Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 25

04.09.2009 (15:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4691×

25. BOLEST…

Edward:

,,Prosím, odpusť…‘‘ Zašeptala a zase jí z očí vyhrkly slzy.

,,Lásko, prosím…‘‘

,,Budeš ze mě zhnusený…jak jsem mohla…jak jsem mohla dovolit něco takového…‘‘

,,I přesto tě budu milovat.‘‘ Přitiskl jsem si ji víc k sobě. Zhluboka se nadechla, ale pak jsem ustrnul.

V hlavě mi začal běhat celý ten scénář, zavřel jsem oči a začal se soustředit.

Bylo to tisíckrát horší, než mi to ukazoval Mike. Položil jsem jí prst na rty a stále četl. Poprvé za celou tu dobu jsem…viděl…to zvěrstvo, které jí udělal, poprvé jsem jí četl myšlenky. Každou myšlenku, kterou během toho měla… každou omluvu adresovanou mě... Jak ji znásilňoval…

znova…

a znova…

a znova…

Její zadržované výkřiky, krev, která jí stékala z koutku úst…slzy…přání, aby ji okamžitě zabil…Jacob…bolestný pohled, že to musel sledovat…To, jak jí vyhrožoval…A pak jen osoba, která ji přišla zachránit…tma…

Roztřeseně jsem otevřel oči a beze slov zíral do jejích. Viděl jsem v nich tu bolest…

,,Bell…‘‘ Vydechl jsem a horlivě ji objal. Tolik bolesti! A kvůli čemu! Začala zase vzlykat.

,,Nemysli na to, už je to pryč, už je to pryč…‘‘ Šeptal jsem a uklidňoval ji.

,,Špinavá, zneužitá…odpad…‘‘

,,Lásko, ne, to si nemysli.‘‘ Vzal jsem jí obličej do dlaní a snažil se jí očima přemluvit.

,,Slibuju…‘‘ Zašeptala a objala mě.

Dny ubíhaly. Za tři už se zvedla a mohla normálně chodit. Alice jí koupila příjemné, lehké prodyšné oblečení a oba jsme jí byli za to vděční. Bella, protože jí nekopírovali dokonalou postavu a já, protože Bella byla šťastná. Zase jsem se udivil nad její vůlí. Už nikdy víc jsem se jí nepodíval do mysli. Už nikdy víc…

***dva a půl měsíce poté***

Bella si už na to nepamatuje. V noci jen občas křičí ze spaní, ale naštěstí si nic ze svých nočních můr nemůže vybavit.

,,Alice, už ho vidíš?‘‘ Zeptal jsem se.

,,Jen matné obrázky, ale asi se mu žije dobře. Je v nějaké pozlacené místnosti.‘‘

,,Kdy?‘‘ Otočila se ke mně Bella a já se sehnul, abych jí políbil na čelo.

,,Brzo lásko.‘‘ Zase jsem se s lehkým úsměvem otočil k Alici a ta se zasekla. Měla nepřítomný pohled, ale než jsem stihl zaregistrovat nějaké její myšlenky, začala si broukat nějaké písničky.

,,Alice!‘‘

,,Hej! Já nic!‘‘

,,Co před námi skrýváš?!‘‘ Hodila lišácký úsměv na Bellu.

,,Ona ví. Páčko, mizím za Jazzem. Neviděla jsem svýho cukrouška už přes dva měsíce a půl!‘‘

,,Sbohem…‘‘ Zamručel jsem a hned nato startovalo její Porsche. S Bellou jsme zůstali za ní stát, před domem, který jsme nedávno koupili.

,,Jdeme?‘‘ Usmála se na mě a tahala k domu.

***Skotsko***

Nikdo:

Jacob střelil pohledem k novému členu jejich skupiny. Stále nic nevěděl. Nechávali ho v sladké nevědomosti. Když ji viděl poprvé, myslel si, že je to Bella… ne… vyšla jako skoro dokonalá kopie jen s tím rozdílem, že ona měla jiné oči. Smaragdově zelené jako les. Jako právě posekaná tráva.

Dívka k němu pomalu šla. Lehce se usmívala. Trvalo jí dlouho než k ní Jacob získal důvěru. Měla jen o něco jemnější hlas než jeho sestra.

,,Ahoj Jakeu, máš hlad?‘‘

,,Trochu.‘‘ Přikývl a podíval se za ni. Blondýnka a svalnatec zmizeli v útrobách hradu a oni zůstali sami.

,,Proč mi neřekneš, co jste zač?‘‘

,,Je to nebezpečné.‘‘

,,A proč tu v tom případě jsem?‘‘

,,Záleží jen na tvé sestře, než se vrátí…bez vás…‘‘ Zamračila se a dala malé sousto masa do úst.

,,Vrátí?‘‘

,, To je jedno, ne?‘‘

,,Ne, to zrovna není.‘‘

,,Víš Jacobe, vy nejste obyčejní. Ve vaší krvi koluje královská krev tohoto rodu. Kdysi dávno bylo devět mocných bratrů.‘‘

,,Tos četla kde?‘‘

,,To je můj minulý život.‘‘ Zašklebila se. ,,Všichni se lišili. Byli rozděleni do tří skupin po třech.  Jedna trojice měli krev prapodivně modrou když se řízli. Byli studení a bledí jako stěna. Byli zvláštně nemocní, ale i tak krásní a dokonalí . Extrémně rychlí a silní. Královský doktor jim řekl, že se musí živit krví.Upíři… Další trojice byli zas na dotek horcí, sálali teplem. Byli na pohled přitažliví, ale nebylo radno je naštvat. Tehdy se začali třást. Kolena se jim podlomila a oni dopadli na všechny čtyři jako psi.‘‘ Zhluboka se nadechla, aby mohla pokračovat.

,,Vlkodlaci…‘‘ Zamumlal šokovaně Jacob.

,,Ano. A poslední z nich byli úplně jako lidi, ale jejich srdce netlouklo, byli extrémně intuitivní. Měli z každé trojice něco. Byli jako lidé, ale jak jsem říkala. Pumpa života jim nepracovala. Dokázali měnit teplotu. Byli sice třikrát rychlejší než lidé,jejich smysli taky zostřené, ale ne tak dobře jako u starších sourozenců… Uměli však něco, co jiní ne… uměli ovládat živly. Všichni byli nesmrtelní. Všichni měli pár prokletí…

Naše skupina se jmenuje…‘‘ Mávla rukou a mlčela.

,,Jmenuje?‘‘ Jake se k ní naklonil, aby líp slyšel.

,,Zabádej ve svém nitru Jacobe, já vím, cítím to, že ty to někde ve skrytu duše víš…‘‘ Dojedla poslední kousek a usmála se na něj.

,,Ethin, prosím, řekni mi to.‘‘

,,Ne Jacobe, na to musíš přijít sám a nikdo jiný….‘‘

,,Ale…‘‘

,,Žádné námitky.‘‘ Utla ho a postavila se. Jake hned vyskočil ze židle a chytl ji za ruku.

,,Prosím.‘‘ Ethina mu byla sotva pod bradu.

,,Já nemůžu Jakeu.‘‘

,,Co ti v tom brání?‘‘ Sklonil se k ní a obličeje jen pár centimetrů od sebe.

,,Nejde to…‘‘ Odvrátila pohled a utekla.

Jake si až pak uvědomil, co se stalo. Co cítil. Po čem dychtil…

…dychtil po ní…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 25: