Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 24. kapitola

Zůstaň - 24. kapitola„Ale tam nesmíte!“ ozvalo se ode dveří.
„Moc dobře vím, co se děje, Bello,“ zaslechla jsem hluboký hlas.
„Máte závislost na nikotinu?“ zeptala se nevinně.

(Alice)

 

Stalo se hned několik věcí. Ten večer měl být výjimečný, jedinečný, neopakovatelný… A taky že byl. Ale ne takovým způsobem, jakým bych si přála.

Z vidění, že se Riley chystá zaútočit dřív, mi bylo nanic. Jak to zvládneme? Bude to buď zítra nebo pozítří. Modlila jsem se pro všechno na světě, aby to bylo až za dva dny.
Vždyť nejsme připraveni, nic! Jak to asi chceme zvládnout? Jak ochráníme Bellu?

A druhé vidění – nevidění mi také nebylo nijak příjemné. Neviděla jsem Bellu, což mi dělalo ještě větší starost, než bitva samotná.

Na co mi byly krásné šaty a perfektní manikúra, když jsem si nemohla být ničím jistá?

---

Jakmile Edward slyšel mé myšlení, jeho pevné sevření povolilo. Razil si cestu k Belle.

„Bello, musíš jít se mnou.“
„Ale… My jsme ještě…,“ koktala Bella a pohledem těkala mezi Jacobem a Edwardem.
„Hned,“ zdůraznil Edward přísně a rty semknul do úzké, přísné linky.

---

Mezitím se Emmett, Jasper i Rose nashromáždili v kuchyni, kde jsem zůstávala nehybně stát.

„Co se děje?“ otázala se věcně Rose, čímž předběhla Emmetta, který už k otázce otevíral pusu.
„Novorození nás navštíví o chvíli dřív. To za prvé.“
„Cože? Kdy?“
„Buď zítra nebo za dva dny. Riley se ještě nerozhodnul.“
„Ten hajzl,“ cedil Jasper mezi zuby.

„Co se děje, Edwarde?“ zaslechla jsem vztekající se Bellu. Edward ji vytrhnul z ploužáku, který si podle její reakce víc než užívala. Nevím ale, co na tom Jacobovi vidí. Já opálené svalovce nikdy moc nemusela.
„Zeptej se Alice,“ pronesl chladně.
„Ne. Ptám se tebe. Zajímá mě důvod tvojí hrubosti a to, proč se chováš jako arogantní namyšlenec,“ štěkla na něj.

„Tady se někdo dostal do ráže,“ popichoval ji Emmett. Bella ho zpražila chladným pohledem.
My ostatní jsme raději mlčeli.

„Bello, musíš pochopit, že je i ve tvém zájmu, aby…“
„K věci, Edwarde,“ přerušila ho tvrdým hlasem.
„Alice tě nevidí. Před chvílí měla – nebo spíš neměla – vidění. Musíš mi říct, jestli se něco nestalo.“
Napjatě jsem čekala na její odpověď. Dívala jsem se přímo na ni, okolní svět jsem nevnímala.

„Ne, nic. Co by se asi tak mělo dít? Tančila jsem s Jacobem, bavili jsme se o Forks, o jeho přátelích, říkal mi o La Push a o tom, že bych se k nim zítra mohla stavit s Char…“

„Cože? Zítra?“ vyhrkl Edward.
„To by s tím mohlo být spojené,“ uvažovala jsem. „Ale proč…“

„No. Jak jsem tak postřehla, zítra stejně nikam nemůžu, protože, očividně, budeme mít co dočinění s armádou novorozených upírů. Takže je to nakonec jedno, ne?“

„Očividně,“ ozvalo se za rohem. S úlekem jsem se otočila a spatřila toho… Jacoba.
Edward zavrčel. Postavil se do bojovné pozice.
„Moc dobře víš, že udělat mi nemáš co, že? Před tolika lidmi,“ vysmíval se ten malý, proradný, La Pushský skunk.

„Vždycky jsem věděl, že nejste normální. A teď konečně vím proč. A ty, Bello? Jaké to je chodit s krvelačnou pijavicí? Harry měl ve všem pravdu.“ Rozvíjel svou teorii a vypadalo to, že zapomíná, s kým má tu čest.
Pouhý člověk proti pětici silných upírů. Nebál se. A to nevěděl, že mu nic neuděláme. To, že jsme vegetariáni.
Byl odvážný. Až moc, což se mi nelíbilo.

„Co jsi zač?“ vrčel Edward a Emmett a Rose se postavili do pozoru.
„Někdo, na koho bys neměl cenit ty svoje krvelačný tesáky,“ vysmíval se Jacob.
„Chceš jít ven, nebo to vyřídíme rovnou tady?“ zeptal se Edward.
„Radši ven. Ještě by někdo mohl přijít k úrazu,“ zašklebil se, otočil se a kráčel ke vstupním dveřím.

Zmateně jsem se zadívala na Bellu. Ta měla asi stejný výraz jako já.
„Ale… Edwarde,“ koktala.
„Zůstaň tady, lásko,“ políbil ji do vlasů a kráčel za tím proradným spratkem.

Hlavně nevyveď žádnou hloupost. Kroutila jsem hlavou a otočila se k Belle.

„Myslíš si, že bys mohla pohlídat, aby nikdo chvíli nevycházel ven?“ optala jsem se s obavami.

Rose a Emmett mezitím vycházeli z kuchyně za Edwardem a Jacobem.

„Určitě,“ pokývala hlavou. V hlase se jí zračily obavy.
„Neboj,“ snažila jsem se ji utěšit. „Vyřídíme to rychle.“

Jaspera jsem chytila za ruku a naposledy se usmála na Bellu. Vůbec se mi nelíbilo, že musíme řešit někoho takového, jako je ten smradlavý Jacob. Proč vůbec tak páchne?

---

„Můžeš mi říct, proč chodíš mezi lidi, když se ani neumíš vykoupat?“ chytil se Emmett znechuceně za nos.
„No to odpověď už máme,“ mračil se Edward stojící naproti tomu skunkovi.

„Vážně?“ ozvala se Rosalie.
„Tady přítel je vlk.“

„Vlkodlak,“ pronesl Jacob chladně.
„Jaký je v tom rozdíl?“ zašklebila se Rosalie. „Páchneš tak jako tak.“

„Rozdíl je v tom…“ začal Jacob s přednáškou.

---

„Ale tam nesmíte!“ ozvalo se ode dveří.
„Moc dobře vím, co se děje, Bello,“ zaslechla jsem hluboký hlas.
„Máte závislost na nikotinu?“ zeptala se nevinně.

Musela jsem se usmát, i když to nebylo patřičné v situaci, ve které jsme se nacházeli. Rozhovor Belly a nějakého Jacobova doprovodu poslouchal nejspíš i Emmett, který se po Bellině narážce tiše pochechtával do doby, než ho kopla Rose podpatkem.

Vchodové dveře se s hlasitým bouchnutím rozrazily.

„Jacobe, co to má znamenat?!“
„Same,“ koktal Jacob očividně zaskočen. „Odhalil jsem je! Jsou to upíři! To oni nejspíš stojí za tím vražděním ve Forks!“ chrlil.

„To není pravda!“ vložila se do toho Bella. To ale nebylo moc platné.

Naproti mně, Jasperovi, Rosalie, Emmettovi a Edwardovi náhle stáli dva obří vlci, kteří čekali na to, až zareagujeme.

„To nemyslíte vážně!“ okřikla nás Bella. „Vevnitř je několik desítek lidi a vy si opravdu myslíte, že nikdo nepřijde na to, že venku jsou upíři a vlkodlaci a navzájem se snaží zabít? Jako by nestačilo, že nás zítra napadnou další upíři v čele s Victorií. Ráda bych si užila alespoň dnešní večer, takže pokud dovolíte…,“ pronesla ironicky a s kroucením hlavy vešla dovnitř domu. S otevřenou pusou jsme na ni zírali a snažili se přijít na to, kde se to v ní vzalo.

Dokonce ani Emmett nepronesl nějakou uštěpačnou poznámku a mlčky zíral na otevřené dveře.

Vlci tiše vrčeli. Zaslechla jsem něčí bolestný vzdech. Zevnitř domu.

„Slyšeli jste to?“ mračila se Rosalie.

Pokývala jsem hlavou, ale poslouchala jsem dál. Ale nezaslechla jsem nic. Najednou mi to došlo, ale Edward mě předběhnul.

„Tak moment… Kde je Bree?“ zavrčel.

 

 


 

23. kapitola <°°> 25. kapitola

 

Děkuji moc za komentáře. V příštím díle se budete moct těšit na konec večírku, kdy bude Bree muset čelit sama sobě a svým unáhleným rozhodnutím.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 24. kapitola:

 1
1. emam
18.10.2013 [21:21]

emamUž jsem se bála, že en večírek neskončí... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!