Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené srdce 3.

Ztracené srdce 3.Bella přišla domů, přežila další krutou noc a ráno si udělala plán na nový den. Snažila se dál a poté se stalo, co stát se mělo. Teď otázka zní, je to dobře nebo špatně?

EDIT: Článek neprošel korekcí

3. kapitola

Naposled jsem se podívala na oblohu, začínalo se zatahovat a jeho obličej z hvězd pozvolna mizel pod těžkými oblaky, miluji tě…pomyslela jsem si v duchu. Nadechla jsem se a vešla jsem do domu. Nikdo se neozval.

„Tati? Jsi tu?“ Vstoupila jsem do obýváku, tiše běžela televize a Charlie spal na křesle, v klíně pizza. Úplně ho zanedbávám, pomyslela jsem si zahanbeně. „Tati, probuď se, tady spát nemůžeš“ a jemně jsem zatřásla jeho ramenem. 

Pomalu otevřel oči, zazíval. „Bello, holčičko, co se děje?“

„Usnul jsi v křesle, pojď si lehnout do postele…to bude určitě pohodlnější.“

Nakrčil obočí a podíval se na budík, pak na moji bundu. „Bello, to jsi přišla až teď?“

 „No jo, byla jsem s Jacobem v LaPush na pláži. Dívali jsme se na hvězdy a povídali si. Dneska je totiž nezvykle jasno.“

 Charlie přikývl, tahle odpověď mu stačila. Nemusel vědět detaily, klepla by ho pepka, kdybych mu pověděla o útesu.

Nakonec se zvedl. „Chceš pizzu, zeptal se, když si všiml, že ji drží v rukou…ještě tam trochu zbylo.“

 „Ehm, jo díky tati.“

 Přikývl, „tak dobrou noc holčičko“.

„Dobrou.“

Sedla jsem si do křesla a strčila do úst ten poslední kousek studené pizzy. Slyšela jsem klapnutí dveří. Charlie šel spát. Nebylo mi dobře. Cítila jsem, že bolest se mi opět vkrádá do duše a chystá se mě pomučit. Hrnuly se  na mě vzpomínky a do očí slzy. Rychle jsem polkla poslední sousto, vypla televizi a odebrala jsem se do svého pokoje. Neměla jsem ani sílu dát si sprchu. Jen jsem si vyčistila zuby, opláchla obličej a po dlouhé době jsem se podívala do zrcadla. Zaraženě jsem koukala na svůj odraz v zrcadle. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to já. Tváře bledé víc než obvykle, kostnaté a propadlé, kruhy pod očima, oči bez života…lhostejné a nepřítomné, vlasy bez lesku, splihlé, mastné a strašlivě neupravené. Už chápu, proč mi Charlie nevěří. Věděla jsem, že bych s tím měla něco udělat, ale nakonec jsem došla k závěru, že mi je to vlastně úplně jedno…alespoň pro tuto chvíli.

 

Ráno jsem se probudila vyčerpaná, moje noční můry mě opět pěkně prohnaly. Vstala jsem, ač bylo brzy a šla si dát horkou sprchu. Umyla jsem si vlasy, vysušila a stáhla do culíku. Sešla jsem dolů udělat si snídani. I když jsem neměla vůbec na nic chuť, přinutila jsem se něco sníst. Musím se snažit, aspoň kvůli tátovi. Auto už měl pryč, takže už je s Harrym na rybách. Dnes byla neděle. Měla jsem spoustu volného času a tomu jsem se snažila vyhýbat. Volný čas znamená, moc času na myšlení a to znamená bolest. Rozhodla jsem se jít na nákup…už tu chybělo moc věcí. Musím se nějak zaměstnat. Až přijdu, tak Charliemu uvařím něco dobrého. Zaslouží si to, čím dál častěji ho nechávám o pizzách. Potom vyperu a pověsím prádlo. Udělám si úkoly a zavolám Jacobovi.

Šla jsem se obléknout a než jsem vyšla z domu, ohlédla jsem se do zrcadla u dveří. No od včerejška se toho moc nezměnilo, ale aspoň se snažím. Pomyslela jsem si. Nadechla jsem se a otevřela dveře. Dnes už bylo zataženo a jemně pršelo, mžilo. Nasedla jsem do svého milovaného náklaďáčku a vyrazila směr náměstí.

Cesta proběhla v otupělosti, zamrkala jsem, když jsem si uvědomila, že jsem už před obchodním domem. Zaparkovala jsem v boční uličce, protože parkoviště bylo plně obsazené. Vzala jsem si tašku a kabelku s peněženkou. Blížila jsem se k přechodu pro chodce a držela jsem se zuby nehty té svojí otupělosti…byla to dočasná přestávka od bolesti. Když v tom jsem uslyšela děsivé kvílení pneumatik.

Prudce jsem zvedla hlavu a spatřila jsem, jak se na mě řítí obrovskou rychlostí kamion. Je konec…blesklo mi hlavou. Teď tu nebyl Edward, abych mě zachránil. Vše trvalo asi 5 vteřin. Ucítila jsem naráz, letěla jsem vzduchem a hlavou narazila na asfalt. Cítila jsem krev, z velké dálky jsem slyšela vyděšený křik lidí. Chtěla jsem se pohnout a říct, že jsem v pořádku, ale připadalo mi, jako bych se propadala do hlubiny oceánu a černá tma se mě snažila pohltit….víc a víc…


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené srdce 3.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!