Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náhoda napsaná osudem - 3.část ( Naděje )

Náhoda napsaná osudem - 3.část ( Naděje )Tak a je tu třetí část. Smutná :( A dva bonusýýý :) Písnička k povídce a kousek v podání Belly! :)

3. část – Naděje

Edward Cullen


Hudba > Paramore – Sunday Bloody Sunday

( http://www.youtube.com/watch?v=2sr-kMFjSkM )

Bylo pro mě velmi obtížné strávit tuhle větu. Bolela. Nedokážu na to zapomenout. Zdánlivě krásná slova a ten rukopis! Nádhera…Ale ona je myslela bohužel jinak. Nedokázal jsem jí už nic napsat. Za celou hodinu, co jsem ji bez přestávky pozoroval, se vůbec nepohnula. Strnule seděla na místě a zavrtávala se pohledem do učitele. Kéž bych jí tak mohl číst myšlenky…

Stále jsem myslel na ty slova, která mi drtila srdce. Když ona nemůže zapomenout, znamená to, že já musím zapomenout? Zapomenout na Isabellu Swanovou? Nikdy! To bych nikdy nedokázal…

Ozval se zvonek. Bleskurychle hodila věci do tašky a vyběhla ze třídy. Držela se ode mě co nejdál, můj vzkaz ji zjevně nepřesvědčil. Musím mít trpělivost, ona mi odpustí. Doufám.

,, To bude v pohodě, uvidíš.“ Pomyslela si mým směrem Alice.

Podíval jsem se na ni. Dívala se na mě se soucitným pohledem.

,, Soucit!“ řekl jsem pohrdavě ,, To je to poslední, co potřebuju!“

Zarazila se. Asi jsem byl moc tvrdý.

,, Alice, já…Promiň“

,, V pořádku. Rozumím ti.“ Řekla, ale už se neusmívala.

Rázně vypochodovala z učebny a zamířila pryč. Byl jsem sám. Musím s tím něco udělat. Kvůli mojí chybě. Kvůli Belle Swanové. Jsem zlý na svoji rodinu. A oni si to nezaslouží!

 

***

,, Musím na ni zapomenout. Musím jí dát šanci vést normální život. Třeba s tím trhlým Mikem Newtonem! Hlavně ať je v bezpečí…“ opakoval jsem si stále.

,, Ne, nemůžu ji nechat s ním! Vždyť je odporný!“ protestoval jsem.

Pořád jsem měnil názory i rozhodnutí. V jednu chvíli už jsem si skoro začal ,balit‘ a chtěl odjet s názorem, že to nemá cenu. A v zápětí jsem přemýšlel, jak se k ní znovu přiblížit, bez toho aniž bych jí ublížil. Později jsem se akorát utvrdil v tom, že ji opustit nedokážu…Jedna moje strana chtěla okamžitě vypadnout z tohoto města a zachránit ji, ale ta druhá mě naváděla ať jdu za ní a vše jí vysvětlím. A pak tu byl ten třetí hlásek v hloubi duše, který jsem neúspěšně zaháněl zpět do trezoru v mé mysli, říkal : Zabij ji!

 

***

 

,, Edwarde…Vyjde to! Věř mi!“ chlácholila mě v myšlenkách Alice.

Tázavě jsem vzhlédl.

,, Vizi jsem zatím neměla, ale mám pocit, že jsi blízko!“ usmála se.

Kývl jsem.

Jestliže Alice neměla vizi, znamená to, že je Bella pořád rozhodnutá se mi vyhýbat…

….Ale….Mám naději.

 

***

Byla noc, když jsem se rozhodl. Opět špatně rozhodl. Zrovna jsem nevědomky hrál nějakou písničku, kterou jsem složil kvůli ní, když mě to napadlo. Půjdu za ní. Hned. Hned teď! Vyskočil jsem od piana a běžel k oknu. Pak mě napadlo, že bych se měl omluvit Alici. Celý den jsem si na ní vybíjel vztek. Vykročil jsem k ní do pokoje.

,, Alice. Přišel jsem se omluvit.“

,, Za co?“ usmála se.

,, Vždyť víš. Celý den jsem na tebe byl hnusný…“

,, Ále prosím tě…“ zavrtěla hlavou.

,, …Ty jsi mi chtěla pomoct a já jsem byl vážně k nevydr…“

,, Dost!“ skočila mi do řeči. ,, Já tě chápu! Neomlouvej se. Už tak to máš těžký!!“ usmála se.

Přikývl jsem a zašeptal, pro ni slyšitelné, díky. Pak jsem vyrazil. Stále bylo několik málo minut po půlnoci, určitě spí. Usmál jsem se za běhu. Jak krásný a bolestivý to bude pohled?

Po několika málo desítkách vteřinách už jsem stál u nich před domem. Okno měla otevřené. Jeden skok a byl jsem u ní v pokoji. Zarazil jsem se při kroku. Byla….roztomilá! Spala schoulená do klubíčka a zhluboka dýchala, kdežto já jsem zadržoval dech. Pomalu jsem se vydal ke kraji postele. Naklonil jsem se. Byla tak blízko…Ještě blíž…

,, Edwarde!“ zamumlala.

Uskočil jsem dva metry od ní. Ona.. Mluvila ze spaní? Usmál jsem se při vzpomínce na to, co říkala. Zdál se jí sen o mě! Možná, přesně jak říkala Alice, možná se přestává bát…

,, Ne…prosím ne!“ plakala.

Slza jí putovala po obličeji. Myslel jsem....Vypadalo to…

Byl jsem v šoku.

,, Nikdy se mě nepřestane bát…“ zašeptal jsem. Stále se jí bude zdát o tom, jak málem přišla mojí vinou o život.

Setřel jsem jí slzu z tváře a ustoupil. Zavrtěla se. Moje naděje šla ke dnu. Nikdy to nebude jako dřív. Nikdy…

 

***

Byla angličtina. Můj oblíbený předmět. Naštěstí. Nevím, co bych dělal, kdybychom měli dnes biologii. Ta je na řadě až zítra. Kdybych musel dnes sedět vedle ní, nejspíš bych raději utekl. Nevydržel bych se na ní ani podívat. Potom, co jsem slyšel, nemám nejmenší naději, že by se to ještě mohlo obrátit k lepšímu. To co řekla včera mě jenom přesvědčilo. Měla pravdu. A já tomu nechtěl věřit…

Ozval se zvonek. Všichni se vyhrnuli ze třídy a mířili na oběd. Přidal jsem se k davu.

V jídelně jsem si přisedl k Alici a Jasperovi. Lítostně na mě pohlédli. Nevěděli, co se stalo, ale byli si jistí, že je situace horší. Mnohem horší. Nuceně jsem se usmál. Seděli jsme a občas prohodili nějaké slovo, když se Jasperovi zatajil dech.

,, Co se děje?“ zašeptal jsem.

Ani jsem nemusel, vzápětí jsem si jí všiml taky. Vcházela do jídelny a vlasy jí poletovali. Okouzlující, jako vždy. Naše oči se setkali. Uhnul jsem pohledem. Nechtěl jsem znovu vidět tu hrůzu, kterou bych tam spatřil…

Seděla u toho nejvzdálenějšího stolu s Angelou Weberovou. Za celou hodinu jsem se na ní podíval jenom jednou. Bylo to zrovna, když se Angela ptala Belly na mě.

,, On se ti líbí?“ zeptala se.

,, Kdo?“

,, No přece Edward Cullen, pořád na něj civíš.“ Usmála se.

Všiml jsem si, že Bella sebou nepatrně trhla, když zaslechla mé jméno.

,, Vážně?“ hlesla.

Pak jsem se otočil. Nemám na to sílu.

,, Uvidíme se doma“ řekl jsem sourozencům a vykročil k východu.

Nevěděl jsem, že Bella s Angelou vyrazily na další hodinu několik vteřin po mém odchodu a taky proto mě zaskočilo, když jsem procházel opuštěnou chodbou školy od Copeové, poté co jsem se jí omluvil za mojí nepřítomnost na dalších hodinách, že jsem narazil na ni jak míří do kanceláře z které jsem před chvílí vyšel.

Zastavila se a překvapeně se na mě dívala.

,, Já,.. omlouvám se…“ řekl jsem a chtěl pokračovat v cestě a vyhnout se jí, když jsem si uvědomil, že nezadržuju dech. Ucítil jsem znovu tu vůni a mé hrdlo bylo v jednom ohni. Vycenil jsem zuby. Ona se rozklepala a přitiskla se na skříňky s hrůzou v očích. Opět jí zachránil její pohled. Zatřepal jsem hlavou a vyhnal myšlenky na vůni z hlavy ven…

,, Mrzí mě to…Já….neudělal bych to…Nikdy.“ Hlesl jsem.

Pozorovala mě a pomalu se přestávala třást. Pak se zamračila. Slušelo jí to.

,, Proč mě pořád sledujete? Co chceš? Dejte mi už pokoj! Nevím, co jsi zač a ani to vědět nechci, jasné?“ křičela ,, Nenávidím vás!!“ …

Ruka jí vyletěla. Zakryla si ústa.

Připadalo mi to jako celá věčnost, co jsem tam stál v šoku a přemítal nad tím, co řekla. Když mi to došlo…Nenávidí mě…

,, Já…To jsem nechtěla říct..“ řekla zničeně.

,, Ne v pořádku..Rozumím ti.“ Zklamaně jsem se usmál a otočil se. Vykročil jsem chodbou ven.

,, Prosím! Já to tak nemyslela..Počkej!“ křičela.

Neotáčel jsem se. Myslela si, že mě urazila. Bojí se, že jí ublížím.

,, Edwarde!“ zašeptala

Zpomalil jsem. To bylo poprvé, co řekla mé jméno! Ona…

,, Ne…prosím ne!“ plakala.

Přesně jako v tom snu…Smutně jsem se usmál. Bylo mi jí líto..Nemusí se bát. Hlavně se nesmím otočit.

,, Neodcházej…“

Otočil jsem se. Klečela na zemi a po tváři ji stékaly slzy.

Její slova, její chování…Nesedělo to! Proč mi říká ať neodcházím??

Nevzmohl jsem se na nic jiného než :

,, Neublížím ti.“

A pak jsem utekl.

 

Bella Swan

Byla biologie. Můj nejoblíbenější předmět. Důvod? Opakovala jsem to, co jsem se naučila minulý rok ve Phoenixu, takže jsem byla v biologii vlastně dobrá. Ale ten hlavní důvod byl ten, že seděl vedle mě. Vždy. Až na dnešek. Vždy, když tu byl..Celá jsem se chvěla vzrušením. Byl tak krásný. Nebezpečně krásný. Měla jsem z něj strach, ale věřila jsem mu…Ale dnes tu nebyl. Vždy jsem si od něj držela odstup. Pro jistotu. Bála jsem se. Ale strašně mě to k němu táhlo.. vlastně, ráda jsem s ním byla. A pak jsem si vzpomněla, co se stalo. Chyběl tu. A já vím proč. Myslí si, že se ho bojím a odešel, protože si nevěří. A taky ho štvalo, že ho omámil někdo, jako jsem já. Nenáviděl mě, to mi bylo jasné. Ale já ho vyhnala z téhle školy. Kvůli mně musel odejít. Jeho sourozenci seděli několik lavic za mnou. Opustil je. Kvůli mně. Nemohl být tam, kde jsem já. Všechno zničím. A včera.. Jsem to všechno ještě podtrhla. Nenávidím se…

Ozval se zvonek. Všichni se vyhrnuli ze třídy a mířili na oběd. Přidala jsem se k davu.

V jídelně jsem si přisedla k Angele. A dívala se směrem k jejich stolu. Nebyl tam. Zavalila mě vlna zklamání. V tom jsem se střetla pohledem s tou drobnou dívkou, kterou jsem znala z dřívějška, z té nehody. Chtěla mi pomoct. Byla stejná jako on. Nevím kdo byli, ale chtěla jsem to vědět. Byla mi sympatická..Zdrceně se usmála. Začervenala jsem se. Kvůli mně se trápí…Ach bože. Vyhnala jsem jejího bratra..

,, Bello?“ strčila do mě Angela.

,, Hmm?“

,, Co se stalo? Jsi nějaká přešlá…“

,, Není tady…“

,, Kdo?“ divila se.

,, Edward Cullen“ opět jsem sebou trhla při vzpomínce na něj.

,, Bello…Ty jsi zamilovaná do Edwarda Cullena???“ zeptala se.

Zaskočilo mě to. A první co jsem dokázala říct bylo..

,, Ne!“

Vzápětí jsem ucítila něčí pohled v zátylku. Věděla jsem, kdo to byl…

Otočila jsem se. Právě vstávala. Vykročila k východu.

,, Ang..Prosím tě, omluv mě z angličtiny. Musím něco vyřídit. Promiň. Ahoj!“ vyhrkla jsem a vydala se za ní.

,, A- Alice!“ vykřikla jsem za dveřmi. Nebyla tam!

Běžela jsem přes celou chodbu a zahnula za roh. Čekala.

,, Bello? Ty.. ty jsi řekla moje jméno!“ usmívala se.

,, Já vím…Je mi tak strašně líto, co se stalo…Nikdy si to neodpustím. Kde je?“

,, Ty se mě nebojíš?“ divila se. Vyhýbala se mé otázce. To bylo zjevné.

,, Ehm..Tebe jsem se nikdy nebála. Neměla jsem proč. I když vím, že nejsi jako já. Vzbuzuješ ve mně bezpečí…Kde je?“

To co se stalo pak, bylo to poslední, co bych od ní čekala…Objala mně!

,, Já…My vůbec nevíme. Prostě zmizel….“ Vzlykala mi do ramene.

Pohlédla jsem na ni. Měla vlhké oči, ale nestékaly jí po tváři slzy.

,, Bello, věděla jsem, že někdy tahle chvíle přijde. Věděla jsem, že se přestaneš bát. On mi nevěřil!“ mumlala.

,, Vrátí se?“ ucítila jsem v očích slzy.

,, Nevím…“

Chvíli jsme se tam stály, než jsme se odebraly domů. Já si uspořádávala myšlenky. Možná se už nikdy nevrátí. Možná ho už nikdy neuvidím. Zničím celou jejich rodinu…A to všechno kvůli mně..Do očí mi vstoupily další slzy.

 

***

Byly asi dvě hodiny po půlnoci a já stále nespala. Musela jsem myslet na dnešek a na něj, kde asi je? Objala jsem se s Alicí. S dívkou, ze které jsem zprvu měla strach i přesto, že jsem byla přesvědčená, že mi neublíží. Věřila jsem jí. Pak jsme přemítala nad obědem a nad tím, co řekla Angela. Bello…Ty jsi zamilovaná do Edwarda Cullena.

Ach ano..., předtím jsem byla přesvědčená že ne..Ale teď.. Uvědomovala jsem si, jak moc mi chybí. Jak moc mi chybí jeho oči, které mně každou hodinu hypnotizovaly. Zlaté oči…Jak moc mě mrzelo, že jsem mu řekla, že ho nenávidím, když jsem k němu cítila pravý opak…

Po chvíli jsem si to uvědomila, co jsem si právě pomyslela….... Pomalu..., ale jistě… mi docházelo,… že jsem byla…., jsem a budu…. navždy zamilovaná do Edwarda Cullena!

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Náhoda napsaná osudem - 3.část ( Naděje ):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!