Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená dcera 8.kapitola

Ztracená dcera 8.kapitolaJéééééééééé a je tady další díl......pání 8.kapitola....zvládla jsem to! další kapča je na světě.....tady jsem se snažila použít nějakou tu psychyku a tak....mno však uvidíte......také jsem se snažila psát větší odstavce a nějak to dopadlo...mno takže piště komentíky abyste měli co nejdříve další díl xD..Vaše Zabza

8.kapitola- Nový dům…….

Pohled Nicol

 

Rozhlížela jsem se všude kolem, ale Carlisleho jsem nedokázala najít. V kuchyni nebyl, ani nikde ve spodním patře a proto jsem se vydala prozkoumávat horní patra. Vyšla jsem pečlivě schody a zapamatovávala si každičký detail na tohle dokonalém domu. Zábradlí bylo z ručně řezaného dřeva. Na stěnách vyseli asi hodně staré obrazy z různých dob a od různých malířů. Vše to bylo jak z nějakého muzea. Ale krásného muzea a já ho už v tuhle dobu milovala.

 

Nakoukla jsem do prvních dveří hned na chodbě a ocitla se v ložnici. Nádherné ložnici. Byla zařízená do fialové barvy. Uprostřed místnosti stála postel s nebesy. Hned za ní velké balkónové okno a balkon. Knihovna, šatna police s knihami. Byla tam velká kožená sedačka, konferenční stůl a ještě jedny dveře. Tam jsem ovšem nešla. Nechtěla jsem být až tak vlezlá.

 

Další dveře vedli do knihovny. Velké domácí knihovny. Všude okolo mě byli knihy. Soustu knihy. Staré i nové. Byl tam také krb a kožená křesla. Velký chlupatý koberec a pracovní stůl. Takže pracovna s knihovnou. A tam jsem ho konečně našla….. Seděl v jedno z křesel a zamyšleně se díval na oheň.

 

,,Můžu?,“ zeptala jsem se opatrně a poukázala na jedno z křesel. On jenom zamyšleně přikývl a dál sledoval žhnoucí plameny v krbu. Tak jsem se tedy posadila. Křeslo bylo pevné a měkké zároveň a proto jsem se do něj jak se říká zabořila. Sklouzla jsem se na sedadle a sedla si do tureckého sedu a sledovala s ním oheň. ,,Víš,“ pokusila jsem se začít rozhovor. Ovšem nepovedlo se. Jeho zaujatý pohled na plameny a zřejmý nezájem o mou osobnost mi v tom nepomáhali. ,,Ale nic,“ řekla jsem nakonec a dál sledovala plameny. Přemýšlela jsem co s ním je. Jestli je to mnou. Nebo jestli se mu něco stalo před tím, i když na to nevypadal.

 

,,Jsou úchvatné, že?.“ Promluvil poprvé Carlisle. Samozřejmě myslel plameny a proto jsem jen znatelně přikývla. ,,Jak nás něco takového dokáže zabít?,“ spekuloval na hlas a kroutil přitom hlavou. ,,Nevím,“ pípla jsem a dál se nechávala unášet tím teplem. ,,Neber si to zle, že jsem od tamtu tak vypadl…,“ promluvil pojednou. A já se na něj poprvé za celou tu dobu podívala přímo. ,,Já jen……je to prostě divný. Vždy jsem se snažil aby Esme měla vše na co si vzpomněla. Dal jsem ji rodinu, dům. Vše oč mě žádala. Ale přesto né všechno, a to jsem se tak snažil…..,“ promluvil smutně. ,,Vždy jsem se snažil. No a pak přijdeš ty….její dcera, kterou tak chtěla. A najednou se dostaví ta nejistota. Všechny mé malé problémy se najednou začali zvětšovat. A na mě toho bylo najednou moc. Proto jsem musel utéct, takže si to neber špatně…..,“ hlesl. Byl zmožen.

 

Vypadal teď jinak. Nebo možná jsem se na něj dívala jinak. To nevím. teď už prostě nevypadal tak jak poprvé, když jsem ho spatřila. Najednou mi připadal o několik let starší. Viděla jsem ho jako zlomeného muže. Jako muže, který nezvládl úkol a selhal. Zklamal……

 

,,Dobře tedy. Všichni máme občas slabé chvilky,“ snažila jsem se ho uchlácholit. ,,Jenomže tam dole na tebe čeká žena. Vlastně tam čeká na nás oba. Na tebe- milujícího manžela- a na mě- ztracenou dceru. A ví že jsi se snažil jí ten její nový život udělat o něco snazší. A proto tě miluje. Ne-Nebo si myslíš, že s tebou zůstávala z nějakého jiného důvodu? Asi ne. Sice ji ještě neznám tak dobře jako ty, ale cítím to. Tam uvnitř. Cítím že tě miluje. Miluje tě stejně tak jako miluje mě. Miluje nás oba. A miluje i vaše děti. Emmetta, Alici, Jaspera, Rose a Edwarda,“ začala jsem vyjmenovávat jména. ,,Miluje vás a i když vždy neměla vše po čem toužila, milovat vás nepřestávala. Asi se teď cítíš jinak. Cítíš jak se ti bortí tvůj domeček z karet, není to pravda?.“ Zeptala jsem se znalecky. Přikývl.

 

,,No vidíš. Jenomže to byl starý dům. Bez pevných základů, plný červů, pavouků, pavučin.“rozhazovala jsem dramaticky rukama. ,,Byl to starý dům a teď se boří. Jenomže společně, Carlisle, mi postavíme nový. Se základy. Pevnější bez pavouků a červotočů. Bude to krásný dům. A teď pojď dolů. Za svojí ženou. A pak můžeš začít stavět nový dům. A mi všichni ti rádi pomůžeme.“ Řekla jsem chlácholivě a zvedla se z křesla. ,,Dobře,“ řekl rozhodně a též vstal z křesla. ,,Sice tě ještě neznám, ale už tě mám rád,“ řekl šťastně a objal mě. ,,No však aby né,“ řekla jsem potěšeně. ,,Mě mají rádi totiž všichni,“ řekla jsem pobaveně a vyklouzla z jeho náruče. On se jen polehčeně zasmál ,,No a teď pojď, čeká na nás spousta práce.“

 

Vyšli jsme z pracovny s úsměvem na rtech.Společně sešli schody a společně obdivovali ty obrazy na stěnách. Carlisle k tomu vždy vyprávěl nějaký příběh. Buď týkající se jeho rodiny a nebo jeho samotného. Některé historky byly docela i srandovní. Některé ovšem i smutné. Ale takový je život…….

 

,,Tady jste,“ vykřikla potěšeně Esme a hned se nám vrhala kolem krku. ,,Kde jste byli?,“ zeptala se naléhavě a měřila si nás od hlavy až k patě pátravým okem. ,,Ale miláčku,“ spustil Carlisle. ,,to je mezi otcem a dcerou,“ řekl Carlisle a vzal Esme kolem pasu. Přivinul si ji k sobě a vtiskl ji letmý polibek na rty. ,,Vážně?,“ mrkla na mě Esme a já se jen polehčeně usmála a vrhla se po hlavě do jejích náruče. ,,No samozřejmě, mami,“ špitla jsem směrem k Esme. ,,Tak to jsem ráda,“ slyšela jsem její hlas ale nebyla si tak úplně jistá jestli to doopravdy řekla.

 

,,No ták,“ řekl rozverně Emmett. ,,Rodinné lásky už bylo pro dnešek dost. Teď se bude oslavovat. Začal bych bližším seznamování s naší sestřičkou,“ přitom na mě spiklenecky mrkl. ,,A skončil bych rodinným lovem,“ řekl s úsměvem na rtech a opět na mě mrkl. A na to se nadalo odolat. Všichni samozřejmě souhlasily. A tak jsem se všichni usadily obyváku na. Já samozřejmě na sedačku. Z jedné strany se na mě usmívala Esme s Carlisle, z druhé Carmen s Eleazarem. Naproti nám seděla Alice s Jasperem v křesle. Vedle nich Edward s Tanyou a o něčem živě diskutovali. Naproti nim Kate,Irina a Emmett s Rose. Dokonalá rodinná idylka.

 

,,Tak na co se chcete zeptat?,“ řekla jsme bez ostychu a rozhodila ruce v přátelském gestu. Nastalo tichu. Ale né to nepříjemné trapné ticho. Spíše takové ticho na přemýšlení. Ano všichni v místnosti se tvářily zamyšleně. Asi přemýšleli co o mě chtějí vědět. ,,Ták jelikož se k tomu nikdo nemá,“ řekl radostně Emmett. ,,Začnu já. Chtěl bych vědět jak funguje tvá schopnost. Slyšel jsem něco o přeměně image…….,“ řekl zamyšleně a upíral na mě své karamelové oči. ,,Pravda,“ přikývla jsem. ,,Dokážu měnit svou podobu. Buď si vytvořit svoji vlastní podle sebe a nebo někoho z vás napodobit se vším všudy. I myšlenky by měli zůstat stejné jako toho dotyčné, kterého kopíruji,“ řekla jsem znalecky.,,Asi byste chtěli vidět jak to funguje, že?“ Samozřejmě všichni přikývli.

 

,,Dobrá,“ povzdychla jsem si. ,,Takže kdo chce být ten pokusný králík?“ optala jsem se. ,,Já samozřejmě,“ vykřikl Emmett. ,,Byla to moje otázka tak co,“ řekl na obhajobu a pokrčil rameny. ,,Tak jo,“ řekla jsem povzdychu a zaměřila se na Emmetta. Přála jsem si vypadat jako on. Mluvit jako on a myslet jako on. Tím že jsem svůj úkol udělala mi byl důkaz užaslého povzdychnutí všech okolo. ,,Páni,“ vydechl překvapivě Emmett. Jsem fešák pomyslel si. ,,Tolik si o sobě nemysli Emmette,“ uzemnila jsem ho. ,,Cože?,“ zeptal se společně s ostatními. ,,No, myslel si že je fešák.“ Pokrčila jsem rameny. ,,Ale jak to?“ optaly se znovu. ,,No tak prostě tím že jsem vytvořila kopii Emmetta, jsem se na něj nějak napojila,“ vysvětlila jsem ostatním členům, kteří ještě nepochopily. ,,Páni,“ ozvalo se podruhé a já věděla že do téhle rodiny patřím…..navždy…..



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená dcera 8.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!