Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená láska - 1. kapitola

qwerfdswqer


Povídka je o tom, jak Edward od Belly odešel. Jenže mimo něj Bella ztratila dalšího milovaného člověka, ale po Jacobově ztrátě najde svou ztracenou rodinu.

Koukám z okna a přemýšlím nad mým životem. Nad životem, který je plný zklamání. Nejraději bych se tady na vše vykašlala a svůj život ukončila. Nemá cenu žít bez něj. Znovu mě opustil a nevím proč. Zase pro něj nic neznamenám, jsem jen malé povyražení do jeho nudného života.


„Nemá cenu plakat,“ řekl, když odcházel, když mi znovu ublížil. Snažila jsem se ho zastavit. Nevnímal mne. Pokračoval dál a já za ním utíkala. Nezastavil se, spíše zrychlil. Nevím, proč mi to dělá. Ví, že je pro mě vším. Vrátila jsem se domů a nevnímala nic než můj smutek a dění ve mě.
Stále se dívám na les a doufám, že ho uvidím, jak se ke mně vrací s omluvami na rtech. Čekám, stále čekám, ale on, jakoby na mě zapomněl.
„Čas zahojí všechny lidské rány,“ pověděl, když jsem začala plakat. Když jsem se cítila bezmocná. Nic jsem nemohla dělat. Jenom čekat.
„A co šrámy, které po ranách zůstanou? Ty se nikdy nezahojí!“ zakřičela jsem na něj z plných plic, když odcházel. Ani se neotočil, aby naznačil lítost.

Přesto všechno jsem doufala, že se vrátí. Nestalo se. Je pryč rok a půl. Nemine den, který bych neproseděla u okna a pozorovala kraj lesa, jestli se náhodou nevrátí. Byl pro mě jediný člověk, kterého jsem doopravdy milovala. Věděl, že je můj život.

„Bello, pojď dolů. Mám pro tebe překvapení,“ volá na mě táta ze zdola. Vyběhnu z pokoje a beru schody po dvou s vědomím, že uvidím Edwarda. Dojdu dolů a tam…
„Alice,“ vydechnu s užaslým pohledem. Skočím jí kolem krku a objímám ji. Pláču, ale radostí. Myslela jsem si, že se celá rodina Cullenových vrátila zpátky do Forks.
„Vy vrátili jste se?“ ptám se mezi vzlyky. Alice se ode mne odtáhla a sedla si na židli.
„Bello, moc jsi nám chyběla. A ano, vrátili jsme se,“ dořekne a já doslova radostí skáču metr vysoko.
„Ale….“ Snaží se něco říct, ale místo toho se rozpláče a kouká do země.
„Ale co? Alice mluv,“ vybízím ji, ale ona nic. Sednu si vedle ní a chytnu ji za ruku.
„Bello, je mi to líto. Nedalo se nic dělat, prostě se to stalo. Byl a najednou není. Stál tam a byl pryč. V okamžiku se vypařil. On je tady. Myslím, že je tady, ale je mrtvý,“ mluví Alice. Její řeč se mi zdála celkem nesrozumitelná.
„Kdo je pryč? Alice, kde je Edward?“ zeptám se a s panickou hrůzou čekám na odpověď.
„Sakra, Alice, mluv. Kde je Edward, tak kde?“ Na tuto otázku mi ihned přišla odpověď.
„Tady jsem,“ ozve se mi za zády ten krásný sametový hlas. Hlas mého Edwarda. Otočím se a už mě svírá v náručí.
„Tolik jsi mi chyběl. Myslela jsem, že se už nevrátíš, ale dál jsem čekala. Věděla jsem to. Jsi tady.“ Svírám Edwarda v náručí a už ho nikdy nechci pustit. Už nikdy.
„Bello, tolik mě to mrzí,“ šeptá mi do ucha. Jeho ruce mě hladí po vlasech. O tomhle okamžiku se mi zdávalo. Nyní je skutečností.
„Neopustím tě. Už nikdy tě neopustím. Slibuji,“ mluvil stále omluvná slůvka. Vnímala jsem je, ale užívala jsem si jeho blízkost. Tak dlouho jsem necítila jeho vůni. Neslyšela jeho sametový hlas, který mi šeptal do ucha. Odtáhli jsme se od sebe.

„Alice, o kom jsi to mluvila?“ zeptám se jí, když mi dojde, že je někdo mrtvý.
„Jacob. Umřel. Nedalo se nic dělat. Říkala jsem, ať to nechá na nás. Neposlechl. Tolik nás to mrzí, Bello,“ dořekne Alice a stále se dívá do země.
Přišla jsem o další bytost, na které mi na tomto světě záleželo. Bože, tak to bolí. Byl mým nejlepším přítelem. Vzpomínky na něj se mi v hlavě vířily. Začala jsem plakat. Vzpomněla jsem si na naše dětské hrátky. Jak jsme se poprvé políbili a já si zlomila ruku, když jsem mu chtěla dát pěstí. Musela jsem se nad touto vzpomínkou pousmát.

Týden na to se konal pohřeb. Byla jsem vyvedená z míry. Nemohla jsem se z toho všeho vzpamatovat. Vrátila se moje láska a jeho rodina, ale přišla jsem o nejlepšího přítele. No, byl víc než jen přítel. V hloubi duše jsem ho milovala. Věděla jsem to, ale snažila jsem se s tím bojovat. Teď, když jsem o něj přišla, vím, co všechno pro mě znamenal. Bála jsem se to přiznat, ale vím, že teď toho budu litovat. Naštěstí mám Edwarda, kterého miluji celým svým srdcem.

„Bello, tak pojď, za pár minut se bude konat hostina,“ řekl Jasper. Vzal mě kolem ramen a vedl mě k jeepu od Emmetta. Nasedla jsem a mohli jsme vyrazit.
„Moc mě to mrzí, Bello. Víme, co pro tebe Jacob znamenal,“ podívala se na mě Rosalie a usmála se. Musela jsem jí úsměv oplatit. Dívám se z okna a pozoruji, krajinu. Projeli jsme kolem staré benzínky. Dávno nefungovala, ale tady jsme si vždycky s Jakem hráli jako malé děti. Bylo příjemné s ním trávit čas. Byl úžasným společníkem do nepohody. Nenudila jsem se s ním. Doufala jsem, že naše přátelství nikdy neskončí, ale to jsem netušila, že nás rozdělí smrt. Myslím, nebo si chci spíš myslet, že nezemřel. Že svou smrt jen předstírá, abych byla šťastná. Věděl, co pro mě Edward znamenal, a tak chtěl, aby se vrátil. Je to moje vina. Kdybych na Eda zapomněla, možná by tu teď byl a stále bych čekala, až se vrátí. Dívala bych se pořád oknem ven na okraj lesa a čekala, až ho zahlédnu.

Na oslavě byli všichni. Leah, která se do Jacoba otiskla. Jeho otec a vlastně celý jejich klan. Bylo mi Leah líto. Věděla jsem, jak moc Jacoba miluje, a přesto jsem překážela. Pomalu jsem neunášela jejich nenávistné pohledy. Jako bych za to snad mohla já. Vyšla jsem ven a sedla jsem si na lavičku, která stála na verandě.
Pozorovala jsem západ slunce. Přesně tady mi Jacob řekl, co ke mně cítí. Nemohla jsem se ubránit slzám. Zvedla jsem se a šla za tátou, který se bavil s Edwardem. Nikdy neměl Edwarda dvakrát v lásce, ale teď jako by byli staří přátelé.
„Tatí? Chtěla bych domů. Odvezeš mě?“ zeptala jsem se a utírala si slzy.
„Jistě, zlatíčko. Tak se měj, Edwarde. Rád jsem si s tebou pokecal,“ řekl táta a odcházel ke vchodovým dveřím.
Otočila jsem se ještě na Edwarda. Podívala jsem se mu do očí a políbila ho.
„Jsem moc ráda, že ses vrátil.“ Pohladila jsem ho po tváři, ještě jednou ho políbila a odešla za tátou, který na mě čekal u auta.

Doma jsem se omluvila, že jsem unavená, a šla do pokoje. Lehla jsem si na postel a nechala dlouho potlačované slzy volně stékat po tváři. Bolelo mě na Jaka jen vzpomínat. Nechtěla jsem, aby se mu něco stalo, když odjížděl. Slíbil mi, že mi přivede Edwarda zpátky, ať to stojí, co to stojí. Slib dodržel, ale sám umřel.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená láska - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!