Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 7. kapitola - Kóma

Není souzeno 7. kapitola - KómaTak tady je další dílek o Jacobovi a Renesme respektivně jen o Nessie, omlouvám se, ale nejel mi internet. Všem děkuji za vaše komentáře pěkně povzbuzují :)

7. Kóma

Miluji tě Reneesme, vždy budu a slibuji, že se mě nikdy nezbavíš, ahhh ta sladká sova útěchy, aspoň první část. Při téhle vzpomínce jsem se zase rozbulela. -Už to bylo pár měsíců, co jsme se přestěhovali. Dávno jsem přestala zkoušet svůj dar, říkat něco mé druhé polovičce. Ani jsem nevěděla, jestli to funguje na dálku. S nikým jsem nemluvila. Kdybych byla člověk, asi bych už zapomněla jejich tváře. Co ale bylo nejhorší, to že jsem si neuměla představit přesně jeho vůni. Tu jemně exotickou vůni. Věděla jsem některé esence: chili paprička, hroznové víno, lilie a spoustu dalších. Nevěděla jsem pomalu, které, když jsem se snažila udělat napodobeninu, málem jsem zvracela. Kdybych měla co. Nejedla jsem od mého příjezdu a ani nebudu. Měla jsem pocit, že s jeho vůní jsem ztratila malý kousek mého Jacoba a to velice bolelo. -  Brečela jsem jako želva. Postel už musela být ode mě otlačená a to zelené tričko pořádně smrdělo solí. Prát jsem ho nechtěla, jediná vzpomínka.

Slyšela jsem, jak někdo vstal od mých dveří. Dávno jsem strhla pitomé procenta, ale to neznamenalo, že bych chtěla někoho vidět. Na stole jsem měla, můj komiks Není souzeno, který už jsem uměla na zpaměť. A spoustu obrázků Jacoba. Nebyla jsem s nimi smířená, každý by řekl, že je to dokonalá podobizna ale já ne. Já jsem znala originál a důkladně.

,,Edwarde já tě nenávidím" slyšela jsem dole Alici. To mě udivilo .

,, Nessie přestaň" zařval Edward. Už dávno se mi nehrabal v mysli byla plna bolesti a Jazz se mě taky stranil.

,,To jsem řekla já" stála si na svém Alice.

,,Cože?" vyhrkl Edward.

,,Copak to nevidíš?" zeptala se Alice.

,,Koukni se jak žije, jak dlouho si ji neviděl. Jestli sis všiml, měla moc ráda nákupy, módu. Moje drahá neteřinka, vymýšlela nové pěkné kousky se vším mi pomáhala , byla plna života a teď? Podívej se, co nosí " koukla jsem se na sebe. Roztrhané tepláky a zmuchlané triko. ,,Jak vypadá" pokračovala ,,Je pořád v jednom a tom samém a trpí. Co ty pro ni uděláš? Nic. Necháš ji trpět dál"

,,Nech toho Alice" odpověděl bolestně Edward. Věděl ,že má pravdu.

,,Sama řekla, že nejsem její táta, takže jí nemohu nějak řešit"

Zasyčela jsem. Dál jsem je nevnímala. Bylo dopoledne a svítilo slunce. Usla jsem. Ponořila jsem se do jediného světa, který byl na mě milý. Přesně věděl, co chci. Můj svět snů. Ale probuzení bylo čím dál tím horší, vždy se mi vrátilo, že jsem ten nejubožejší bytost světa. Dyť já ani nepatřím do žádného druhu. Ani upír, ani člověk. Pitomej mutant. Zrovna jsem ve snu uviděla Jacoba. Šli jsme k sobě. Nikdy nerozděleni. Zase chyba, najednou byla velká zář a já jsem se probudila. ,,Sakra" vykřikla jsem.

Schovala jsem hlavu pod polštář. Cítila jsem se tak bez braná, zranitelná, že by i vzduch mě mohl přeprat. Vzala jsem si svoji jedinou vzpomínku a zase jsem se rozbrečela. Vzala, jsem první věc která se mi, dostala do ruky a hodila jsem s tím do dveří. Udělala se malá díra. ,,Aghhh" za vztekala jsem se. Konečně jiná emoce než smutek. Vzala jsem papír a rychle jsem díru utěsnila.

Nikdo se neobtěžoval se mě zeptat co se děje. Věděli, že bych je ignorovala. Sice někdy škemrali u dveří zvláště Alice, Bella, Rose a Esme abych je pustila do vnitř, ale já jsem nechtěla. Co by viděli, trosku? Ne! To, ať si radči pamatují, jak jsem byla usměvavá. Vyšla jsem na balkón. Ani jsem nevyšla ven a hned začalo pršet, jako kdyby nebe nademnou plakalo. ,,Prší" zaradovala se Bella. ,,Pochybuji" odpověděli všichni jedním tónem. Ano pršelo, oblíbená činost mého rodného města, takže i moje oblíbené počasí. V dešti jsem vždy blbla, dováděla, smála se, ale neměla jsem náladu se radovat. Raději jsem zavřela dveře a zase vklouzla do pokoje.

Lehla jsem si na postel a najednou jsem ucítila nesnesitelnou bolest v břiše. ,,AAAAAAAAAAA" zakřičela jsem, že to museli slyšet ve Forks. Dole někdo nadskočil, ale asi si myslel, že zase jenom křičím. Ta bolest se nedala vydržet. ,,Auuu, CARLISLE!" dole někdo s sebou trhl a začal volat.

,,Carlise, běž za Ness" volal Edward. Carlisle vyběhl schody.

,,POMOC  TO BOLÍ!" řvala jsem dál.

,,Ness, otevři dveře" Carlisle pronesl zkušeným hlasem lékaře.

,,Nemůžu, to bolí POMOC!"

,,Zkusíme to balkónem" rozhodl Edward.

,,Auuuuu" zaskučela jsem znovu. U dveří musela být celá moje rodina. Slyšela jsem jak rozbili sklo a utíkali ke mě.

,,Pomoc" hlesla jsem a spadla jsem do temné vody, která mě k sobě vtahovala.

,,Neee! Nessie!" zařvala Bella. Ozývali se slabé vzlyky a čím dál tím slabší a slabší.

Plavala jsem v černé vodě. Dlouho. Proč jsem prostě nemohla umřít? jit do nebe nebo do pekla? No jasně já jsem zapomněla jsem, blbej mutant! Na půl člověk na půl upír nikde mě nechtějí! ,,Skvělí" zakřičela jsem. Co budu tady dělat? vůbec nic jsem nevěděla. Začala jsem si promítat bolestné vzpomínky. Ahh, nemůžu uvěřit že jsem byla tak šťastná a co jsem teď? Mrtvá, troska! Srdce už taky nemám celé. Půlku si u sebe nechal Jacob, jednu čtvrtinu Forks a já jsem měla už jen dvě malé části. Ta větší byla Jacobova a ta druhá můj život, můj ubohý mrzutý život!

Nechtěla jsem aby se Jacob kvůli mě trápil na do smrti a tak jsem si doslova vytrhla jeho čtvrtinu s těla a hodila ji do vody. ,,Buď šťastný, na mě zapomeň já už nejsem" pověděla jsem velice smutně. Každý by se na de mnou rozbrečel. Když moje už tak roztrhané srdce spadlo do vody, vytvořila se s něho Jacobova hlava. Byla velice smutná a natahovala po mě ruce. ,,Jacobe!" vykřikla jsem. Rychle jsem se obrátila a snažila se ho zachytit. Proud byl ale silný a nechtěl mě k němu pustit, pořád jsem se vzdalovala. ,,Néééé" křičela jsem dokud mi nezmizel z očí. Napsala jsem si tvé jméno na ruku ale když jsem si ji omyla, zmizelo. Napsala jsem si tvé jméno do písku ale vlny ho smyly. Naplasa jsem tvé jéno do sněhu ale slunce ho roztopilo. Vyryla jsem tvé jméno do mého zničeného srdce a ono tam zůstalo. Miluju tě! Povolila jsem celé tělo a nemilosrdná voda mě strhla ukrutnou silou do hlubin. Nechávala jsem vlny ať si se mnou dělají co chtějí. Stejně mi to bylo jedno. Moje smutné srdce stále bilo a v tichu se někdy ozvalo slabé pípnutí. Nevnímala jsem čas, ani jsem nemohla. Pomalu jsem zapomínala na Jacoba, i proti mé vůli.

Čím jsem, byla od místa jeho ztráty tím jsem si ho méně pamatovala. Nakonec mi z něho zbyl jen malý bílý povlak. Úplně poslední vzpomínka na něj bylo vlčí bolestné zavití. Když zvuk přestal vůbec jsem nevěděla, že existoval a sním i nějaké město jménem Forks. Byla jsem v koncích i po mé smrti. Chtěla jsem se utopit  jestli to vůbec šlo! Vydechla jsem a začala plavat do hlubin. Voda mě nadnášela pořád nahoru. Blíž k nějakému světlu. Nechtěla jsem tam plavat ale proud byl vážně silnější. ,,Tři, dva, jedna" slyšela jsem potiché odpočítávání a na slovo ,,Teď" jsem otevřela oči. Rozhlídla jsem se po pokoji a zírala na vše okolo sebe jako vyoraná myš. ,,Nessie" vykřikla radostně moje rodina. Edward a Bella ně objali velice pevně až jsem začala přemýšlet jestli mě vůbec pustí.

,,Co se stalo?" otočila jsem se na Carsliea.

,,Byla si v kómatu"

,,Aha a proč?" děda se koukl na Edwvarda a tan za něho řekl.

,,Skoro rok si nejedla"

,,Proč?"

,,To my nevíme" řekl pohotově. Edward vzal Alici za ruku a vytáhl ji ven.

,,Co se děje?" zeptal se jí.

,,Nepamatuje si ho a ani její domov" Koho si nepamatuju? jaký domov? co mi tají?

! ,,Sakra, ona nás slyší" po tomhle slově jsem nic neslyšela.

,,Ty dva roky jsi mi chyběla Ness" zakřičel Emm.

,,Dva roky? to jsem tak dlouho spala?" otočila jsem hlavu do kola a každý mi to potvrdil. ,

,Kolik mi vlastně je? podle toho jak vypadám řekla bych že šestnáct?" Emmett se boužlive zasmál.

,,Je ti šest" usmála se na mě Esme.

,,Cože?"

,,Zlatíčko si poloupír, rosteš strašně rychle" vysvětlila mi Bella.

,,Aha" položila jsem hlavu do polštářee a zavřela oči.

,,Ness, teď ses probudila a půjdeš zase spát to mi nedělej" pohrozil mi Emmett. Všichni se rozesmáli a já jsem si všimla že už je Edward doma.

,,Kde je Alice?" zeptala jsem se.

,,U sebe v pokoji, něco upravuje"

,,Aha" Emm už to nemohl vydržet a tak začal dělat psí kusy. Všichni se smáli až na mě. Civěla jsem na něj jak na debila.

,,Ness, co je?" zeptal se dotčeně.

,,Já nevím, prostě mi to nepřipadá legrační. Chci se tomu zasmát ale nejde to" Jazz mi to potvrdil. ,,Cítím od ní štěstí které se dere na povrch z pod smutku ale smutek je silnější"

,,Však já tě rozesměju" slíbil mi Emm.

Za chvíli jsem slyšela Alici, jak šla po schodech dolů. Kývla na Edwarda a ten se mě zeptal.

,,Chceš jít do svého pokoje?"

,,Já mám pokoj?" zeptala jsem se sarkasticky. Edward na mě vycenil zuby  ale pak se uklidnil.

,,Ano"

,,Rovnou si můžu projít celý dům ne?" zeptala jsem se otráveně. Ahhh, to mě štve!

,,Alice" koukla jsem se na ní. Ta zatleskala a chytla mě za ruku.

,,Tohle je obývák" ukázala mi místnost kde jsem byla.

,,To jsem tušila" řekla jsem ostře. Alice se na mě zamračila ale já jsem potom udělala omluvný pohled.

,,Jídelna" Hlavně pro mě pomyslela jsem si.

,,Hudební salónek" ukázala na malý kout kde bylo piáno, harfa a flétna.

,,Tady je můj nejmilejší, můj a tvůj pokoj"

,,Náš? já myslela, že budeš s Jazzem" řekla jsem otráveně.

,,Jo, ale tohle je módní pokoj. Hele tady máš rozpracované šaty a tady návrhy" ukazovala vesele. Oblečení, to mě bude bavit.

,,Knihovna" otevřela mohutné dubové dveře a za nimi byly světlé stěny. Na jedné stěně byly obrazy nějakých mužů, krajiny a kytky. Zbytek byly jen police na knihy.

,,Kolik tu je knih?" zeptala jsem se.

,,4752" odpověděl Carslie.

,,Kolikrát si je četl?"

,,Některé i pětkrát"

,,Pche, nechtělo by se mi. Ups, promiň" Carlisle se jen usmál a šel si sednout za stůl. Pokynul nám rukou, abychom odešli a Alice mě zase zatáhla jinam. ,,Půda" ukázala na dveře ve stropě. Tak tam nikdy nepůjdu! ,,Pokoj od Esme a Carlisleho" byl to malý útlný pokojíček. Pěkná vyřezávaná postel, psací stůl a na něm notebook. Potom pár světel a už nic víc. Protočila jsem panenky, myslela jsem že budeme mít lépe vybavený byt. ,,Rose a Emmett" u nich bylo všechno růžové. ,,Emmettovi to nevadí?" zeptala jsem se rozmrzele. ,,Já rád růžovou" zakřičel Emmett ze spodu. A nejsi kapku přihřátý? zašklebila jsem se. Edward se dole zasmál. ,,Nečti mi myšlenky šmíráku" pro změnu vyprskl smíchy Emmett. ,,Já a Jasper" Konečně něco pěkného. Byl to žlutý pokojík s velkou postelí, stůl, dveře do skříně, poličky na různé věci, dokonce tam měli i plyšáky.

,,Jasperův pokoj" otevřela menší dveře, které ale vedly do velkého pokoje. Byly tam pušky, samé maskáčové věci, přilby a pár vyznamenání pro Japera Whitlocka.

,,On je voják?"

,,Byl" opravil mě Jasper.

,,Byl jsem důstojník, ale ty časy už sou pryč i když pro vojnu a Alici mám pořád slabost" Alice se uchichtla a letmo ho políbila. Huh, neměla bych raději odejít? NE! Mají, na to věčnost Odkašlala jsem si. Jazz se zasmál a odešel. ,,Emmettův pokoj" Jak jinak než tělocvična. Čínky s velikou váhou, speciálně vytvořený rotoped, nějaké pálky, boxerské rukavice a kruhy. ,,Kolik zvedáš Emme?" ,, 1 tunu plus Edwarda a Carsliea" ,,Klidně bych tě přeprala" řakla jsem mu výsměšně. ,,Tak si to pojď zkusit" zasmál se Emm. ,,Nejsem malá" zakřičela jsem na něj. ,,Ale si, je ti teprve šest" ,,Jo ale podle pasu a občany šestnáct!" ,,Pche" urazil se Emmett a vyhodil mě z jeho tělocvičny a začal posilovat. Teplouš, který ztrácí nervy, fakt skvělá kombinace! Alice si toho nevšímala. ,,Pokoj od Rosalie"

Make-up, žehlička na vlasy a různé zkrášlovací prostředky. To potřebuje?

,,Edward a Bella" Jak jinak než starožitný. Vážně, postel byla s oblečením nejnovější. Měli tam starý kříž, také obrázky starý nábytek.

,,A tohle je tvoje" No, na Alicin pokoj to nemá, ale oblíbím si ho ,,Dík Alice" řekla jsem smutně. Alice mi pokynula a nechala mě samotnou. Prošla jsem celý pokoj a prošla i koupelnu. Vlastně to nebylo až tak špatný když jsem objevila šatnu.

Všimla jsem si balkónu a tak jsme na něj vyšla. Venku se rozpršelo. Cítila jsem se lehčeji, ale stejně radost se nedostavila. Seskočila jsem s okna a rozběhla se do lesa. Našla jsem si takové místo. Bylo dáleji od domova a vůbec nesmrdělo, to znamenalo, že tu nikdo nebyl. Bylo to sice kapku zarostlé, ale když jsem tam utrhla pár větviček vypadalo  to k světu. Sedla jsem si doprostřed místečka k malé studánce a rozbrečela jsem se. Nechápu,  proč se nemůžu smát Jasper mi to potvrdil. Jsem příšerná na svou rodinu. Měla bych od nich utéct, ale zase jsem viděla jejich šťastné obličeje když jsem se probudila tohle jsem jim vážně udělat nemohla.

Zvedla jsem se ze země a utíkala zpátky, nechtěla jsem aby mi našli moje místo. Stoupila jsem do prvních dveří , které jsem uviděla ale tohle nebyl obývák. ,,Rosé" zakřičela jsem zděšeně. Za chvíli byla u mě. ,,Co, je Nessie?" zeptala se mě a objala mě. ,,Kde to jsem?" zeptala jsem se vylekaně. Rose rozvítila. ,,V garáži" zasmála se. ,,Aha" řekla jsem kapku trapně. ,,Čí je čí auto?" ,,Emmettovo" ukázala na velkého Jeppa. ,,Bellino" ukázala na její rychlé auto. ,,Edwardovo" pokynula na stříbrné volvo. ,,Alicino" žluté porshe. ,,Moje" pohladila červený kabriolt BMW. ,,Carslieovo" černý mercedes. ,,Jazzova" ukázala na krásnou motorku Harley. ,,A tohle je od Esme" ukázala jsem na oranžový kabriolet. ,,Ne" zasmála se. ,,Ten je tvůj" ,,Aha" řekla jsem znuděně.

Když jsem vyšla z garáže Emmett se rozkřičel ,,Rose pomoc! jsem v garáži" zasyčela jsem na něho a hned ztichl. Zašla jsem do hudebního salónku. ,,Jak se hraje na harfu?" zeptala jsem se uraženě a čekala na odpověď. ,,Stejně jako na klavír" přišel za mnou Edward. ,,Tady máš cé, a tady máš křížky"

,,Dík" podívala jsem se na něj dlouze a za chvíli odešel.

Zkusila jsem zahrát nějakou etudu a opravdu to znělo, ale radči jsem si sedla za klavír. Začala jsem hrát nějakou písničku. Byla bolestná a nezajímavá jako můj život ale v pozadí bylo štěstí.

,,Edwarde co to bude za písničku?" zeptala se ze shora Bella.

,,Ale já nehraju to Nessie" odpověděl klidně.

,,Ness odkdy-" ,

,Nevím" pronesla jsem smutně.

,,Čemu se divím si s půlky Edward, takže dokonalá"

pokrčila jsem rameny, hrála jsem dál novorozenou píseň a pak přišel konec. Rozhodla jsem se pro něco jednoduchého. Můj život. ,,Zvládla bys to i na harfu?" zeptal se mě táta. Lhostejně jsem se zvedla a šla za harfu. Kladla jsem prsty jemně na struny, které se ihned rozzvučeli. Hudba byla krásná, bylo pěkné vědět, že jsem si ji zapamatovala.

Když jsem dohrála poslední notu žalostné písně odešla jsem do ,,ráje" Opravdu tam bylo všechno. Látky z různými  vzory barvami. Devět figurín. Každá měla u sebe jmenovku. Na mojí figuríně bylo něco rozpracováno, tak jsem vzala nějaké krajky, látku  která se hodila k té rudě červené a dokončovala moje dílo. Za chvíli jsem měla hotovo, samozřejmě, upíří rychlost. Vzala jsem figurínu od Emmetta a udělala mu černé tričko kdy bylo růžovým napsáno Homosexuální bůh jestli má rád vtipy tak to vezme z humorem. ,,Ness! co tam děláš otevři" klepala na dveře Alice. ,,Promiň Alice ale zkazila bys mi překvapení" ,,Dobře, tak pak přijď dolů" ,,Samozřejmě"

Vzala jsem si nejmenší figurínu  která patřila Alici. V pokoji jsem našla černý satén a taky nějaké formy na načepýření. Satén jsem těsně upnula kolem ,,Alice" a vzadu rovnou přišila zip. Sukně byla krátká tak něco málo pod zadek. Vzala jsem ještě tmavě modrý len a načepýřila ho na formě. Nakonec jsem ho přišila k šatům jako vlečku. Tak jsem pokračovala i na zbylých figurách dokud každá neměla něco na sobě. Rose jediná měla dvě věci. Sukni a kšiltovku. Stáhla jsem všechno s figurín a šla do obýváku. Alice se vřítila do našeho společného pokoje a hned za sebou zavřela.

,,Nebyla jsem tam skoro dvě hodiny aby ses ani nepodívala co jsem udělala" ,,No dobře, všichni dolů" zavelela Alice. Do sekundy byli všichni dole.

Rozdala jsem jim jejich kousky a čekala na kritiku Alice. ,,Vidím že vkus se ti ještě nevypařil" ,,Hmm.. dík" Emmett se začal hrozně smát div se celý dům nezačal třást. ,,Co je Emmette?" zeptala se Esme.

Emm se znovu zasmál a ukázal všem své nové tričko. Každý se na něho podíval a začali se smát s ním. Jen já jsem jediná kazila partu, zase. ,,Líbí?" ,,Jo!" zasmál se Emmett. ,,Fajn, můžeš si ho vzít do města" konečně jsem nebyla sama kdo se nesměje teď přestal i Emmett.

Podívala jsem se na všechny. ,,Dobrou" řekla jsem svým nudným tónem a otočila jsem se směr můj pokoj. ,,Pěkné sny Nessie" popřáli mi sborově.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 7. kapitola - Kóma:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!