Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 15. kapitola

Zůstaň - 15. kapitolaCo se stane při otevřeném střetu Bree, Jaspera a Rosalie? A jak se k tomu všemu bude stavět Emmett?
No... Určitě to můžete odhadovat. :)
Kapitolka z pohledu Alice.

 

To Jasperovo chování… Ten jeho pohled, jeho oči… Musí v tom být něco víc. Něco, co mi zůstávalo utajeno.
A díky Bree to tak bylo pořád.
Kdyby jen nevolala, kdyby nás ještě tak neztrapnila. Chovala se jako malé dítě.

Ale zase jsem musela uznat, že kdyby mě nezavolala, úplně zbytečně by se rozbil ten nádherný obraz, který jednou namalovala Esme. Byl krásný, nejkrásnější výtvor, jaký kdy namalovala.
Tenkrát jsme šli do obchodu, aby nám ho zarámovali. Byl na papíře formátu A3 a jeho skvostná podoba dodávala domu patřičný vzhled.
Byl to předmět, který se do okolí přízemí a stoupajících schodů nesmírně hodil.
Za talent Esme jsme nikdy nebyli víc vděční, jako tenkrát.

A tak, když jsem Bree spatřila, jak v jedné třesoucí se ruce drží Esmin rozviklaný obraz a v druhé nějaký předmět, který se ani nedal identifikovat, zhrozila jsem se a ze spárů kývajícího se obrazu, který vypadal jako na taneční rozcvičce před vystoupením, ji vysvobodila.
Kdyby to šlo, polil by mne pot.

„Bree! Co to vyvádíš?“
„Promiň, promiň,“ kňučela s obrazem na hlavě.

Obraz jsem ihned zavěsila do mohutné skoby na určené místo na zdi a vyčítavě se podívala na Bree.
„Pustíme se do toho?“ kvikla ustrašeně se skrčenými rameny.
„Dobře,“ kývla jsem a začala dirigovat. „Vezmi tu a tu tašku,“ ukázala jsem na igelitky ležící u dveří, „a všechno z nich vyndej.“

„Dcero?“ ozvalo se z horního patra. „Moje rodičovská povinnost hlásá, že tě musím upozornit na to, aby ses krotila. Což ovšem nedokážeš, takže se rovnou zeptám: Mám s něčím pomoct?“
„Jsi hodný, otče,“ pronesla jsem strojeně a vypnula hruď, „ale nebude to třeba.“
Carlisle se zasmál, pokýval hlavou a otáčel se k odchodu.

„Carlisle?“
„Ano?“
„Jedna věc by tu přece jenom byla,“ zauvažovala jsem, zda-li je dobrý nápad začít hovor zrovna o tomhle.
„Je tu jeden problém s Edwardem… Jasper ucítil Bellinu vůni a,“ nadechovala jsem se a viděla Carlisleův úlek v jeho očích.
„A - ale nic se nestalo!“ vyhrkla jsem. „Jasper ví, že udělal chybu, ale Edward je na nás všechny naštvaný, i když myslím, že Bella bude v pořádku a dokonce sem na večírek přijde – pokud jí to Edward nezakáže. A to právě nechci.
Myslíš, že by bylo možné, kdybys ho nějak zpracoval? Klidně ať je na mě naštvaný, ale ať z toho vynechá Bree a Jaspera, a ať Bellu na maturitní večírek pustí.
Má na něj nádherné šaty, to si nikdo nesmí nechat ujít,“ chrlila jsem ze sebe.
„Dobře, dobře,“ krotil mne Carlisle, chtěl mě mít už nejspíš z krku. „S Esme se o to nějak pokusíme.“ Pousmála jsem se a on pokýval hlavou.

 




„Díky, Alice, jsi hodná,“ usmála se na mě s vděkem Bree.
„To jsi,“ objevil se vedle mě Jasper. Usmála jsem se a zohnula se, abych si rozepnula zip u svých bot.
„Ale neměla bys se mnou počítat. Na ten večírek.“
„Jistěže s tebou počítám!“ narovnala jsem se a založila si ruce v bok. „Bree ti nakáže, abys nic nikomu neudělal. Bude to dobré, že, Bree?“ otočila jsem se na ni.
„Mělo by to fungovat,“ potvrdila a netrpělivě podupávala nožkou o mramorovou podlahu, na které jsme stáli.

V ruce držela kouli o velikosti fotbalového míče. Barva byla žlutá, ale až bude tma, bude barevně poblikávat. Těchto svítidel jsme měli asi čtyřicet, plánuji je zavěsit na strop, položit různě na nábytek… A budou v obýváku, kde plánuji i parket, stůl s občerstvením, Dje…

„Emmette!“ Uslyšela jsem Rosaliin smích. „Emmette Cullene! Pusť mě dolů!“
„Rosie, Rosie!“ řval Emmett na celé kolo sbíhajíc ze schodů s Rosalií v náručí. Ta se smála a kopala nohama jako malé dítě.

Já, Bree a Jasper jsme stále stáli u vchodových dveří a zmateně jsme se na dvojici dívali. Já z větší části i pobaveně, protože jsem znala ty podivné nálady Rose. Zato ti dva vedle mě museli být opravdu extra zmatení, zatím znali jen tu temnější část Rosaliiny osobnosti.

Pochechtávala jsem se i tehdy, když Emmett spustil Rose na zem. Následně nato mu podkopla nohy a on se bouchnul temenem hlavy o první schod. Začala se chichotat jako dítě, které tomu druhému na písečku rozšláplo bábovičku.
Emmett byl okamžitě na nohou a já slyšela jen tiché plesknutí, což nejspíš byl náraz jeho dlaně o Rosino pozadí.
„Ehm,“ odkašlala jsem si.

„Jak se máte?“ zašklebil se Emmett a mrknul na Rose.
„Tak tobě to nestačilo?“ bouchla ho drobnou pěstí do svalnaté paže.
„Um,“ zachroptěla jsem. „Chystáme nějaké věci a začneme s přípravami, přidáte se?“
„To jako vážně? Nejsi nemocná?“ uchechtnul se Emmett.
„A to jako proč?“
„Chceš pomoct s přípravami? Ty?“ zdůraznil.
„No… Jo!“ rozhodila jsem rukama. „Víš, jak miluju někomu říkat, co má dělat,“ mrkla jsem na něj.
„Tak teď už to smysl dává,“  usmála se Rose.

„A nemáš tady dost pomocníčků?“ stočil Emmett pohled na Jaspera a Bree.
Rosalie si odfrkla. „Co ti tady ještě dělají?“
„Pomáháme vám s armádou novorozených,“ uculila se Bree drze. Cítila jsem, jak se Jasper vedle mě nepatrně zachvěl. Těžko říct, jestli to bylo obavami, rozčilením či něčím jiným.
„No, zatím teda moc nepomáháte,“ odfrkla Rosalie a povrchně ji sjela od hlavy až k patě.

Bree ztvrdnul hlas. „Ty taky ne.“ Udělala krok dopředu a chytila Rosalie za odhalené rameno. Emmett vypadal napjatě, čekal, co bude dál. Ale to my všichni.

„Ale začít pomáhat bys mohla,“ zašeptala jí do ucha.
„Začít pomáhat bych mohla,“ zopakovala jako naprogramovaný stroj. Otočila se. Rozvířila prázdné igelitové sáčky, které lítaly po místnosti jako vypuštění ptáci.
Běhala po místnosti se zářícími koulemi a zavěšovala je všude, kam to jen šlo, přeskládávala nábytek.
Byla z ní k vidění pouze šedá, pohybující se šmouha.

Jasper se narovnal a nasál vzduch do plic. Rose najednou neběhala sem a tam, normálně stála na místě.
V rukou držela několik žlutých koulí.
Najednou si stoupla jen na levou nohu. A začala šilhat.
„Bože, Rosie, co to vyvádíš?“ řehtal se Emmett.
Vypadala tak vtipně. Ještě, když začala třepat hlavou jako nějaký rocker. Upustila všechna světélka na koberec, přičemž jsem se zhrozila a doufala, že nejsou rozbitá, a začala „hrát“ na pomyslnou kytaru.
Blonďaté lokýnky jí povlávaly všude kolem hlavy, do její „aktivity“ byla tak zabraná, že si ani nevšimla, že jí na pozadí praskly těsné džíny.
A Emmettův smích zesílil. Bree měla úsměv od ucha k uchu a spokojeně kývala hlavou. Jasper měl přimhouřené oči, jakoby se soustředil. To on za to nejspíš byl zodpovědný.

Rosalie přestala.
Zase začala vyskakovat do stropu. Asi tři metry vysoko. A chrochtala jako prase na porážce.
Ruce měla pozvednuté nad sebou a divoce jimi mávala.
Toto podivuhodné představení trvalo asi pět minut. Vysílená smíchem jsem nemohla mluvit, natož se na něco ptát.
Emmett se už dávno válel po schodech. Jasper zůstával na stále stejném místě, ovšem už klečel a namáhavě oddechoval. Bree stála opřená o vchodové dveře a držela si chvějící se břicho. A já…
Byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Asi dostaneme od Rose kapky. A všichni.

Najednou přestala. Kolem mě stále vládla dobrá nálada, jediný Jasper pochopil, že by možná bylo vhodné zklidnit a připravit se na… Rosalii.

Ta stála na podlaze a chvíli se zmateně dívala kolem sebe. Bylo vidět, jak jí došlo, co před chvílí prováděla.
Obličej jí napuchnul, pohled upřela prvně na Emmetta, který poutal její pozornost svým neustálým smíchem. Potom se zadívala na mě, Jaspera a následně Bree.

„Ty!“ zařvala a přeletěla celou místnost. Ocitla se u Bree a chytila ji pod krkem. Bree se usmívala.
„Co si o sobě myslíš?“ chrlila ze sebe. Zavrčela tak silně, až se prosklená okna zachvěla pod tím silným tónem.

„Jen to dobré,“ pronesla Bree sladce a uchopila Rosalie za paži.

 

 


 


14. kapitola <°°> 16. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 15. kapitola:

 1
1. emam
17.10.2013 [22:41]

emamOmlouvám se, ale já ty kapitoly, které zdržují od hlavního děje moc nemusím Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!