Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zoufalá duše - 8. kapitola

Zoufalá duše - 8. kapitolaOsmá kapitolka začíná ránem. Ránem, které pro Isabellu znamená nejen kratičké rozloučení s Edwardem, ale také nový začátek, o kterém zatím nemá ani tušení. Hezké čtení. Vaše AlizieCullen

8. kapitola

 

Isabella:

 

Sluneční paprsky mi bloudily po tváři a neodbytně se tlačily pod víčka. S nespokojeným zamručením jsem si hodila deku přes hlavu, ale nebylo to nic platné. Jak už jsem byla jednou vzhůru, usnout jsem už nedokázala. Vykoukla jsem ze svého pelechu do nového rána. Zmateně jsem očima těkala po pokoji, než mi došlo, kde jsem. Edward. Zaposlouchala jsem se a bylo jasné, že je velice blízko, protože celým srubem se linula překrásná vůně. Že by dělal snídani? Zauvažovala jsem nad tím, proč je na mě vlastně tak hodný. Stálo mu za to, aby mě přesvědčoval o svých dobrých úmyslech a dokonce zinscenoval tenhle „výlet“ jenom proto, že se chtěl omluvit za sebe a své bratry? Bylo to až moc snahy kvůli nějaké obyčejné invalidce. Musím přiznat, že jsem byla polichocena. Edward jevil zájem o každé moje přání a tím mi dodával ztracené sebevědomí. Sice jen v malých dávkách, ale přece. Můj nový přítel byl skvělý a malá dušička ve mně doufala, že se to už nikdy nezmění.

„Můžu dál?“ vylekal mě jeho hlas za dveřmi. Rychle jsem si prohrábla vlasy ve snaze je učesat. Co nejrychleji jsem se posadila.

„Pojď,“ zavolala jsem. Do ložnice vtrhl Edward jako velká voda a než jsem se nadála, měla jsem na klíně tác se snídaní. Koukala jsem střídavě na Edwardův úsměv a lívance na talíři.

„Dobré ráno, Isabello,“ zazubil se na mě. Posadil se na kraj postele a lehounce mě pohladil po hřbetu ruky. Zachvěla jsem se pod dotekem jeho studených prstů.

„Dobré ráno, Edwarde. To je všechno pro mě?“ Na podnosu byla kromě lívanců i káva, chleba se salámem, rozkrájený pomeranč a banán, jogurt a mléko.

„Nevěděl jsem, co máš ráda, tak jsem toho připravil víc,“ pokrčil omluvně rameny. Utrhl kousek lívance a přiložil mi ho k ústům.

„Ochutnej,“ vybídl mě. Nikdy jsem neměla ráda, když mi někdo pomáhal, jenže s Edwardem to bylo všechno tak samozřejmé. Poslechla jsem ho a začala se rozplývat.

„Je skvělý,“ chválila jsem jeho kuchařské umění. Edward sklopil stydlivě oči.

„To jsem rád. Nechám tě najíst a počkám vedle. Jo, za hodinu nás vyzvedne Alice,“ připomněl mi. Kývla jsem na souhlas, protože s plnou pusou jsem víc nedokázala. Jakmile za ním zaklaply dveře, hltavě jsem se vrhla na svou soukromou hostinu.

Po snídani jsem hrabala v tašce ve snaze najít něco hezkého na sebe, ale nepodařilo se. Snažila jsem se tedy svůj vzhled zachránit hezky nalíčenou tváří, což se překvapivě povedlo. Když jsem vyjela z pokoje, Edward na mně mohl oči nechat. Snažila jsem se nevšímat si toho, ale jeho obdivné pohledy mě hrály u srdce. Hřály mne spolu s představou, že i já se můžu někomu líbit, zvláště pak Edwardovi. Najednou mi nevadil vozík, ale příjezd Alice. Než jsem si stačila s Edwardem pořádně popovídat, vyrušilo nás troubení jejího auta.

„Musím jít,“ šeptl mi Edward. Protestně jsem se zamračila, což Edwardovi vyloudilo úsměv na tváři.

„Neboj se, uvidíme se zítra.“ Pohladil mne po tváři. Jeho dlaň příjemně chladila, pročež jsem ji překryla svou, abych ten dotek co nejvíc prodloužila.

„Edwarde? Isabello?“ vyděsilo nás Alicino volání. Chtě nechtě jsme přeci jenom vyšli ven.

Cesta byla rychlá a především hlučná. Alicino štěbetání o hloupostech mě tentokrát lezlo neskutečně na nervy. Edward seděl vpředu, takže jsem mohla sledovat jen jeho ústa v bočním zrcátku. Měl je semknutá a skoro až výhružně našpulená. Zřejmě mu Alice také lezla na nervy.

U svého domu jsem se s nimi rychle, snad až příliš rychle rozloučila. Doma jsem už pak jen seděla, vzpomínala na každou vteřinu strávenou spolu s ním. S klukem, který mě nebral jako invalidu, ale jako normální holku, možná snad i ženu. Večer jsem pak uléhala s myšlenkou na tvář, kterou zítra opět uvidím

 

Edward:

 

Chodil jsem dokola po pokoji jako lev v kleci, vrčíc na všechny strany, a co chvíli jsem vzteky praštil do nějakého nábytku, který se pomalu rozpadal na třísky.

„Edwarde, posaď se,“ vybízela mě jemně Esmé.

„Hergot, kdo to byl?“ ječel jsem nepříčetně. Pomalu jsem z té nevědomosti šílel. Celý den jsme věnovali pátrání, ale krom pachu končícího v oceánu a daru jsme neměli žádné indicie. Carlisleův nápad s Jane neodpovídal, ale stále jsem měl takový vtíravý pocit, že za tím stojí některý z Arových poskoků. Kdo jiný by měl zájem o Isabellu? Začínalo mi být jedno, kdo to byl, ale zoufale jsem si přál, abych o Isabellu nepřišel. Musím ji chránit za každou cenu, za jakýchkoliv obětí. Isabella pro mě byla to nejcennější, co jsem na světě měl, a nehodlal jsem ji ztratit kvůli nějakému pošahanému upírkovi.

Neustále jsem chodil, přemýšlel a nebýt Jaspera, určitě bych si zavařil rozum. Švagr na mě použil svůj dar, zklidnil vztek a navodil mi alespoň malý pocit pohody. Odešel jsem k sobě do pokoje, pustil první cédéčko, které mi přišlo pod ruku, a nepřítomně hleděl na lesy za domem. V myšlenkách jsem se vrátil k prožitému dni s Isabellou. Byla tak neuvěřitelně plachá a zároveň rozkošná. Skutečně moc jsem ji miloval. Až teď jsem dokázal pochopit vztahy mezi páry v naší rodině. Věděl jsem o všech jejich myšlenkách, ale citům jsem nerozuměl. Té spalující touze po každém, byť jen letmém dotyku, radosti z každého úsměvu a závrati při pohledu do očí. Nikdy jsem nedoufal v takový dar lásky, jaký jsem dostal příchodem Isabelly, a do konce své věčnosti budu vděčen.

„Edwarde?“ zazvonil Alicin hlas z vedlejšího pokoje. Bleskurychle jsem se zorientoval v jejích překotných myšlenkách. Její nadšení, ač myšlenkové, bylo skoro ohlušující. Vtrhla roztančeně do pokoje.

„Pozveme Isabellu na večeři!“ pištěla mi do ucha.

„To jako k nám?“ ptal jsem se zbytečně. Hlava mé sestry nadšeně kývla.

„Bude to perfektní. Musíme ji přece nějak dostat do rodiny. Esmé s Carlislem budou rádi,“ ševelila. Nápad to byl dobrý, ale i když jsem si přál vidět Isabellu v našem domě jako člena rodiny, nevěřil jsem, že by takové pozvání přijala. Na to byla opravdu hodně plachá.

„Myslíš, že by takové pozvání přijala a přišla?“ pochyboval jsem

„Ode mě ano,“ usmála se. Něco na tom bylo. Přeci jen už byla s Isabelou kamarádka.

Zbytek rodiny nás poslouchal z obýváku. Jejich myšlenkové nadšení mě nakonec přesvědčilo. Tolik se na Isabellu těšili. Carlislea zajímalo její postižení, profesionální deformace, a Esmé chtěla poznat dívku, která jejímu synovi tak učarovala.

„Dobrá,“ svolil jsem a v duchu se zaradoval. Jestli Isabella přijde, musíme se o ni perfektně starat, aby se sem chtěla jseště někdy podívat.

Sešli jsme s Alice do obýváku a vmísili se do diskuze o přípravách na návštěvu lidské dívky. Základem bylo vybavit ledničku a vůbec celou kuchyň jídlem. Isabelle by jistě přišlo podezřelé, jak může být sedmičlená rodina bez potravin. Dalším problémem byla postel v mém pokoji. Žádnou jsem totiž neměl. Alice slíbila, že mi nějakou vhodnou pořídí. Posledním bodem na našem seznamu zaujímal nábytek. Museli jsme přestěhovat některé kusy tak, aby mohla Isabella všude bezpečně projet. V konečné fázi už jsem rodinu opustil. Srdce mě táhlo na opačný konec města, k domku mé lásky. Město jsem nejdříve pro jistotu oběhl, abych se přesvědčil o nepřítomnosti našeho vetřelce. Musel jsem chránit svou milovanou.

U oken ložnice jsem zastavil. Zaposlouchal jsem se do jejího pravidelného dýchání a usmál se. Naštěstí tvrdě spala. Lehce jsem se přehoupl přes parapet a tiše přistál nohama na podlaze. Posadil jsem se k Isabellině posteli, střežíc její neklidný spánek. V podstatě každou noc, kdy jsem ji hlídal, sebou neklidně házela a cosi nesrozumitelného mumlala.

Sledoval jsem její pootevřené rty, zvlněné vlasy, chvějící se víčka s dlouhými řasami... Měl jsem pocit, jako bych koukal na anděla, jež spadl z nebe do mého života.

„Edwarde,“ pohnuly se ty nádherné rty. Slyšel jsem dobře? Opravdu šeptala moje jméno? Byl jsem na vrcholu blaha. V srdci se mi rozlévalo dosud nepoznané teplo. S nepřemožitelnou touhou jsem se s konečky prstu dotkl Isabelliny lícní kosti. Jemné zavrnění, jež vycházelo z jejího hrdla, mě přimělo k úsměvu. Bože, ona je tak sladká!

A tak jsem strávil celou noc pozorováním spící krásky, aniž bych tušil, co všechno nás ještě čeká na cestě za láskou.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zoufalá duše - 8. kapitola:

 1 2   Další »
13. sabinoucka
23.01.2013 [12:28]

Haloooooooooooooooooooo !!!!!!!!!!!!!!!!! kto je taká blbá že na zuzo poviedku zabudla ???????? chceme!!! pokračovanie jasnéééééé takže ráááčte to honem dokončiť !!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. nika
13.08.2012 [22:25]

no tak na tuto poviedku už totálne zabudli jak vidím ja chcem ajtak pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. dominika
28.02.2012 [17:04]

no sakra nech už ma pokračovanieeee ked ste to začali tak to aj dokončite konečnéééé !!!!!!!!!!!!!

10. 96nika96
15.12.2011 [13:10]

áááááno jojooooo :D :D Emoticon Emoticon rýýchlo pokračovanie kráása proste sa neviem dočkať :D naprosto supééér moja oblubená poviedka rýchlo pokračovanie !!!! prosíííím !! :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. monika
05.12.2011 [20:58]

naadhera len skoda ze nepridavas castejsie

8. 96nika96
03.12.2011 [20:37]

:D už sa neviéééém dočkať pokračovania rýýýýýýýýýýýýýchlo prosííííím ihned pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon som zvedava ako sa s končí či to bude šťastný koniec prosím nech to bude šťastne ísť dalej :D Emoticon Emoticon a nieže skončí nešťastne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon len tak dalej Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.11.2011 [14:30]

FaireCo je ještě všechno čekí? Emoticon Emoticon

6. lucka2010
26.11.2011 [21:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. renome
26.11.2011 [15:22]

Je to krasne, nedaj sa odradit poctom komentarov... Emoticon .... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. marcela
24.11.2011 [20:01]

Nebudeš je zbytečně trápit,viď,že ne?Krásné. Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!