Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená v osudu - 8. kapitola

girl

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ztracená v osudu - 8. kapitolaAhoj! Moc se omlouvám, že je dílek po takové době. Je to tím, že se starám teď hlavně o školu. Rozhodně si tento dílek přečtěte a zanechte komentář. Moc díky. Adula57

02.12.2010 (16:00) • Adula57 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1157×

„Díky. Já jsem Bella a tohle je Demetri.“

„Těší mě!“

„Nás taky!“ ozval se poprvé Demetri. Od té doby co jsme si povídali o našich možnostech, se mnou vůbec nemluvil. Chtěla jsem se na něj podívat, zjistit jak se tváří. Nedovolil mi to. Svou hlavu odklonil k okýnku a dýchal čistý vzduch.

John jel dost rychle. Asi má taky rád rychlou jízdu. Ale to asi všichni upíři. Připomíná nám to náš běh. Jak nám vítr šlehá do obličeje. Když nám vítr zamotá do vlasů listí, déšť nebo vločky. Miluji takové to období, kdy ze stromů padá to krásně zbarvené listí všemi možnými barvami.

…

Přemýšlela jsem o tom, co bych si chtěla někdy zopakovat. Nechci tu umřít. Vystoupila jsem z auta a podívala se okolo. Nikde tu nic moc nebylo. Jedině, když jsem se podívala za sebe, a hodně daleko, uviděla jsem tam starou budovu.

V téhle budově bych měla umřít já i s Demem? Kolik lidí tam umřelo? Snad to nebude tak špatné…

Myslím si, že si taky něco přimysleli.

Podívali jsme se na sebe. V jeho očích je odhodlání. Za námi se ozval zvuk odjíždějícího se auta.

„Tak pojď, ať to už máme za sebou!“

Nijak jsem neodpověděla. Rozeběhla jsem se k té budově. Slyšela jsem a taky viděla Demetriho vedle sebe. Oba dva jsme se koukali na náš cíl, když se za námi ozval hlas. Byl to hlasitý, chraplavý a takový nepříjemný smích. Z instinktu jsem se otočila. Nikdo a nic tam nabylo! Smích se ozval před námi. Otočila jsem se, ale nic…

Ozval se znovu za námi, ale když jsem se otočila zpátky a utíkala, co nejrychleji jsem dokázala, se před námi objevila obrovská betonová zeď. Jak to, že tu je? Předtím tu nebyla? Podívala jsem se na Demetriho, ale on se díval stále před sebe. Nehýbal se.

„Demetri! Co je ti? Co se děje? Stalo se něco? Tak mi už řekni, co se děje!“

Začínala jsem propadat hysterii. Chytila jsem se za hlavu a málem jsem si vyškubala vlasy. Co mám teď dělat?

„Řekni už něco!“ křičela jsem na něj. Ale on stál stále bez hnutí.

Najednou, ani jsem nevěděla, že je to možné, mě začala šíleně bolet hlava. Jako by mi ji přejely. Všimla jsem si, že mi z nosu a uší teče krev. To nemůže být skutečné!

Podívala jsem se na Demetriho. Jeho oči byly celé červené a vypadalo to, jakoby plakal krev. Cítila jsem lidskou krev. Ale nebyla jedna. Bylo jich miliony. Měla jsem obrovskou žízeň. Ta vůně byla tak nádherná. Už nějakou dobu jsem se živila lidskou krví. Musela jsem. Aro mě donutil. Přestože jsem mockrát litovala, jejich krev byla skvělá. A zrovna teď je tak blízko mě cítit lidská krev. Ta sladká krev. Přiblížila jsem se k Demetrimu s lačnícím pohledem. On ale najednou vstal. Nebyl vůbec zmatený. Já si uvědomila, že jsem ho chtěla vysát. Ale vždyť v našem těle není krev nebo ano? Sesunula jsem se k zemi.

„Bello, všechno je v pořádku! Uklidni se!“ Až teď jsem si uvědomila, že se celá klepu. Nevím, jak se to stalo, ale za tu dobu jsem si šáhla na dno své psychiky.

„Promiň,“ zašeptala jsem, i když tohle není omluva za to, že jsem se na něj málem vrhla!

„Není se za co omlouvat.“ Pomalu ke mně přišel. Sednul si na zem a vzal mě do náruče.

„Ššš…“ Podíval se mi do očí. Cítila jsem, jak se celý napnul. S otazníkem vepsaným v očích, jsem se na něj podívala.

„Máš celé rudé oči a pláčeš krev, která nádherně voní!“

„To ty taky.“

Nevím, co se stalo, ale začali jsme padat.

Svět se s námi stále točil.

Padali jsme.

Pevná zem se blížila. Divila jsem se, jak může být něco tak hlubokého. Jak nikdy nekončící se moře. Cítila jsem se slabší.

Až jsem ucítila náraz. Ale jako by se mi vrátila lidskost, jsem upadla do bezvědomí.

 

Pohled Demetri:

Když jsme vystoupili, tak jsme se na sebe dívali. Bála se, v jejích očích byl vidět obrovský strach. Musím jí dodat trochu odhodlání. Ale nevěděl jsem jak.

Řekl jsem jí, aby šla. Vyběhla do jámy lvové. Ihned jsem běžel za ní. Přestože byla stokrát rychlejší než kdokoli jiný. Teď běžela pomalu. Ozval se za námi smích, tak jsme se otočili a znovu. Stále jsme se otáčeli, ale najednou tu byla zeď. Předtím tu nebyla, tak jak to, že teď?

Najednou jsem jakoby zlidštěl. Byl jsem slabý. Ale jako by na mě působila i Alecova moc. Nemohl jsem se hýbat, slyšet, mluvit. Nemohl jsem dělat nic. Jen jedno jediné. Dokázal jsem cítit. Cítil jsem mnoho lidské krve. Ale něco mi přišlo povědomé. Jako bych tu krev už cítil. Už tolikrát. Vzpomněl jsem si. Byla to krev mých obětí. Lidí, které jsem chladnokrevně zabil! Jsem zrůda!

Jako bych po tomhle vzpomnění znovu oživl. Začal jsem slyšet. Slyšel jsem vzlyky. Začal jsem vidět. Viděl jsem Bellu choulící se do klubíčka a trhající se vlasy. Mohl jsem mluvit.

„Bello, všechno je v pořádku! Uklidni se!“ Ale stále jsem cítil spoustu krve i mně neznámé.

Celá se třásla vzlyky. Pomalu sem přešel k ní. Omlouvala se mi. A já nevěděl za co. Sedl jsem si a vzal ji do náruče. Začal jsem ji utišovat.

Chtěl jsem se jí podívat do očí. Podíval jsem se jí do nich. Byly krvavé. Měla celé rudé oči, a jako by toho bylo málo, tekly jí slzy. Její slzy nebyly průhledné, ale krvavé. Dokonce jí tekla i krev z uší. Ta krev nádherně voněla.

„Máš celé rudé oči a pláčeš krev, která nádherně voní!“

„To ty taky.“

Nevím kdo, ale někdo chce, aby když si něco uvědomíme, postoupíme dál. Je to jako level v další hře.

Svět se s námi zatočil a my padali.

Během pádu jsem slábnul. Připadal jsem si jako člověk.

Když jsem dopadl, omdlel jsem.

Autor: Adula57, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená v osudu - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře