Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené srdce 11.

Pohled Belly

Nevnímala jsem čas, nevnímala jsem, co se děje kolem mě. Sue stála v mém pokoji a pomáhala mi přichystat se na pohřeb. Cítila jsem se jako v mrákotách. Viděla jsem, že i ona truchlí. Slzy jí tiše stékaly po tvářích. Jeli jsme s Charliem a Sue společně do LaPush, kde se konalo poslední rozloučení. Přišli tam i všichni Cullenovi na oficiální pozvání od Sama i Billyho. Byla tam i celá smečka shromážděna kolem obrovského vlčího těla, přišli ho uctít podle jejich tradic. Obřad byl velmi neobvyklý a zvláštně uklidňující.

Pro Quileuty totiž neznamená smrt „konec“, ale přechod duše jinam. Věří, že každý člověk má ducha, který po smrti opouští tělo a pokračuje do duchovního světa.

Vše začalo očistou těla pomocí kouře z jalovce a šalvěje. Poté Jacoba zabalili do tkané rohože z cedrové kůry. Cedr má prý očistnou a ochrannou moc. A k jeho tělu každý ze smečky vložil nějaký osobní předmět.

Nakonec jsme se všichni sešli kolem těla a zpívali jsme kmenové písně. Muži bubnovali do rytmu moře a Billy jako člen rady starších mluvil k duchu a žádal ho, aby odešel v míru. Prosil ho, aby nezůstal mezi stíny, aby našel cestu za moře.

Sam a ostatní Jacoba uložili do kánoe vyřezané z cedru a za soumraku vyšli z lesa a uložili ho na skalní římsu. Vítr byl studený, ale vzduch voněl solí a cedrem. Bubny začali znovu tlouct a ozval se zpěv vlků.

Když se hvězdy dotkly moře, všichni se tiše otočili a odešli. Nikdo se neohlížel, protože to bylo znamení úcty. Duch věděl, že může jít a že ho nikdo nedrží.

O několik měsíců později

Čas bolestně ubíhal a já se snažila vyrovnat se se svojí ztrátou. Edward o mě po celou dobu s velkou trpělivostí a něhou pečoval. Byl mi nyní nejlepším přítelem. Věděl, že potřebuji čas a že s ním v tuto chvíli nemůžu mít žádný milostný vztah. Byl tu pro mě kdykoli a kdekoli jsem potřebovala. Netušila jsem, jak mu vše oplatím.

Jedno odpoledne mi však nečekaně zavolal Carlisle, abych se zastavila u něj v ordinaci. Ani Edwardovi do telefonu nechtěl říct o co jde. Před týdnem mi vzal krev a poslal ji na rozbor, protože jsem se v posledních dnech necítila moc dobře.

„Bello, jsi těhotná.“ Pronesl Carlisle bez okolků.

„Cože?“ Vyprskla jsem. Nevěřila jsem vlastním uším. To musí být omyl. Cítila jsem, jak Edward vedle mě ztuhl a vyměnil si rychlý pohled s Carlislem.

„Můžeme udělat ultrazvuk, abychom se přesvědčili a zkontrolovali, jestli vše probíhá v pořádku?“

„Ano, jistě.“ Vykoktala jsem šokovaně. To by mě ani ve snu nenapadlo. Pokud si dobře vzpomínám, tak tenkrát jsme použili ochranu. Nebo ne?

A to ještě není všechno. Nebylo tam totiž jedno miminko, ale dvě. Čekala jsem dvojčata. Budu mít s Jacobem dvě děti. Moje emoce byly jako na houpačce. Radost střídala starost. Když jsem se uklidnila z prvotního šoku, uvědomila jsem si, že je to něco nádherného. Nechal mi tu přece kousek sebe. Vzápětí jsem se vyděsila, jak se o ně postarám, když jsem uvězněna na kolečkovém křesle.

Edward vedle mě se konečně probral a jako by četl z mého obličeje, co se ve mně odehrává, si mě něžně vzal do náruče a přitiskl na svoji hruď. „Ničeho se neboj Bello. Jak si můžeš myslet, že bys na to byla sama?“ Zašeptal mi do vlasů.

Nejtěžší snad bylo povědět to Charliemu. Neměl z toho z počátku velkou radost. Měl o mě přirozeně strach a taky si dělal starosti, jak to všechno zvládneme. Brzy ale pochopil, že Edward tu vždy pro mě bude. Myslím, že když viděl, jak o mě pečuje a je neustále po mém boku, tak že mu konečně upřímně odpustil…

Těhotenství v křesle nebylo zrovna jednoduché. Ale naštěstí jsem měla při sobě nejlepšího doktora pod sluncem. Bojovala jsem ještě s mnohými překážkami, ale přesto jsem na svět přivedla dvě krásná a zdravá miminka. Holčička dostala jméno Sarah Blacková, po Jacobově mamince a chlapeček je Charlie.

Myslím, že moje děti jsou jakási kompenzace od boha za to, že si vzal Jacoba k sobě. Billy s Charliem byli u nás pečení vaření. Dokonce si Sarah a malého Charlieho půjčovali i Jacobovi sestry Rachel a Rebecca.

Nejvíce se jich ale nemohli nabažit Rosalie, Esme a Alice. Takže jsem byla kolikrát ráda, že se se svými drobečky stihnu aspoň chvíli pomazlit.

Edward se stal výjimečným manželem a otcem. S veškerou láskou vychoval děti Jacoba Blacka. Upír vlastně vychoval děti vlkodlaka. To je ironie. A já? Já jsem po těžkém porodu byla přeměněna a konečně vstala z invalidního vozíku. A hlavně jsem zase šťastná.

KONEC

Diskuse pro článek Ztracené srdce 11.: