Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkouška lásky - kapitola 8.

05.06.2010 (07:45) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2710×

Dnes to byl měsíc od doby, kdy jsem se poprvé po tolika letech cítila opět šťastná. Před měsícem jsem řekla Edwardovi pravdu a vyznala se ze svých citů. A on mě miloval... Miloval mě a já jeho. Bylo to všechno jako v pohádce.

Tajně jsme se scházeli, procházeli v parcích, nebo chodili do kina. Moc dobře jsem věděla, že s Edwardem a jeho rodinou není něco v pořádku, ale nemotala jsem se do toho. Myslím, že jsem to raději ani nechtěla vědět. Nechtěla jsem, aby se mi má pohádka změnila v nějaký špatný horor. Konečně jsem si připadala dospělá na svůj věk. Konečně mi bylo 17 let. Nestarala jsem se o to, aby měl můj manžel večeři na stole, nestarala jsem se o večírky ani o jeho košile a nové manžetové knoflíčky.

Přesto jsem nemohla utéct té kruté realitě. Byla jsem vdaná a James mě mohl nechat kdykoliv sledovat. Bála jsem se, a moc. Ale ne o sebe, ale o Edwarda a o jeho rodinu. On mě neustále přesvědčoval, že jsou v naprostém bezpečí a že se nemám strachovat. Chtěla jsem mu věřit, opravdu chtěla. Ale moc dobře jsem věděla, s kým sdílím manželskou postel. James byl tyran, schopen nechat chladnokrevně zabít i malé dítě. Před ničím by se nezastavil...

„Nad čím pořád přemýšlíš?“ ptal se Edward. Ještě před chvílí mi šeptal slova lásky do ucha, ale poznal, jak moc jsem napjatá.
„Nad vším. Mám v hlavě takový zmatek...“ posteskla jsem si. Edward se přidušeně zasmál. „Odpočítávám vteřiny do doby, než tě budu muset ztratit...“ Zbytek věty jsem nechala vyznít do ztracena. Tentokrát ale Edward ztuhl, už nebyl tak uvolněný.
„Víš, kolikrát jsem ti říkal, aby ses nebála. Ne o mě a o mou rodinu. Bello, my dva můžeme klidně hned teď odsud odjet. James pro nás nepředstavuje vůbec žádné nebezpečí. Můžeš si říct jakékoliv místo a já tě tam unesu,“ zasmál se.

V tu chvíli mi na mysl vyplul můj sen. Sen o tom, jak jsme byli s Edwardem v Mexiku a procházeli se mezi uměle vysázeným parkem. Jak moc se lišil od toho, ve kterém jsme zrovna byli. V Mexiku pražilo slunce, které občas dolehlo na zem přes vysoké stromy, děti si hrály u fontán a v hloučcích běhaly za zmrzlináři. Tady byl pravý opak Mexika. Jen zima, chlad a mračna pokrývala oblohu.

„Mám takové přání, ale to je nemožné,“ zašeptala jsem tiše. Nebylo možné, aby mě Edward slyšel, i když jsem mu seděla na klíně.
Ale on mi odpověděl. „A jaké?“ zeptal se.
„Chtěla bych ti ukázat Mexiko.“ Když jsem ta slova vyslovila, jako by se tak i stalo. Jako bychom se měli zvednout a chytit první let. Hned mi bylo lépe.
„Myslím,“ zaváhal, „že se tvoje přání jednoho dne určitě vyplní.“ A políbil mě na krk.



Týdny plynuly a plynuly. A já si začala všímat mnoha podivných věcí. Každý v Edwardově rodině měl ledově studenou kůži, jejich oči měly zlatavou barvu, ale za pár dní byly černé. Alice se při nakupování nikdy neunavila, i když já po pár hodinách necítila vlastní tělo. Ale ona vypadala naprosto svěže a byla nabitá energií.

Povzdechla jsem si. Můj obličej vypadal v zrcadle ještě bledší. Poslední dobou mi nebylo zrovna dobře. Přičítala jsem to stresu, ve kterém jsem neustále byla. Vypnula jsem kohoutek a proud studené vody se zastavil. Osušila jsem si obličej a vyšla z koupeny. James se akorát převlékal, aby mohl vyrazit do práce.
„Máš nějaký plán na dnešek?“ zeptal se, přesto v jeho hlase nebyla ani špetka zájmu.
„Nevím, asi zavolám Alici a někam vyrazíme. Četla jsem, že v Seattlu má být výstava moderního umění. Vypadá to zajímavě,“ sdělila jsem mu. Už večer jsem si před zrcadlem zkoušela intonace hlasu, abych ráno zněla přesvědčivě. Bylo to jen divadlo pro Jamese, dnešek jsem měla strávit s Edwardem doma.
James jen něco řekl a hned byl ze dveří pryč. Opět jsem zůstala sama, ale tentokrát mi to nevadilo. Věděla jsem, že za dvě hodiny už budu s Edwardem. Dala jsem Marii pokyny, stejně jako ostatnímu služebnictvu a než jsem se nadála, už jsem byla na příjezdové cestě u Cullenovic domu.

„Ahoj, Alice,“ pozdravila jsem příchozí, když jsem za sebou zabouchla dveře od auta.
„Jak víš, že jsem to já?“ zeptala se.

„No, Edward podpatky nenosí. Teda... doufám,“ zasmála jsem se a Alice se přidala. Bylo mi líto, že Alice zrovna odcházela s Jasperem, ale alespoň jsme mohli mít s Edwardem soukromí, jelikož už nikdo v domě nebyl. Věděla jsem, že moje zvědavost dá dnes za své. Musela jsem se dozvědět pravdu, jinak to prostě nešlo. Řekla jsem Edwardovi svůj příběh, teď je řada na něm.

„Edwarde?“ zeptala jsem se nejistě, když jsme seděli v objetí na sedačce a sledovali film.
„Vím, na co se chceš zeptat. Bello,“ odmlčel se nejistě, „miluješ mě?“ Jeho tón byl smutný, bolestný a zkroušený.
„Jak se na to můžeš ptát?“ Vykulila jsem na něj oči. On byl to jediné dobré, co jsem od maminčiny smrti měla. „Jistě, že tě miluji. Ani nevíš, jak moc. Bez tebe... Bez tebe nemá můj život smysl.“
Jeho rty mě začaly znovu líbat ve vlasech, na krku, až došly k těm mým.

„Bojím se...“ jeho hlas byl až neuvěřitelně tichý.
„Nemusíš se bát, lásko,“ ujistila jsem ho. Ale ve skutečnosti jsem se také bála.
„Já... Já nejsem normální, Bello. A když se dozvíš pravdu, utečeš s křikem a už mě nebudeš chtít nikdy vidět.“
„Co to plácáš?“ Skoro jsem na něj začala křičet. Jak si něco takového může vůbec myslet? Jestli mám pravdu a on a jeho rodina trpí nějakou chorobou, budu stát při něm až do konce. Ale něco mi říkalo, že moje teorie není správná. Všichni jsou adoptovaní. Nemůže to být tedy dědičné... Můj strach se znásobil. Ale nebyl to strach z Edwarda, jak si myslel.
„Nevím, jak ti to říct. Nechci, aby sis myslela, že jsem blázen, anebo ode mě utekla.“ Myslela jsem, že se každou chvíli rozpláče. To nebyl Edward, kterého jsem znala. Nebál se Jamese, ale bál se mé reakce.
„Prostě to řekni,“ pobídla jsem ho vlídně.
„Ale musíš mi věřit, že já bych ti nikdy neublížil. Miluji tě.“ Jeho oči se vpíjely do těch mých a já viděla všechnu tu lásku, tu oddanost a něžnost, kterou mi Edward nabízel.
„Věřím ti,“ ubezpečila jsem ho.
„Bello, já... my... já a má rodina. My jsme upíři,“ řekl opatrně.
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Pomalu a opatrně jsem zvedla ruku a konečky prsů přejela po Edwardově tváři.

Shnrutí

Jak všichni víte, Zl byla odložena kvůli Splněnému slibu a já slíbila, že ji znovu začnu psát, jakmile Ss skončí. Ale nemám představu, kolik z Vás má ještě o Zl zájem, kolik z Vás na ni čekalo. Proto moc, moc prosím, abyste zanechali koment. Nemá smysl psát povídku, o kterou není zájem. 
Díky, Tezz

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zkouška lásky - kapitola 8.: