Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 31 - Dárek? A pro mě?

30.09.2009 (18:30) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1613×

Z pohledu Belly :

Dojeli jsem domu, a já jsem pořád seděla v autě. Jenom seděla a nevnímala. Pro mě všechno skončilo…

Vystoupila jsem z auta a hned jsem šla do svého pokoje. Zamkla jsem dveře a lehla jsem si na postel. Nejdřív jsem chtěla vzpomínat, ale řekla jsem si že nesmím. Ještě tak hodinu jsem jen tak ležela a pořád jsem si přehrávala to jak jsem ho tam viděla. To jak mi nejspíš lhal. A pak mi to došlo…

Vždyt já mám pro co žít. On není jenom to jediný co mě tady drží. Když chce být s někým jiným, tak at si je. Já mám ted něco jiného na práci. Já musím zachránit naši dceru. Musím zachránit svoji Reneesmé, a pak společně odejdeme. V kapse jsem měla krabičku, kterou jsem koupila ve zlatnictví. Tu ve které je srdíčko, to které mělo být jeho. Otevřela jsem krabičku a řetízek i se srdíčkem jsem vyndala. Rozepnula jsem zapínání a dala jsem si ho na krk, a ještě jsem to zase zapnula. Ted to srdce je moji součástí, moje vzpomínky jsou v něm ukryty…

Víc jsem nad tím nechtěla přemýšlet a tak jsem se vydala zpátky do obýváku za Esmé. Ta tam měla všechny tašky a již na mě čekala, zrovna totiž dovařila oběd. Rozhodla jsem se že ji nic o tom jak jsem viděla Edwarda říkat nebudu, nechci aby se o mě báli. Všechno se to již brzy vysvětlí. Naobědvala jsem se a chtěla jsem se vrátit zpět do ložnice, když mě Esmé zastavila s tím že bychom jsme se mohli začít připravovat do divadla. Úplně jsem na to divadlo zapomněla, třeba přijdu na jiné myšlenky.

Nejdřív jsem se vydala do koupelny, kde jsem si napustila vanu horkou vodou. Vlezla jsem si do vody a trochu jsem se snažila uklidnit. Když mě to již přestalo bavit, tak jsem si umyla vlasy a vylezla jsem z vany. Zabalila jsem se do ručníku a přešla jsem k umyvadlům. Zde jsem si vyčistila zuby a ještě jsem si dala nějaký hydratační krém na obličej. Chtěla jsem si ještě vysušit vlasy, ale to už byla v koupelně Esmé a tuhle práci převzala sama. Odvedla mě k sobě do koupelny, kde mě posadila do pohodlného křesla. Já jsem tam pouze seděla a ona odváděla veškerou práci. Nejdřív mi začala sušit vlasy a pak mi začala česat nějaký složitý účet. Když byla s tímhle hotová tak přešla na líčení. Už jsem v křesle skoro usínala, když mě probudila s tím at se jdu převléct. Na posteli jsem měla přichystané i spodní prádlo, docela jsem se divila proč vybrala zrovna jedno moc hezké. Bylo to krajkové a tmavě modré. No nic, udělám ji radost a obléknu se do toho co mi přichystala. Když jsem již měla na sobě spodní prádlo, tak přišla Esmé že mi pomůže se šaty. Otevřela vak a vyndala z něj tmavě modré šaty. Byla nádherné, jako pro princeznu. Oblékla mi je a ještě mi donesla boty. Docela by mě zajímalo kolikrát za dnešní noc upadnu, ty boty byli na „ nádherně“ vysokém podpatku….

Když už jsem byla se vším hotová, tak mě Esmé dovedla před velké zrcadlo, které má v šatně. A já jsem nemohla uvěřit vlastním očím. V zrcadle stála krásná žena, měla na sobě tmavě modré šaty, které dokonale obepínali její postavu. Její kaštanově hnědé vlasy měla vyčesané do drdolu, ze kterého bylo vytaháno pár pramínků. Byla jemně nalíčena, ale přesto to působilo přímo dokonale. Ta dívka v zrcadle vypadala krásně, a já jsem nemohla uvěřit tomu že jsem to opravdu já. Stála jsem tam s otevřenou pusou, a pak jsem šla Esmé obejmout. Ona mě poslala do obýváku at tam na ní počkám. Sedla jsem si na gauč a čekala. Docela mě překvapilo za jak krátkou dobu byla Esmé hotová. Přešla ke mně a podala mi tmavě modré psaníčko a ještě černý kabátek, aby mi nebyla zima. Chtěla jsem již jít k autu, ale zastavila mě a zničehonic mi obvázala sametový šátek kolem očí. Řekla mi: „ Na nic se neptej. Má to být překvapení. „ Pomohla mi nastoupit do auta a mi jsem vyjeli…

Jeli jsem již přes půl hodiny, a já jsem se začala obávat kam jedeme. V divadle by jsme byli za pár minut, ale takhle již jedeme déle. Kam mě to jen veze. Vůbec jsme nezastavovali, jeli jsme dál. Již to byla hodina, hodina co jsme jeli v kuse. Přes ten šátek jsem nic neviděla, pouze jsem slyšela motor auta. Pak konečně začalo auto zpomalovat, až nakonec zastavilo úplně. Slyšela jsem jak se otevřeli a zavřeli dveře, takže Esmé vystoupila. Pak se otevřeli dveře u mě a Esmé mi pomohla vyjít z auta. Kousek mě vedla za ruku a pak mě nechala stát a čekat. Pouze mi řekla: „ Nesundávej si šátek a čekej. Doufám že se ti to bude líbit. „ A pak odešla. Slyšela jsem bouchnout dveře a startování auta. Poslední co jsem v tom tichu uslyšela bylo malé zatroubení a odjíždějící auto. Zůstala jsem zde úplně sama a ani nevím kde jsem. Najednou jsem měla pocit, jako kdybych zde nebyla sama. Někdo tady se mnou byl, cítila jsem to. Trochu mě to začalo znepokojovat.

Zničehonic jsem uslyšela někde hrát hudbu. Odněkud hrála nějaká skladba, ve které jsem poznala svoji ukolébavku. A hned na to jsem ucítila dvě ledové paže které mě v pase obejmuli. Obejmuli mě a pak jsem cítila polibek na svém krku. Naskočila mi z toho až husí kůže. Nesmím na to myslet, tak lehce si mě nezíská. Dneska se chci dozvědět pravdu. Tím jak jsem se zamyslela tak jsem si vůbec neuvědomila že je zde celou dobu se mnou. Až když jsem ztratila zemi pod nohama, a někam se mnou v náruči odcházel tak jsem se teprve vrátila do reality. Slyšela jsem že se blížíme ke zdroji té hudby. Najednou se mnou zastavil a postavil mě zpátky na zem. Chtěla jsem mu říct at mi řekne pravdu, at mi řekne jestli má někoho jiného. Jako by vycítil moji nejistotu, tak mi sundal šátek který jsem měla přes oči. Jen co jsem to viděla, tak jsem to nechápala. Všimnul si mého nechápajícího pohledu a tak mi vysvětlil: „ Bells, lásko. Vítej doma. Tohle je práce nás všech. Celé tyhle dva dny a noci jsme pracovali abychom to tady dodělali. Je to můj dárek pro tebe a doufám že se ti bude líbit. „

On, on… Celé dny byl tady a pracoval zde, aby to dodělal? On nikoho nemá, on to dělal pro mě? Jak jsem jenom mohla být tak hloupá, a vůbec jsem mu nevěřila. Jak jsem jenom mohla pochybovat? Ted už aspon vím pravdu. Tak proto skoro nikdo nebyl doma. Všichni byli zde a dokončovali poslední úpravy.

A já? Jsem ted stojím před našim novým domem. Ano, přesně. Náš společný dům. Ten dům na který jsem se byla podívat s Esmé, ten co se mi tenkrát tolik líbil. Tak právě před ním ted stojím a tak trochu zírám s otevřenou pusou. Je překrásný, a to jsem ho ještě neviděla vevnitř. Edward netrpělivě čekal kousek ode mě, bál se nejspíš moji reakce. Prudce jsem se otočila a skočila jsem mu kolem krku, a pořádně jsem ho políbila. To políbení jsem opakovala asi tak třikrát a pak jsem řekla „ Je překrásný. Miluji tě…“ Usmál se na mě a promluvil „ Tak to jsi ho ještě neviděla vevnitř, jsem zvědavý co budeš říkat potom. Nechci už čekat na tvoji reakci a tak jdeme. „ Popadl mě do své náruče a už mě odnášel pryč, odnášel mě do našeho společného domu. Pomalu otevřel dveře a přenesl mě přes práh, postavil mě na zem a nechal mě at se porozhlédnu po domě sama. Už jenom ta chodba mě uchvátila. Chodba ve které bylo kulaté schodiště byla nabarvená do tmavě zelené barvy a nábytek byl z tmavého dřeva, přesně takový jako schodiště. Bylo to dokonalé. V obýváku byl zapálen krb a všechno to působilo takovým klidným dojmem, dojmem pravého domova. Všechny barvy, nábytek, vybavení, doplnky působily tak klidně. Byla to nádhera. Vyšla jsem schody a začala jsem procházet jednu místnost po druhé. Elegantní koupelna se starodávnou vanou, laděná do šedé až černé barvy. Šatna s velkými zrcadly a přeplněna oblečením. Jako poslední jsem si nechala naši ložnici. Když jsem vešla, tak jsem oněměla, bylo to něco dokonalého. Na jedné straně pokoje byla velká postel, postel která mi byla dobře známa. Bylo to přesná kopie postele, kterou jsme měli na líbánkách na ostrově Esmé. Akorát tahle je z jiného dřeva, a má jinou barvu závěsů kolem postele. Pokoj byl sladěn do tmavě modré barvy. Nábytek z tmavšího dřeva, a tmavě modré doplnky. Všechno to působilo velice uklidňujícím dojmem a zároven to bylo zde tak prostorné a volné. Když jsem se otočila, byl za mnou Edward. Zase jsem mu začala děkovat a pak jsem ruku v ruce sešli dolu do obýváku. Před krbem byla kožešina na kterou jsme se posadili. Chvíli jsme se jen tak dívali navzájem do očí a pak se Edward zvedl a zanedlouho byl zpět. Přinesl sebou misku plnou jahod, a ještě nějaké jiné dobroty. On snad ví co já miluji. Tak jsem začala postupně ochutnávat a on jen tak seděl a pozoroval mě. Pozoroval mě a v očích měl takový ten zamilovaný pohled. A já jsem moc dobře věděla komu patří.

Když jsem již nic nechtěla ochutnávat, tak jsem se natáhla na kožešinu a jen tak jsem pozorovala ohen. Zanedlouho se ke mně připojil Edward, který si mě přisunul blíže k sobě. Mezitím co já jsem pozorovala neposedné plamínky, tak on si hrál s mými vlasy, občas mě do nich políbil a taky mě začal líbat na krk. Byla to naše soukromá chvilka, kterou jsme si užívali. Byli jsme ted jenom my dva…

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 31 - Dárek? A pro mě? :