Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené srdce 5.

Ztracené srdce 5.Bellu se chystají operovat... Přijde doktor Carlisle Cullen? A co se přihodí po operaci?

EDIT: Článek neprošel korekcí

5. kapitola

 Právě mě odvážejí na operační sál. Ten „slavný“ Cullen mě prý operovat nakonec nebude, protože si nemůžou dovolit tak dlouho na něj čekat, ale prý je už na cestě a co nejdříve převezme můj případ.

Byl to velmi zvláštní pocit, věděla jsem, že možná umřu, že tohle jsou možná moje poslední minuty a přesto jsem necítila žádný strach. Jediné, co cítím, je prázdnota. Na nikoho a nic si nepamatuji. Jediné na čem mi záleží, je můj otec. Od chvíle, co jsem se probrala, byl pořád se mnou. Cítila jsem jeho obrovskou rodičovskou lásku a starost a věděla jsem, že i já ho mám nesmírně ráda. Moji matku jsem ještě neviděla, ale táta říkal, že je teď hodně nemocná, ale prý se nemusím bát, prý bude v pořádku. Věděla jsem, že se mě snaží uklidnit.

Vezli mě dlouhou nemocniční chodbou, byli jsme už skoro na sále, když nějaký kluk rozrazil prudce boční dveře, vpadl dovnitř a vykřikl: „Bello, miláčku!“

Byla jsem lehce zmatená nebo spíš těžce. Trochu mi jeho příchod vyrazil dech. Byl velmi pěkný, vysoký a svalnatý, opálený, černovlasý s tmavýma podmanivýma očima, které žhnuly jako dva uhlíky. Řekl mi miláčku, že by to byl můj kluk? Pomyslela jsem si.

A pak jsem se duchapřítomně zeptala, „my se známe“? Viděla jsem, jak mu v očích probleskla bolest, jako bych ho něčím píchla, ale rychle svůj výraz srovnal.

„Já jsem, jsem, totiž já, no.“ Koktal ten indián, protože jsem ho tak zařadila podle vzhledu. „Jsem Jacob, Jacob Black. Charlie, tvůj otec mi volal. Až teď jsem se dozvěděl o tvé nehodě a následcích, taky říkal, že tě budou operovat a že ta operace je těžká a… a já musel jsem tě ještě před tím vidět.“ V tom se sklonil a rychle mě políbil na ústa a pohladil po tváři.

Tak on to asi opravdu bude můj kluk.

Najednou se ozvala sestřička stojící nademnou. „Nerada vám ruším takovou romantickou chvilku, ale my jaksi spěcháme. Jestli jste si chlapče nevšiml, míříme na operační sál, abychom vaší kamarádce zachránili život.“

„Jasně, omlouvám se, už jdu. Mám tě rád.“ Vydechl ještě naposled ten kluk a pak už jsem jen zahlídla jeho mizející záda.

 

Po operaci

Žiju! Přežila jsem, hip hip hurá! To byla moje první myšlenka, když jsem se propracovávala k vědomí. Pomalu jsem se zkoušela protáhnout a otevřít oči. Párkrát jsem zamrkala. Nebyla jsem sama. Zády ke mně stál nějaký mladý lékař a prohlížel si rentgenové snímky.

„Ehm, pane doktore?“ Ozvala jsem se nesměle. Měla jsem ještě slabý hlas.

Doktor se ke mně pomalu otočil a já zůstala v němém úžasu. Už jsem si nebyla tolik jistá, že žiju. Přemítala jsem, zda nejsem v nebi, protože jsem viděla anděla. Měl blonďaté vlasy, oči barvy tekutého karamelu a křídově bílou pleť. Ty oči však byly velmi smutné.

„Bello, jsem doktor Carlisle Cullen.“ Řekl mi ten anděl krásným melodickým hlasem. „Jak se cítíte?“

„Já nevím.“ Zašeptala jsem jako omámená.

Opravdu jsem nevěděla. Měla jsem tak zvláštní pocity. Nemyslím fyzicky. Ale ten lékař ve mně probouzel neznámou bolest. Nechápala jsem to. Měla jsem pocit, že když odejde, tak mě to zabije. Bylo to naprosto hloupé a nedokázala jsem si to vysvětlit.

Doktor s podivně nešťastným výrazem sledoval můj emoční zmatek.

„Promiňte, pane doktore, neznáme se?“ Zeptala jsem se roztřeseně.

„Ano, jednou jsem Vás ošetřoval po nehodě na školním parkovišti.“ Odpověděl po krátkém zamyšlení a tvářil se ještě nešťastněji. „Musím Vás informovat o vašem zdravotním stavu.“ Když jsem nic neříkala, pokračoval. „Podařilo se nám Vás stabilizovat. Poškození mozku nehrozí. Jste mimo nebezpečí. Problém je ale s páteří, došlo k porušení míchy a ochrnula jste na dolní končetiny.“

Pomalu mi docházel význam jeho slov. „Takže já nemůžu chodit?“ Zalapala jsem po dechu.

„Bello, už musím jít. Ale nepropadejte panice, nic není definitivní. Zdejší doktoři se o Vás dobře postarají. Vím, že jednou budete zase běhat. Věřte mi, vím to.“ Vydechl.

Po tvářích mi stékaly slzy. Divné bylo, že mě ani tolik netrápilo, že jsem invalida, jako to, že odchází. Vypadal, že chce něco říct, ale jen němě otvíral ústa. Pak se otočil a rychle odešel.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené srdce 5.:

 1
3. Selena18
25.10.2019 [19:13]

Nemas za co dekovat uz se tesim na dalsi Emoticon Snad budou brzo brzicko Emoticon

24.10.2019 [11:38]

MilagrosEdwardsMoc děkuji za komentář Selena18. Už jsem se začínala bát, že už to nikoho nebaví. Jo a další kapitolky se už chystají Emoticon

1. Selena18
23.10.2019 [16:58]

Dalsi prosim Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!