Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hledaná - 5. kapitola

18.09.2009 (17:30) • Twigirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4528×

Další dny utekly strašně rychle. Byla u mě několikrát policie, neustále se mě vyptávali, jestli jsem si už nevzpomněla. Podle výrazu na jejich tvářích jsem viděla, že jsou naprosto bezradní. Bylo čím dál tím jasnější, že opustím tuto nemocnici a nebudu vědět kdo jsem.

1. ledna za mnou přišel Thomas a v ruce držel nějakou knížku. Sedl si ke mně do postele a s pobaveným úsměvem mi ji dal. Rychle jsem sundala balící papír a zírala jsem na ni.

„Co to má být?“, zeptala jsem se a stále jsem se nevěřícně dívala na tu knihu.

„To je nejjednodušší způsob. Musíš se přece nějak jmenovat. Jak ti mám říkat? Slečna neznámá?“, dořekl to a oba jsme vybuchli smíchy.

Znovu jsem se podívala na tu knihu a zakroutila jsem hlavou. Na obálce bylo mimino a kniha se jmenovala „Jak se bude Vaše miminko jmenovat?“

Povzdechla jsem si a zadívala jsem se na Thomase. Skutečně to myslí vážně?

Zakroutil hlavou a vzal mi tu knížku z ruky. Listoval, až se dostal na stránku, kterou hledal. „Předpokládám, že budeš chtít hledat jméno na B? Nebo se mýlím?“

Lehce jsem pokynula hlavou na souhlas.

„Dobrá, tak začneme“.

Začal pomalu číst dívčí jména začínající na B. Bylo jich snad 200. Když je všechna dočetl, zvedl hlavu a podíval se na mě. „Tak“?

„Já nevím“, odpověděla jsem mu.

Povzdechl si.

„Máš favority“?, zeptala jsem se a jemu se na tváři vykouzlil nádherný úsměv. „No mám, ale měla bys je mít spíš ty, ne?“

„Ale já nemám, třeba mě budeš inspirovat“.

„Dobrá. Tak jo, mám jich asi pět.“, poznamenal a já jsem se na něj nevěřícně dívala.

„Já nemám ani jeden a ty máš pět?“, zabručela jsem.

„Slib mi, že se nebudeš smát“, varoval mě.

„Slibuju“, řekla jsem vážně a dala jsem si ruku na srdce.

Pousmál se a začal vyjmenovávat.

„Tak jo, takže  Beth, Becky, Betty, Barbara a nakonec Bella“, každé jméno řekl pomalu.

Chvíli jsem přemýšlela. Líbila se mi všechny. Váhala jsem mezi Beth a Bellou. Netrpělivě očekával co odpovím.

„Tak jo. Vybráno“, řekla jsem důležitě.

„Vážně? Vybrala sis některé z nich?“, zeptal se a byl z toho naprosto nadšený.

„Ano“.

„Tak jak se bude jmenovat slečna neznámá?“

Natáhla jsem ruku, abych se mu představila. Chvíli váhal, ale pak mi ji podal. Trochu jsem se zarazila, protože mě překvapilo, jak je jeho ruka studená. Byla jako led, ale ne nepříjemně, jen zvláštně. Díval se na moji reakci, musel vědět nad čím přemýšlím. Byla jsem ale překvapená svoji reakcí. Bylo to, jako bych to už někdy cítila. Přišlo mi to známé. Zase jsem se vrátila z mých úvah na zem a lehce jeho ruku zmáčkla. „Jsem Beth, těší mě“. Usmál se.

„Já jsem Thomas, taky mě moc těší“, odpověděl mi a zvedl mou ruku, aby ji políbil.

Moje srdce začalo zběsile tlouct a já jsem se cítila zvláštně. Zasmál se. Nemůže to slyšet, tak čemu se směje?

„Takže Beth. Máš nové jméno, nové příjmení Ti přidělí automaticky. To si vybrat bohužel nemůžeš.“ Dívala jsem se na něho a nevěděla jsem o čem mluví.

„Musíme počítat s tím, že si jen tak nevzpomeneš, takže si musíš zařídit nové doklady. Vyplnil jsem všemožné papíry pro policii a teď to čeká ještě tebe. Vystaví ti novou občanku.

No a mám dobrou zprávu, ne teda pro mě, protože pro mě bys tady klidně mohla zůstat napořád, ale snad pro tebe.  Zítra tě propustíme.“ Na jednu stranu jsem byla ráda, ale zároveň jsem se polekala. Viděl to a rychle mě uklidnil.

„Neboj se. Pomůžu ti. Chtěl jsem ti něco nabídnout. Nemysli si o mě nic špatného, je to jen kamarádská výpomoc.“

Čekala jsem co z něho vypadne.

„Ano?“, povzbudila jsem ho.

„Mohla bys bydlet u mě, než si něco najdeš.“řekl a propaloval mě pohledem.

Bylo to tak lákavé, ale to nemůžu. Nemůžu zůstat někomu na krku. Má svůj život a já si musím najít vlastní.

„Thomasi, je to od tebe strašně laskavé, ale nemůžu to přijmout. Ale děkuju za nabídku“.

„Dobrá, já to tušil, že to řekneš. Našel jsem ti podnájem. Doufám, že ti nevadí, že budeš mít spolubydlící. Je to studentka. Není to nic moc, ale pro začátek je to snad dobré a je to docela útulné.“ Usmála jsem se na něj.

„Děkuju“, řekla jsem vděčně.

„No a dostáváme se k té těžší části.“

Lekla jsem se. A tohle byla ta lehčí, bože, co přijde?

„Půjčím ti peníze“, řekl rychle.

Aha. Tak teď už to chápu. Nadechla jsem se, abych odpověděla. Než jsem to stihla udělat, zastavily mě jeho prsty na rtech.

„Neodmítej. Je to jen půjčka. Vrátíš mi to až budeš moct a navíc to nebude jen tak zadarmo“

Podezíravě jsem se na něj usmála. „Co mě to bude stát?“

„Dva večery v týdnu budeš muset přetrpět ve společnosti mé maličkost“, vysvětlil.

Nahlas jsem se zasmála.

„Jeden“, řekla jsem.

Posmutněl. „Někdy taky musím pracovat“, vysvětlila jsem mu a on se zase usmál.

„Dobrá. Tak jeden, bereš?“

„Beru“.

Jakmile mě propustili a já prošla venkovními dveřmi, před vchodem na mě už čekal Thomas.

„Pojď, svezu tě“.

Zasmála jsem se a souhlasila. Vedl mě na parkoviště. Přemýšlela jsem v jakém autě asi jezdí Thomas. Nevěděla jsem jaké by se k němu hodilo. Ale doslova mi vyrazilo dech, když zastavil u motorky a podával mi helmu.

Vytřeštila jsem oči.

„Neboj, pojedu opatrně“.

Zaskučela jsem. „Nevím proč, ale mám pocit, že jsem na motorce nikdy nejela“, řekla jsem a v hlase musel cítit můj strach.

„Všechno je jednou poprvé“, oponoval mi.

Nasadila jsem si helmu. Batoh s věcmi jsem si nechala na zádech, moc jsem toho neměla. Sedla jsem si za Thomase. Chytla jsem se ho za boky a čekala až vyjede.

Povzdechl si a zakroutil hlavou. Vzal moje ruce a pevně mi je stáhnul kolem jeho pasu.

Jeho blízkost mě zase zvedla tepovou frekvenci. Vyjeli jsme z parkoviště.

Bylo 2. ledna. Beth opouští nemocnici a vyjíždí vstříc novému životu, pomyslela jsem si.

Předchozí kapitola --- Další kapitola

Autor: Twigirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hledaná - 5. kapitola: