Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život tanečnice - 3. kapitola

21.01.2011 (19:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3317×

Ráno mě probudil hluk z kuchyně. Dost neochotně jsem vstala a šla se podívat, co se děje. V kuchyni jedna z tátových společnic chystala snídani.

„Ahoj,“ pozdravila mě.

„Ahoj, potřebuješ pomoct?“ zeptala jsem se, když jsem si všimla, že celá její košilka je špinavá.

„Asi jo,“ přiznala. Došla jsem k lince a na pánvičku vylila vajíčka. Udělala jsem omeletu, kávu a podala jsem ji té holce.

„Díky,“ poděkovala a vyběhla i s jídlem schody. To si táta nemůže najít aspoň nějakou, která umí vařit? Vzala jsem si ze stolu krabičku s cigaretami a vyšla s nimi na verandu. Zapálila jsem si jednu cigaretu a vdechovala kouř. S cigaretou v puse jsem si prohlížela okolí. Kolem domu se mihlo jen pár aut. Což bych taky čekala, když bydlím v takovém zapadákově.

„Bello?“ uslyšela jsem výkřik z domu. Rychle jsem zahodila cigaretu a utíkala do domu.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se táty.

„Ne, jen jsem ti chtěl říct, že dneska mám klienta a budeme spolu pracovat na případu. Nevím, kdy přijdu,“ odpověděl a já si všimla, že na sobě má elegantní oblek.

„Dobře. Já dneska jedu k Alice,“ řekla jsem mu.

„Alice? Tak to bude Alice Cullenová,“ zabrblal.

„To je dobře. Tak ahoj, zlatíčko,“ rozloučil se a vyběhl ven. Táta odjel ve svém BMW. Z ledničky jsem si vzala džus a do misky nasypala cereálie. Všechno jsem snědla a šla se obléct. Oblékla jsem si na sebe krásný modýlek a spokojeně se podívala do zrcadla. Usmála jsem se na svůj odraz a rty přejela leskem na rty. Vzala jsem si klíčky od Ferrari a utíkala do garáže. Na schodech jsem míjela tátovu společnici, která se snažila vykrást z domu. Pozdravila jsem ji a utíkala dál. V garáži jsem rychle vlezla do svého autíčka a vyjela. Za celou cestu jsem asi třikrát zastavila, abych se podívala do lístečku, který jsem dostala od Alice. Když už jsem konečně zastavila před krásným domem, oddychla jsem si. Vylezla jsem z auta a namířila si to k domu. Lehce jsem zaťukala na dveře a čekala. Ve dveřích se objevila Alice s úsměvem na tváři.

„Ahoj,“ pozdravila mě Alice a jemně mě objala.

„Ahoj,“ pozdravila jsem. Lapla mě za ruku a vtáhla mě do domu. V obýváku sedělo pět lidí. Alice mě dotáhla k pohovce.

„Bello, tohle je moje máma a táta, Esme a Carlisle,“ představila a já překvapeně zamrkala. Všichni vypadali mladě. Působili spíše jako sourozenci než rodiče.

„Ráda Vás poznávám,“ řekla jsem a paní Cullenová se usmála.

„Taky tě rádi poznáváme, Bello. Všichni včera mluvili jen o tobě,“ odpověděla Esme a já zčervenala.

„A mimochodem, tykej nám. Když nám někdo, vyká, připadáme si staří,“ řekla mi Esme a já přikývla.

„Bello, dneska výjimečně v šatech?“ rýpl si Emmett a já se zašklebila.

„Přece jsem nemohla dovolit, abys mě denně očumoval,“ odpověděla jsem mu a všichni se začali smát. Podle toho, jak se Emmett šklebil, jsem poznala, že je to vtipálek rodiny.

„No, mně by to nevadilo,“ komentoval Emmett. Rosalie se vzpamatovala a dala mu pohlavek, přičemž se na ni Emmett zamračil.

„Nedáš si něco?“ zeptala se mě Esme.

„Nechci otravovat,“ odpověděla jsem a ona se mile usmála.

„Neotravuješ. Aspoň někdo ocení to, že se starám,“ řekla mi Esme mile a já se usmála.

„Tak nějakou minerálku,“ řekla jsem jí a ona se usmála. Ladně vstala a zamířila si to nejspíš do kuchyně.

„Co dneska dělá tvůj táta?“ zeptala se jen tak mimochodem Rosalie.

„Pracuje. Tak to bylo i včera. Nikdy neví, kdy přijde,“ odpověděla jsem a zamračila se.

„Nechybí tady někdo?“ zeptala jsem se.

„Jo, Edward,“ odpověděla Rose se šklebem.

„Asi odešel kvůli mně co? Nechápu, co mu vadí,“ zamrmlala jsem.

„Bello, ale,“ snažila se mi to vymluvit Alice, ale já se nedala.

„Je mi to jasné, Alice,“ zarazila jsem ji. Esme mi přinesla minerálku a mile se na mě usmála. Celou dobu jsme si povídali. Byli na mě strašně hodní. Když jsem u nich byla zhruba tři hodiny, otevřely se vchodové dveře a dovnitř vešel poslední člen rodiny. Ze začátku vypadal spokojeně a jeho tvář zdobil úsměv. Když si mě všiml, úsměv mu ztuhl na tváři.

„Co tady dělá?“ zavrčel.

„Tak mě poslouchej, Edwarde, nevím, co jsem ti udělala a teď je mi to jedno, ale nejspíš si budeš muset zvyknout. Budeme se vídat ve škole. A já plánuji kamarádit se s tvojí rodinou. Tak klidni ty své rozbouřený hormony. Dej si ledovou sprchu, přestaň slintat a mít blbý kecy,“ řekla jsem dost naštvaně a všichni na mě čuměli.

„Kráva,“ zabrblal si potichu a myslel si, že ho neslyším.

„Mám na tebe podobné názory,“ dodala jsem a on překvapeně vydechl. Naštvaně vydupal schody a ani se neohlédl.

„Bello, je nám to líto,“ začala se omlouvat Esme, ale já jen protočila oči.

„Nechápu, co proti tobě má. Jedině,“ přemýšlela Alice a rychle se zarazila. „Jedině. Netancuješ náhodou ve škole v nějaké crew?“ zeptala se.

„Jo, v pondělí do jedné jdu. Tedy možná,“ odpověděla jsem a Alice se na tváři usadil chápavý výraz.

„Tak to je ono. Bere tě jako konkurenci. A jestli jsi vážně dobrá, tak bude naštvanej, že nejsi v jeho crew,“ vysvětlovala Alice.

„Nechceš nám něco ukázat?“ zeptal se Emmett. Vyděšeně jsem vytřeštila oči.

„Máme tady taneční studio,“ lákal mě Emmett a já přikývla. Nadšeně vyskočil z pohovky. Dovedli mě do velké místnosti se zrcadly a velkou hifi věží. Všude po místnosti byly repráky. Emmett došel k rádiu a strčil tam CD. Sálem se rozezněla písnička od Floridy a Seana Kingstona – Roll. Zaposlouchala jsem se do písničky a začala tancovat. Rozvlnila jsem svoje tělo. Tančila jsem celým srdcem. Boky jsem házela na stranu, klekala jsem si. Mrskala sebou a házela přemety. Všichni na mě vyjeveně zírali. Když písnička končila, zakončila jsem ji tak, že jsem udělala salto, dopadla na kolena a prsty si provlekla mezi vlasy.  Všichni si mě vyjeveně prohlíželi a jako první se vzpamatovala Rosalie.

„Fajn, teď bude naštvaný, že tě v crew nemá on,“ dodala. Rozhlédla jsem se po sále a všimla si Edwarda stojícího mezi dveřmi. On jediný si kontroloval výraz a nedal na sobě nic znát. Když si všiml, že na něj koukám, jen si odfrkl a odešel. Jo, tak mezi námi to klapat nebude. Vstala jsem a šla si stoupnout k ostatním. Všichni se probrali a začali mě chválit. Byla jsem ráda, že se jim to líbilo.

„Nebude mě mít v lásce,“ shrnula jsem. Všichni přikývli. Tím mě hodně potěšili. Odvlekla jsem je zpět do obýváků.

„Bello, můžu s tebou mluvit?“ ozval se ze shora Edwardův hlas a já se za ním vydala zvědavá, co mi chce. Vyšla jsem schody a vpadla do prvních dveří.

„Tak, co je?“ zeptala jsem se narovinu a on mi pokynul, abych si sedla na postel. Poslechla jsem ho a pohodlně se usadila.

„No, musím přiznat, že tančíš opravdu skvěle a tak mě napadlo, co kdyby ses přidala k nám?“ zeptal se. Jen jsem si odfrkla.

„Měla bys být ráda, toto se každému nepoštěstí,“ doplnil.

„No tak jsem asi jediná, která to nepřijme,“ odpověděla jsem.

„Ty kravko blbá, být tebou, tak neprovokuji nebo budeš litovat,“ varoval mě a já se zasmála.

„Tak mě poslouchej, ty kreténe, mám navíc než být v nějaké crew, která si zakládá na vzhledu a ne na dovednostech. Jsi idiot a tak si pamatuj moje slova dost dobře. Nikdy, opakuji nikdy, bych se k vám nepřidala, teď mě omluv, jdu za Alice,“ ukončila jsem rozhovor a odešla z pokoje.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život tanečnice - 3. kapitola: