Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zvonivý dětský smích - 3. kapitola

08.12.2010 (10:15) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1616×

Oknem do mé pracovny vnikly první sluneční paprsky. Podíval jsem se směrem ke slunci. Zvedl jsem se a vyšel jsem z pracovny. Šel jsem ke dveřím.
„Kam jdeš?“ zeptala se Esmé, „dnes nemůžeš ven, lidé by přeci viděli, že se třpytíš…,“ řekla.
„Mně už je to jedno…,“ zašeptal jsem smutně.
Nechtěl jsem to říct, miloval jsem ji, nechtěl jsem, aby byla kvůli mně v nebezpečí, aby byla smutná… ale ta slova ze mne zkrátka vyšla proti mé vůli.
„Jenže Arovi to jedno nebude!“ sykla na mne Esmé a chytila mě za zápěstí, „Dnes budeš doma, nechci riskovat, že tě ztratím!“
„Takže mě miluješ?“ zeptal jsem se, „I přesto, že jsi na mne naštvaná?“
„Ach zlato! Každý se někdy naštve! To přeci neznamená, že tě nemiluji! Ale… sám prosím tě uznej, že to přesahuje všechny meze… Vždyť už si mě ani nevšímáš… je to jen takhle: Přijdeš z práce, jdeš do pracovny, jdeš na lov, jdeš do pracovny, jdeš do práce a pořád dokola!“
Zesmutněl jsem. Esmé má pravdu, to vím… jenže co mám dělat?
„Omlouvám se, lásko, ale uznej, že lékařství je důležité…,“ řekl jsem.
Zamračila se. „To přeci vím, ale nejsi jediný doktor na světě!“ řekla.
Zazvonil mi telefon. Na displeji se blyštilo doctor Brayene a já to unaveně zvedl, přičemž jsem dal pokyn Esmé, aby byla potichu. Obrátila oči v sloup. Doktor Charles Brayene byl můj kolega. Hrozně otravný kolega.
„Charlie?“ zeptal jsem se, „Co potřebuješ?“
Okamžitě mi vyklopil, že jeho syn je nemocný a dnes nemůže do práce, jelikož se o něj musí starat. Prosil mě, jestli bych to za něj nemohl vzít. Dlouho jsem neodpovídal. Esmé bude naštvaná, když půjdu, ale když nepůjdu, bude na mne zase naštvaný doktor Brayene. Teď musím volit. Byl jsem náhle pevně rozhodnut.
„Promiň Charlesi, ale nejsem tu jen pro tebe. Mám tu své děti, se kterými bych rád byl a mám tu svoji manželku, kterou miluji víc, než cokoli jiného. Najdi si někoho, kdo si celý život vyhradí na to, aby byl od rána do večera v práci. Já už toho pro tebe udělal hodně a rád bych se věnoval i někomu jinému než tobě. Hezký den.“
S těmito slovy jsem ukončil hovor a mobil položil na stůl. Usmál jsem se na Esmé a políbil jsem ji. Tentokrát se neodtáhla.
„A… co teď uděláš? Hm?“ zeptala se, „Zítra to bude znovu, že? Zkrátka znovu půjdeš do práce a přestaneš si mě všímat, jakmile budeš mít pocit, že mě tenhle stav zoufalosti přešel.“
Podíval jsem se na ni.
„To není pravda, ty to víš, víš, že to není pravda!“

***

Krátce pohled třetí osoby, rozhovor mezi Edwardem, Jasperem a Alicí

Jasper seděl v křesle, Alice mu seděla na klíně, Edward stál a pozoroval je. Věděl, že má Alice pravdu, že tohle Carlisle poslední dobou přehání. Všichni tři věděli, že pokud nic neudělají, vztah mezi Carlislem a Esmé dlouho nevydrží. Edward ztuhl, když si přečetl myšlenky, které Alici proletěly hlavou.
„Zbláznila ses?“ zeptal se a zmateně vrtěl hlavou ze strany na stranu.
„Vypadám snad na to, Edwarde?“ odvětila Alice, obočí stažené přemýšlením.
Jasper přejel bříšky prstů po jemných vráskách, které se Alici udělaly na čele. Zmizely, když se její tvář uvolnila.
„Podle mě je to nejrozumnější, co můžeme udělat,“ řekla po chvíli.
„Já si to nemyslím,“ zamumlal Edward a odešel z obývacího pokoje.

Jaký je plán Alice? Co myslíte? x) A má chudák vůbec šanci něco změnit? Vyhrát nad sílou osudu?  

Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zvonivý dětský smích - 3. kapitola: