Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náhoda napsaná osudem - 10.část ( Propast )

Náhoda napsaná osudem - 10.část ( Propast )Další dílek. :) Pusťe si písničku :)) Příjemné počteníčko.

10. část - Propast
Hudba : Love hurts

 

 

Bella Swan

 

,, Bello?“ zeptala se s úzkostí Alice ,, Jsi v pořádku? Pojď odvezu tě domů..“

Nikdy jsem nepocítila takový smutek, jako dnes. Opustil mě. A řekl to, co je noční můrou každé 17-ti leté dívky. ,, Budeme jen přáteli…“ Přátelé…

Nedokázala jsem Alici odpovědět. Stále jsem byla ještě omráčená…Nedokázala jsem nic..Nechtěla jsem pomyslet na to, co se stane, až budu sama. Nedokázala jsem se na něj ani podívat. Když semnou mluvil, jeho tvář neměla žádný výraz. Bylo to o to bolestivější. Kdyby to řekl hrubě bylo by to stokrát lepší než tahle lhostejnost. Alice nastoupila do černého mercedesu a sklíčeně se na mě ohlédla. Jen co jsem dosedla na místo spolujezdce do očí mi vhrkly slzy.

,, Bello…“ hlesla a natáhla se ke mně.

,, Ne- nech mě být Alice prosím…“ zašeptala jsem ve vzlycích.

Ucukla. A já i přesto, že jsem nestála o soucit a lítost jsem se na ní vrhla a objala jí.

,, Bello, bello..“ vrtěla hlavou ,, Nechápu proč to udělal…“

,, Říkala si…že…mě…miluje…“

,, Já vím. A byla to pravda. Nevím, proč se změnil. Něco se muselo stát, ale já nevidím do minulosti..“

,, Alice,“ odtáhla jsem se ,, jeďme domů, prosím.“

Zaváhala, ale potom se ode mě odtáhla. ,, Dobře.“

 

Když jsem se přijeli k příjezdové cestě našeho domu, poděkovala jsem Alici za svezení a šla domů. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, všechno to na mě spadlo. Svezla jsem se po dveřích a brečela. Jediné štěstí bylo, že Charlie ještě nebyl doma.

Dál jsem se otřásala vzlyky a snažila se přijít na příčinu jeho rozhodnutí…

Která z mých chyb ho přesvědčila..

Přemýšlela jsem, co přimělo změnit jeho chování. Napadlo mě, že si uvědomil rozdíl mezi mnou a tou blonďatou upírkou Tanyou a vybral si ji. Jaká jsem mohla být konkurence pro takovou krásu? Žádná..vůbec žádná.

Po hodinovém usedavém pláči ve špinavých věcech, jsem se rozhodla, že na sebe nechám zapůsobit trochu horké sprchy.

Většinou mi pomohla, ale tentokrát..neměla žádné účinky..pokaždé se mi do mysli vkradl on, jehož jméno nedokážu vyslovit aniž bych si způsobila bolest, a já musela začít úplně od znova. Nakonec jsem to vzdala. Oblékla jsem si odrbané pyžamo a s mokrými vlasy se odebrala ponořit do říše snů, což jsem po sprše dělávala, ale dnes, to byla noc plná pláče a když už jsem náhodou usnula vyčerpáním, byla plná nočních můr.

 

***

 

Když jsem se ráno probudila bylo pár okamžiků, kdy jsem si naivně myslela, že to byl všechno jenom sen, ale pak jsem se převalila na druhý bok a já si uvědomila, co se stalo.

Nedokázala jsem tomu uvěřit. Nedokázala jsem to pochopit, že se to skutečně stalo. Že mi skutečně dal sbohem…, kterého jsem tak obávala. Snažila jsem se to vypudit z mé mysli, ale nešlo to. Nedokázala jsem se s tím smířit ani si přiznat, že to tak je. Pomalu jsem se vyškrábala na nohy a vykročila do koupelny.

Zděsila jsem se při pohledu do zrcadla.

Byla jsem sama červená skvrna, pod očima fialové kruhy a napuchlé oči od pláče.

Ani jsem se nepokusila s tím něco udělat. Procházela jsem domem, jako tělo bez duše. Dokud jsem nenarazila na Charlieho.

,, Bello?“ vydechl starostlivě, když si všiml jak vypadám.

Zavrtěla jsem hlavou.

,, Co se stalo, holčičko?“

,, Tati..prosím…“ zaprosila jsem skleskle.

Zamračil se. ,, Už minule jsem tě nechal bez vysvětlení, Bello.“

,, Tak dobře…“ věděla jsem, že by mě nenechal. A tak jsem se rozhodla vše mu říct. Jenže stačí pomyšlení na něj a do očí se mi derou slzy.

Posadil se na pohovku a pokýval na mně ať si sednu vedle. Udělala jsem to. A spustila

,, Tati,“ povzdechla jsem si těžce ,, Víš, kdo je Edward Cullen?“ zeptala jsem se a při zmínce jeho jména mě bodlo u srdce.

Byl překvapený.

,, Jistěže vím. Carlisleova rodina je moc dobře vychovaná…“ zarazil se a pak se zamračil ,, Ublížil ti? Jestli ano…jen ať si mě ten kluk nepřeje…“

,, Tati!“ Skočila jsem mu řeči ,, Nikdo mi neublížil. Jen jsem se do něj zamilovala…to je vše.“

,, Ach Bello! Myslel jsem, že si rozumná. Tolik dívek té jeho kráse podlehlo…“

,, Já vím, ale on předtím řekl, že mě miluje“ Nezmínila jsem se o tom, že mi to neřekl úplně.

Toho zaskočilo. Jeho překvapení mě docela urazilo, jako kdyby si myslel, že to by se mi nikdy nemohlo stát, protože nejsem dost dobrá pro Cullena.

,, Pak tedy..v čem je problém?“ zeptal se.

,, Řekl, že se zamiloval do jiné, když byl…..ehm…pryč.“ zamumlala jsem smutně.

Položil mi ruku na rameno.

,, To mě mrzí Bello…Mám ti nějak pomoct?“ nebyl zvyklý, že jsem mu plakala před očima. Oba dva jsme byli příliš nesmělí. Ani jeden z nás neuměl dávat city najevo. A už vůbec ne mezi sebou.

,, Ne…Jen chci být..chvíli sama.“

,, Kam jdeš?“ zeptal se, když jsem vstala.

,, Půjdu si vyvětrat hlavu..“

,, Dobře, ale Bello buď zpátky v brzy. Jo a Bello, zítra přijedou Blackovi na návštěvu..Vzpomínáš si o kom mluvím?“

Blackovi? Billy Black a můj kamarád z dětství Jacob. Jasně…

,, Přijede i Jacob?“ zeptala jsem s hraným nadšením. Věděla jsem, že mu udělám radost. Vždy měl pro Jacoba slabost.

Usmál se. ,, Ano.“

Přikývla jsem.

Popadla jsem bundu, klíče od auta a běžela ven. Bylo zataženo. Na ráno byla nezvykle tma. Bylo jasné, že se co nevidět rozprší.

Nasedla jsem do náklaďáčku a vyrazila.

Zprvu jsem nevěděla kam jedu, ale příliš pozdě jsem si uvědomila, že mířím do lesa na místo, kde mě opustil.

Neměla jsem odvahu zaparkovat u příjezdové cesty k jejich domu a tak jsem nechala auto kousek od silnice u lesa. Vystoupila jsem a pomalu vykročila k lesu, doufajíc, že to místo bolesti najdu. Moje druhá polovina si ale z celého srdce přála, ať to nedělám.

Našla jsem to. Přes ty všechny stromy nebyl vidět jediný kousíček domu Cullenových, ale přesto jsem vnímala, že Edward je jen takový kousíček ode mě a já za ním nemůžu jít. Když jsem tam přišla, pochopila jsem, že se to všechno doopravdy stalo. Stála jsem tam mezi stromy přesně jako včera a vybavila se mi všechna jeho slova, kterýma mi tolik ublížil…

,, Uvědomil jsem si, že jsem se opravdu zamiloval do Tanyi…“

Zamiloval se. Opravdu se zamiloval. Ale ne do mě, nýbrž do překrásné blonďaté upírky pro kterou není žádná konkurence. Po tváři se mi kutálely obrovské slzy.

,, Nenávidím tě…“ zašeptala jsem konečně. Ale ty slova nebyly určena pro něj, jako ve snu, ale pro ni. Pro zlodějku lásky mého srdce.

,, Odpusť“ ozvalo se slabé zašeptání ze stínů stromů. Zarazila jsem se.

Zničeně jsem se zasmála..

Slyším jeho hlas..Tak špatně na tom jsem. Stejně mi to nedalo a vydala jsem se prozkoumat místo odkud se jeho melodický hlas ozval. Nikdo tam nebyl, samozřejmě.

A pak to na mě všechno spadlo. Začala jsem plakat. Tolik to semnou otřáslo. Neudržela jsem stát na nohou a tak jsem si sedla. Bylo mi jedno, že je všude bláto a že začíná pršet. Objala jsem si nohy a plakala…Po pár minutách jsem zvedla hlavu a nechala si kapky deště stékat po obličeji spolu se slzami. Když déšť přešel v pouhé mrholení, propukla jsem v pláč znova. Ani jsem si neuvědomila, že ležím na zemi a tlačím si kolena k hrudi. Byla jsem promrzlá na kost. Nevím jak dlouho jsem tam takhle ležela ve špíně a v blátě, ale muselo to být zatraceně dlouho, protože když jsem otevřela oči od neustálého pláče byla tma.

Po pár minutách uklidňování se, jsem se rozhodla, že pojedu domů. Bylo příliš pozdě. Charlie si určitě dělá starosti.

Pomalu jsem se vyškrábala na nohy a očistila si bundu. A pak jsem si toho všimla. Mezi stromy šla postava. V jednu dobu jsem doufala, že by to skutečně mohl být on. Ale po chvíli se dalo poznat ženské křivky a dlouhé vlnité vlasy. Tanya!

,, Ach, má přítelkyně se zastavila…“ řekla ironicky, když jí měsíční světlo oslnilo tvář. ,, Co tě sem přivádí? Chtěla sis popovídat, zlatíčko?“ zašeptala hrozivě.

Vyděsila jsem se při vzpomínce na to, kým doopravdy je.

Výsměšně se na mě usmála.

,, Neboj se. Jenom si s tebou trochu promluvím..“ přistoupila blíž.

Uhnula jsem.

,, Nemám si s tebou o čem povídat. Nech mě být.“ Vyhrkla jsem.

,, Možná, že ty nemáš o čem mluvit. Já ano!“ zakřičela.

Ztuhla jsem.

Hra falešné kamarádky ji zřejmě přestala bavit. Přitvrdila.

,, Takže,“ popadla mě za rameno. Byl to jeden z těch rychlých pohybů, který mi naháněl hrůzu ,, Jak jsem ti včera řekla : Edward si s tebou jenom hrál. A tys mi nevěřila. Musel ti to říct sám, že? Už tomu věříš? Škoda jen, že ti neřekl, že to byla jenom hra…Co ti řekl?“ stiskla mi rameno.

Neodpovídala jsem. Bolest stoupala. Hypnotizovala jsem svoje boty. Nedokázala jsem se dívat do její tváře.

,, Ach ano, řekl ti, že se zamiloval do mě? Ano, je to pravda milá Bello. Jenže zapomněl říci, že tě předtím ani nemiloval. Bál se tvé reakce. Kdo by chtěl mít na krku ubrečenou holku?“ zasmála se.

Bolelo to, tak moc to bolelo. Nebyla to však bolest stisku její ruky.

,, Není takový… Nikdy by to neudělal…“ zamumlala jsem

,, Ale ale.. Ty stále nevěříš? A jak to můžeš vědět? Znáš ho vůbec? Řekl ti někdy, že tě miluje?“

Trefila do černého. Měla pravdu. Nikdy mi to neřekl..

,, Odpověz!“ poručila.

Bylo toho na mě moc. Nechtěla jsem ukazovat, jak slabá jsem, ale slzy se ze mě řinuly samy.

,, Dobře,“ povolila stisk. ,, Nikdy jsem nebyla taková, ale když mi někdo, jako ty, krade moji lásku, tak musím zakročit!“ zašeptala.

Vzhlédla jsem.

,, Nikdo, nebude ničit mojí rodinu.“ Řekla tiše. ,, Nepřeju si abys ještě někdy otravovala Edwarda i celou jeho rodinu. Ani jeden z nich si nepřeje, abys za nimi nadále chodila. Je to jasné? Pokud budeš nadále jim znepříjemňovat životy, bude to mít následky. Od pondělí chodím na stejnou školu, jako ty a oni. Dohlédnu si na tebe….Rozumíš?“

Přikývla jsem.

Nedokázala jsem strávit tu zprávu, že celou tu dobu Alice za mnou chodila jen z donucení. Vždy byla tak…přátelská..A včera, když byla ne mé straně, vypadala opravdu naštvaně na Tanyu. Nikdy bych nepochybovala, že je na mé straně. Mýlila jsem se.

,, Teď tě doprovodím k autu… Půjdeme kolem domu. Potom všem vysvětlím, co jsi tu dělala.“ Popadla mě za loket a táhla mě ven z lesa.

Když jsme vyšly z lesa, má tvář byla zase zmáčená slzami. Vedla mě kolem domu a já se v duchu loučila. Jenže pak se dveře otevřeli a ven se vyřítila Alice.

,, Bello! Myslela jsem si, že jsi to ty!“ usmála se. Poté se podívala na Tanyu a zamračila se při pohledu na její ruku, ve které stále svírala mně.,, Pusť ji!“ zavelila.

Tanya se na mně významně podívala a pustila mně. Odstoupila jsem několik kroků stranou.

,, Alice, nemusíš se dál přetvařovat…Hra skončila.“ Zašeptala jsem zmučeně ve vzlycích.

Nechápavě se na mě podívala…

,, Ale Bello…ty si myslíš, že …“ natáhla ruku.

,, Myslím, že bys už měla jít, Bello.“ Rozhodla Tanya.

Podívala jsem se na ni a přikývla.

,, Sbohem…“ vyhrkla jsem a běžela k náklaďáčku.

 

 

Edward Cullen

 

,, Odpusť…“ zašeptal jsem.

Nikdy mi neodpustí. Opustil jsem ji a teď mě nenávidí. Řekla to.

Jen co slyšela můj hlas, vzhlédla. Ale já neslyšně utekl.. Ještě chvíli a musel bych se jí ukázat a prosit o odpuštění. Jenže teď, když už jsem v tom tak daleko, abych ji zachránil život, nesmím ustoupit. Byla ještě jedna věc, co mě za ní lákala. V tom dešti, voněla tak nesnesitelně sladce…

Běžel jsem na naší louku. Je to jediné místo, kde se dá přemýšlet…

Přemýšlet o tom, jak a kdy se rozejít s Tanyou. Jak se omluvit Belle a zjistit, co Belle včera napovídala, že jí to přesvědčilo v tom, že jí nemiluju. Myslel jsem, že to bude snadné zjistit, ale mýlil jsem se. Tanya je moc dobrá, v mé přítomnosti na to nemyslí. Věřím v to, že na to přijdu a potom budu prosit o odpuštění.

Seděl jsem tam.. Většinou, když jsem tu byl, svítilo slunce… Dnes pršelo. Přemýšlel jsem, co dělá Bella, jestli stále ještě sedí u nás před domem. Zachvátila mě obrovská touha běžet za ní, ale přemohl jsem se. Vypudil jsem myšlenky na Bellu z hlavy a dostal se k Tanye.

Tanya. Co mohla říct včera Belle, že jí to přesvědčilo, že ji doopravdy nechci? Nedokázal jsem na to přijít. Možná je to proto, že jsem se zamiloval poprvé, možná proto, že ani upír na to nestačil.

Pak mě napadla další otázka : Kdy bude ten správný čas, rozejít se s Tanyou?

Čas kolem mě ubíhal a já stále bloumal na těmito otázkami…Vždy jsem se ale dostal k Belle a zase ve mně začalo vrtat svědomí. Postupem času jsem začal pochybovat jestli to byla správná věc. Určitě to šlo udělat i nějak jinak, ale jak? Jak se jí potom omluvím? Nikdy mě už nevezme zpátky a budu si za to moct sám. Byla to chyba opustit jí. Ale teď to nemůžu vzít zpátky… Musím to dotáhnout do konce a pak budu jenom doufat…

Zavřel jsem oči a nechal se unášet vzpomínkami nejkrásnějšího dne mého života. Dne s Bellou.

 

***


Cestou domů jsem zašel i kolem louky, kde jsem se s Bellou včera rozloučil. Nebyla tam. Ale před domem byla Tanya a Alice. Hádaly se.

,, Co si jí řekla?“ vřískla Alice.

,, Nic. Cítila jsem její vůni v lese a tak jsem šla za ní. Usmířily jsme se. A potom mi řekla pravdu..“ odpověděla Tanya.

,, Lžeš!“

,, Ne! Bylo mi líto, co se stalo včera a tak jsem šla za ní… Zaskočilo mě, co mi řekla potom..“

,, Co ti řekla?“ zmírnila.

,, Říkala, že za to, co jsme ji udělali.. Nemá chuť se s námi bavit. Nechce se plést mezi upíry. A prý jí máme nechat být. Prostě ignorovat ji.“

To by Bella nikdy neřekla…Vím to. Nemohla to říct….nebo nás skutečně nenávidí?

,, Musím se Belle omluvit…Zničili jsme jí život. Ztratila jsem kamarádku…“ smutnila Alice. ,, Bella by se nevzdala, tak rychle. Bojovala by. Jenže, co když ji Edwardovo chování odradilo? Nechápu co se s ním děje… Musím na to přijít. Tanya lže, nedokážu uvěřit, že by něco takového Bella řekla.. Přijdu na to.“

Mé chování zasáhlo všechny. Všechno jsem to pokazil, když jsem přivedl Tanyu…Je v tom dobrá. Ve škole ji musím pozorovat.

Vyběhl jsem ze stínů stromů.

,, Edwarde!“ pozdravila Tanya.

,, Tanyo, Alice?“ usmál jsem se.

Alice se zamračila.

,, Tanyo, mohla bys nás s Alicí nechat o samotě? Potřebuju si s ní o něčem promluvit.“

,, Uvidíme se brzy.“ Přikývla a byla pryč.

Zaposlouchal jsem se do jejích myšlenek, jestli neposlouchá, ale naštěstí nikde v blízkosti nebyla. Rozhodl jsem se vysvětlit jí to rychle.

,, Alice?“ ohlédl jsem se.

Byla jako socha. Oči upírala nepřítomně někam do dálky…Vize!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Náhoda napsaná osudem - 10.část ( Propast ):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!