Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Na lásku ani smrt nestačí - 3. Dejte mi pokoj!


Na lásku ani smrt nestačí - 3. Dejte mi pokoj!Kirsti se probere u Cullenů. Dokáže jim odpustit nebo ji dostihne tíha minulého života? Piště komentáře, za vaše názory budu vděčná :) A jako menší omluvu za tu větší pauzu mezi druhou a třetí kapitolou za chvilku přidám i čtvrtou :D

„Bells?“ Opět Alice... Najednou pochopím, Bella, už vím, proč nikde není Bella. Sama jsem to řekla, na jejich lásku by ani smrt nestačila. Ale...
„Bella je mrtvá.“ Tón mýho hlasu zarazí i mě, je takový chladný a definitivní...
„Zemřela před osmnácti lety v jezeře ve Forks. Když jste odešli a když ji tam nechal Edward.“ Vím, že muj hlas a slova jsou pro ně jako bič. Ale proč taky odešli?

Dívala jsem se na ně a oni na mě, jejich pohled barvy medu měl teď bolestivý výraz, tak bolestivý jako měla Bells, když ji opustili? Ví jaký to je myslet si, že cítím cizí smutek, ale přitom je můj? Kvůli něčemu, díky čemuž jsem už jednou zemřela. Proč bych jim teď měla padnout kolem krku? Na jednu stranu chci... strašně moc, jsou jako moje rodina, ale... copak můžu? Jak jim tohle můžu odpustit? Ta díra na místě, kde jsem měla srdce, stále zůstává... a je tam už dýl jak osmnáct let.

„Kirsti... já, moc mě to mrzí. Nás všechny, nechtěli jsme, ale mysleli jsme...“ Co jste mysleli? Moje zorničky se zúží a já na ně potichu zavrčím, doprčic, tak příště nemysli! Mlč a nic nedělej, protože to vaše myšlení bylo to nejhorší co mě potkalo... Mlčeli a koukali na mě, čekali, co udělám. Co mam udělat? Co mam sakra dělat?!
„Co jste si mysleli? Že když odejdete, bude vše lepší? Že když odejdete, budu v bezpečí? Byly jste moje rodina, milovala jsem vás! Tebe, Alice, jako svojí starší sestru a tebe, Carlise, jako svýho druhýho otce! A v jeden den... Přišli jste, neodvratně vstoupili do mého života a pak bez jediného slova zmizeli! A prý pro mé dobro! To vaše dobro mě dohnalo až ke skoku z útesu... Já mam o dobru teda jinou představu!“ Už sem neseděla, stála sem a zplna hrdla na ně křičela, z očí mi tekly slzy a hruď se mi vztekem zvedala rychleji než obvykle. 
Dívala jsem se na ně s očima plnýma slz, na nádherné sochy neschopné pohybu a jediného slova, ale ten výraz bolesti, který byl vepsaný do jejich tváří, mě píchl u srdce. Možná... možná jsem neměla...

Zadusila jsem další slova a během další vteřiny proběhla kolem nich, dveře jsem rozrazila a dvěma skoky překonala schodiště vedoucí do předsíně... Jen pár metrů... jen pár a budu odtud! Chytla jsem za kliku dveří právě ve chvíli, kdy se otevřeli. Ztuhla jsem a nezmohla jsem se na jediné slovo. Byl tam... můj anděl, příčina vší té bolesti a bezesných nocí, jediné stvoření, které miluju a kdy milovat budu. Z očí mi zkanula další studená slza, ne, už ne... táhni, jdi ode mě a nechej mě napokoji! S tím jsem se opět rozeběhla, stál mi v cestě, ale mě to nijak nevadilo, odstrčila jsem ho, jako by byl člověkem. 
Nadechla jsem a cítila jsem vůni ostatních, byly tu všichni. Nikdo nechyběl. Jsou tu všichni. Radši jsem zavřela oči a proběhla kolem Esmé, která teď už stála venku z auta.
Cítila jsem její vůni, když jsem kolem ní probíhala a její vlasy se zvedly v náhlém poryvu větru, Esme, ta, která mi byla matkou. Nechtěla jsem vidět její pohled, ještě by mě zviklal...

Běžela jsem, slyšela jsem, jak někdo běží za mnou, ale se mnou se nikdo měřit nemohl. Nebyla jsem silná, ale co mi bylo ubráno na síle to mi bylo dáno na rychlosti. Nejsem ta nešikovná Bella, která zemřela. Jsem někdo jiný. Jsem Kirsti. Musela jsem se usmát, vítr mi pročesával vlasy, i když jsem neviděla, věděla jsem o každém stromu, kořenu a lístečku, který byl okolo mě. 
Běžela jsem, ani nevím jak dlouho, ale když jsem se konečně zastavila, byla už tma. 
Zhluboka jsem se nadechla a nasála okolní vzduch, byly z něj cítit Javory a luční kvítí. 
Proč se to muselo stát? Zrovna mě? Skočila jsem z útesu, abych se už nemusela trápit, ale teď... v dalším životě, který jsem si snad na Smrti vynutila... nebo je to možná trest za moje hříchy. Láska k upírovi, sebevražda, málem jsem utrápila rodiče, přátele... a to jen kvůli jednomu člověku.
„Edward.“ Pousmála jsem se.
„Edward Cullen, má láska, démon, který mi nedá spát.“ I když jsem se smála, byl to rezignovaný smích, poraženecký doprovázený hořkými slzami.
Nevím, jak dlouho jsem tam seděla opřená o strom, ze stmívání najednou byla tma a ze tmy se staly první sluneční paprsky. Neznala jsem to tu, byla jsem daleko. Sama, bez kohokoli, zničená a bez útěchy. Není poblíž nějaký útes? Té myšlence jsem se musela usmát, absurdní, ale přitom tak... důvěrně známá. Ještě teď si vzpomínám jak se mi studená voda dostávala do krku, zařezávala se mi do plic jako tisíce nožů, ale proti bolesti, kterou způsobila ta osoba, kterou bezmezně miluju, to je ničím.
„Co mám dělat?“ Můj hlas odvál vítr kamsi do ztracena, zavřela jsem oči a zaposlouchala se do okolního šumu, chtěla bych být tak bezstarostná jako vítr. Nespoutaná, bez bolesti... Další moje myšlenky ale přerušilo zavibrování v kapse.
Mobil... Já ho mam pořád u sebe? Zmateně jsem ho vytáhla a podívala se na dispej, byl to on.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na lásku ani smrt nestačí - 3. Dejte mi pokoj!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!