Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 32 - Zrcadlo

06.10.2009 (13:30) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1626×

Z pohledu Edwarda :

Byl jsem zase tak štastný. Leželi jsme vedle sebe před krbem, poslouchali jsme skladby a pozorovali neposedné plamínky ohně. Zrovna končila jedna skladba a přesně jsem věděl co za skladbu je hned po téhle. Byla to její ukolébavka, ukolébavka kterou jsem pro ni složil. Zvedl jsem se ze země a všimnul jsem si jak se na mě dívá s otazníky v očích. Podal jsem ji ruku a ona taky vstala. Stála naproti mně, přistoupil jsem k ní a byli jsme od sebe jenom pár centimetrů. Vzal jsem její ruku a položil jsem ji na své rameno. Svou ruku jsem ji dal kolem pasu. A jako poslední jsem svou druhou rukou stiskl její ruku. Moc dobře věděla že budeme tančit, i když to nemá ráda, nejspíš nechce kazit tuhle naši společnou chvilku. Udělal jsem první krok a zrovna v tu chvíli začala hrát ukolébavka. Začali jsme pomalu tancovat, pomalu tak jak se to hodila k rytmu písničky.

Když dozněli poslední tony ukolébavky, tak jsem trochu poodstoupil a políbil jsem ji ruku. Přesně tak jak to dělávali dříve. Ona se pouze usmívala a bylo vidět že je štastná. Přistoupil jsem ní a znovu jsme začali tančit. I když hudba již skončila, tak jsme pomalu kroužili po místnosti. Pak Bells znenadání zastavila a dívala se mi do očí. A najednou jsem cítil její rty na svých. Nejdřív mě začala pomalu a jemně líbat, a pak se to proměnilo v polibek plný touhy. Oba dva jsme si to vychutnávali. Nechal jsem se prostupovat touhou a vyběhl jsem s ní schody. Položil jsem ji zpátky z mé náruče až když jsme byli v ložnice. Přestal jsem úplně myslet, nemyslel jsem vůbec na velké riziko že bych ji mohl ublížit. Dlouze mě políbila a pak se odtrhla. Pomalu došla k posteli a tam se zastavila. Vůbec jsem nevěděl co chce udělat a pak jsem ji viděl před sebou. Na zemi leželi její šaty a na sobě měla jenom krajkové prádlo. Moc ji to slušelo, zvlášt když bylo tmavě modré. Ta barva je pro ni jak stvořená.

Musel jsem ji to říct: „ Ani nevíš jak ti to sluší. Jsi nádherná a jenom moje. Miluji tě…“ Pak jsme se začali líbat a já jsem si ji vyzdvihl do náruče. Odnesl jsem ji k posteli a na ni jsem ji položil. Přitáhla si mě k sobě a začala mi mezi polibky rozepínat košili. Když s tím byla hotová, tak jsem si ji sundal. Okamžitě jsem reagoval tím že jsem ji rozepnul a sundal její podprsenku. Pak přišli na řadu kalhoty a byli jsme na tom s oblečením stejně. Dělila nás jenom spodní část prádla. Mezitím co jsme se vysvlékali, tak jsme hráli hru mezi našimi rty. Překonal jsem tu poslední zábranu co nás dělila a byli jsme si opět blíž než obvykle. Byli jsme jedním tělem a užívali jsme si toho. Tohle byl pro nás ráj, ráj u kterého jsme nechtěli aby někdy skončil.

Když jsem již viděl že Bells je unavená, tak jsem ji nenechal abychom v tom pokračovali. Ona sice chtěla, ale její tělo bylo již unavené. Položil jsem si ji na svou hrud, a myslel jsem si že hned usne. Ale stal se přesný opak. Plná života ode mě vstala a zamířila si to do koupelny. Chtěl jsem ji nechat soukromí, ale ona měla nejspíš jiné záměry. Došlo do koupelny, nechala téct horkou vodu do velké vany a vrátila se zpět. Přišla ke mně a vzala mě za ruce. Nechtěl jsem ji odporovat, a tak jsem vstal. Nechal jsem se od ní táhnout až do koupelny, kde mě málem zchodila do vany. Chtěl jsem se trochu pobavit, a tak místo abych spadl do vody já, tak jsem ji chytl do náruče a hodil jsem ji do naši velké vany. Sice okolo vany byla všude voda a pěny, ale prostě jsem to neřešil. To se nějak uklidí…

Vlezl jsem taky do vany a začal jsem ji pomalu umývat záda. Šlo vidět že se jí to líbí, a tak jsem v tom pokračoval trochu déle. Ve vaně jsme se tak trochu vyblbli, když nás již nenapadalo co dělat dál, tak jsme se navzájem polívali vodou. Voda již pomalu začínala být studená, nechtěl jsem aby Bells nachladla a tak jsem vylezl z vany. Sice mě čekal nechápající výraz Belly ale hned jsem ji to vysvětlil „ Bells, lásko. Já vím že se ti ve vodě moc líbí, ale začíná být již studená. Nechci aby ti byla zima a nachladla jsi. Takže zlato, hezky vylezeme z vany a počkáš tady na mě. Já ti zatím dojdu do ložnice pro oblečení. „

Kdybych věděl jaká to bude chyba ji nechat samotnou v koupelně, tak bych tam celou dobu s ní zůstal. Ta krátká chvíle která se udála, změnila všechno.

Vrátil jsem se zpátky do ložnice, konkrétně jsem měl zamířeno ke skříni. Tam jsem vyndal jedno z pyžam, kterých tady Bells měla. Bylo to úplně normální saténové pyžamko, které tvořili šortky a tílko. Když jsem byl na cestě nazpátek do koupelny, tak jsem uslyšel ránu. Ránu jako kdyby něco spadlo a rozbilo se. No jo, to by nebyla Bella kdyby se jí něco nepodařilo rozbít. Trochu jsem zrychlil a byl jsem již ve dveřích do koupelny, ale to jsem neměl dělat. Bells se skláněla nad rozbitým zrcátkem. Zrcátko vypadlo z rámu a bylo roztříštěno na malinkaté kousíčky. Ale Bells to chtěla všechno spravit a uklidit. Zrovna když se shýbala pro jeden velký střep, tak se to stalo. Jako ho brala do ruky, tak se řízla do prstu o jeho ostrou hranu…

Ihned mě do nosu praštila neodolatelná vůně její krve. Byla pro mě mnohem lákavější než kdy jindy. Nemohl jsem se ovládnout, uvnitř mě probíhal boj. Boj mezi tou stránkou která ji milovala a druou stránkou, zvířeti které toužící po její krvi. Oči mi ztmavli, vycenil jsem zuby a přestal jsem úplně přemýšlet. Vyhrála stránka toužící po její krvi. Pomalu jsem se k ní blížil a přitom jsem ještě vrčel. Bella se posunula směrem ke zdi a když viděla že již není úniku, tak se na mě podívala. Podívala se na mě svýma čokoládovýma očima a v jejím pohledu bylo smíření se smrtí. A v tom se to ve mně zlomilo. Začal jsem opět uvažovat a zvíře ve mně prohrálo. Položil jsem na zem pyžamo a pouze s tichým  „ Promin „ jsem utekl pryč. Zbaběle jsem utekl, potřeboval jsem si pročistit hlavu.

Byl jsem již venku něco málo kolem dvou hodin. Pořád dokola jsem měl před očima co se stalo. Co se mohlo stát, kdybych se nedokázal zastavit. Opět jsem ji mohl ublížit, minulost se opět opakovala. Tedy až na to, že tohle byla jenom moje vina. Já jsem se neovládl a málem jsem na ni zaútočil. Jen tak jsem ted seděl v trávě a pozoroval jsem hvězdy. A znenadání mě napadlo řešení. Již nikdy se jí nic nesmí stát, již nikdy.

Vstal jsem ze země a rozeběhl jsem se zpátky do domu. Zpátky do našeho domu, kde se měla vyvíjet naše společná budoucnost. Ale nejspíš právě tohle nám není souzeno. Otevřel jsem dveře a hned jsem si všimnul Belly. Byla schoulená do klubíčka v křesle. Nejspíš na mě čekala a pak usnula, byla již unavená. Byla tak krásná když spala, byla jako anděl. Můj anděl, kterým navždy i zůstane. Vzal jsem ji do náruče a pomalu jsem ji přenesl zpátky do ložnice. Položil jsem ji na postel, a lehl jsem si k ní. Chvíli jsem ji pozoroval, hladil jsem ji po vlasech a vdechoval její omamnou vůni. Pak jsem od ní vstal a začal jsem připravovat věci, tak abych mohl splnit svůj plán. Sešel jsem dolu do obýváku a vzal jsem si papír a psací pomůcky. S nimi jsem se vrátil zpátky do ložnice. Sedl jsem si před postel a začal jsem psát dopis. Dopis který bude určen anděly, ležícím přede mnou.

Když jsem ho již dopsal, tak jsem ho dal do obálky. Na obálku jsem napsal „ Bella „ a položil jsem ho na postel. Přesně vedle ní. Naposledy jsem si k ní přisedl, a vtiskl jsem ji polibek do vlasů. A pak jsem naposledy okusil její rty, naposledy jsem jí políbil. Když jsem vstal z postele, tak jsem viděl její krásný úsměv. Usmívala se na mě ze spaní. Mám aspon nádhernou vzpomínku na mého anděla. Popadl jsem tašku, ve které jsem měl všechny potřebné věci a odešel jsem z ložnice. Potichu jsem zavřel dveře a šel jsem směrem k hlavním vchodovým dveřím. Ještě jednou, naposledy jsem se otočil a otevřel jsem dveře. Zavřel jsem je a radši i zamknul. Pomalu jsem odcházel…

Naposledy jsem se otočil. Otočil jsem se a díval jsem se na náš dům, dům který jsme měli mít původně pro naši věčnost. Ale osud rozhodl jinak, rozhodl za nás. Odcházel jsem od své lásky a jediné co mi zbylo byli moje vzpomínky. Vzpomínky na vše co jsme spolu prožili, vzpomínky na včerejší noc, vzpomínky na poslední polibek…

Začalo svítat, začínal nový den. Pro mě začínali dny plné bolesti a utrpení….

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 32 - Zrcadlo: