Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 37 - Zařizování, zařizování a opět samé zařizování...

13.02.2010 (14:30) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1944×

Z pohledu Belly:

„Myslím si, že bychom potřebovali nakoupit pár věcí…“

Nasedly jsme s Esmé do auta a vyjely jsme do centra. Zítra by měli všichni konečně přijet. Nevím kde se to ve mně vzalo, ale začala jsem se těšit. Těšila jsem se na Jacoba, těšila jsem se na svého dávného přítele. Přítele kterému mohu vše říct. On si mě vyslechne a hlavně mi poradí, můžu se mu vybrečet na rameni. Mísily se ve mně různé pocity. Byla to radost z Jacobova příjezdu, ale zároveň smutek. Smutek ze ztráty dcery, mého malého zlatíčka. Ztráty poloviny rodiny, hlavně mojí sestřičky Alice, i když mě občas štvala svými věčnými nákupy. Měla jsem ji moc ráda, stejně jako ostatní. A pak někdo, kdo mi zlomil opět srdce, někdo koho jsem milovala a stále miluji víc než sebe. Sama nevím proč to udělal, ale jednou to zjistím. A hlavně jednou ho najdu, a budu čekat vysvětlení.

Mezitím, co jsem nad vším přemýšlela, tak naše auto zastavilo. Byly jsme v garáži jednoho z obchodních domů. Esmé již vystupovala, a tak jsem vystoupila také. Své myšlenky jsem musela odložit, teď musím zase myslet na náš plán. Musíme ji zachránit.

Takže první co musíme koupit je jídlo. Ne pro nás, nedala jsem se na lidskou stravu. Zítra přijede banda hladových vlkodlaků a ti dokáží vyprázdnit ledničku za pár hodin. A když už jsem u toho jídla, dneska bych si měla asi zajít na lov. Esmé se zastavila uprostřed chodby a čekala, kam půjdeme.

„No, jak to tak vidím Esmé, tak nejdřív musíme nakoupit jídlo. Přece je nenecháme, aby nám návštěva umřela hlady. Hlavně už vidím ty jejich řeči na jídlo z letadla. Takže nakoupíme jídlo, a potom půjdeme sehnat oblečení.“

Když jsme vcházeli do supermarketu, tak jsme pro jistotu vzali dva vozíky. Každá měla jeden a já jsem Esmé radila co má, a co nemá brát. Vzali jsme všechno možné. Myslím si, že to, co my jsme dnes nakoupili by normální rodině stačilo tak na měsíc, možná i dva. Ale sama jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží u nás. Všechno jsem nandali do tašek a zaplatili za nákup. Všechny tašky jsme odvezly zpět k autu a naložili jsem je do kufru. Teď musíme zařídit obleky. Necháme je ušít na míru,  ještě že jsem Jacobovi zavolala. Rovnou mi musel nadiktovat všechny jejich míry. Když s tím skončil, tak mi řekl, že už si připadá jako nějaká švadlena. Za jiných okolností bych se tomu smála ještě týden, ale momentálně je pro mě tahle situace hodně vážná, a tak všechno beru vážně. Vešly jsem do obchodu s obleky a už nás vítal jeden milý starší pán. Mohl na nás oči nechat, ale toho jsme si nevšímaly. Měl oblečený perfektně padnoucí oblek, nejspíš jeho vlastní dílo. A kolem krku měl dán krejčovský metr. Ale myslím si, že my ho dnes nebudeme potřebovat. Vysvětlili jsem mu co potřebujeme a on nám donesl katalog se svými návrhy. Spolu s Esmé jsme začaly vybírat. Zabralo nám to docela času, ale když jsem s tím konečně skončily, tak jsme byly spokojené. Nejdřív jsme objednaly oblek pro Carlislea. Byl to klasický černý oblek. Ještě jsme k tomu vybraly ve smetanové barvě vestu a kravatu. Košile bude v bílé barvě. Pro Emmetta jsme vybraly trochu odlišný model obleku. I když byl černý, tak přesto byl tvarově odlišný od toho prvního. Byl spíše takový volnější, ne příliš formální. Věděla jsem, že Rose má ráda červenou barvu, a tak jsme mu ještě k tomu vybraly červenou vestu a kravatu. Košile zůstane také bílá.

Poslední kdo nám zbyl jsou Quileté. Od Jacoba vím, že by jich mělo přijet zhruba deset. Takže jsme ještě tentokrát už naposledy objednaly deset čistě černých obleků. K nim černou vestu a kravatu. Opět košile zůstane bílá.

Když jsme vyšly z obchodu, tak jsem si oddychla. To nejhorší je za námi. Pro hotové obleky bychom se měly stavit zítra. Původně to mělo být hotové až příští týden, ale když jsme vysvětlily, že hodně spěcháme, tak nám nakonec pomohou. Vůbec jsem si neuvědomila, jak ten čas letí. Ještě dva dny a poletíme do Voltery. Ještě tři dny a bude ples. Ještě tři dny a uvidím svou dcerku, svou milovanou Renesmé. Jak moc se mi po ní stýskalo, po jejích slůvkách a myšlenkách, které nám tak často ukazovala. Byl to můj nadaný andílek. Zrovna jsme procházely kolem obchodu s dětskými věcmi. A já si vzpomněla na doby kdy jsem nerada chodívala nakupovat. Ve výloze jsem viděla všechny ty panenky a oblečky pro děti. Zastavila jsem svou chůzi a pozorovala jsem v obchodě ženy se svými dětmi. Esmé zpozorovala jak jsem zastavila a viděla i směr, kterým se koukám. Viděla jsem, že je jí to taky líto. Přece byla to její vnučka, vnučka které všechno dovolila. A hlavně Esmé byla k mateřství hodně vázána, takže mě nejspíš dokonale chápe. Dala mi ruku na rameno a se slovy útěchy jsme mířili opět do jiného obchodu. V tom jsem své kroky opět zastavila, a otočila jsem se na Esmé:

„Esmé, vždyť já ani nemám pro ni žádné věci nakoupené. Já ani nevím jak už je veliká. A co když si mě nebude pamatovat? Co jen já budu dělat. Je pro mě vším.“

Esmé se usmála a pravila:

„Vždyť sama moc dobře víš jaký vztah má k tobě Reneesmé. Milovala tě už když jsi ji nosila pod svým srdcem. Riskovala jsi kvůli ní život a znovu ho budeš riskovat. A ona to sama moc dobře ví. Je to přeci tvoje dcera a ty jsi pro ni také vším. Takže se neboj. Hlavní je to, že ji musíme najít. A teď pojď, musím ještě dokoupit nějaké věci. A ještě musíme zajet zařídit dokumenty a ostatní věci. Máme toho hodně na práci.“

Zrovna jsem vcházely do obchodu se společenskými šaty, a já si opět vzpomněla na svou Alici. Jen kdyby věděla kam jdeme, hned by jela s námi a komandovala by nás. Ale sama moc dobře vím, že ona nás vidí. Je s námi a již brzy se opět shledáme jako rodina.

Esmé přišla k prodavačkám a přesněji jim vysvětlila co hledáme. Já jsem se mezitím posadila na připravená křesílka a čekala, co se bude dít. Začaly k Esmé nosit šaty, převážně v zelené barvě. Po trocha vybírání si Esmé jedny hezké zašla vyzkoušet. Když vystoupila z kabinky vypadala kouzelně. I když jsem si myslela že Esmé si vybere pouze zelené šaty, tak jsem se spletla. Tyto šaty byli smetanové, barvou budou ladit s Carlisleovým oblekem. Korzet byl zdoben stříbrným vyšíváním. A až na zem spadala dlouhá tylová sukně. Moc jí slušely a hned jsem jí to potvrdila. Musí si je koupit. Prodavačky se chtěly začít věnovat mě, ale já jsem je mávnutím ruky zastavila. Já jsem si své šaty už vybrala. Visely na jedné z poliček. Byli tmavě modré, hodně tmavě modré. Jako noční obloha, obloha s hvězdami. Tak přesně takové byli tyto šaty. Jejich korzet měl drobné stříbrné vyšívání. Sukně byla nařasená a na jejich různých místech byla zdobená stříbrným vyšíváním. Přesně jako hvězdy.

Přešla jsem k šatům a sundala jsem je z věšáku. Bez jediného slůvka jsem si je zašla vyzkoušet. Padly mi dokonale. Ony byly dokonalé. Pouze jsem se ukázala Esmé a ta mi je pochválila. Prý jsou nádherné. Když mě v nich viděly prodavačky, tak se jim zatajil dech. Podle mě to byla přehnaná reakce, ale kdo ví.

Zaplatily jsme za ně a odnesli jsme je opět do auta. Ještě štěstí že Esmé má velký kufr a máme to kam dát. Ještě musíme do obchodu s botami a asi i nějaké šperky by nebyly špatné. Nesmíme vypadat podezřele, a hlavně nás nesmí nikdo poznat. Další naši zastávkou je tedy obuvnictví. Koupily jsme dvanáct párů pánských společenských bot. Všechny byly v černé barvě. Zatímco nám je všechny dávali do tašek, tak my jsme se šly podívat po podpatcích pro nás. Po chvíli si Esmé vybrala páskové, zdobené kamínky a byly v krémové barvě. Mně se zase líbily stříbrné, tvořily je taky drobné pásky a hlavním zdobením byly kamínky různých velikostí. To bychom tedy měly. Opět jsme zaplatily a já už se těšila, až z tohohle nákupního centra pojedeme pryč. Zbývá nám pouze poslední obchod. Poslední a jedeme pryč.

Tím posledním bylo zlatnictví. Esmé si chtěla koupit nějaké šperky vhodné k šatům a mě chtěla také něco koupit. Jen co jsme tam vešlyy tak mě zaujala pouze jediná věc. Byl to jeden řetízek. Byl zlatý a měl ještě přívěsek. Tím přívěškem byl zlatý medailonek ve tvaru srdce, který se dal otvírat a mohla se do něj dát fotka. Ihned jsem i s ním přešla k pokladně a nechala jsem si ho zabalit. Bude to dárek pro mého andílka. Mezitím si Esmé vybrala náhrdelník a náušnice tvořené z perliček. A chtěla, abych si také něco vybrala. Jelikož jsem měla boty do stříbrné barvy, tak potřebuji něco stříbrného. Nakonec se mi zalíbili jedny stříbrné náušnice s diamanty a k tomu trochu podobný náhrdelník. Všechno nám dali do připravených sametových krabiček, my jsem zaplatily a mohly jsme jít. Když jsme byly u auta, tak jsem si nahlas oddychla a Esmé se tomu zasmála. Nákupy mě nikdy moc nebavily a dnes to bylo pouze z nutnosti.

Vyjely jsme směrem k letišti. A já jsem si říkala proč tam jedeme. Vždyť Jake a kluci by měli přijet až zítra. Podívala jsem se na Esmé a ta mi odpověděla:

„Musíme si najmout letadlo. Přeci nepoletíme jen tak normální linkou. Soukromé letadlo bude lepší, můžeme si přijet kdy chceme a také odjet.“

Zastavily jsme a vystoupily. S vyřizováním nebyl problém, takže jsme během chvilky vycházely zpět k autu. Již zítra budeme mít k dispozici soukromé letadlo. Konečně jsem si myslela, že již pojedeme domů, ale zase nic. Už jsem se ani nemusela ptát, když zastavilo auto, tak mi to všechno došlo. Byly jsme před obchodem s maskami. A já jsem úplně zapomněla, že na ples se má přijít s maskou. Vešly jsem dovnitř a všude byly nádherné masky. Vybírání nám zabralo docela hodně času. Ale nakonec jsme vybraly čtrnáct odlišných masek. Pro každého jednu. Zaplatily jsme a mířily jsme směrem domů.

Ráno jsme vyjížděly, když slunce vycházelo, a nyní již slunce zapadá. A čeká nás náročná noc, i nastávající den. Celou noc se bude probírat naše tak trochu strategie a zítra to budeme ještě domlouvat s Jakem a jeho partou. Pouze dva dny a budu s ní. S moji Nessí…

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 37 - Zařizování, zařizování a opět samé zařizování...: