Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dead Mind 10.

Kreslený Edward, Bella a Jacob

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dead Mind 10.Po dlouhých týdnech se Bella konečně setkává s Edwardem tváří v tvář, ale zjištění, že ji kvůli vlastnímu přesvědčení nemůže přijmout zpět, jí i přes očekávání takové situace šokuje. Michael navíc dostane pocit, že i on do toho má co mluvit, a rozhodne se do celé situace zaplést ... Uvědomují si ale vůbec všichni, že hluboko v kanadských lesích možná čekají na vlastní smrt?

13.10.2009 (08:00) • Marketik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1854×

Nedošla jsem daleko. Na verandě srubu postával Michael, ruce ležérně v kapsách, ale ve tváři napjatý výraz. Zjevně na mě čekal. V první chvíli mě napadlo ho zkrátka obejít, ale pak mi došlo, že v dané situaci je ta naše vlastně nic. S tichým povzdechem jsem tedy došla posledních pár kroků až k němu.

„Je to on, viď?“ Jak jsem teď zalitovala, že jsem mu o Edwardovi říkala! Jak jsem ale mohla čekat, že se setkají. Že mi dva se ještě někdy sejdeme…

„Ano, je to on.“ „A ty se k němu vracíš?“ Tak tohle už na mě bylo moc. „Do toho ti nic není,“ sykla jsem skrz zlostí skousnuté zuby. „Ale je! Ty víš, že tě miluju a nechci, aby ti zase ublížil!“

Tohle musel Edward slyšet, i kdyby byl několik set metrů odsud. Přivřela jsem oči a snažila se uklidnit, abych se nedopustila něčeho, čeho bych pak mohla litovat. „Michaele,“ promluvila jsem k němu tichým hlasem, „jednou už opustil on mě a já pak jeho. Už mě nechce. To je celé. Není co řešit. Vím, že to myslíš dobře, ale asi jsi už pochopil, že k tobě necítím to, co ty ke mně. Mrzí mě, že to tak je, ale to, co skutečně cítím, se změnit nedá.“

Díval se na mě, vpíjel se do mých očí a přemýšlel, co říct. Ale tady už nebylo, co k tomu říct. Vše bylo dané a i když mě nesmírně mrzelo, že mu takhle ubližuji, nemohla jsem jinak. Lhát mu a nechat ho dělat si plané naděje by bylo daleko horší. Možná že jsem nebyla vždycky ve všem fér, ale taková mrcha jsem nebyla.

Po několika mučivých vteřinách ticha se konečně pohnul. Pomalu, s očima zabořenýma do země, kolem mě prošel. Měla jsem chuť ho udeřit, jen aby dal více najevo to, co se mu teď honilo hlavou. Jeho mlčení mě mrzelo daleko víc, než kdyby mi vynadal, jaká jsem husa pitomá.

Otočil se zpátky ke mně až po několika metrech. V očích ale neměl zlobu, nýbrž porážku. Pohled na něj mě bolel víc, než jsem byla ochotna si v tu chvíli přiznat, ale svá slova jsem nemohla vzít zpět. A ani jsem nechtěla.

„Víš, Bello, když jsem tehdy řekl, že je hlupák, když tě nechal odejít, teď si za tím stojím o to víc. Protože pro mě by neexistoval jediný důvod, abych tě odmítl. Nikdy. Ty jsi totiž dokonalá a tím, že to nevidí a neváží si toho, se pro mě stal opravdovým chudákem.“

Na ta slova pomalu vklouzl do lesa. Rozhlédla jsem se a na druhé straně, tam, kde jsem ho zanechala, stále v trávě seděl Edward s tváří ukrytou v dlaních. Tak moc jsem ho chtěla obejmout, políbit ho na jeho dokonalé rty a s očima upřenýma do těch jeho andělských ho ujistit o tom, že všechno bude v pořádku.

Jenže nic nebude mezi námi v pořádku. Už nikdy. Stáli jsme teď, při děsivém čekání na Volturiovi, vedle sebe a přesto naprosto vzdáleni jeden druhému. Stále silněji na mě doléhalo tušení, že s královskými upíry z Itálie přijde i boj. Boj na život a na smrt. Alice měla tato vidění naprosto zamlžená, protože oni sami ještě nevěděli, co udělají. Možná ale budeme zítra touhle dobou už mrtví, aniž bychom se naposledy políbili, sevřeli jeden druhého v náručí a smazali všechno, co se stalo dřív. Svíralo se mi z toho srdce, ale tohle teď muselo stranou. Možná už navždy.

Nechala jsem Edwarda tam, kde byl, a vešla do srubu. Miminko spalo v improvizované kolébce a vypadalo celkem spokojeně. Klečely u něj Celine a Rose, která na něj neustále potichu šišlala.

Pohlédla jsem na Alice, ale stačilo jediné zklamané zavrtění hlavou, abych věděla, že stále nic z naší budoucnosti nevidí. Emmett s Gabrielem stále dumali nad mapami, zjevně ještě nepřišli na žádné únikové cesty. Asi jim stále nedocházelo, že před Arem a ostatními se utéct nedá. Nikdy a nikde.

Carlisle s Esme, sedící na lavici se Samanthou a Jasperem, po mě hodili tázavými pohledy. Šla jsem se tedy posadit k nim. Esme mě mateřsky pohladila po zádech. „Holčičko, nechceme, aby sis myslela, že se na tebe zlobíme nebo tak něco. Tak to není. Zvolila sis vlastní cestu. Ale chybíš nám, a to moc. I Charliemu.“

Prudce jsem se narovnala. No jistě, táta! A já, upírka jedna sobecká, už na něj týdny ani nepomyslela, natožpak abych mu odněkud zavolala. „Jak se má? Viděli jste ho?“ Carlisle posmutněle pokývnul. „Druhý den potom, co si zmizela, přijel dokonce až k nám. Myslel si, že v tom má prsty Edward a šel na něj rovnou s brokovnicí.“

Tak to jsem si uměla dosti živě představit. Zastyděla jsem se. Chudák táta, musel být šílený strachy… „Edward to vzal na sebe,“ připojil se k hovoru Jasper. „Řekl mu, že za to opravdu může on, že jste se hrozně pohádali a když si ve vzteku řekla, že odjedeš, řekl ti, ať tedy jedeš.“

Zatrnulo ve mně. Tak on kvůli mně takhle lhal! Až teď mi s konečnou platností začalo docházet, čeho jsem se skutečně dopustila. Bože, byla jsem tak hloupá, sobecká, sebestředná! Vyrazila jsem ze srubu jako střela a nechala za sebou všechny vyjeveně stát.

Musela jsem ho vidět. Ještě jednou se mu omluvit a hlavně mu moc poděkovat. Rychle jsem se rozhlédla. A tam, mezi stromy, v naprosté tmě, stáli proti sobě. Edward a Michael! A já nevěděla, co v tu chvíli udělat…

Autor: Marketik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dead Mind 10.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře