Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 48

02.10.2009 (17:45) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3742×

48. DO TŘETICE VŠEHO DOBRÉHO A ZÁROVEŇ I BOLESTIVÉHO

Bella:

Tušila jsem, že nebyl konec… nebude konec, dokud mě něco nezabije, nebo dostatečně nezmrzačí.

,,Edwarde?‘‘ Zašeptala jsem

,,Hmm…‘‘ Zašeptal můj prst mi jezdil po jeho holé hrudi.

,,Myslíš, že může být do třetice všeho dobrého a zároveň i bolestného?‘‘

,,Co?‘‘ Pousmála jsem se a rychle vyskočila, abych se osprchovala. Byla to věc, která se mi zdála už dva týdny… každý den… každé mrknutí, kdy jsou na moment moje oči oslepené tmou se mi objeví ten obrázek… děsivý obrázek.

,,Co tím myslíš Bello?! Odpověz!‘‘ Křičel Edward přes dveře. Neodpovídala jsem. Teplé kapičky dopadaly na moje tělo a smývaly pot…

,,Bello!‘‘ Zavrčel. Nic…

Pousmála jsem se, ale jen do té doby, než dveře se rozdrtily na kousíšky pod jeho silou.

,,Okamžitě vysvětluj!‘‘ Zavrčel na mě. Během chvilky stál u mě, chytl za pás a vyndal z vany. Obalil mě ručníkem a s vážným výrazem na mě koukal.

,,Mysli Edwarde.‘‘ Odbyla jsem ho. Chvíli stál, ale pak jako kdyby mu něco došlo.

,,Ne… Bell… to ne.. řekni že je to jen vtip! To… ne!‘‘ Vydechl a sesypal se na zem jako hromádka neštěstí.

Klekla jsem si k němu na zem a Edward si mě vzal do náruče.

,,Bell… já tě nechci ztratit…‘‘ Zašeptal a podíval se mi do očí. Kdyby bolest z očí mohla zabíjet, už jsem umučená, mrtvá… zadupaná do země. Z oka mi skápla slza.

,,Jsem si jistá Edwarde…‘‘ Jeho ruce, které jsem měla obmotané kolem bříška se přesunuly trošku výš a přitáhly blíž k sobě.

,,Jestli to nepřežiješ, příjdu si pro tebe do nebe a vlastnoručně tě odtáhnu zpáky na zem za dětmi a za mnou, protože my tě nenecháme odejít.‘‘ Omotala jsem mu ruce kolem krku a hlavu si položila do prohlubně mezi krkem a ramenem.

,,Kam bych odcházela? Říkala jsem ti, že mě se tak snadno nezbavíš?‘‘ Políbil mě do vlasů, ale stále jsem cítila tu bolest, která z něho přímo sálala. Drásala mě vnitřně a to se NÁM nelíbilo. Postavila jsem se a opatrně se pokusila ho zvednout. Edward se poddal a zlehka se zvedal na nohy.

,,Neboj se, já to přežiju, slibuju.‘‘ Zašeptala jsem a políbila ho. Obmotal mi ruce kolem pasu a prodloužil polibek. Začaly o sebe narážet a tlačily se na mé jako nikdy předtím. Musela jsem se trochu odtáhnout, aby mě láskou neudusil.

,,Promiň…‘‘ Zašeptal. ,,Ale neumím si představit svět bez tebe… bolí mě u mého netlukoucího srdce, zabíjí mě představav, že bych tě neměl u sebe. Muka, kdybych tě nemohl nikdy víc políbit, nikdy víc vidět… slyšet tvůj dokonalý hlas, který tolik miluju a nemoci nikdy víc tě obejmout… tohle mi Bells hlavně nedělej. Musíš nechat svoje pomalé srdíčko tlukoucí… pro mě…‘‘

Sklouzl rukou k mému srdci a stále se mi vpíjel do očí. Snažila jsem se o úsměv, ale moc mi to nešlo.

*** o půl roku později***

Měla jsem už pěkně vypouklé bříško a zrovna se ládovala čokoládou, když ke mně došla Mariana s Nickem. Oba se drželi za ručičky. Byly jim už dva roky a čtvrt… vyrostli… Musela jsem se pousmát. Její vlásky se plazili po ramenech v malých lokýnkách a Nickova očka byla rozzářená. Položila jsem kus zbývající čokolády na stůl.

,,Mami, ploč máš to blíško?‘‘ Zeptala se mě Mari. Rozhodla jsem se jí zkrátit na tuhle přezdívku, aby to nebylo tak dlouhé… ale i přes to…měla krásné jméno.

,,Protože budete mít buď bratříčka nebo sestřičku.‘‘ Nick se zamračil.

,,Já ci brášku.‘‘

,,Já sestličku.‘‘ Vrhla na něj zamračený výraz. Oba mi byli sotva po kolena.  Zase se otočili na mě.

,,A máš ho láda?‘‘

,,Mám svoje děťákto ráda stejně jako vás.‘‘ Oba se na sebe zazubili. O-ou…

,,Tak ploč jsi ho teda snědla?‘‘

,,Emmette?!!‘‘ Zakřičela jsem. Obě děti se hned rozesmáli a padli na zadečky.

,,Anoooo?‘‘ Vykoukla z rohu hlava a hned nato jsem ukázala prstem na místo vedle sebe.

,,To, že tu není Edward, neznamená, že je budeš učit tyhle blbosti.‘‘ Ohlédl se za sebe a zatvářil jako neviňátko.

,,Kdo? Já?! Já nic!‘‘ Ukázal na sebe. Byl jako dítě. Otočila jsem se ke stále smějícím se dětem.

,,Kdopak vás to naučil?‘‘ Oba ukázali bělostné zoubky a ukázaly na hromotluka za mnou. ,,Stlýček Emmett!‘‘

,,Zrádci!‘‘ Vypískl.

,,Copak se děje?‘‘ Ozval se vedle mě nejsladší hlas a Alice se pousmála. Nevšimla jsem si jí, ale podle výrazu tu byla celou dobu.

,,Emmett učí nevhodné vtípky naše děti.‘‘ Edward pozvedl obočí a střelil pohledem po Emmettovi.

,,Jak jinak, viď?‘‘

,,No… my si půjdeme zahrát na honěnou.‘‘ Skousl si ret a vzal děti do náruče. ,,Než bude tma.‘‘ Dodal a zmizel společně s Alicí.

,,Edwarde, prosím, odtáhneš mě do ložnice?‘‘

,,Odtáhnu?‘‘ Zasmál se.

Svéhlavě jsem přikývla. ,,Jop.‘‘ Zvedl mě opatrně do náruče a ruce jsem si složila na bříšku.

,,Odnesu tě princezno a pak tě nakrmím.‘‘  Okamžitě jsme se objevili v ložnici a pustil televizi. Dávali nějakou komedii, ale já jsem dokázala vnímat jen mého anděla. Pomalu mě položil na postel a líbnul na čelo.

,,Hned jsem zpátky.‘‘ Dveře se ani nedozavřely a už byl zpátky s podnosem plným ovoce.

,,To né…‘‘ Vydechla jsem.

,,Co? Copak?‘‘

,,Já nechci být tlustá…‘‘ Zatvářil se jako kupa neštěstí.

,,Ale to budeš hladovět.‘‘ Hned nato se jako na důkaz jeho slov ozvalo z mého nitra kručení. ,,Pšt!‘‘ Sykla jsem a hned nato se zasmál.

,,Jsi tak roztomilá. Počkej!‘‘ Natáhl se ke mně a přikryl mě.

,,Chci cítit chvíli miminko, tedy, až tě nakrmím a pak si odpočineš.‘‘ Protočila jsem oči. Tak tohle byla jedna z těch nejnudnějších věcí, ale zároveň nejzábavnějších.

,,Budu lenoch.‘‘

Uchichtl se a otřel mi o rty jahodu. ,,Otevři.‘‘ Vyšpulila jsem rty a po chvíli je odevzdaně otevřela.

Skousl si spodní ret a jasně jsem v jeho očích viděla tu radost, že mě může krmit. Jen co jsem dožvýkala kus, zlehka mě políbil na koutek rtů a zase donutil, abych skousla kousek. Pokračovalo to sotva půl hodiny, než si s překvapením uvědomil- stejně jako já- že jsme to moc rychle snědli.

,,Já ti říkala, že budu jak koulička- tlustá!‘‘

,,Tak to schodíš… myslel jsem, že tobě na vzhledu zas tolik nezáleží.‘‘ Uhnula jsem pohledem.

,,Belli…‘‘ Kop! Ruka mi automaticky vystřelila k bříšku. ,,Bell?!‘‘

,,Edwarde, ticho, dej mi ruku.‘‘ Hned jsem vytáhla tričko a položila mu svou ruku na břich. Svou jsem nechala na jeho a vnímala jemné kopnutí uvnitř.

,,To je nádhera.‘‘ Zašeptal omámeně.

,,Povídej něco, myslím, že se mu to líbí.‘‘ Zašeptala jsem. Byla to blbost. Líbilo se to hlavně mě a o děťátku jsem nemohla nic říct. Nějak… nějak mi unikalo cosi jako mateřská komunikace s nenarozeným prckem.

,,A co?‘‘

,,Něco… cokoliv.‘‘Zašeptala jsem a chtěla si nafackovat. Takhle chudáka ‚tatínka‘ využívat! Lehla jsem si pořádně a opřela si hlavu o polštáře. Edward si položil hlavu opatrně na bříško a koukal na mě.

,,Maminka… víš, že tak nevypadáš? Jsi na mamču moc pěkná a mladá…‘‘

,,Co? Je mi pětadvacet!‘‘ Namítala jsem. Edward se láskyplně usmál.

,,Ale zvenku jsi stále krasavice osmnáctiletá.‘‘

,,To je pravda dědo.‘‘ Zasmála jsem se a Edward protočil oči.

,,Tady je někdo vtipálek?‘‘ Ucítila jsem další kopnutí. Edward si hned položil hlavu na vrch bříška a s lehkým úsměvem poslouchal.

,,Škoda, že ho neslyším…‘‘ Zašeptal a svoje ruce mi dal podél pasu. Zakroutila jsem hlavou. Když jsem byla poprvé těhotná, byl tak přeplněný strachem o mě, že se mě bál dokonce i dotknout.

Vydechla jsem a začala mu procházet po vlasech. Nehýbal se, jen se snažil zachytit pohyb a vždy, když miminko koplo, jeho prsty cukly a zalechtaly mě. Leželi jsme takhle neskonale dlouho až jsem nakonec upadla do nádherného spánku. Objevila jsem se ve snu…

Seděli jsme s Edwardem u řeky a Mariana s Nickem si hráli. Zády jsem byla opřená o Edwarda a v náruči svýrala poklad… dítě. Všude kolem byli motýlci a zářivé barvy, až mě to oslepovalo.

,,Miluju tě..‘‘ Zašeptal nejsladší hlas a děti se zastavily. Jako kdyby čekaly, co se bude dít. Byla jsem štěstím bez sebe, teda dokud…

Dítě v mé náruči se rozplakalo, snažila jsem se ho utišit, ale ono ne a ne přestat, střelila jsem vyděšený pohled na Edwarda a ten koukal někam před sebe. Následovala jsem jeho pohled a díky křiku dítěte mě bolela hlava. Díval se na naše dvě děti, ale už nebyly stejné. Jejich krvavé oči se lačně dívaly na mě… ne! Na dítě v mé náruči!

,,Edwarde!‘‘ Zakřičela jsem a pak, jak se na mě moje vlastní děti vrhly, jsem se objevila jinde…

Srdce mi bušilo o sto šest. Do očí se mi draly slzy. Ohlédla jsem se okolo sebe a místnost, ve které jsem se objevila byla prázdná a klaustrofobická…

,,Halo?‘‘ Zašeptala jsem. Ticho… ,,Je tu někdo?‘‘ Tichý mlaskavý zvuk se ozval hned za mnou. Rychle jsem se otočila. Oči vytřeštěné hrůzou a čekala, co se stane dál…

,,Mama…‘‘ Ozval se za mnou a já vyděšně poskočila. Oddychla jsem si, když jsem viděla dítě…

,,Ahoj maličký, kdepak máš maminku?‘‘ Sedla jsem si, batole bylo otočeno zády ke mně a stále si s něčím hrálo. ,,Copak to tam máš? Hm?‘‘ I když jsem se sama třásla strachem, věděla jsem, že se musím postarat o to malé. Jeho obrovské oči se na mě podívaly a malé rtíky vykouzlily krásný úsměv. Po čtyřech jsem k miminku přilezla, ale pak zamrzla.

,,Á!‘‘ Zařvala jsem. Dítě mělo celé ruce od krve. Před ním ležely vnitřnosti a zrak mi padl na hruď a břicho. Začala jsem křičet.

,,Né!!!‘‘ Na bílém tričku se mi vyjímala obrovská krvavá skvrna a sotva jsem se otočila, ve dveřích stál Edward s ďábelským úsměvem a pomalu ke mně přišel.

,,Nekřič lásko, jsem u tebe…‘‘ Šeptal, ale nevěřila jsem mu… co se ještě stane?! Objal mě zezadu a vzal moje zkrvavené ruce do svých. Přiblížil si prsty pokryté karmínovou ke rtům a mlsně olízl…

,,Mňam…‘‘

,,Bello! Bello! Probuď se lásko!‘‘ Zatřásl se mnou Edward a já se s křikem probrala.

,,Bell… co se ti zdálo?! Okamžitě mi to řekni, protože jsi mě vyděsila k polosmrti!‘‘ Rychle jsem se posadila, objala ho a přitiskla se pevně k němu.

Celý se třásl. Byl vyděšený. ,,Už je to v pořádku… jen sen lásko.‘‘ Zašeptal a procházel mi po vlasech.

Horké kapky slz mi kanuly po tváři a zanechávaly stopy na jeho tričku. Měla jsem strach… šílený strach…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 48: