Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená rodina 6. kapitola - Šok

01.05.2010 (12:30) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 7072×

Ráno jsem se probudila v překvapivě dobré náladě. Byla sobota ráno a já nemusela jít do školy. Kupodivu za ten týden mě nadšení ze školní docházky opustilo. Nejraději bych byla pořád s Edwardem. Pořád mě trápí, že mu musím něco tajit, ale jinak to prostě nejde.

Nejdříve chci poznat moje rodiče a i ostatní Cullenovi a pak se uvidí, jestli by mě přijali, jako člena svojí rodiny. Nakonec si přece myslí, že jsem mrtvá, takže si beze mě už zvykli žít. Charliemu zatím nic neřeknu, ještě by mi to mohl zkazit.

Co jsem tak zaslechla, tak si všichni myslí, že jsem dcera Renée. Charlieho životní láska, která si bohužel vybrala jiného muže. Ona doopravdy umřela a Charlie mě jakože adoptoval a prohlašuje mě za svou neteř. Jistě jim to nebudu vyvracet, nechci se zatím prozradit. Překvapivě jsem zjistila, že je Charlie na rybách. Včera se nezmiňoval, že někam pojede, ale já se ho taky neptala.

Nevadilo mi, že jsem sama doma. Za chvíli dojede Edward. Už aby tu byl. Noci bez něho pro mě byly těžké. Uslyšela jsem zaťukání na dveře. Rychle jsem mu běžela otevřít, když jsem v půli cesty zjistila, že jsem ještě v pyžamu. Upíří rychlostí jsem utíkala zpátky se obléct. Trvalo mi to asi deset vteřin a i přesto se Edward naoko tvářil znuděně.

Vždycky mě dostane jeho krása. Oproti němu si připadám, velmi obyčejně. Byli jsme u nás a celou tu dobu jsme si povídali. Měli jsme toho hodně společného. Například oba dva jsme rádi četli, poslouchali klasickou hudbu a milovali rychlá auta.

Sice se trochu posmíval mému autíčku, že není tak rychlé, jako to jeho, ale mě to prozatím stačí. Stejně bych nechtěla ve Forks budit více pozornosti než je třeba. Stačilo, že i tak si mě lidé hodně všímali.

„Tak mi něco pověz o svojí přeměně,“ poprosila jsem ho. Podíval se na mě takovým zvláštním způsobem, který jsem nedokázala rozluštit.

„Bylo to v roce 1918. Celá moje rodina zemřela na španělskou chřipku. Já jsem byl taky nakažený a měl jsem brzo zemřít. Ošetřoval mě Carlisle, a když viděl, že nemám šanci přežít, tak mě proměnil. Viděl to jako způsob, jak mít syna. Proměna byla strašlivá, bolest mě zbavovala všech smyslů, žádal jsem Carlisle, aby mě zabil, ale nakonec ta bolest přece jen ustoupila. Bohužel jsem ze začátku Carlislea netěšil. Byl jsem novorozený a nedokázal potlačit svojí žízeň po krvi. Zabil jsem tři lidi a doteď mě to mrzí, i když vím, že to byli vrahové, ale já nebyl o nic lepší. Nakonec mě Carlisle dokázal přesvědčit, abych lovil zvířata,“ skončil a s obavami v očích se na mě podíval.

Jakoby čekal, že se zvednu a co nejdál od něj uteču, ale to bych nikdy nemohla udělat. Věděla jsem, že je moje druhá polovička. Usmála jsem se na něj a on vypadal zmaten mou reakcí. Nedivila jsem se.

Normální člověk by co nejrychleji od něj utekl, ale já nakonec nejsem člověk. Rozhodla jsem se ho políbit. Jeho měkké, i když studené rty, splývali s mými. Po pár minutách jsme se od sebe odtrhli.

„A jak se k vám dostali ostatní?“ zeptala jsem se udýchaně.

„Nějakou dobu jsme byli jen já a Carlisle, potom jsme našli Rosalie, která si našla Emmetta. Za pár let se k nám připojili i Alice s Jasperem. Nakonec Carlisle přivedl Esme,“ řekl mi.

„Jak vás našli Alice a Jasper?“ divila jsem se.

„No, Alice vidí do budoucnosti, tak našla Jaspera a pak nás,“ vysvětlil mi. To mě trochu zarazilo, ona vidí budoucnost?

„Vidí i moji budoucnost?“ Doufala jsem, že odpověď bude ne.

„No, viděla tě přicházet do Forks, ale nepoznala, že nejsi člověk. Ale teď nevidí nic a neví proč. Strašně ji to rozčiluje.“ To je sice trochu divné, ale byla jsem spokojená. Potom přišel Charlie a tím nám pokazil intimní atmosféru. Edward mě pak pozval k nim domů, abych poznala i ostatní členy rodiny a já souhlasila.

Pak se zvedl a odjel. Já jsem pak dlouho nemohla spát. Byla jsem nervózní z toho pozvání. Nakonec jsem usnula. Druhý den jsem se chystala jít k nim domů. Edward mě vyzvedl a byl nadšený, že je konečně všechny poznám. V podstatě by se dalo říct, že Rosalie a Emmetta znám, ale jen od vidění ze školy. Osobně jsem s nimi nikdy nemluvila. Přijeli jsme k jejich domu a oni už na mě čekali.

„Ahoj,“ všichni mě sborově pozdravili, až mi to přišlo k smíchu. Edward mě posadil vedle Emmetta. Ten se na mě zakřenil a já vyprskla smíchy. Nějak jsem vedle něho nemohla udržet vážnou tvář. Rosalie se tvářila přátelsky a tomu jsem se divila. Ve škole všechny jen přehlížela, jakoby ostatní spolužáci byli jen nezajímaví hmyz. Ti, co mě dnes zajímali nejvíce, právě přišli.

Jejich zvonivý smích se nesl až k nám do obýváku. Moje nadšení z přítomnosti Carlisle a Esme jsem se snažila nedávat moc najevo. Nahlídli do obýváku, a když mě uviděli, šli si hned sednout na zbylá místa. Všichni se začali mezi sebou bavit.

Zrovna se mnou Alice řešila, kde se tady dá koupit nejlepší oblečení, když jsem viděla Esme jak jde do kuchyně. Než mi došlo, co dělám, zvedla jsem se a šla za ní. Byla jsem jako omámená a touha mluvit s matkou o samotě byla silnější než já. Viděla jsem ji, jak stojí u okna a přemýšlí. Vypadala sklesle a vyčerpaně.

„Bello, co tady děláš?“ zeptala se mě a bylo vidět, že jsem ji zaskočila.

„Měla jsem žízeň a chtěla jsem se napít. Nechtěla jsem vás překvapit,“ omluvila jsem se. Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.

„Jistě drahoušku, napij se, ale máme jenom vodu,“ omluvně se na mě usmála. Šla jsem si ji natočit do sklenice a přemýšlela, jak znovu navázat rozhovor, když na mě promluvila. „Edward ti už řekl, že jsem měla holčičku, že ano?“ vyhrkla.

„A-ano, to řekl,“ byla jsem zaskočená. Proč se o tom chce zmiňovat?

„Vždy jsem cítila takové prázdné místo, když jsem si myslela, že je mrtvá, ale když jsi přišla k nám do domu, věděla jsem, že už smutnit nemusím.“ Zvědavě se na mě dívala. Pořád jsem na ní nechápavě zírala a ona pokračovala.

„Vím, že jsi moje dcera. Tvoji vůni jsem poznala hned a jsi na mě tak strašně podobná, když jsem byla ještě člověk. Carlisle to netuší, ale věřím, že bude nadšený, tak jako já,“ usmívala se na mě, s něhou v očích. Okamžitě jsem upustila sklenici a zmateně jsem ji pozorovala. Ona ví, že jsem její dcera? Nevěděla jsem, jak mám zareagovat.   

Doufám, že se vám dílek líbil a budu ráda, když mi zanecháte komentáře popřípadě kritiku. Chtěla bych se ve svém psaním zlepšit a s tím mi moc pomáháte. Tímto vám chci moc poděkovat. A ještě chci moc poděkovat Kejkej, která mi upravuje gramatiku. Moc ti děkuju :-)

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená rodina 6. kapitola - Šok: