Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Threat - 4. kapitola

26.10.2009 (09:30) • Marketik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1435×

Naštěstí po té šílené události v Port  Angeles někoho napadlo, aby přivezl mé auto až sem. Byl jsem tak šíleně naštvaný, šokovaný a překvapený, že bych byl schopen táhnout Bellu celou cestu až domů pěšky, i když bychom si tak udělali několika mílovou procházku. Na tom mi však nezáleželo. Hlavní bylo dostat jí z toho domu hrůzy. A co nejdál od toho kluka.

Sádra nesádra, řídil jsem raději já. Bella mlčela. Celou cestu domů se jen zimomřivě choulila do bundy, ale nepromluvila ani slovo. Věděl jsem, že jsem jí ublížil. Bella byla do toho kluka zjevně bezmezně zamilovaná, ale takhle to dál nešlo. Musel jsem udělat to, co pro ni bylo nejlepší. I kdyby to mělo znamenat opět jí od sebe odehnat.

Ten kluk… Sakra, proč mu tak pořád říkám! Vždyť to byl upír a určitě nebyl na světě chvilku, jak jsem pochopil. Tolikrát s ní byl o samotě! Copak si Bella vůbec neuvědomovala, jaké nebezpečí jí hrozí?! Teď, když mi to teprve všechno postupně docházelo, mnou projížděla jedna vlna děsu a strachu za druhou.

A Carlisle… Bože, vždyť byl mým dobrým přítelem tak dlouho! Jak je možné, že jsem si nikdy ničeho nevšiml? Pravda, nikdy se mnou nezašel na pivo, i když jsem ho zval, ale to přece nebylo zas až tak důležité. Ale on mě zradil. Zradil vše, čemu jsem věřil. Zradil mou důvěru.

Když jsme dorazili domů, překvapilo mě, že už je skoro půlnoc. To jsme tam byli tak dlouho? Ale to už je teď vlastně jedno…

Aniž bych rozsvítil v kuchyni, vyndal jsem si z ledničky vychlazené pivo. Potřeboval jsem se uklidnit. Dát do pořádku mé rozjitřené smysly. Aspoň trochu, abych se přestal tak třást.

Myslel jsem, že na mě Bella začne buď křičet nebo si rovnou zaleze do toho svého kutlochu v patře. Ale překvapila mě. Zašla do kuchyně za mnou, rozsvítila a vyndala láhev piva i pro sebe.

Podívala se na mě, zda něco namítám, ale já jen pokrčil rameny. Sundala zátku, takřka půlku piva do sebe nalila na ex a pak se opřela o kuchyňskou linku s pohledem upřeným do mých očí.

Takhle jsme se na sebe snad ještě nikdy nedívali. Vypadala náhle tak dospěle, tak odhodlaně… „Neopustím ho,“ řekla překvapivě klidným, tvrdým hlasem. „Nikdy se ho nevzdám. I když mě vyhodíš a pošleš zpátky za mámou, najdeme si k sobě zase cestu.“

Takové prosté oznámení mě zarazilo. Pravda, za chvíli jí bude osmnáct, nebudu už mít právo jí cokoliv přikazovat a řídit jí život. „Bello, já to s tebou myslím dobře.“ „Já vím, tati,“ přitakala a sedla si ke stolu naproti mně. „A nezlobím se na tebe. Vím taky, že to pro tebe musel být hrozný šok, stejně jako byl tehdy pro mě. Ale tys jim oproti mě nedal šanci. Ani jedinou. Zavrhl si je, aniž bys je skutečně znal.“

To byla pravda. Ale měl jsem k tomu zatraceně dobrý důvod. Copak to nechápe?! „Myslel jsem si, že Carlislea znám, a měl jsem ho opravdu rád. Ale tohle… tohle prostě nejsem schopen překousnout. Dokážeš se vžít do mé situace? Vždyť jsme mohli kvůli tomu jejich tajemství oba dneska večer umřít, uvědomuješ si to?“

Sklopila oči a dopila láhev. Vzala z mých rukou i tu mou prázdnou, odnesla je na linku a přinesla nám dvě plné. Kdyby nás teď někdo pozoroval, musel by si myslet, že tu probíráme její poprvé nebo tak něco…

„Carlisle tě má taky rád a váží si tě. Moc ho mrzelo, že před tebou musí svou skutečnou podstatu tajit. Uvědomuješ si ale zase ty, co pro něj znamená žít tady se svou rodinou a neustále se tvářit, že je jako my? Zachraňuje lidské životy místo toho, aby je bral. Není špatný ani zlý. Nikdo z jeho rodiny takový není.“

Dlouho jsme mlčeli a dívali se na sebe. Připadala mi opravdu jiná, jako by během těch pár hodin zestárla. Bože, tak moc mi připomínala Reneé… Ale ta teď byla daleko a tohle bylo jen mezi mnou a Bellou.

„A co tedy navrhuješ? Dělat, jako že se nic nestalo?“ Měl jsem dojem, že se snaží vžít do mé situace a skutečně vymyslet řešení. Já toho totiž nebyl schopen. Byl jsem příliš vykolejený, unavený a navíc trochu mimo ze spojení injekce a piva, že mi to nemyslelo tak, jak by mělo. Mozek stávkoval a racionální myšlení zrovna tak.

„Tati,“ pohladila mě po ruce, „miluju tě a ty to víš, i když ti to neříkám. A já vím, že ty miluješ mě. Moc mi záleží na tobě a tvém názoru, i když jsem doufala, že se do takové situace, která dnes nastala, nikdy nedostaneme. Ale stalo se. A já ti říkám na rovinu, že Edwarda miluju a na jeho rodině mi moc záleží. Vím, že city neumíme my dva moc dobře projevovat, ale já tě moc prosím – dej jim šanci. Všem.“

„A jak to mám podle tebe udělat? Přestat se o tebe bát? To nedokážu, promiň. Jsem tvůj otec a ty jsi to nejdůležitější, co v životě mám. Nechci tě vyhánět, jsem hrozně rád, že tě tu mám, ale nechci tě vystavovat riziku.“

„Nejsou pro mě rizikem. Ani pro tebe. A co se týče té šance – já vím, že narozeniny nikdy příliš neslavíš, ale já už dřív dostala nápad. Co takhle uspořádat oslavu? Narozeniny máš tenhle víkend, už jsem o tom řekla několika tvým kamarádům, mělo to být překvapení. Tak co kdybychom pozvali ještě alespoň Carlislea a Edwarda? Pivo a steak si s tebou asi nedají, ale mohli byste tak ve společnosti jiných lidí včetně mě překonat překážky, které teď mezi vámi stojí. Co ty na to?“

Už jsem neměl sil dál prodlužovat tenhle rozhovor. Neměl jsem dost sil jí odporovat. Na oslavy jsem skutečně nikdy příliš nebyl, ale když už to takhle rozhlásila, tak proč ne. Navíc její slova o šanci zněla rozumně. Nejsem přeci kus šutru…

„Fajn, jen žádné fanfáry a ohňostroje, dobře?“ Když si uvědomila, že moje slova pro ni a Cullenovi vlastně znamenají alespoň nějaký čas navíc, usmála se. „Dobře tati. Děkuju.“ „Nemáš zač. A teď už mazej spát, ráno vstáváš do školy.“ A já do práce, došlo mi s úšklebkem. O mrtvole z Port Angeles se zřejmě bude mluvit celý den, i když to není náš rajón.

„Dobrou noc, tati.“ „Dobrou,“ povzdechl jsem si spíš sám pro sebe. Pak jsem do sebe nalil zbytek piva, nevěřícně zakroutil hlavou nad tím, jak do sebe Bella předtím naklopila půlku piva, a s naprosto otupělou hlavou padl na gauč, kde jsem během vteřiny upadl do něčeho, co bych spíš než spánkem nazval komatem.

Autor: Marketik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Threat - 4. kapitola: