Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená v osudu - 5. kapitola

,.


Ztracená v osudu - 5. kapitolaAhoj, mám tu další kapitolu! Co jí Aro chtěl říct? To se dozvíte v tomto díle! Ale upozorňuju, chci alespoň 15 komentářů!

„Existuje jedna mocná rodina. Jsou to vegetariáni jako ty. Je jich sedm. Jejich zakladatel je Carlisle, který je můj dávný přítel. Dokáže ignorovat lidskou krev a pracuje v nemocnici. Další je Edward. Umí číst myšlenky, je to jediný člen, který nemá partnerku. Samozřejmě bych tu chtěl mít takový potenciál, ale nejde to. Další je Esmé. Carlisleova žena. Proměnil ji hned po Edwardovi. Nemá žádnou schopnost, ale i přesto má mateřské srdce. Po tom je Rosalie. Žádný dar nemá, ale je velmi krásná, ale na tebe nemá. Potom je Emmett.“ Pýchlo mě u mrtvého srdce. „Je neuvěřitelně silný, ale dar nemá. Manžel Rosalie. Potom tu jsou ještě dva členové, ale ty neproměnil Carlisle, ale přišli k nim. Alice. Vidí budoucnost. Ale jen to jak se lidé a upíři rozhodnou. Jasper - manžel Alice. Ovládá pocity. Možná pokládají za rodinu i ty upíry z Aljašky, ale ty nejsou tak mocní. Možná jen Eleazar. Ten rozpozná schopnosti ostatních.“ Chtěla bych je poznat. Prý jsou to vegetariáni jako já, takže nejsem sama. A je tam i Rosalie, ta je taky tak krásná.

„Mohla bych je někdy poznat?“ zeptala jsem se opatrně Ara.

„Proto jsem tě zavolal, má drahá. Všechny je pozvu, abych zjistil, kdo je rychlejší a silnější.“

„Aha a nebude jim to nápadné?“ Protože je pozvat jen díky tomuhle, tak aby vůbec přišli. Měl by je pozvat třeba na nějaký večírek, ples.

„A na co bych je měl pozvat? Nějaký ples?“

„No, to by šlo. Ale já neumím tancovat,“ sklopila jsem hlavu.

„Tak pokud by ti to nevadilo, tak bych tě sám vyučoval.“

„Dobře.“ Co jiného jsem mu měla odpovědět? Vždyť je to král upírů. Mělo by mi být spíš potěšením, ale není. Cítím z něj chamtivost, jako by to byla čest pro něj a ne pro mě. Já vlastně cítím pocity všech. Také cítím, kdo tu má manžela nebo manželku, milenku, milence. Cítím všechny pocity.

„Maxi!“ zavolal Aro.

Ihned tu byl. Musím říct, že byl krásný. Ale nejsou všichni upíři krásní? I když, když se podíváte na Ara, tak ten moc krásný není, spíš má zajímavou pokožku.

„Jdi cvičit Belliny schopnosti.“

Vydali jsme se do obrovského sálu, ale ne tak velkého jako předtím. Stoupl si naproti mně. Uklonil se. Mám se mu taky klonit? Zjevně byl pobavený.

„Takže, já jsem Max. Budu vás, paní, učit vaše schopnosti.“

„Takže já jsem Bella a ne paní, ale slečna a prosím, nemohli bychom si tykat?

„Jestli ti to nebude vadit?“

„Ne, nebude,“ zářivě jsem se na něj usmála. Zdá se, že zavrávoral. Byl okouzlen? Ale z čeho?

„Děje se něco?“

„Ne, neděje. Já jen že jsi opravdu krásná. Nejkrásnější ze všech upírek i upírů. Ostatní jsou proti tobě obludy.“ Tak proto se na mě všichni koukají? Proto tu jsem atrakce? Určitě nejsem až tak krásná. A oni že jsou obludy? To ne! Vždyť, třeba on je krásný a viděla jsem tu spoustu dalších krásných upírů!

„No, nepopírám, že jsem hezká ale je tu dost krásných upírů a nepůsobí jako obludy.“

„Ale musíš uznat, že jsi nejkrásnější. Už bychom měli začít. Roztáhni na mě svůj štít pomocí mysli. Až to uděláš, tak na mě Alec vyzkouší svou schopnost.“

„Kdo je Alec?“ Ihned co jsem to dořekla, se za mnou objevil upír. Nebyl ještě dospělý, byl mladší než já! Muselo mu být asi tak patnáct let.

„Já jsem Alec,“ podával mi ruku.

„Bella.“ Bylo poznat, že by chtěl být na svobodě a ne tady.

„Nebudeme si tykat?“

„Moc ráda,“ usmála jsem se na něj. Byl milý.

„Skvělé, ale už bychom měli začít.“

„Dobře.“

„Tak, Bello, začni!“

Nevím, jak na něj mám dát svůj štít. Ani jestli nějaký mám. Ale myslela jsem na to, jak by asi měl vypadat. Byl by průhledný a nic by se pod něj nedostalo. Aby se pod něj nic a nikdo nedostal. Slyšela jsem, jak někdo zalapal po dechu, přestože dech nepotřebuje. Otevřela jsem oči. Alec se dotýkal nějaké stěny, která nebyla vidět. Přestala jsem se soustředit na štít a šla k nim blíž.

„Tak co?“

„Byl jsem v nějaké bublině!“

„Nemohl jsem k němu, dotýkal jsem se průhledné stěny.“

„Jak jsi to udělala?“

„Představila jsem si, jak by asi měl vypadat a najednou někdo zalapal po dechu, tak jsem se podívala a viděla, jak se dotýkáš té stěny. Přestala jsem se na ni soustředit a ono to zmizelo.“

 

„Páni, zdá se, že tě to ani nemusíme učit. Už ho umíš ovládat!“

Řekl mi Alec, když jsme končili. Zkusili jsme to asi stokrát, ale pokaždé se tam objevila stěna. Pokaždé se to podařilo. Měla bych být šťastná, dnes samý úspěch. Ale něco mi chybí. Kdybych jen věděla co!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená v osudu - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!