Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 24

03.09.2009 (14:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4102×

24. VYŠETŘENÍ

Edward:

Tiše jsme vešli do pokoje. Bella ležela v Alicině náruči a ta se lehce kolébala a procházela po vlasech. Alice měla vyděšený výraz.

,,Alice…Alice, co se stalo?‘‘ Zašeptal jsem rychle. Alice zavrtěla hlavou.

,Nesmím, nesmím to říct…slíbila…slíbila…‘‘ Začala si v hlavě broukat řeckou abecedu. Bella jí ležela v náruči a hrála si s jejími prsty. Vypadalo to děsivě.

,,Bell, přišel Carlisle, prohlídne tě.‘‘ Zašeptala k ní Alice.

,,Zůstaneš prosím se mnou?‘‘

,,Jistě zlatíčko, jsem tu…‘‘ Opatrně i s ní v náruči se postavila.

Nechápal jsem, jak najednou tak rychle dostala tu důvěru k Alici…snad jsme s Carlisleem dole nebyli tak dlouho…

,Edwarde…‘ Poslal mi Carlisle myšlenku. Tiše jsem vyklouzl do obýváku. Prezidentská apartmá mají i své výhody. Bella svírala Alicinu paži a Carlisle jí opatrně procházel po těle.

Rozhrnul jsem nepatrně závěs a koukal ven. Malé postavičky se procházely po popraskaném, betonovém chodníčku a spěchali do práce. Kdybych byl člověk, určitě bych teď byl mezi nimi, snažil se prorvat davem, abych nepřišel pozdě do školy. Slunce, které venku vysvitlo by mi nevadilo. Nechal bych jeho paprsky, aby mi ohřívaly kůži. Bella bolestivě vykřikla.

,,Edwarde.‘‘ Zamumlal někdo. Tiše jsem otevřel dveře a Carlisle si sundal rukavice.Alice už zase podepírala Bellu a pomáhala jí dostat se k posteli. Zase se mi naskytl děsivý obraz na její pohmožděné nohy poseté modřinami.

,,Carlisle.‘‘ Přišel jsem k němu.

,,Rány se zahojují, oblasti okolo ňader a intimní partie měly řezné rány, škrábance a na bradavkách i otisky zubů… popravdě horší zacházení jsem neviděl… Rány se sice zahojí, ale má šok. Bojí se dotyků. Alice ji musela přesvědčovat, že jí nic neudělám, že jsem doktor. Jako kdyby se jí to z té hlavy vypařilo.‘‘

Zavrtěl nevěřícně hlavou. ,,Nechápu to… jsem rád, že sem Alice nezvala Jazze, protože toho bych pak musel taky uklidňovat. Ta bolest… je vidět. Jak v jejích očích, zlomeném nose… musel jsem jí ho napravit, chvíli to bude trvat, než se Bella dá do pořádku.‘‘ Šeptal.

Na okraji mysli jsem slyšel její tichý hlásek.

,,Alice, můžu…můžu se jít osprchovat?‘‘

,,Jistě…‘‘ Přikývla a Bella pomalu vstala a doplížila se do koupelny. Hned nato se pustila voda ve sprše. Zamračil jsem se.

,,Sama? Alice, ona teď potřebuje dohled 24 hodin denně!‘‘ Zavrčel jsem a Alice hned šla ke dveřím.

,,Zamkla se!‘‘ Sykla. ,,Bell, Bell, otevři!‘‘ Nic. ,,Bello!‘‘ Zavrčela tentokrát.

,,Uhni!‘‘ Lehce jsem vyrazil dveře. ,,Belli?‘‘ Hledal jsem ji a nakonec ji našel…

Seděla pod sprchou. Kapky jí smáčely vlasy a tričko. Ani si ho nesundala. Stále se drhla houbičkou na pažích a vzlykala. Kůži měla šíleně podrápanou z toho, jak usilovně se snažila smít něco, co není.

,,Belli…‘‘ Otevřel jsem rychle skleněné dveře a dopadly na mě ledové kapky. Vyděsil jsem se. Rychle jsem dal, aby se voda zahřívala.

,,Nejde to dolů! Nejde to dolů!‘‘ Šeptala a mermomocí si drala pokožku.

,,Ne, nedělěj to, prosím..‘‘ Šeptal jsem a klekl si k ní. Škubla s sebou, když jsem se natáhl, abych jí sebral houbičku.

,,Furt špinavá! Proč?!‘‘ Rozbrečela se. Sedl jsem si k ní a osmělil se. Natáhl jsem se pro ni a položil na klín. Nechával teď už příjemně teplé kapky, aby dopadaly na naše těla.

,,Pšt, to bude dobrý…‘‘ Šeptal jsem a uvěznil její ruce, aby se nemohla už škrábat. ,,To bude dobrý…‘‘ Šeptal jsem a Alice jen nečinně stála a smutně na nás koukala. Po chvíli odešla. Seděli jsme spolu pod sprchou. Kolébal jsem ji v náruči a tolik toužil po tom, aby mi mohla dát její bolest. Aby se ona netrápila.

Furt si něco šeptala, zuby jí přestaly drkotat a rty už nabraly zdravou růžovou místo namodralé. Tiskla se ke mně a stále těkala očima po místnosti. Prsty váhavě ťapkala po mých pažích.

,,Anděl…anděl….anděl…‘‘ Šeptala dokola. Políbil jsem ji do vlasů.

,,Belli, jsem s tebou… miluju tě…‘‘ Šeptal jsem a její prsty mě něžně stiskly na paži.

,,Edwarde?‘‘ Jako kdyby si až teď vzpomněla na moje jméno. Zastavil jsem tok vody a vzal ji do náruče.

,,Neboj se.‘‘ Zašeptal jsem a ona si položila bradu na moje rameno.

,,Nechápu, jak se mě můžeš dotýkat.‘‘ Šeptala bolestně. Carlisle odjel domů a Alice šla na nákupy… Opatrně jsem ji položil na postel a sedl si k ní.

,,Bell, řekni mi všechno.‘‘ Tvrdohlavě zavrtěla hlavou.

,,Prosím… Netrap se… chci ti pomoct.‘‘

,,Ne… ne…nejde to…‘‘ Vrtěla nesouhlasně hlavou.

,,Lásko…prosím…‘‘ Podívala se na mě zmučenýma očima.

,,Topím se…‘‘ Zašeptala a já to nechápal. Topí?

,,Bell?‘‘

,,Temnota, nenávist… to není pro dokonalé bytosti…ne pro anděla…ne pro zachránce…‘‘ Zase se rozbrečela a  obličej si schovala do dlaní. Začal jsem se s ní houpat, snažil se ji pochopit.

,,Prosím…‘‘ ,,Edwarde…‘‘ Zašeptala a zavrtěla hlavou.

,,Dobře… tak spinkej… mám tě přikrýt ještě něčím?‘‘

,,Ne…‘‘ Zašeptala. Povytáhl jsem ještě víc deku a přikryl ji pořádně. Bella jako kdyby se už nebála mého chladného objetí, otočila se k mé hrudi a ruce si složila na prsou. Tiše jsem jí začal broukat její ukolébavku. Byl jsem šťastný, že se konečně nebojí mě… že se nebojí toho letmého dotyku.

Opřel jsem se zády o rám postele a vpíjel se do její tváře. Její srdce tiše tlouklo, odpočítávalo čas… jeden tlukot, jeden moment…kam ten čas spěchá?

Její bratr… nevěděl jsem, kam ho ta žena unesla. Až se Bell dá trochu do pořádku, nechám ji s Alicí a pojedu hledat jejího bratra. Ta osoba, která ho unesla měla jen myšlenky soustředěné na bezpečí Belly a Jakea, ale když viděla mě, vyděsila se. Než jsem vyrazil dveře, venku se rozpoutal vichr, ale jen co jsem vyšel, abych zabil Mikea zmizel.

Bella se zavrtěla a tím vynutila mou pozornost. Tiše zamumlala moje jméno, ale pak se zamračila. Začala se cukat.

,,Ne…ne! Ne! Ne!‘‘ Rozkřičela jsem. Začala okolo sebe mlátit pažemi a začala křičet. Vymrštila se do sedu a rychle dýchala.

,,Bell, Belli, neboj, jsem tu… neboj…‘‘ Chvíli jen seděla a dýchala. Měla vykulené oči, skoro nedýchala a pak najednou střelila pohledem ke mně.

,,Edwarde…‘‘ Zavzlykala a objala mě. Celá se třásla.

,,Pšt… už je to dobrý…už je to dobrý…‘‘ Přitiskl jsem ji k sobě a zhluboka se nadechl. Už jsem necítil ten spalující žár, nic…

,,On… nechtěl! Nechtěl mě nechat být! Křičel! Tolik to bolí!‘‘ Vzlykala a tiskla si obličej k mé hrudi. Svírala mi tričko a teplé kapky mi spadávaly na hruď.

,,Jsem tu, nikdo ti neublíží…‘‘

Roztřeseně přikývla.

,,Nechceš mi to říct?‘‘ Zvedla ke mně nechápavě hlavu. ,,Bell… musíš se z toho osvobodit.‘‘

Otočila hlavu k oknu a pak zase na mě.

*** zase ve Skotsku***

Nikdo:

,,Santiago! Našli jsme ji! Našli!‘‘ Výskala šťastně dívka a běžela ke své lásce. Skočila mu do náruče a dlouze se políbili.

,,Tak povídej Laurí, koho jsme našli?‘‘

,,Dám ti popisek.‘‘ Vyšpulila rty a usmála se.

,,Je asi metr šedesát osm, hnědé vlasy, které se jí táhnou přes záda, srdcovitý obličej, plné rty a postavička jako já.‘‘

,,Bella?‘‘ Zavrtěla hlavou.

,,Ee, má krásné, hluboké smaragdové oči, ale jako kdyby Belle z oka vypadla. Velitel ji vítal dost osobitě.‘‘

,,Ethina?‘‘

,,Jo!‘‘ Vypískla zase a políbila.

,,Už jste ji našli?! Kde?‘‘

,,No… jaksi tancovala v lese. Mám takový dojem, že byla opilá, ale už střízliví v pokoji.‘‘ Lišácky se usmála.

,,Šikulka moje.‘‘

,,A co Jacob? Stále s námi nechce mluvit?‘‘

,,Ne, ale on nechápe, že za nějakou dobu ho stejně vytáhneme ven a agresivitou se změní v nás.‘‘

,,Jistě. Ale je to ještě malej kluk. Za nedlouho mu bude šestnáct.‘‘

,,Chyba, už mu je.‘‘

,,No vidíš, má ještě nějakou dobu.‘‘

,,Ne…nemá…ten vlkodlak ho pokousal…jeho růst se zrychluje… za měsíc bude vypadat na sedmnáct a za dva… každý měsíc jako rok. Musíme si s tím pospíšit, ale musí u toho být i jeho sestra.‘‘

,,Proč?‘‘

,,Ona jediná ho může uklidnit. Jsou po svém otci. Výbušní…‘‘

,,Jejich otec? Kdo je to?‘‘   Santiago se usmál, ale neodpověděl… tohle je slepá ulička…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 24: