Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená dcera 6.kapitola

Ztracená dcera 6.kapitolaTAdy je další kapča....mno nwm co k ní mám nasat..ae podle mě je krátka, ae to je jedno....chci znát váš názor....takže ahoj......

6.kapitola- Máma

Pohled Nicol

 

Cesta letadlem netrvala nějak moc dlouho, tedy podle Tanyi. Pro mě to bylo utrpení. Nikdy jsem nebyla v blízkosti tolikati lidí. Musela jsem se hodně ovládat abych na nějakého neskočila.

 

Největší problém nastal, když se jednomu pasažérovi rozbila sklenka a on se poranil. Eleazar mě musel společně s Carmen držet a já se musela hodně přemáhat abych se opět uklidnila a přestala vnímat tu krásnou vůni.

 

Ostatní cestující pak na nás koukali jako na blázny, ale mě to nezajímalo. Já měla své vlastní problémy. Problémy, které se už brzy vyřeší a už nebudou.

 

Dorazily jsme na letiště v Seatlu. Chvíli jsem ještě rozdýchávala ten vzduch a uklidňovala svůj dech. Hrůza, už nikdy nechci letět letadlem. Řekla jsem si v duchu a přísahala na to. No a pak jsme se vytratily z dohledu lidí a vyrazily do Forks.

 

Za mou mámou. Zní to hezky. Mít mámu. Najednou mě obklopil divný pocit. Ale krásný. Krásný pocit hřející u srdce a zesiloval s uplynulými kilometry a s blížícím se Forks. No a pak jsme najednou dorazily mamutinu. Velkou mýtinu, stojící uprostřed lesa.

 

A tam se tyčil dům. No dům, spíše vila. Velká krásná vila.Takovou na kterou se můžete jenom dívat. Ale já mohla víc. Já mohla jít dovnitř a šáhnout si ten nábytek, tedy až později samozřejmě. Pomalým plynulým krokem jsme došli až ke dveřím. Eleazar zaklepal a začalo čekání.

 

Já si nasadila kapuci, jen z pocitu jistoty. Carmen s Kate na mě hodily divný pohled, ale nějak to nekomentovali a pak se najednou ty dveře otevřeli.

 

Ahoj, Eleazare. Carmen,“ pokývala sympatická žena a pozvala nás dál. Domyslela jsem si, že je to asi moje máma, už jen díky mé podobě, a taky tomu divnému pocitu. Rozhlédla jsem se nenápadně po vnitřku.

 

Bylo to opravdu krásné. Všude tolik barev, ale né zase moc. Všude tolik života a radosti. Skoro jsem přehlédla upíry scházející z hlavního schodiště jak jsem byla ohromena interiérem.

 

,,Eleazare,“ přivítal Eleazara sympatický muž, kterému mohlo být tak něco okolo 30let. Přátelsky mu poklepal rameno a Eleazara jen přikývl. ,,Co vás k nám přivádí?“ optal se opět. Opět zapracovala má paměť a já si opět domyslela, že tohle bude Carlisle. Oddaný muž mé mámi.

 

,,Vlastně je to všechno shodou náhod. Víte neměli jsme v plánu vás navštívit v okruhu dalších 50 let, ovšem věci se změnily, drahý příteli.“ Řekla zcela vážně Eleazar a Carmen přikyvovala.

 

,,Co se stalo?.“ Zeptal se starostlivě Carlisle a vyzval ho aby si sedl do křesla. Mi ostaní jsem se samozřejmě taky posedali okolo a hleděli na ty dva. Ani jsme nezaregistrovala nové přírůstky okolo nás, ale to v tu chvíli nebylo důležité.

 

,,Někdo by vás chtěl poznat. Tedy spíše jednu konkrétní osobu.“ Řekl a pohlédl na Esme. Já si jen povzdychla a sundala si svou kapuci. Pohlédla na Esme a řekla ji ta krásná slova.

 

,,Ahoj mami,“ hlesla jsem a místnosti zavládlo trapné ticho.

 

,,Cože?,“ optal se její manžel se zvláštním tónem v hlase. ,,Eleazare, co se to tady děje?“

 

,,Ehm…je to trochu složitá věc a docela těžko se to vysvětluje ale je to pravda.“ Řekl vážně Eleazar. ,,Nicol –tedy náš nový přírůstek- je opravdová dcera Esme.“

 

,,Ale jak to?,“ ozval se ze zadu melodický hlas. Otočila jsem se koukla se na zbývající členy rodiny. Všichni samozřejmě byli úchvatní. ,,Vždy Esmenina dcera je mrtvá,“ řekl Carlisle. Ale já ho nevnímala.

 

Koukala jsem se na něj. Byl opravdu dokonalý. Krásné hnědá vlasy, trčící do všech stran. Hluboké zlaté oči. Dokonalost sama. Vedle něj stála malá černovlasá holka, mile se usmívajíc. Plaše jsem ji úsměve oplatila a její se ještě víc rozšířil. Hned vedle ní pak hluk s medovými vlasy a obezřetnýma očima. Zdálo se že je vysoko nad věcí.

 

Za ním stála blondýna. Krásná blondýna. Hodně moc krásná holka se zlatými vlasy se zaujatým pohledem. No a vedle ní pak hromotluk. Kluk s velkou dávkou svalové hmoty a s veselým úsměvem.

 

,,……našli jsme ji. Přeměna bohužel už začala a tak je z ní teď upír. Tušily jsem že nám někoho připomíná, a nějakou dobu nám trvalo než jsem přišli na to že se podobá tobě Esme. No a pak podle jejích vlastních slov nám potvrdila to co jsem tušily. Esme, tvoje dcera žije a chce tě poznat.“ Dovyprávěla Carmen mateřsky a mile se na mě usmála.

 

,,Takže já mám dceru?,“ řekla nevěřícně Esme a upřela svůj zrak na mne.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená dcera 6.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!