Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 33 - Co se dělo, děje a dít bude ?

08.10.2009 (11:00) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1648×

Jak jistě víte, tak je Cullenovic rodina rozdělena na dvě poloviny. Jedna polovina žije v Londýně. A to Carlisle, Esmé, Emmett, Bella (+ Edward )

Zatímco druhá část rodiny je vezněna ve Volteře. Jsou to Alice, Jasper, Rosalie a samozřejmě Reneesmé. Hrad ve Volteře je dost velký, a tak se zde žádní členové nemohou potkat, a žijí v domnění že jsou opuštěni….

1. Alice a Jasper – To už se nedá vydržet…

Z pohledu Alice :

Je to již měsíc, měsíc co jsme spolu s Jazzem ve Volteře. Měsíc co žiji v předstírání. Předstírám že si na svůj minulý život vůbec nepamatuji, ale ve skutečnosti se snažím ještě Belle pomoct. Jen kdyby tohle Aro věděl, tak to bych asi mezi „ živými „ už nebyla.

Přípravy na Arovu oslavu jsou již v plném proudu. Všechno je již naplánované, ted se dodělávají poslední úpravy. Oslava již bude za týden, a všichni se na ni těší. Jen kdyby věděli co se bude dít. Sice ani já to zatím nevím. Budoucnost je nejasná, a tak všechno je přede mnou ukryté. Zítra bych měla jet s Heidy na nákupy. Potřebujeme si koupit nové šaty na oslavu, a ještě koupit šaty i pro jiné obyvatele hradu. Takže to znamená, nakupovací manie na celý den. Ještě jsem to ani neřekla Jasperovi, ten zase k tomu bude mít komentáře. Poslední dobou je skoro pořád zavřený v tělocvičně. Rozhodla jsem se že mu ten pobyt v tělocvičně trochu znepříjemním.

Podívala jsem se do budoucnosti a viděla jsem že by tam měl být sám. Přešla jsem ke skříni a vyndala jsem luxusně zabalenou krabici. Na mých posledních nákupech jsem si to pořídila, a dneska se mi to perfektně hodí. Rozbalila jsem krabici a vytáhla jsem z ní luxusní spodní prádlo. Tvořil jej krajkový tmavě zelený korzet a k tomu byli ještě tanga. Přešla jsem do koupelny, kde jsem si to oblékla. Na to jsem si přetáhla saténový župánek a obula jsem si černé lodičky. Rychle jsem vyšla z pokoje a co nejrychleji jsem doběhla před dveře do tělocvičny. Nejdřív jsem si ověřila jestli je tam opravdu sám a až pak jsem potichu otevřela dveře. Vstoupila jsem a zase jsem dveře za sebou zavřela. Můj Jasper byl až na druhé straně místnosti, ale když si všiml že v místnosti není sám, tak najednou zmizel. Zmizel a objevil se hned za mnou. Stála jsem k němu zády a on mě pevně držel, jako vězně. Když si uvědomil že jsem to já tak se rychle omluvil a pustil mě. Sundala jsem si župan a otočila jsem se k němu: „ To mi snad chceš říct že už nepoznáš ani svoji manželku? Nebo ti je snad tělocvična přednější než já? Nějak sis mě přestal všímat Jaspere Whitlocku, nebo snad nemám pravdu? Takhle zanedbávat svoji manželku, to se přeci nedělá… „

Jen co jsem domluvila tak hned stál u mě a začal mě vášnivě líbat. Mezi polibky mi jenom řekl „ Tak ted si to můžeme vynahradit. Jsme tady jenom my dva, nikdo jiný… „

Polibky začali být stále naléhavější a vášnivější. Za chvíli jsme již leželi oba na zemi. Přehoupla jsem se nahoru a obkročmo jsem si na něj sedla. Začala jsem mu pomalu rozepínat košili co měl na sobě a když jsem rozepnula košili tak jsem ho začala líbat na hrud. Všimla jsem si že se mu to velice líbí, a tak přišel na řadu můj menší plán. Ještě jednou jsem ho dlouze políbila a pak jsem své rty přesunula k jeho uchu. Potichu aby to slyšel jenom on jsem pošeptala: „ Doufám že se ti to líbilo, protože právě o tohle jsi přišel když jsi dal přednost nějaké tělocvičně. U mě si to jen tak neudobříš Jazzičku… „ Zvedla jsem se a šla jsem ke dveřím. Tam jsem se zastavila a otočila jsem se na něj. On stále ležel na zemi a nechápavě se na mě díval. Tentokrát jsem mu nahlas řekla „ Jen tak mimochodem, ted tady pár dní s Heidy nebudeme. Odjíždíme na velké nákupy. Takže si to tady hezky užij i s celou tvoji tělocvičnou.“

Navlékla jsem si župan a vrátila jsem se zpátky do pokoje. Zamkla jsem za sebou dveře, kdyby náhodou chtěl přijít. Můj plán se mi podařil, aspon si uvědomí co je pro něj důležitější. Jestli já nebo nějaký jeho bojové umění. Já jsem na něj nebyla naštvaná, to ne, ale hold jsem se začala trochu nudit. On byl skoro celou dobu zavřený v tělocvičně a vracel se jenom večer. Vůbec se mi nevěnoval, hold to bylo jiné.

Vlezla jsem si do sprchy a nechala jsem na sebe dopadat horké kapky vody. Bylo to příjemně osvěžující. Když jsem s tím byla hotová tak jsem si kolem sebe omotala ručník a vrátila jsem se zpátky do pokoje. Přešla jsem ke skříni a začala jsem hledat oblečení které budu potřebovat. Oblékla jsem černé cigaretové kalhoty. Jako vrch jsem si zvolila bílou halenku a přes ni jsem si ještě dala černý kabátek s ¾ rukávy. Obula jsem si rudé lodičky a vrátila jsem se zpátky do koupelny. Tam jsem si učesala vlasy a trochu jsem se dolíčila. Když jsem byla hotová, tak jsem si vzala svoji velkou černou kabelku a ještě černé sluneční brýle. Brýle jsem si dala do vlasů a vyšla jsem z pokoje. Když jsem otevřela dveře, tak mě tam čekalo překvapení. Na zemi ležel puget rudých růží. Zvedla jsem je ze země a všimla jsem si papírku, který byl v nich zastrčen. Otevřela jsem vzkaz a na něm stálo „ Promin lásko „ .

Sice mě to potěšilo, ale ne až tak abych hned za ním běžela a skočila mu kolem krku. Růže jsem položila na postel a z pokoje jsem odešla. Došla jsem k recepci kde na mě už čekala Heidy a mohli jsme vyrazit. Paříži těš se, čeká tě nakupovací marathón….

2. Rosalie – Budu nejkrásnější…

Jen tak sedím ve své komnatě a čekám. Čekám až přijdou, až přijdou a vezmou mi mou lidskost. Jediné co mi zbylo jsou mé vzpomínky, vzpomínky na poslední den v Paříži…

- Paříž (noc po odchodu Emmetta )

Celou noc jsem nemohla usnout. Pořád jsem na něj musela myslet. Něco, přesně nevím co mě k němu hrozně táhlo. Pořád jsem si musela dokola přehrávat jeho včerejší návštěvu. Návštěvu mého Emmetta. A na všechno co mi pověděl. Třeba je opravdu pravda, to že jsem ztratila pamět. Rozhodla jsem se, zítra s ním odejdu. Ale to jsem ještě nevěděla co mě bude čekat ráno. Těsně nad ránem jsem usnula a probudili mě až rány v mém bytě. Sešla jsem dolu a uviděla jsem pět osob v černých pláštích. Jen co si mě všimli tak dva z nich byli hned u mě. A poslední co si pamatuji byla tupá rána do hlavy a pak už jsem viděla jenom tmu…

Pomalu jsem se začala probouzet. Nejdřív jsem si myslela že to všechno byl pouze zlý sen, ale když jsem otevřela oči a všimla jsem si že nejsem ve své ložnici. Rychle jsem se posadila a rozhlížela jsem se po místnosti. Ležela jsem na velké posteli v nějakém pokoji. Pokoj byl velký a byl luxusně zařízený. Ještě bych nejspíš dlouho pozorovala pokoj, když mě vyrušilo tiché zakašlání. Otočila jsem se za jeho původcem a viděla jsem muže sedícího v křesle. Byl v černém obleku, měl dlouhé černé vlasy a bílou plet. Vypadal jako by nikdy nebyl na slunci. Ještě chvíli jsem ho pozorovala a pak promluvil: „ Vítej Rosalie. Jmenuji se Aro, Aro Volturi a nyní se nacházíš na mém hradě. Bohužel jsem musel zakročit a musel jsem tě nechat odvést sem do Voltery, hrozilo ti totiž velké nebezpečí. Jistě sis všimla že jsem rozdílný, nejsem jako ostatní lidé. Všichni na mém hradě nejsou jako ostatní. My všichni jsme totiž upíři a živíme se lidskou krví. Ti lidé co tě včera navštívili byli také upíři, můžeš být ráda že jsi ještě naživu. Byl bych rád kdybys se k nám přidala a stala se jednou z nás… „

Chtěl ještě něco říct, ale já jsem ho nenechala „ A proč si jako myslíte že zrovna já, se stanu jednou z vás. A vůbec proč bych vám měla věřit. To už radši uvěřím tomu co mi říkal včera ten Emmett… „

Najednou vstal z křesla a zničehonic se skláněl nade mnou. Tentokrát byl jiný. Jeho oči ztmavli a šla z něj hrůza, až mi naskočila husí kůže. Jeho hlas již nebyl milý, ale hrubý a vystrašující „ Takhle se ke mně chovat nebudeš, na to zapomen. Já ti tady nabízím věčnost a krásu a ty nejsi spokojená?! Jednou jsem to řekl a tak to prostě bude. Bud po dobrém a nebo po zlém. Prostě se staneš jednou z nás. Nechám ti dva dny na rozmyšlenou. Za dva dny přijdu a vyslechnu si tě. „

Jen co to dořekl tak byl již u dveří a pořádně s nimi bouchl. Poslední co jsem slyšela bylo zamykání dveří, takže jsem zde byla zamčena. Stala jsem se vězněm…

- Po 2 dnech

Opět sedím na posteli a nic nevnímám. Již jsem se s tím smířila, smířila jsem se svou smrtí. Sice ne až tak úplnou smrtí, ale pro mě to je smrt. Celá věčnost která bude přede mnou bude pro mě jenom přežíváním. Posledních pár hodin jsem pořád dokola přemýšlela pouze o něm, pouze o Emmettovi. Nevím proč, ale nemohla jsem na něj zapomenout. Něco mě k němu táhlo a já nevím co. Jen doufám že se s ním ještě uvidím, toužím po dalším našem setkání. Emmette já si tě najdu neboj…

Z mého přemýšlení mě probudilo odemykání dveří. Dovnitř vstoupil opět Aro a s ním ještě nějací dva muži. Muži zůstali stát u dveří, zatím co Aro přešel ke mně. Ihned mě přivítal „ Tak jakpak jsi se vyspala krásná Rosalie. Doufám že se ti zdejší komnaty líbí. Ale nic přejdeme rovnou k věci. Jak jsi se rozhodla, po dobrém nebo po zlém? „

Sebrala jsem všechnu odvahu, podívala jsem se mu do očí a odpověděla jsem „ Již jsem se rozhodla, nebo lépe řečeno jsem se rozhodla z donucení. Nebudu dělat problémy, nechám se přeměnit. Co jiného mi zbývá…“

Aro se usmál a došel ke mně, ještě řekl „ Velmi chytrá odpověd. Tak tedy nashledanou za tři dny. „ Naklonil se nade mě a pak jsem již cítila jak jeho zuby pronikají mou kůží na krku. Bylo to jako z nějakého hororového filmu, a já jsem čekala na svou smrt. Avšak smrt se nedostavila, místo ní uvnitř mě začala spalující bolest. Bylo to jako by vás zevnitř spaloval ohen. Přeměna u mě nastala ….

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 33 - Co se dělo, děje a dít bude ?: