Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změna životů - Kapitola 30 - Spousta překvapení

28.09.2009 (22:00) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1769×

Z pohledu Belly :

Konečně po tak dlouhé době jsem se pořádně vyspala. Dokonce se mi i zdál krásný sen, byla jsem v něm já, Edward a naše Reneesmé. Všichni jsme byli spolu a byli jsme štastní. Jen kdyby to byla skutečnost.

Když jsem se ráno pomalu probouzela, tak jsem vůbec nezapomněla co se včera stalo. Spíše jsem nezapomněla na to, že se v noci ke mně přitulilo nečekaný návštěvník. Jsem zvědavá jak to vymyslel, aby se sem dostal. Jen doufám že nic nerozbil, to bych nad nim neměla slitování.

Měla jsem trochu ztěžklá víčka, a tak jsem nejdřív otevřela jedno oko a pak teprve druhý. Do místnosti svítili paprsky slunce, a nade mnou se skláněl jeden z nejkrásnějších obličejů světa. Těsně nad moji hlavou byla hlava Edwarda. Když si všiml že se probouzím, tak se na mě začal usmívat. Pak mě nejdřív políbil na čelo, pak na nos a nakonec jemný polibek na moje rty. On věděl jak mi zlepšit náladu, ale to neznamená že mu hned musím za včerejšek odpustit. Když s tím přestal tak jsme se chvilku na sebe dívali a pak mi to došlo, já jsem se ho ještě nezeptala jak se dostal dovnitř. A tak jsem začala na chvíli hrát tu naštvanou Bellu : „ Edwarde? Co ty tady vůbec děláš? Pokud vím tak jsem ti včera jasně dala najevo co si myslím o tvém chování, nebylo to od tebe vůbec příjemné. A hlavně by mě zajímalo jakpak jsi se sem dostal? No, tak povídej, než si to rozmyslím a vyhodím tě odtud… „

Při té poslední větě byl trochu zaražený a pak se probral a začal vysvětlovat : Bells, lásko ještě jednou se omlouvám, neměl jsem se tak chovat. Ale pochop mě, měl jsem o tebe hrozný strach. Potom všem co se stalo ve Francii, jsem se lekl že už i tebe mi vzali. Tu krátkou dobu co jsme tam byli tak jsem si připadal jako by mi moje druhá půlka chyběla. Celou cestu domů jsem se těšil až tě konečně uvidím a budu tě mít ve svém náručí. A pak přijedeme domu a ty nikde, vrátili jste se až po pár hodinách a byli jste celkem v dobré náladě. Tak pochop že mi trochu ujeli nervy a byl jsem nepříjemný. Kdybych mohl vrátit čas zpět, tak bych ho vrátil. Klidně se ti budu omlouvat každý den a splním cokoliv si budeš přát…

Než mi to potom došlo co jsem udělal, tak ty už jsi byla zavřená v pokoji. Pořád jsem tam seděl, omlouval se ti a čekal kdy se konečně smiluješ nad svým manželem a pustíš ho do ložnice. Již jsem nevěděl jak bych se ti měl omluvit a pak jsem našel pode dveřmi tvůj vzkaz. Byl jsem rád že už nejsi až tak naštvaná, ale tvůj vzkaz mě trochu zarazil. Dlouho jsem přemýšlel, jak to mám udělat. Obešel jsem dokonce dům kolem dokola, abych si všimnul otevřeného okna, ale ty jsi je měla všechny zavřené. Tak jsem se vrátil zpátky ke dveřím a přemýšlel jsem. Už jsem skoro chtěl vyrazit dveře a pak mě to napadlo. Vlastně za ten nápad vděčím Emmettovi, zrovna sledoval nějaký akční film a přemýšlel nad tím jestli má ve Forks ještě pořád svoji sadu nástrojů pro každého zloděje. Díky jeho nápadu mě napadl můj vlastní plán. Vzpomněl jsem si na jednu scénku z filmu, kdy obyčejný zámek otevřeli pomocí pinetky. Rychle jsem vběhl do koupelny Esmé a všechno jsem jí tam přeházel, a konečně jsem objevil to co jsem potřeboval. Pinetky…

Celý košík plný pinetek jsem si vzal sebou přede dveře a začal jsem montovat zámek. Dvakrát se mi podařilo je zlomit. Až na pátý pokus jsem konečně ty dveře otevřel, aniž bych něco zničil. No musím uznat že kdybych se pokoušel vykrást banku, tak by mě nejspíš chytili.“

No tak musím uznat že tímhle mě teda dostal. Škoda kdyby nebylo Emmetta tak by na to nepřišel a musel by počkat až do rána. Pořád se na mě neodolatelně usmíval a tomu prostě nešlo odolat. Sice jsem chtěla pokračovat ve svém původním plánu naštvání, ale hold touha zvítězila. Přitáhla jsem si jeho hlavu blíž ke své, a pomalu jsem ho začala obsypávat polibky. Nejdřív na čelo a pak jsem postupovala stále dál. Naschvál jsem si nechávala jeho ústa až nakonec. Když jsem se k nim již blížila, tak to nevydržel a sám mě začal vášnivě líbat. V těch polibcích byla skryta naše touho z dlouhodobého odloučení. Byli hluboké a vášnivé. Již jsem to nemohla dál vydržet a tak jsem od jeho rtů pokračovala postupně dolů. Nejdříve jsem mu dávala jeden polibek za druhým, což se mu nejspíš líbilo. Zrovna když jsem začala rozepínat jeden knoflíček po druhým, tak mi najednou celý zmizel. Již se nade mnou nenakláněl, byl prostě pryč. Posadila jsem se abych viděla kde je a stál na druhé straně pokoje. V podstatě byl otočený směrem ke dveřím a ke mně zády. Chtěla jsem znát vysvětlení proč to udělal, ale komentoval to pouze slovy: „ Určitě už musíš mít hlad. Jdu ti udělat snídani. „

Tak to je snad ta nejvtipnější výmluva co jsem od něj slyšela. Co se to s ním zase děje?

No nic, aspon se zajdu obléct. Ještě předtím jsem si dala sprchu. Oblékla jsem si tepláky a tričko, a konečně jsem mohla jít dolů. Popravdě jsem to dnes schválně protáhla, taky si může na mě počkat. Když jsem sešla dolů tak na mě již on a moje snídaně čekali. On seděl u stolu a snídani byla již naservírována. Připravil mi palačinky plněné ovocem a krémem. Vypadalo to nádherně, tím se chce nejspíš omluvit za to ráno. Nejenom že to vypadalo nádherně, ale i chutnalo to výborně. Když jsem všechno dojedla, tak jsem to šla umýt a vrátila jsem se nazpět do obýváku. Posadila jsem se na pohovku a zanedlouho jsem již byla zabalená do deky a seděla jsem u něj. Rozhodla jsem se že zapomenu na dnešní nepovedené ráno a tak jsem zavřela oči a hlavu jsem si o něj opřela. Pouze jsem vnímala jeho společnost. Po delší odmlce jsem, začal mluvit: „ Bells? Chtěl jsem se ti omluvit za ráno, ale snad mě chápeš. Pochop že tě už nikdy nechci ztratit a zároven ti nechci ublížit. Nedokázal bych žít s tím, že jsem ti něco udělal. A ty víš že by se to mohlo stát. Tak proto jsem se ráno odtáhl, nevím jestli bych se dokázal ovládnout. Bohužel mám pro tebe jednu špatnou zprávu. Budu muset odjet. Musím si jet něco zařídit a vrátím se až za tři dny. Odjíždím již dnes, abych se co nejrychleji vrátil. „

Cože? On zase bude muset odjet? Vždyt se teprve včera vrátili a on jede pryč. Snad se nerozhodl kvůli mému chování, vždyt jsem na něj nebyla až tak nepříjemná. Rychle jsem se k němu otočila a dlouze a vášnivě jsem ho políbila. Pak jsem mu dala ruce za krk a objímala jsem ho. Popravdě jsem vdechovala tu jeho nádhernou vůni, po které se mi bude hodně stýskat.

Celý den se mi to snažil vynahradit. Celý den jsme byli spolu a užívali jsem si jeden druhého. Bylo to něco nádherného. A pak se domů vrátil zbytek rodiny. Lépe řečeno se vrátil jenom Carlisle a Emmett. Esmé prý dnes již nepřijede, rekonstruuje nějaký dům mimo město a zůstává tam přes noc. A tak nastala naše chvíle loučení. Dlouze jsme se s Edwardem políbili a navzájem jsme si řekli ty dvě slůvka „ Miluji tě „ .

A on, on pak nasedl do auta a musel odjet. Za celý den jsem se vůbec nedozvěděla kam vlastně má odjet, celé to začínalo být velkou záhadou. Chtěla jsem ještě přemýšlet nad tou záhadou, ale volal mě Carlisle. Sice byl již večer, ale ještě jsem nebyla unavená a tak jsem mu šla vypomoct. Donesl si nějakou práci z nemocnice a tak chtěl abych mu pomohl setřídit karty pacientů. Zvláštní, ještě nikdy po mě nechtěl abych mu s něčím pomohla. A tak jsem se dala do třídění karet lidí, kteří nejspíš nezažívají takové problémy jako já.

Když jsem s tím konečně byla hotová, tak již bylo něco kolem druhé hodiny ráno. Ten čas tak letí. Rozloučila jsem se s Carlislem a celá unavená jsem se plahočila do postele. Ani jsem nešla do koupelny, ani jsem se nepřevlékla. Jen tak oblečená jsem si lehla na postel a hned jsem usnula. Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat, ale bohužel nic s tím nešlo dělat. Jelikož do pokoje vtrhl Emmett a vyhrožoval mi, že pokud nevstanu tak mě poleje ledovou vodou. A pak taky něco říkal o tom, že dneska mě má pouze on. Takže at si na dnešek nic víc už neplánuji. Přestala jsem ho úplně vnímat a šla jsem do koupelny. Osprchovala jsem se a šla se obléknout. Vzala jsem si jeany a tričko s dlouhým rukávam. Ještě jsem si kolem krku dala černou dlouho šálu, kterou jsem uvázala na francouzský uzel. A konečně jsem mohla jít dolu. Bála jsem se že mi Emmett udělal snídani, ale snídaně byla již dávno na stole a vypadala velmi dobře. Tak tohle nemohl vařit Emmett, taky že ne. Na stole ležel lístek a na něm byla napsáno: „ Omlouvám se že jsi zůstala doma jenom s Emmettem. Ale Carlisle má v práci nějaké nevyřešené případy a tak jsem mu jela s tím pomoct. Bohužel se vrátíme až nějak v noci, takže se uvidíme až zítra. Doufám že se Emmett o tebe postará dobře a nebude dělat žádné blbosti. Pokud ano, tam nám to pak řekneš. Užijte si dnešek. Esmé „

Takže jeden celý den jenom s Emmettem. Tak to nejspíš budeme jenom doma, a budeme sledovat sport. No jo, co se dá dělat, to nějak zvládneme. Pustila jsem se do jedení snídaně a když jsem byla hotová tak jsem zase umyla nádobí. Již jsem chtěla jít si sednout před televizi když mě Emmett zastavil: „ Kam jdeš? Vždyt dnešek máme strávit společně, takže mám za úkol tě zabavit. A to neznamená že budeme celý den sedět u televize. Jsem tady teprve pár dní a zatím jsem vůbec neviděl Londýn. Takže dnešní plán? Strávíme celý den v Londýně a pořádně si dnešek užijeme. Co já vím, kdy budu mít zase svoji malou sestřičku zase pro sebe. Takže jsi dojdi pro věci a za dvě minuty se sejdeme před autem. Vzhůru na Londýn… „

Tak tím mě tedy Emmet překvapil. Vyběhla jsem si pro kabelku a ještě jsem si vzala černé sako. V chodbě jsem s obula černé kozačky a již jsem vycházela ven. Před domem byl zaparkován černý jeep a hádejte kdo v něm byl? Kdo jiný než Emmett. Vyjeli jsem a tím začal náš den.

Po 13 hodinách – večer 22:00

Konečně jsem se vrátili domů. Celý den jsem různě běhali po Londýně a řeknu vám že jsem se celý den úžasně bavila. Zvlášt když Emmett utíkal před strážnými kteří byli před palácem. To bylo snad nejlepší, ale celkově všechno bylo super. Prošli jsem snad všechny památky a dokonce jsme byli i v pár restauracích. Tam jsme se vsadili, že pokud já sním celý steak , tak Emmett bude muset sníst velkou porci zeleninového salátu. Jelikož jsem opravdu měla hlad, tak jsem ten celý steak snědla a co se nestalo. Emmett musel plnit svoji část dohody. Nejlepší bylo jak se tvářil když jedl ledový salát a mrkev. Prostě pohled k nezaplacení.

Měli jsem plný kufr věcí, lépe řečeno plný kufr suvenýrů a různých blbostí. Prošli jsme snad všechny suvenýry v celém Londýně, a Emmett to komentoval slovy „ Rose mi nikdy nedovolila koupit nějaké suvenýry. A jak bych mohl odolat téhle zmenšenině Big Benu. Uvažuji že si zařídím celý pokoj jenom pro moje suvenýrky… „

Tak tohlw byla věta dne. To jsem zvědavá jestli mu to Esmé dovolí. Když jsem vešli do domu, tak všude byla tma. Takže se ještě nevrátili z práce. Rozloučila jsem se s Emmettem a šla jsem do koupelny. Napustila jsem si horkou vodu a vlezla jsem si do vany. Zavřela jsem oči a relaxovala. Když již voda začínala být studená, tak jsem vylezla a vracela jsem se zpět do ložnice. Vzala jsem si na sebe pyžamo a vydala jsem se do říše snů….

Pomalu jsem se začínala probouzet. Otevřela jsem oči a všimla jsem si že celá místnost je prosvícena slunečními paprsky. Takže je již poledne, jak to že mě dneska Emmett zase nevzbudil. No nic, nebudu to ted řešit. Oblékla jsem se a sešla jsem dolu do kuchyně. Všude bylo ticho, skoro jako kdyby tady nikdo nebyl. V kuchyni jsem zahlédla Esmé, jak dodělává mou snídani. Když mě viděla, tak se na mě usmála a popřála mi dobré ráno, tedy spíše poledne, bylo již jedenáct hodin.

Dojedla jsem svou omeletu a chtěla jsem jít umýt talíř, ale Esmé byla zase rychlejší. Když umývala nádobí tak mi zároven vysvětlovala dnešní plán: „ Bohužel doma zase není Carlisle a dokonce ani Emmett. Carlisle dostal v práci volné lístky na fotbal a tak je dal Emmettovi. Takže ten je celý den na fotbale. Jsme doma jenom mi dvě. Rozhodla jsem se že by jsme mohli vyrazit do města na nákupy. Koupili by jsme si něco nového na sebe a hlavně bych ti koupila nějaké hezké společenské šaty. Večer mám pro tebe přichystané překvapení, půjdeme do divadla. Takže musíme vypadat krásně. Takže si dojdi pro věci a za chvilku vyrážíme. „

No jo, uvidím Londýn zase z jiného úhlu. Včera jsem ho viděla z historické části a dneska z části nakupovací horečky. Ale to divadlo není špatný nápad, docela se i začínám těšit. Sbalila jsem si kabelku a mohli jsme vyrazit. Nejdřív jsme se vydali do jednoho velkého nákupního centra. A naše nákupy mohli začít. Začali jsem s oblečením a pak jsem postupovali dál. Když nás to přestalo bavit, tak jsem se jen tak procházeli.

Esmé musela odběhnout do nábytku, jenom něco rezervovat. A tak jsem se jen tak procházela po obchodáku, a v tom jsem si všimla něčeho krásného. Zrovna jsem stála u výlohy zlatnictví ve které jsem si všimla malého řetízku. Nebylo to tím řetízkem, ale bylo to tím přívěskem. Vešla jsem dovnitř a poprosila jsem prodavačku zdali by mi to mohla ukázat. Vyndala ho z výlohy a já jsem si ho mohla prohlédnout. Bylo to malé srdíčko, ze předu bylo zdobené nějakými ornamenty, ale to co mě zaujalo byla napsané na zadní straně „ Forever and ever „ neboli „ Navěky věků“ . Nevím proč ale měla jsem nutkání to koupit. To srdce a řetízek byli z bílého zlata. Vůbec mě nezajímala cena, prostě jsem jenom vytáhla kreditku a zaplatila jsem to. Řetízek i se srdíčkem mi zabalili do tmavě modré krabičky a já jsem mohla jít pryč. Přesně jsem věděla komu to dám. Chci mu to dát jako svoji omluvu za moje chování, slova která nás přesně budou vystihovat, budeme spolu navěky věků. Jen já a on.

To už mě doběhla Esmé a mohli jsme vyjet. Chtěla zajet do centra Londýna, kde je jeden úžasný obchod se společenskými šaty. Souhlasila jsem a tak jsme mohli jet. Když jsem tam přijeli, tak jim Esmé vysvětlila co přesně sháníme a hned mi začali nosit šaty. Asi po dvou hodinách jsem konečně našli ty pravé a rovnou jsme k nim koupili boty a doplnky. Připadala jsem si jako vánoční stromeček. Naštěstí auto bylo kousek odsud. Esmé dávali věci do kufru a já jsem se mezitím dívala po ulici. Naproti nám bylo velké květinářství, kde měli krásné růže. Chtěla jsem se již podívat jinam, když mě v tom zaujala jedna postava ve květinářství. Ta osoba zrovna platil za velký koš plný rudých růží. Když se otočil, tak jsem myslela že snad omdlím. Byl to on. Ty rudé růže kupoval můj Edward….

Ale to snad není možný. Vždyt měl být ještě pryč, a ne v Londýně. A v tom mi to začalo jedno po druhém zapadat do sebe, přesně jako skládačka. On si určitě našel někoho jiného. Určitě se našel novou upírku, se kterou mě podvádí. Tak proto mě již nechce, určitě kvůli tomu. Proč by jinak kupoval ty růže, když se domů má vrátit až zítra….

Z mého zamyšlení mě probudilo až troubení Esmé. Vůbec jsem si nevšimla že již sedí v autě a čeká na mě. Bála jsem se že se rozbrečím před Esmé, ale snažila jsem se to zadržet. Nasedla jsem do auto a nic jsem nevnímala.

Takže on má někoho jiného…. Už mě nemiluje…… Je s někým jiným…

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změna životů - Kapitola 30 - Spousta překvapení: