Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená v osudu - 3. kapitola

Stephenie Meyerová - komiksová biografie


Ztracená v osudu - 3. kapitolaAhoj, moje 3. povídka! Bella zmizí a není po ní ani slechu! Přečtěte si sami, kde je. :) Emmett taky zmizel. Zmizeli oba dva napořád? Nebo žijí už do konce věčnosti? Přečtěte si sami! Chci alespoň 15 komentářů. A ještě se moc omlouvám adminům nebo uživatelům, kteří mi to opravovali, ale ty komentáře mi nešlo zobrazit.

Bella:

 

Ani nevím jak, ale usnula jsem. Vstala jsem z postele a šla dolů za mamkou. Co se to děje? Maminka sedí zhroucená tátovi v náručí a oba brečí. Když si mě všimla, zavolala si mě a obejmula.

„Mami? Co se děje?“

„Bello, Emmett se vydal na lov a stala se nehoda. Zabil ho medvěd.“

Tak tohle je nejhorší zpráva na světě. Jak to jako myslí, že je mrtvý? To není pravda! Není a není! Nemůže být mrtvý. Nesmí!

V náporu slz jsem se zhroutila na zem.

 

 

Stojím tu v černém před jeho rakví, kterou za chvíli dají do země a zahrabou ji. Bude mi chybět. Bude mi chybět jeho rozesmátá tvář. Jeho jiskřičky v očích při každé hlouposti, co udělal.

Od té doby, co umřel, mě otec několikrát znásilnil, zmlátil a od té doby co tu není, jsem nepromluvila ani jedno slovíčko. A ani nepromluvím!

 

O 9 let později:

 

Za rok mi už bude osmnáct. Odstěhuji se od té nejhorší rodiny, jakou kdo může mít. Dnes je to přesně devět let, co mi umřel bratr. Stýská se mi po něm. Moc mi chybí. Co umřel, se mi smála celá škola, všichni si na mě ukazovali, provokovali, mlátili mě, objevili se i tací, kteří mě znásilnili a já ani nevím proč? Když byl naživu, tak si tohle na mě nikdo nedovolil.

Zrovna teď jdu z knihovny. Moc ráda čtu, už od dětství jsem si četla ráda knížky. Nejraději mám Na větrné hůrce. Mohla bych ji číst od rána do večera pořád dokola. Naproti mně šla nějaká banda lidí. Byli krásní. V osvětlení pouličních lamp působili až děsivým dojmem, ale vypadali krásně.

„Dobrý den, Isabello!“ zavolal na mě jeden vepředu uprostřed. To jako volá na mě? Podívala jsem se na něj, jeho oči si mě měřily. Co chce?

„Co po mně chcete?“ zeptala jsem se asi trochu víc vyděšeně. Co taky chcete, když vás osloví krásný chlapík takhle v noci a zná vaše jméno?

„Neboj se! Nic se ti nestane! Jenom jsi pro nás velmi důležitá a potřebujeme tě.“ Jak mě jako potřebují?

„Co prosím?“

„Jsi moc zvědavá, děvenko! Potom ti to vysvětlíme! Teď ucítíš obrovskou bolest, za to se ti omlouvám.“ Co to má znamenat? Teď už jsem vážně vyděšená! Přiblížili se ke mně ti vepředu, naklonili se a všichni naráz se zakousli. Hlasitě jsem vykřikla. Takovouhle bolest jsem ještě nikdy necítila. Je to jakoby vaše tělo hořelo zaživa. Celé mé tělo prožívalo peklo, a když jsem si myslela, že už to nemůže být horší, tak se to hromadilo do srdce. Nevím, jak to bylo dlouho, ale slyšela jsem bouchání. Bouchání, které pomalu ubývalo a bolest se zvětšovala. Buch… Buch… Buch… nic…. A poslední konečné buch…

Otevřela jsem oči. Neviděla jsem rozmazaně a ani nijak špatně. Viděla jsem výborně! Viděla jsem každé smítko prachu a jeho linii tance, kterým dopadá na zem. Najednou se otevřely dveře. Byli v nich ti lidé, které jsem viděla tam na ulici, ale teď, teď byli ještě krásnější.

„Vítej, Isabello! Jsi nádherná, mocná, prostě famózní upírka.“ Upírka? Dělá si ze mě prdel? Vždyť upíři neexistují!

„Pardon, ale co jste říkal? Upírka?“ Můj hlas zněl jako miliony zvonečků, byl líbezný a sametový.

„Ano, jsi upírka. Jsi rychlá, silná, krásná, máš schopnost, jsi bledá a studená a jsi tvrdá jako kámen a živíš se krví.“ Krví? On si ze mě vážně dělá srandu?

„Krví?“

„Ano, má milá, krví. Někteří jedinci se živí zvířecí, ale ostatní lidskou!“ Zvířecí? Lidskou? Taky se chci živit zvířecí!

„Chci se živit zvířecí!“

„Ale to je nemožné!“ Ten vedle něho do něj drknul. I ten druhý. Mají tu snad drkavku nebo co?

„No, pro jednou to snad nevadí. Teď se převlékni, ve skříni máš plášť, tak ten si vezmi navrch a asi se ti nebude zdát tvůj šatník. Neboj se! Brzo půjdeš s Nikol nakoupit oblečení. Až budeš, tak přijď do sálu!“

Hned, co odešli, jsem se šla vykoupat. V koupelně bylo zrcadlo. Musím se přeci podívat, jak vypadám, ne? Aby se mě nelekli!

Podívala jsem se do něj. Naproti mně byla krásná dívka. Vypadala jak bůh. Měla kaštanové vlasy, plné rty, malý nos a červené oči, které mi na ní ale moc neseděly. Až po chvíli jsem si uvědomila, že jsem to já. Jsem vážně krásná!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená v osudu - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!