Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změnili jste mi život! 3. kapitola

03.07.2012 (14:00) • TerryBells • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1408×

Tady je 2. trailer, který je podle mě lepší.

Pohled Bella:

Šla jsem k tomu křoví a najednou se někdo na mě vrhl. Padl mi přímo na krk a zabodl do něj své tesáky. Šíleně to bolelo, nic takového jsem v životě necítila. Ty zuby z mého krku zmizely, byl klid. Myslela jsem, že umírám, když mě ovládlo veliké pálení. Byla jsem jako v ohni. Každá částečka mého těla hořela a zmítala se.

Mé srdce bušilo jako splašené, ale najednou přestávalo bít. Bylo to jako na horské dráze. Jednou bušilo, potom zase ne.

Nevím, jak dlouho to mohlo trvat, nevím, jak dlouho to trvat bude. Znovu mě pohltila vlna ohně. Každý plamínek působil na každou částečku mého těla. Pořád jsem nechtěla shořet. Myslela jsem si, že jsem se dostala do pekla. Proč? Nikdy jsem nikomu nic neudělala.

Až na mou matku, měla jsem jí odpustit, ale na to už je pozdě. Můj otec, co on?

Najednou se mi před očima začaly točit vzpomínky.

Táta a já, když mi bylo pět, sedíme v rybářské lodi a chytáme ryby…

Jake a já se schováváme tátovi a Billymu…

Jsem zkoušená z algebry… Mám zaracha… Stýská se mi po mámě…

Najednou se vše začalo točit kolem mě. Pálení ustalo a já mohla otevřít oči, ale nebyla jsem si jistá… Měla jsem strach. Čeká mě nebezpečí?

Bello, otevři oči, otevři je! Nebuď srab!!!

Otevřela jsem oči…

Pohled Edward:

Jasper se vrhl do křoví. Viděl jsem jenom, jak nějaké děvče kousnul.

Okamžitě jsme se na něj všichni vrhli, ale už bylo pozdě. Měla v sobě jed a začala přeměna.

Jaspera jsme od ní odtáhli dost daleko, aby se na ni znovu nevrhl. Alice ho odvlekla někde daleko do hor, takže už jsem neslyšel jejich myšlenky.

Byl jsem tak zaneprázdněný Jasperem, že jsem si ani neuvědomil, kdo to je.

Byla to Bella Swanová.

„Carlisle, to je Bella,“ oznámil jsem.

„Počkej, to je ta Bella?“ zeptala se Esmé.

„Ano, to je ona,“ řekl jsem.

Carlisle k ní rychle doběhl a nesl ji do naší chaty.

Už jsme byli vevnitř, Carlisle ji položil do postele.

Sedl jsem si k ní, řekl jsem si, že celou dobu přeměny tady budu. Bylo zvláštní, že nevydala ani hlásek.

Jasper a Alice se vrátili až po půlnoci. Už podle jeho myšlenek jsem věděl, že se mi chce omluvit.

„Edwarde?“ zeptal se Jasper.

„Hmm?“ zabručel jsem.

„Víš, je mi to hrozně líto. Já… Neudržel jsem se. Vážně jsem nechtěl. Já vím, že jsi ji měl rád, je mi to líto,“ omlouval se.

„Je mi to taky líto. To si nezasloužila,“ odpověděl jsem. Co jiného jsem měl říct?

„Já jí to nějak vynahradím,“ sliboval.

„Jak jí něco takového chceš vynahradit?“ zeptal jsem se s opovržením v hlase.

„Já nevím, máš pravdu, je to pitomost,“ omlouval se dál.

„No, zkusím jí vše okolo upírství vysvětlit.“

„To můžu udělat sám,“ odsekl jsem.

Jasper asi věděl, že to nikam nevede, a tak odešel.

Seděl jsem tady už druhý den, když její srdce doopravdy přestalo bít.

Čekal jsem, až otevře oči, moje rodina si už také byla vědoma, že už je to za ní.

Je to už pět minut a ono pořád nic, doufám, že se nic nezkazilo.

Najednou otevřela oči, bylo vidět, že je zmatená…

Pohled Bella:

Bello, otevři oči, otevři je! Nebuď srab!!!

Otevřela jsem oči…

To, co jsem viděla, bylo úžasné, každou částečku prachu, slyšela jsem, jak v dálce jezdí auta.

„Bello?“ ozval se pro mě známý hlas. Otočila jsem se za ním. Stál tam Edward, počkat, Edward? Co ten tu dělá?

„Bello, vnímáš?“ zeptal se. Pohotově jsem mu odpověděla.

„Co se to se mnou stalo?“ Můj hlas zněl jako tisíce zvonečku.

„Všechno ti vysvětlíme, posaď se,“ řekl nějaký blonďák vzadu.

Posadila jsem se na sedačku a se mnou všichni Cullenovi.

„Bello, já jsem Carlisle Cullen. Tady to je Esmé, Edwarda znáš a zbytek rodiny taky,“ představoval svou rodinu a sebe. Jen jsem přikývla.

„Stalo se to, že ses stala upírem,“ oznámil.

„No jasně a vaše rodina je sedm trpaslíků, že?“ prohlásila jsem.

Emmett se začal strašně smát. Jeho smíchu nebylo pořád konce. Nakonec mu Rose dala pohlavek a tím jeho smích ukončila.

„Bello,“ promluvil Edward.

„Je to pravda, pokus se otevřít dveře,“ pokračoval.

„Zbláznil ses,“ prohodila jsem.

„Ne, vážně, jenom se o to pokus,“ prosil.

„Když ti to udělá radost,“ vstala jsem z pohovky a zamířila jsem ke dveřím. Vzala jsem za kliku, když mi zůstala v ruce.

Emmett se znovu rozesmál a zase dostal pohlavek.

„Co jste to se mnou udělali?“ vyšilovala jsem.

Začala jsem brečet, když mi došlo, že nemůžu. Jenom jsem vzlykala.

Esmé ke mně přišla a pohladila mě po vlasech.

„Jak se to stalo?“ chtěla jsem vědět.

„Za to můžu já,“ řekl Jasper.

„Ty? Ale jak jsi to udělal? Proč jsi to udělal? Já jsem ti přece nic neudělala, tak proč já?“

„Já se strašně omlouvám, já nechtěl. Vážně, ty ses tam nachomýtla zrovna, když jsme lovili, a já se neovládl,“ dokončil svou omluvu.

Sklopila jsem zrak a snažila jsem se to pochopit, vstřebat to. Asi pět minut jsem čučela do blba.

„Ty mi neurveš hlavu?“ zajímal se.

„Proč bych to, proboha, dělala?“ zeptala jsem se.

„Páni, co jsi? Ty se vůbec nechováš jako novorozená,“ prohlásil Emmett.

„Zvláštní,“ prohlásil Carlisle a Edward sborově.

„Já… Totiž… Nikdy bych nikomu neublížila, nikdy,“ uzavřela jsem debatu.

„Proč ti nemůžu číst myšlenky?“ zeptal se Edward.

„Ty čteš myšlenky? Jak to? To není možné,“ nechápavě jsem se zeptala.

„Někteří upíři mají zvláštní dar,“ odpověděl Carlisle.

„Myslíte, že taky nějaký mám?“ zeptala jsem se.

„Asi ano, protože ti nedokážu číst myšlenky,“ odpověděl Edward.

„To je fajn, aspoň něco,“ uchechtla jsem se.

„Máte ještě někdo nějaký dar?“ pohlédla jsem na Cullenovy.

„Já můžu vidět budoucnost, ale u tebe ani ťuk,“ řekla Alice.

„A já zase cítím každý pocit, ale u tebe taky nic,“ řekl Jasper.

„Potom nevíme, jestli to jsou přímo dary, má dar Esmé, všechny si vždycky zamiluje, Rose je neskutečně krásná, Emmett je pořád silný jako novorozený a nakonec Carlisle, odolný co se týče lidské krve, pracuje jako lékař,“ pověděl mi Edward.

„Drahoušku, nemáš žízeň?“ zeptala se mne Esmé.

Když to pověděla, tak mě začalo trochu pálit v krku, ale dalo se to přežít.

„Možná trochu, ale dá se to,“ odpověděla jsem.

„To je zvláštní, jsi skoro jako Carlisle. Carlisle v ženské podobě,“ začal Emmett. Přes záchvaty smíchu jsem mu jen těžko rozuměla.

„Emmette!!!“ zařvali všichni najednou.

„Jen abys věděl, máš utrum!“ prohlásila Rose.

„Ale, Rosinko, to přece nemůžeš. Prosím, já to tak nemyslel. Vážně, už nikdy nic takového neřeknu,“ prosil Emmett.

Všichni se začali smát.

„Máš ještě jednu šanci, teď se omluv Belle a Carlisleovi,“ řekla rázně Rose.

„Moc se omlouvám vám oběma,“ omlouval se.

„To je dobrý,“ prohlásila jsem.

Nastalo ticho. Po nějaké době zase promluvil Carlisle.

„Bello, chtěl jsem se zeptat, co budeš lovit? Naše rodina se živí zvířaty, ale pokud se budeš chtít stravovat jinak, je to na tobě.“

„Jak myslíte jinak?“ zeptala jsem se.

„No, budeš pít lidskou krev,“ řekl Edward.

„To ani náhodou, já nechci být monstrum. Vybírám si možnost A) zvířata.“ U toho jsem nahodila úsměv.

„Tak to je paráda, vážně,“ řekli skoro všichni Cullenovi najednou.

Autor: TerryBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změnili jste mi život! 3. kapitola: