Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené srdce 7.

Ztracené srdce 7.Jak se situací naloží Carlisle?

Pohled Jacoba

Seděl jsem na lavičce před nemocnicí a přemýšlel, jak se stávající situací naložím. Neměl bych mít takovou radost, že Bella ztratila paměť. Ale teď mám šanci udělat ji šťastnou a může být celá jen moje. Už si nepamatuje toho slavného Cullena. Ale nepamatuje si ani, že se měním ve vlka. Což je komplikace. Otázka je, pokud ji připomenu svoji podstatu, nevzpomene si i na tu jeho? Neměl bych být tak sobecký. Musím myslet na to, co bude nejlepší pro ni a ne pro mě. Už tak je dost šílený, že nemůže chodit. Stejně jako můj taťka. Povzdechl jsem si.

Byl jsem tak ponořený do svých myšlenek, že jsem si neuvědomil přítomnost pijavice. Stál u mě doktor Cullen.

„Dobrý den Jacobe, mohu Tě vyrušit? Rád bych si s tebou promluvil.“ Zeptal se Carlisle a v hlase bylo cítit napětí. 

Pokýval jsem hlavou na znamení souhlasu.

„Nepohybují se v okolí Forks jiní mého ehm druhu?“ Zeptal se doktor nervózně. Jak pěkně se vyhnul slovu „upír“, pomyslel jsem si.

„Jo, dvě pijavice. Jednoho s dredy jsme sundali v lese, těsně před tím než si dal Bellu ke svačině. A pak je tu ta zrzka.“

 „Victoria?“ Vydechl zděšeně.

„Pořád se vrací a zase utíká. Jde po Belle, ten upír na louce jí to řekl. Od té doby hlídáme Bellu i Charlieho.“

Doktor vypadal, jako by se o něho pokoušely mdloby. „Toho jsem se bál. Ale na druhou stranu jsem si myslel, že když zjistí, že už tu nejsme, nebudou mít důvod se vracet. Alice to Edwardovi říkala. Říkala, že se to stane. Děkuji, Jacobe. Já sem pošlu Emmetta, Rose, Alici a Jaspera, aby vám pomohli hlídat Bellu a Forks.“

„To nebude nutné.“ Skočil jsem mu do řeči.

„Já jsem ale nežádal o dovolení. Nemůžu to tak nechat, Jacobe, prosím pochop to.“

Doktorův výraz mě nedovolil mu oponovat. Z hrudi se mu ozývalo tlumené vrčení. Nechtěl jsem se s ním dohadovat. Vypadal tak nešťastně a cítil jsem, jak v něm narůstá vztek.

 

Pohled Carlislea

Viděl jsem Jacoba Blacka, jak sedí na lavičce před nemocnicí. Vypadal zamyšleně. Párkrát si povzdechl. Opatrně jsem k němu přistoupil. „Dobrý den Jacobe, mohu Tě vyrušit? Rád bych si s tebou promluvil.“ Začal jsem opatrně.

Jacob se na mě podíval a jen lehce pokýval hlavou.

„Nepohybují se v okolí Forks jiní mého ehm druhu?“ Snažil jsem se zjistit, jestli Bellu neohrožují naší staří přátelé Laurent a Victoria.

A pak Jacob potvrdil moje nejhorší obavy. „Jo, dvě pijavice. Jednoho s dredy jsme sundali v lese, těsně před tím než si dal Bellu ke svačině. A pak je tu ta zrzka.“

„Victoria?“ Poprvé za svoji dlouhou existenci jsem měl pocit, že nemohu popadnout dech.

A Jacob pokračoval. „Pořád se vrací a zase utíká. Jde po Belle, ten upír na louce jí to řekl. Od té doby hlídáme Bellu i Charlieho.“

„Toho jsem se bál.“ Zašeptal jsem poraženě. „Ale na druhou stranu jsem si myslel, že když zjistí, že už tu nejsme, nebudou mít důvod se vracet. Alice to Edwardovi říkala. Říkala, že se to stane. Děkuji, Jacobe. Já sem pošlu Emmetta, Rose, Alici a Jaspera, aby vám pomohli hlídat Bellu.“ Pocítil jsem k Jacobovi náhlou vlnu vděčnosti, že se o Bellu staral.

„To nebude nutné.“ Utnul mě Jacob poněkud ostře.

„Já jsem ale nežádal o dovolení. Nemůžu to tak nechat, Jacobe, prosím pochop to.“ Lomcovala mnou vina, výčitky a vztek.

Jacob už nic neříkal. Jen znovu pokýval hlavou, zvedl se a zamířil si to zpátky do nemocnice. Musím jim zavolat, musí se vrátit. Vytáhl jsem z kapsy telefon a vytočil číslo své dcery. „Alice?“

„Carlisle? Co se děje? Jak je na tom Bella? Já nic nevidím?“ Spustila Alice.

„Klid. Bella žije.“

„Nemá žádné následky?“

Smutně jsem si povzdechl. „Nemůže chodit, poranila si míchu a v důsledku poranění hlavy trpí amnézií.“

„To není možné a proč ji potom ale nevidím?“

„No, je s ní Jacob Black a on je vlkodlak. Možná to bude tím.“

„Ty jsi u ní nechal vlkodlaka? Copak ses úplně zbláznil?“ Ječela Alice svým sopránem čím dál hlasitěji.

„Alice, Victoria loví Bellu.“ Utnul jsem ji. „Chci, abyste všichni hned přijeli do Forks. Máte nějaké zprávy o Edwardovi?“

„Hned vyrážíme Carlisle. Edward naposledy mluvil s Esme, pohybuje se někde v jižní Americe.“

„Dobře, vydáme se s Esme za ním. A Alice, pamatuj, nikdo o vás zatím nesmí vědět. Naléhal jsem. Musíme Victoriu jednou pro vždy zastavit.“

„Rozumím. Zatím ahoj.“ A spěšně zavěsila.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené srdce 7.:

 1
6. Petronela webmaster
05.11.2019 [17:28]

PetronelaMilagrosEdwards - v pořádku. Prosím podívej se na mail, jenž máš uvedený na profilu, děkuji

05.11.2019 [16:21]

MilagrosEdwardsAhoj Petronelo, děkuji moc Emoticon Já jsem to ale do této kapitoly do bloku ve wordu nikdy nezarovnávala, vždy jsem používala neúmyslně zarovnání vlevo. Dnes při dokončení kapitoly 8. jsem si toho všimla. Nejspíš to do bloku zarovnala Lorinne nebo jsem to zarovnala až když jsem to zkopírovala na tyto stránky... No a kombinaci SHIFT+ENTER vůbec neznám. Takže chyba bude jinde. Pravděpodobně nebo určitě na mé straně, ale jinde Emoticon

4. Petronela webmaster
05.11.2019 [13:53]

PetronelaMilagrosEdwards - úpravu textu zařídím, rovnou ti však řeknu, kde je problém. Máš špatně ukončené odstavce. Místo ENTER jsi zřejmě při psaní používala SHIFT+ENTER a tím pádem ti textový dokument nevzal v potaz konec odstavce a v okamžiku, kdy se rozhodneš texty zarovnat do bloku (lépe se pak čtou a vypadají profesionálnější) dochází k tomuto problému.

05.11.2019 [10:53]

MilagrosEdwardsAhoj Lorinne, určitě tvoje rady neberu ve zlém. V žádném případě. Opravdu jsem ráda, když vím, co dělám špatně a můžu se zlepšovat. Vždy jsem toužila psát a když by mě nikdo na chyby neupozornil, tak bych se ani zlepšovat nemohla.
Mám ALE jednu prosbu, jak jsi mi upravila ty mezery mezi odstavci, tak ten text se trochu rozházel. Mezi slovy jsou najednou často velké mezery, a některé řádky jsou delší než zbytek textu. Mohla by jsi prosím to ještě poupravit nebo mi povolit úpravy? Děkuji Emoticon

2. Selena18
02.11.2019 [14:15]

Emoticon Emoticon No snad me nebudes dlouho napinat a bude brzy dalsi dil Emoticon

1. Lorinne admin
01.11.2019 [10:30]

LorinneAhoj, ďalšia rada do budúcna
- máš medzi jednotlivými riadkami obrovské rozostupy, ktoré kazia grafické image poviedky.
Všetky tieto rady never v zlom. Svojho času, keď som začínala písať na stmivani.eu (pod iným nickom) tak korektorky nemali čas opravovať články, takže mi ich zakaždým vrátili a nadiktovali, čo treba opraviť.
Emoticon Nikdy som z toho nebola nejako zvlášť nadšená, ale dnes môžem povedať, že keby mi nepovedali, ako to má byť správne, asi nikdy by som sa nedostala tam, kde som dnes a netýka sa to iba písania na tejto stránke, ale i mimo nej. Takže sa nevzdávaj a pokračuj ďalej v písaní. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!