Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život tanečnice - 6. kapitola

12.03.2011 (09:15) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3631×

Probudila jsem se ráno celá unavená a nevyspaná. Měla jsem strašlivé sny. Když jsem se posadila na posteli, uvědomila jsem si, že je pondělí a já jdu poprvé do školy. První školní den a první zkouška. V tomhle jsem si věřila. Byla jsem dobrá tanečnice, a tak bylo jisté, že postoupím, ale náhoda je blbec. Vstala jsem z postele a do ruky si vzala župan. Vlezla jsem do koupelny a rovnou ze sebe sundala pyžamo. Sprcha byla jediná věc, která by mi mohla pomoct. Pustila jsem na sebe chladnější kapky vody a nechala se máčet vodou. Voda mě dokonale probouzela a já se cítila mnohem aktivnější. Vypnula jsem proud vody a vylezla ze sprchového koutu. Pořádně jsem si vysušila vlasy a zbytek těla. Místo oblečení jsem přes sebe přehodila župan a vyčistila si zuby. Hned jsem se cítila mnohem líp. Vlasy jsem si učesala a nechala je volně padat na záda. Vylezla jsem z koupelny a namířila si to ke skříni a chtěla si vybrat něco do školy. Ve skříni jsem si našla džíny, tílko, mikinu a k tomu vytáhla botasky. Všechno jsem si na sebe oblékla a podívala se do zrcadla. Vypadala jsem docela dobře, takže jsem došla ke stolku, kde jsem měla malovátka, a lehce se nalíčila. Na rameno jsme si hodila tašku a seběhla do kuchyně, kde jsem se chtěla aspoň trošku nasnídat. No, dole mě čekalo překvapení. Vlastně to překvapní nebylo.

U kuchyňské linky stála nějaká tátova „společnice“ a vařila si kafe.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji a ona překvapeně nadskočila. Otočila se na mě a měřila si mě nepříjemným pohledem.

„Neměla bys mi vykat?“ zeptala se místo pozdravu a já protočila panenky.

„A to jako proč?“ opáčila jsem a ona vypadala, že každou chvilku vybuchne. Jenže musela vědět, že táta by to jen tak nenechal. Žádná ze společnic si nemůže dovolit křičet na tátovy přítelkyně, anebo na mě.

„Protože je to slušné,“ opáčila nasupeně.

„Slušné je taky po ránu být ve svém bytě a ne opruzovat jinde,“ odsekla jsem a z ledničky si vzala džus a nalila si ho do sklenky.

„Na to jak jsi mladá, jsi drzá,“ podotkla.

„No to jak jsi mladá, jsi blbá,“ odvětila jsem klidně. Kolik té holce mohlo být? Něco před třicítkou určitě. Proč se chová tak blbě.

„Být tebou tak si nedovoluji,“ varovala mě.

„Ne být tebou tak si nedovoluji. Tento dům je mého otce, takže mi to z poloviny patří taky. Tak být tebou zavřu zobák, než odsud vyletíš,“ upozornila jsem ji a ze skříňky si vzala nějakou tyčinku. Bez dalších keců jsem vyběhla ven a nasedla do svého autíčka. Nastartovala jsem a vyjela ke škole. Na palubní desce blikaly hodiny a ukazovaly půl osmé. No tak tam zase až tak brzo nebudu. Najít školu není vůbec těžké. Projela jsem „městem“, zatočila na prvním kruháku a byla jsem u školy. No ještě, abych se v takovém zapadákově ztratila. Dojela jsem na parkoviště, kde bylo jen pár aut. Páni. Stihla jsem to opravdu rychle. Abych zabila čas, tak jsem si vytáhla krabičku cigaret a šla si do lesíku zakouřit. Nechci mít hned první den problém, že jsem byla přistižena s cigaretou. Pomalu jsem nasávala kouř a opět ho vyfukovala. Byl to docela uvolňující pocit. Když jsem vykouřila jednu cigaretu, krabičku jsem schovala do kabelky a šla zpět na parkoviště, kde už byla nejspíš půlka školy.

„Hej, Bello!“ zařval na mě Alex a já se za ním vydala. Došla jsem k většímu autu a rozhlédla se kolem.

„Jsem rád, že tu jsi. Snad sis to nerozmyslela,“ přivítal mě s úsměvem.

„Tsss. Já se nikdy jen tak nevzdám,“ upozornila jsem ho a on se zasmál.

„Tak se připrav, kočko, protože nám musíš předvést, co umíš,“ varoval mě a já přikývla. Sundala jsem si mikinu a čekala na muziku. Alex pochopil a došel k dodávce. Otevřel dveře a přede mnou se rozprostřel volný prostor s vymakaným vybavením.

„Páni,“ vydechla jsem a Alex se usmál.

„Tak se předveď,“ vybídl mě a pustil muziku. Chvilku jsem poslouchala, abych aspoň chytila rytmus. Kolem mě se začali shromažďovat lidi. V dálce jsem si všimla Cullenů, kteří na mě koukali. Kašlala jsem na to a začala tancovat. Během chvilky jsem na všechno zapomněla. Mou mysl a mé tělo ovládala muzika. Nevěděla jsem, jestli tančím dobře nebo špatně, ale důležité bylo, že jsem tančila a cítila se dokonale. Tanec mě naplňoval a dokázal mě udělat šťastnou. Tančila jsem celým svým srdcem a nevnímala šepot z parkoviště. Písnička skončila a já ji zakončila saltem. Čekala jsem na verdikt a když se nikdo dlouho neozýval, otevřela jsem oči a podívala se na lidi. Všichni koukali s otevřenou pusou a nikdo nemluvil. Jako první se vzpamatoval Alex.

„Byla jsi úžasná, bereme tě všemi deseti,“ radoval se a pevně mě objal. Tak to prrr, chlapče. S úsměvem jsem se od něj odlepila a sesbírala všechny svoje věci. Tašku jsem si přehodila přes rameno a vydala se do kanceláře. Po cestě jsem si všimla Edwarda, který si mě měřil divným pohledem. Ušklíbla jsem se na něj a vešla do kanceláře, kde to pěkně smrdělo.

„Dobrý den,“ pozdravila jsme sekretářku, která zvedla pohled od papírů, a mateřsky se usmála.

„Ahoj, ty jsi určitě Isabella. Jsi tu nová. Pojď si pro mapku a papír, který ti musí podepsat učitelé,“ přivítala mě a já došla k ní. Vzala jsem si nabízené papíry a prohlédla si je.

„Děkuji,“ poděkovala jsem a bez dalších průpovídek vyšla z kanceláře. Podívala jsem se do mapky a do rozvrhu. První hodina biologie. Aspoň nějaký pohodový předmět. Procházela jsem chodbou a poslouchala šepot studentů.

„Páni, ta by za hřích stála,“ slyšela jsem, jak prohlásil nějaký kluk a otočila se na něj. Nebyl špatný, ale že bych hned skočila s ním do postele to rozhodně ne.

„Nech si zajít chuť,“ křikla jsem na něj.

„Mám rád drsňačky,“ ozval se a šibalsky mrkl. Ušklíbla jsem se a vešla do poloplné třídy. Všimla jsem si volné lavice, a tak jsem se k ní vydala. Rozhodila jsem věci na lavici a vytáhla si tužku s blokem. Kreslila jsem si nějaké obrázky. Nejdřív to byl portrét táty a jedné jeho společnice. Vždycky mě bavilo kreslit. Jenže není čas. Můj hlavní koníček je tančení a tomu se věnuji ze všeho nejvíc.

„Ahoj,“ ozval se známý hlas a já vzhlédla.

„Ahoj, Justine,“ pozdravila jsem kluka, který se skláněl nade mnou a pozoroval moji kresbu.

„Páni, takže ty nejsi jen dobrá tanečnice, ale i dokonalá malířka,“ vydechl překvapeně. Jen jsem se usmála a ukázala na židli vedle sebe. Nenechal se dvakrát pobízet a sedl si.

„Ty jsi mě viděl tancovat?“ ověřovala jsem si.

„Jasně a kdo tě neviděl. Byla jsi vážně úžasná. Lepší tanečnice na škole není,“ odpověděl a já se jemně začervenala.

„Opravdu?“ zeptala jsem se pochybovačně a on přikývl.

„I Cullen zíral. Vsadím se, že tě bude chtít získat,“ odpověděl.

„Už se pokoušel. Ty umíš tančit?“

„Jsem v Alexově crew. Takže budeme tančit spolu. Zkoušky jsou každý třetí den v tělocvičně, mohli by být častěji, jenže Cullen si nárokuje tělocvičnu,“ vysvětlil mi.

„Já mám nápad. Doma máme taneční studio, takže bychom se mohli scházet tam,“ navrhla jsem a on se usmál.

„To by bylo super,“ vypískl nadšeně.

„Swanová, nějaký problém?“ okřikl mě učitel a já zakroutila hlavou. Ani jsem si nevšimla, že začala hodina. Učitel stál u tabule a vysvětloval nějakou látku. Zakřenila jsem se na Justina. Ten se zašklebil a dělal si zápisky a poznámky. Já na to kašlala. Tuhle látku už jsem znala z minulé školy. Celou hodinu jsem si malovala, anebo si povídala s Justinem. Justin byl opravdu milý kluk. Když zazvonilo, pobrala jsem si všechny věci a vyběhla ze třídy. Justin se u lavice vykecával s nějakým klukem a já nechtěla zavazet. Procházela jsem chodbou a prohlížela si rozvrh. Najednou jsem narazila do zdi a pořádně se lekla. Do háje, kde se uprostřed chodby vzala zeď? Zvedla jsem pohled od rozvrhu a podívala se na člověka, kterého jsem chtěla nejmíň vidět.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život tanečnice - 6. kapitola: