi nějaký papír. Klepající se rukou jsem ho podepsala a pak mě i Edwarda vedli do nějaké místnosti. Připadalo mi to tu jako ve vězení, i když mříže byly jen málokde.

„Máma mě zabije,“ povzdechla jsem si a čekala, co se bude dál dít. Edward si sednul vedle mě a z kapsy vytáhnul telefon.

„Neboj, dostanu nás odsud,“ pohladil mě po tváři a už vytáčel něčí číslo. „Čau Alice, můžeš mi pomoct?“ pozdravil svou sestru a čekal na odpověď.

„Jo, jo. Já vím,“ protočil oči.

„Přijedeš teda?“

„No super. Díky a neříkej to mámě!“ napomenul jí a zavěsil.

„A je to vyřešený,“ usmál se na mě. Takže teď jsem na řadě já. Z kabelky jsem vyštrachala telefon a vytáčela mámino číslo. „Co to děláš?“ vytrhnul mi ho z ruky.

„Co by. Volám mámě, aby mě mohla vyzvednout a mohla mě seřvat,“ objasnila jsem mu.

„Co blbneš. Pochybuju, že by si to policajti s tou extází nechali pro sebe, takže přespíš u nás a navíc je tohle taky trochu moje vina.“

„Co tu kecáš za kraviny? Kdybych nebyla blbá a nezačínala si s Markem, vůbec nic se nemuselo stát,“ hádala jsem se s ním.

„Jo, a kdybych já byl zodpovědnější a vyzvedl si tě doma, tak jsme teď mohli sedět v kině nebo někde na večeři a ne tvrdnout tady, takže spíš u nás a hotovo!“ hádal se zase on se mnou, ale než jsem vymyslela další argument, přišli si pro nás.

U vchodu na nás čekala Alice se znuděným výrazem a vedle ní vysmátý Jasper. Zaplatili za nás kauci a my mohli konečně odjet. Jasper si vyžádal klíčky od mého auta, že prý ho doveze do Forks a ráno ho budu mít před domem a my dva jsme jeli Aliciným Porsche. Řídila ještě rychleji než já, takže jsme za chvíli byli u Cullenů. Přivítala nás Esme a Edwarda div nezabila pohledem. Nabídla mi večeři, ale s díky jsem odmítla a Alice mě dovedla ke koupelně. Tam mi podala ručník a ještě nějaký hadr. Když jsem zjistila, že je to celkem odvážná noční košilka, vzbouřila jsem se.

„Tohle si na sebe nevezmu!“

„Nic jiného tu nemáš,“ zašklebila se na mě.

„To je jedno. Tak budu spát v tričku nebo mi puč nějakou Edwardovu košili,“ nevzdávala jsem se.

„Víš Bello, od toho je ten název noční, aby to lidi nosily na noc, takže neprotestuj a zalez do té koupelny!“

„Ne!“ založila jsem si naštvaně ruce na prsou. Alici jsem se nikdy nepostavila, ale teď jsem si to opravdu užívala a nejspíš za to mohla droga zbývající v mojí krvi.

„Tak tu počkej. Přinesu ti něco jiného,“ povzdechla si, ale cukaly jí koutky. Vítězně jsem se usmála a čekala, co zase vytáhne.

„Alice!“ zařvala jsem zděšeně, když mi ukázala kousek ještě odvážnější. Bylo to modré, průsvitné a ještě k tomu krajkové.

„Tvoje smůla,“ usmála se zákeřně a odněkud se ozval Edwardův nádherný smích. „A nezdržuj, nemám na tebe celou věčnost,“ hodila mi ten cár látky a násilím mě dostrkala do koupelny.

Dala jsem si sprchu a kartáčkem co mi podala Esme jsem si vyčistila zuby. Tu noční hrůzu jsem smotala do klubíčka a zahrabala jí do koše na prádlo mezi ostatní špinavé věci, aby jí Alice nenašla, a na sebe jsem si vzala svoje tričko.

Jen co jsem vylezla z koupelny, opatrně jsem našlapovala, aby mě Alice neslyšela a nepřišla mě zkontrolovat, ale u schodů jsem se s ní skoro srazila.

„Bello?“ zeptala se podezřele, tak jsem se nevinně usmála a podrbala se ve vlasech.

„Jé Alice. Ty už jdeš spát?“

„Ne nejdu. Nezapomněla sis v koupelně něco?“ Kdyby mohla pohledem zabíjet, už by ze mě byla smrtka.

„Nemyslím si,“ zavrtěla jsem hlavou, ale to už stála vedle mě a táhla mě do koupelny zpátky.

„Ale já si myslím,“ naštvaně otevřela koš na prádlo a hadr mi hodila zpátky. Vypadala jako sopka, která má každou chvíli vybuchnout, tak jsem se neudržela a vybuchla smíchy.

„Jak jsi věděla, kam jsem jí zahrabala?“ zeptala jsem se se smíchem.

„Dalo se čekat, že s něčím takovýmhle přijdeš, takže mi dej to tričko a buď tak laskava, obleč si tohle!“ naštvaně vypochodovala ze dveří a zavřela je za sebou.

Už jsem jí nechtěla odporovat, tak jsem se převlékla. Ne že by mě to nebavilo, ale mohlo by to špatně dopadnout.  Neměla jsem odvahu vzít si jenom tu košilku, tak jsem si pod ní nechala i kalhotky a podprsenku.

Tričko jsem jí podala a se sklopenou hlavou jsem šla k Edwardovi do pokoje, protože mě nic jiného nenapadlo.

Ležel na posteli, přikrytý dekou, ale stejně měl vidět svoji vypracovanou hruď, protože neměl tričko. Jak mě uviděl, brada mu spadla a oči mu div nevypadli z důlků.

„Když už mě očumuješ, tak se tvař alespoň normálně,“ poradila jsem mu. „Nemáš tu nějakou knížku? Vůbec se mi nechce spát,“ povzdechla jsem si a šla k poličce vedle postele, na které byly vyskládané knížky.

Ovšem než jsem si něco stihla vybrat, omotal mi kolem pasu ruku a rychlým trhnutím mě stáhnul k sobě na postel. Než jsem stihla zareagovat, přišpendlil mě svojí váhou a naše rty měli najednou hodně práce.

Tep i dech se mi vzrušením stále zrychloval a ruce nevěděly kam dřív, tak to Edward vyřešil. Trochu se nadzvednul a rychlým pohybem mi ruce přesunul za hlavu, kde mi je držel.

Druhou rukou jel po mé tváři, krku, siluetě a zastavil se u kyčle. Rychle mi prstem zajel pod kalhotky a začal mě dráždit. Překvapeně jsem vydechla a pak už jenom sténala jeho jméno, které tlumil svými bouřlivými polibky. Na prahu mého orgasmu někdo rozrazil dveře a oba jsme ztuhli.

„Nechte si to najindy. Tady se spí,“ okřikl nás Emmett s úsměvem v hlase a Edward protočil oči.

„Vypadni!“ přikázal mu a dál se věnoval mě.

„Nevypadnu, dokaď toho nenecháte,“ stál si paličatě na svém.

„Bože Emmette. Ty jsi tak otravný,“ poraženě se ze mě svalil a Emmett konečně spokojeně odešel. „Debil,“ zamručel si pro sebe a znovu mě začal líbat, ale ucukla jsem.

„Vážně by jsme měli jít spát,“ vysvětlila jsem, protože měl ublížený výraz. „Kolik je vlastně hodin?“ posadila jsem se a hledala budík. „Čtvrt na čtyři, takže ti přeji dobrou noc,“ usmála jsem se a ještě mu dala poslední pusu.

„Tak dobrou,“ povídal trochu zaskočeně a lehl si.

„Dojdu zhasnout,“ nabídla jsem se, ale bohužel jsme nedomyslela následky tmy. Šla jsem po hmatu, ale stejně jsem potom zakopla o postel a svalila se na Edwarda.

„Promiň,“ omlouvala jsem se v záchvatu smíchu a rychle z něj slezla.

„Nechceš spadnout ještě jednou? Já bych si to víc užil, teď jsem nebyl připravený,“ přehodil přese mě se smíchem deku.

„Asi tě zklamu, ale nechci,“ natáhla jsem se a ruce si dala za hlavu.

Každou buňkou v těle jsem vnímala tuhle divnou atmosféru. Promítala jsem si každý okamžik tohohle večera, a jak jsem byla nejdříve na Emmetta naštvaná, že nás vyrušil, teď jsem za to byla ráda. Protože kdybychom se dostali dál a stalo by se to, co se nestalo, tak bych toho mohla později litovat. A co když jsem pro něj jenom povyražení a jakmile mě dostane do postele, tak mě odkopne?

„Edwarde?“ oslovila jsem ho opatrně, protože moje pusa jednala mnohem rychleji než moje mysl a já nevěděla co říct.

„Hm?“ zeptal se zvědavě.

„Už nic,“ zahrála jsem to do autu a byla jsem radši zticha.

„Bello, netrap mě a řekni mi to,“ ve tmě našel mojí tvář a pohladil mě.

„Vážně ne. Není to nic světoborného.“

„Prosím,“ otočil se na bok, a když vydechl, jeho omamná vůně mě zbavila smyslů. „Prosím,“ zašeptal tak prosebně, že se tomu nedalo odolat.

„Jen…“

8. kapitola - 10. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 9: