Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 8

25.10.2009 (20:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5690×

Došla jsem k Edwardovi, dala jsem mu pusu na tvář a do ucha mu pošeptala, že si jen něco vyřídím. Když kývnul na souhlas, otočila jsem se k Markovi, který nás nevěřícně sledoval.

„Jsem ráda, že jsem tě poznala, ale teď tu mám nějakou práci, takže zas někdy příště,“ usmála jsem se až moc sebevědomě, ale vzal to dobře. Dal mi pusu na rozloučenou a odešel. Trochu mi nesedělo, že se mě vzdal tak ochotně, ale v Edwardově přítomnosti jsem na něj úplně zapomněla.

„Takže, kde se tady bereš?“ nadzvedla jsem zvědavě obočí.

„Jel jsem kousek za vámi, protože jsem sledoval celé to jejich vystoupení,“ hodil hlavou k Johnovi a ostatním. „Copak nejsi ráda, že jsem tady?“ zeptal se naoko naštvaně a úsměv mu zmrzl na rtech.

„Jasně, že jsem. Alespoň se neunudím k smrti.“ Koukla jsem na kluky, a na každém se válely alespoň dvě holky, ale neuniklo mi, že Tom neustále kouká mým směrem, ale jak se naše pohledy setkaly, rychle jsme uhnuli.

„Díky za kompliment,“ připoutal si k sobě Edward znovu mojí pozornost. Napila jsem se a on si objednal panáka.

„Nejsi tu autem?“

„No a?“ pokrčil rameny. Trochu mě zarážel jeho přístup, ale pak jsem si vzpomněla, že já byla první, která se napila. „Už jsi přemýšlela o tom včerejšku?“ otočil se ke mně s dalším panákem v ruce.

Zapátrala jsem v paměti a vybavil se mi náš rozhovor na parkovišti u školy. Kývla jsem na souhlas, i když to úplná pravda nebyla.

„A?“ pobídl mě, abych pokračovala.

„Já pořád nevím,“ pokrčila jsem rameny, ale pokračovala jsem. „Ale asi dobře. Alespoň teď,“ chytla jsem ho za ruku, a abych svojí teorii potvrdila, lehce jsem ho políbila.

Se skousnutým spodním rtem jsem se pomalu odtáhla a nejistě otevřela oči. Moje obavy opadly, když se na mě usmál. Usmála jsem se taky a vyloženě jsme se na sebe vrhli.

Ve mně se probudila doposud potlačovaná energie a stále líbající jsem vytáhla Edwarda na parket. DJ rozjel pěknou pecku a já se vlnila do rytmu jako nikdy. Edward mě jen nevěřícně sledoval, ale pak se přidal. Potom jsme si střihli asi tři ploužáky, ale ty mě bavit přestaly, takže jsem Edwarda znovu zatlačila k baru.

Líbali jsme se divoce a vášnivě. Edward mi hladově přejížděl rukama přes boky a já se mu dostala pod tričko. Naše pohyby byly stále odvážnější, až nás musel barman mírnit a Edward se toho chytil.

„Pojďme někam jinam,“ navrhl a už vytahoval z peněženky peníze, aby zaplatil. Chtěla jsem protestovat, ale umlčel mě svými rty a táhnul mě ven.

„Kam půjdeme?“ oblékla jsem si bundy, protože už byla zima.

„Co k nám? Nikdo by neměl být doma,“ prohodil to s takovou jistotou, že se ani odmítnout nedalo. Vůbec mi nevadil ten podtext jako u Toma, který se pod tím pozváním rýsoval, právě naopak.

„Dobře, ale řídím“ nekompromisně jsem šla ke svému autu. Bylo vidět, že by chtěl protestovat, ale nakonec se podřídil bez keců.

Když jsem konečně vyjela z města, vytáhla jsem to na sto padesát kilometrů za hodinu a byla bych schopná dát ještě víc, kdyby se neozval Edward. „Možná bys měla zpomalit.“

„Proč? Bojíš se?“ otočila jsem se k němu a s úsměvem mrkla.

„Jasně, že ne. Taková padavka zase nejsem, ale stejně,“ pokrčil rameny, ale cukaly mu koutky. Nechala jsem to být a motor ještě víc vytůrovala. Když jsem proletěla ostrou zatáčkou, za mnou se rozsvítil policejní maják a nocí se rozléhala houkačka.

„Kurva. Už zase,“ ulítlo mi a Edward se zasmál. Začala jsem zpomalovat a policajti mně předjeli. Úplně jsem zastavila a čekala, z čeho všeho mě obviní a jako na potvoru ke mně přišel mladý kluk. Rozepnula jsem si na tričku o knoflíček navíc a nasadila úsměv. Edward se uchechtl a ruku mi položil na stehno.

„Hej! Potřebuju se soustředit na svůj herecký výkon, tak nerozptyluj,“ snažila jsem mu ruku sundat, ale místo toho jsem dostala neuvěřitelný záchvat smíchu a Edward se přidal. Vyrušilo nás zaklepání na okno, tak jsem se zhluboka nadechla a vystoupila. Chlupáč si mě prohlédl od hlavy k patě a začal.

„Dobrý večer. Můžu vidět vaše doklady?“

„Jistě,“ mile jsem se usmála a naklonila se na zadní sedačku pro kabelku.

Když jsem se zvedala, Edward mě chytil kolem pasu, abych se nemohla odtáhnout. Zasmála jsem se a začala se vrtět, takže mě nakonec pustil, ale s tím, že si to vybere. Ještě se otřel rty o moji čelist a tím mě dokonale rozhodil, takže jsem na toho venku zapomněla, dokaď si neodkašlal. V tvářích rudá jsem vylezla a ukázala mu moje doklady. Chvíli si je prohlížel a pak se nadechl, aby mě mohl znovu vyzpovídat.

„Požila jste před jízdou alkohol?“

„Samozřejmě, že ne!“ odpověděla jsem na oko pohoršeným hlasem, ale musela jsem zadržovat smích. „Takže tady chvíli počkejte a dýchnete si.“ Nechal mě stát před autem a pro něco šel.

Slyšela jsem tichý Edwardův smích a měla jsem chuť ho poslat někam, ale než jsem se stihla otočit, chlupáč byl zpátky a za sebou měl ještě nějakého dědka.

„Dýchněte si,“ podal mi ten starší krabičku, tak jsem si jí vzala. „Pořádně se nadechněte a nepřerušovaně foukejte.“ Tyhle kecy si mohl odpustit, protože už jsem přece jen nějaké ty zkušenosti měla, ale kromě kluků o tom nikdo nevěděl.  Naštěstí byly vždycky v takovém stavu, že to okamžitě zapomněli, takže o tom nikdo další, doufám, nevěděl.

Přesně podle jeho pokynů jsem podstoupila alkoholový test. Když byl výsledek konečně hotový, už jsem se připravovala na cestu domů, ale ty dva mě zastavily.

„Myslím, že pojedete s námi. sedmdesát osm desetin promile.“ Dědek se usmál a ten mladý koukal bez výrazu.

Došlo mi, co řekli, a ztuhla jsem. Vždyť jsem měla jen malou vodku a z té nemůžu mít ani žádná celá dna a navíc jsem to rozředila džusem a pak jsem ještě měla ten drink od Marka. Až teď mi to všechno zapadlo do sebe. Moje povznesené chování, nadbytečná energie, záchvaty smíchu a uvolnění, které jsem nikdy v životě necítila.

„Ten hajzl,“ vydechla jsem potichu a země se najednou zhoupla.

Jak jsem klesala k zemi, uslyšela jsem hodně hlasitou ránu, až jsem se musela přikrčit. Bylo to nejspíš cvaknutí dveří, protože se ozval nocí vyděšený Edwardův křik, kterým na sebe upoutal pozornost těch dvou. Začala jsem hystericky mlátit do země a přitom jsem se smála. Vůbec jsem nevnímala co se semnou děje, protože se mi všechno rozmazávalo do tmavé čmouhy.

„Vezmeme jí k nám a uděláme testy,“ slyšela jsem někoho, ale vůbec jsem nedokázala přiřadit hlas. Bylo to, jako kdybych seděla u velkých repráků a ty měly hlasitost na maximum. Instinktivně jsem se přikrčila, ale to už mě braly do náruče něčí ruce a posadily mě do auta s majáčkem a dotyčný si sednul z druhé strany.

Zaparkovali jsme u osvětlené budovy a nápisem POLICIE. Edward mi pomohl vystoupit a už mě jen podpíral v pase. Posadil mě na židli vedle něj a nějakého stolu. Odněkud vylezl další chlupáč a v ruce nesl nějaký kovový kufřík.

Otevřel ho a vytáhl injekční stříkačku a sadu jehel. Už jen z toho se mi udělalo ještě hůř, než mi bylo předtím. Vzal mojí pravou ruku a připravenou jehlu mi píchl do loketní jamky, kde jsem měla celkem vystouplou žílu. Jakmile začal nabírat krev, zatočila se mi hlava a musela jsem Edwarda chytit za ruku, aby to tam se mnou neseklo. Když byl odběr konečně hotový, beze slova odešel a Edward si mě k sobě naklonil.

„Jsi OK?“ ptal se vyděšeně, jak sledoval můj pobledlý obličej. Na slovo jsem se nezmohla, tak jsem jenom kývla.

„Takže, slečno Swanová, máte v krvi pořádnou dávku extáze. Počítejte s tím, že se dneska v noci nevyspíte a můžete mi říct, kde jste k tomu přišla?“ přišel ke mně ten testr a já na něj čuměla jak vidle z hnoje.

„Já nevím, nejspíš mi to dal někdo do pití.“

„Víte kdo?“ vzal si nějaké papíry a sedl si naproti mně. Edward mě soucitně držel za ruku, ale moc to nepomáhalo.

„Myslím, že to  byl Mark, ale příjmení nevím,“ sklopila jsem hlavu a začala mi být zima, tak jsem si přitáhla nohy k tělu.

„No jistě, známá firma. Dala jste mu svoje číslo?“ Nechápala jsem, proč se na to ptá.

„N... ne,“ zadrkotala jsem zuby, protože mi byla zima čím dál větší. Edward si toho všimnul a přes ramena mi přehodil jeho bundu.

„Obávám se, že se nějakou dobu budete muset obejít bez řidičského průkazu“ oznámil mi prostě, jako kdyby se nechumelilo, ale to se chumelilo a dost.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 8: