Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život tanečnice - 15. kapitola

17.08.2011 (18:00) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 4438×

Šokovaně jsem seděla na posteli a pořád mi do hlavy nešlo, že by Edward byl něčeho takového schopný. Je pravda, že jsem ho vyprovokovala, když jsem si na sebe oblékla tu košilku, ale i tak se mohl zachovat jinak. Tohle už nebylo nevinné škádlení. V tomto šlo už o víc.

Zatřepala jsem hlavou a z kufru vytáhla volné tepláky a tílko, které jsem si oblékla. Nechtěla jsem po domě pobíhat jen v té košilce, která skoro nic nezakrývala. Před zrcadlem jsem si prsty pročísla vlasy a pokusila se usmát. Vypadalo to jako hodně divný škleb, ale nedá se nic dělat. S posledním nádechem jsem vyšla z místnosti a opatrně prošla kolem Edwardových dveří. Byla jsem ráda, že jsem ho nikde nepotkala. Rychle jsme seběhla schody a hned se cítila líp, když jsem si všimla Esmé, která v obýváku seděla na pohovce a něco kreslila.

„Co to děláte?“ zeptala jsem se zvědavě a váhavě došla k pohovce, abych se podívala na obrázek, který kreslila. Byl to náčrt nějakého domu.

„Dostala jsem na starosti opravit jeden hodně starý dům tak si dělám náčrty. Potřebuješ něco, Bello?“ odpověděla a já zakroutila hlavou.

„Jdu se jen do lesa projít,“ informovala jsem ji a ona přikývla. Před dveřmi jsem si nazula botasky a vyšla na čerstvý vzduch. Lehký větřík čechral mé hnědé vlasy a já tomu chládku nastavovala tvář s radostí. Zašla jsem dál od domu a z kapsy vytáhla krabičku cigaret. Až teprve teď jsem si uvědomila, že jsem v podstatě už dlouho neměla cigaretu, jenže teď si ji moje tělo přímo žádalo. Z krabičky jsem vytáhla jednu cigaretu a s menšími potížemi ji zapálila. Kouř, který mě obalil, jsem radostně vdechovala. Přiložila jsem si cigaretu ke rtům a jednou potáhla. Cítila jsem, jak se mi nikotin šíří tělem. Uvolňoval všechno napětí a já se hned cítila lépe. Podle mě všechno bylo jen v psychice. Je na tobě, jestli se cítíš dobře, nebo špatně.

„Isabello?“ ozval se za mnou známý šepot a já se vyděšeně otočila. Za mnou ale nikdo nestál, což mě vyděsilo ještě víc.

„Isabella!“ křičel někdo po lese a já se začala třepat jako ratlík. To je opravdu vhodné přirovnání. Rychle jsem si ještě jednou potáhla a cigaretu zahodila. Rychle jsem na ni dupla, abych ji uhasila a rozběhla se k domu. Kolem mě se míhala nějaká šmouha a já byla mrtvá strachy. Tedy ne doslova.

„Proboha,“ šeptla jsem, když jsem doběhl ke dveřím. Tohle jsou opravdu blbé vtipy, tohle je jako v hororu. A to horory moc nemusím. Prudce jsem rozrazila dveře a vběhla do domu. Z nohou jsem zkopala botasky a šla jsem si sednou vedle Esmé, která se na mě vyděšeně dívala.

„Děje se něco, Bello?“ zeptala se zvědavě a já přikývla.

„Venku… Venku někdo je,“ vykoktala jsem rychle a ona pozvedla obočí.

„Cože?“ ptala se nechápavě.

„Venku někdo volal mé jméno. Dvakrát. A když jsem utíkala k domu, byla kolem mě nějaká šmouha,“ vysvětlila jsem a ona tiše zavrčela.

„Já ho zabiju,“ zavrčela tiše a asi doufala, že jsem to neslyšela.

„Vy víte, kdo to byl?“ zeptala jsem se zvědavě a ona zakroutila hlavou.

„Bello, to se ti nejspíš jen zdálo. Třeba to máš z toho šoku, který si prožila nahoře s Edwardem. Carlisle mi o tom řekl,“ přemlouvala mě a já kroutila hlavou.

„Já vím, co jsem slyšela,“ bránila jsem se a ona se mateřsky usmála.

„Necháme to teď být. Jdi se podívat na učení. Alice říkala, že zítra píšete písemku,“ ukončila debatu a já si otráveně povzdychla.

„Tak to je vážně super,“ brblala jsem si, když jsem vycházela schody. Když už jsem stála na posledním schodu, do někoho jsem vrazila a málem ztratila rovnováhu, kdyby mě ten dotyčný nezachytil. Zvedla jsem hlavu a podívala se do zlatých očí. Srdce se mi rozběhlo obrovskou rychlostí. Vystrašeně jsem se mu dívala do očí, ale poté rychle zatřepala hlavou. Naštvaně jsme se na něj podívala a on se zamračil.

„Uhni,“ zavrčela jsem.

„Máš čumět na cestu,“ odsekl a uhnul z cesty.

„A ty se nemáš roztahovat přes celou chodbu,“ křikla jsem na něj a on jen zavrčel. Myslím, že si nikdy nebudeme rozumět. Naštvaně jsem zalezla do pokoje a zapnula si notebook. Připojila jsem se na ICQ a čekala, kdo bude online. Měla jsem štěstí.

„Ahoj, kočko, jak se máš?" napsala mi Andy a já se usmála.

„Ahoj, mám se dobře, sice nemám moc času, ale ujde to. Mám novinku. Našla jsem si kluka. A co ty?" odpověděla jsem.

„Nekecej - a jak vypadá? Já se mám taky dobře, dala jsem se s Camilem dohromady," informovala mě.

„Je to syn starosty a jmenuje se Justin. Je hodný, sexy a kdybys ho viděla tančit. Páni," odpověděla jsem zasněně.

„Tys měla vždycky štěstí," postěžovala si Andy.

„Vždycky ne. Právě bydlím v domě s Edwardem. Táta odjel do Paříže za nějakým klientem. Víš, jak je to pro mě hrozné? Je to pro mě jako dům hrůzy," žalovala jsem.

„Jestli vypadá tak, jak si ho představuju, vůbec by mi nevadilo být s ním v jednom domě."

„Blbče, mizím. Přijde zbytek rodiny, tak jdu s nima pokecat. Ahoj a pozdravuj všechny," rozloučila jsem se s ní.

Vypnula jsem notebook a položila ho na noční stolek vedle postele. Když jsem vstávala z postele, dole bouchly dveře a mně bylo jasné, že zbytek rodiny je doma.

„Ahoj, Bello!“ zařvala na mě z obýváku Alice a já se usmála. Vyběhla jsem z pokoje a rychle seběhla schody. Dole u pohovky už všichni stáli a živě o něčem diskutovali.

„Ahoj, spolubydlící!“ pozdravil mě Emmett a vyzdvihl do jeho medvědí náruče. Otočil se se mnou kolem osy a u toho se příšerně smál.

„Emmette, pusť ji,“ napomenula ho Rosalie, ale na tváři jí hrál drobný úsměv. Emmett unuděně vzdychl a postavil mě na zem.

„Tak jak se ti líbí pokoj?“ vyzvídala Alice a já se usmála.

„Je opravdu nádherný,“ odpověděla jsem jí a ona se usmála.

„Jsem ráda, že se ti líbí. Těším se, až pojedeme na nákupy,“ štěbetala a Emmett protočil panenky.

„Ty půjdeš s námi,“ varovala ho Alice a on zakňučel.

„To je tedy pořádný trest.“ Alice ho zpražila naštvaným pohledem a on zmlkl.

„Jak bylo ve škole?“

„Jo, dobře. Sháněl se po tobě Justin, tak jsem mu řekla, ať se staví večer. Dala jsem mu naši adresu a on řekl, že přijede už ve čtyři,“ informovala mě Alice a já se spokojeně usmála. Byla jsem nadšená, že Justin přijede. Je jasné, že on mi moji náladu rozhodně zlepší.

„Díky, Alice,“ poděkovala jsem jí upřímně a objala jsem ji. Ona mi objetí opětovala a z křesla se ozvalo vrčení. Nemělo smysl se tam otáčet, věděla jsem, od koho to vrčení je.

„Musíme vybrat nějaké pěkné oblečení,“ začala plánovat Alice a já pozvedla obočí.

„Už máme jen tři hodiny,“ upozornila mě a já se rozesmála. Ona je vážně blázen.

„Určitě. Tři hodiny, to je málo,“ smála jsem se a ona se ušklíbla.

„Podle mě jo,“ odsekla a my jsme se všichni začali smát. Alice na nás všechny vyplázla jazyk, a tak začala naše pohoda.

Edward:

Bylo hrozné dívat se, jak byla veselá, kdykoliv někdo promluvil o tom Romeovi. Moje nervy to nevydržely a já se sbalil a odešel do nějakého baru. Jediná útěcha byla, že tam teď potkám nějakou holku, která mě aspoň na chvilku potěší.

Nasedl jsem do mého Volva a vyjel do „velkoměsta“. Pořádně jsem dupl na plyn a užíval si rychlou jízdu. Když jsem konečně vjel do města a mířil si to k baru. Už z dálky mě vítala obrovská cedule a já se usmál. Zaparkoval jsem na parkovišti a vystoupil z auta. Vyhazovač mě už znal, takže se jen usmál a otevřel mi dveře.

„Díky, kámo.“ Vešel jsem do obrovského baru, kde se u tyčí kroutily slečny. Štětky. Říkejme tomu, jak chceme. Sedl jsem si do jednoho křesla a zvedl nad hlavu bankovky. Jedna z holek se rovnou přiřítila ke mně a sedla si mi na klín.

„Za kolik?“ zeptal jsem se a ona se svůdně usmála.

„Kolik dáš?“ Podal jsem jí ruličku bankovek a ona přikývla. Vzala mě za ruku a táhla mě do druhého patra, kde byly volné pokoje. Jen co se zavřely dveře, dravě se na mě vrhla a začala mi rozepínat zip. Tahle holka se mi líbila. Zbytečně to neprodlužovala a šla rovnou k věci. Když si klekla na zem a vyndala mého kamaráda z boxerek, překvapeně vzdychla a olízla jeho špičku. Slastně jsem zavřel oči a pod víčky si představoval Bellu. Viděl jsem, jak si hraje s mým nástrojem, jak ho olizuje. Ta holka pokračovala, rytmicky hýbala hlavou dopředu a dozadu. Když už jsem vybuchl v orgasmu, svlékla si šaty a uvolněně si lehla na postel. Roztáhla nohy a já se mohl pokochat. Celá byla bez chloupku a já se usmál. Svlékl jsem si zbytek věcí a pomalu šel k ní. Nalehl jsem mezi její stehna a prudce do ní vnikl. Prohnula se slastí a já začal přiřážet. Nezajímalo mě, jestli ji to bolí, nebo ne. Šlo jen o moji touhu.

„Ještě,“ vzdychala a já se usmál. Začal jsem přirážet ještě prudčeji a ona zavzdychala od bolesti. Už jen poslední příraz a já prožil druhý orgasmus. Spokojeně jsem z ní slezl a v klidu oddychoval. Jo, na chvilku jsem na Bellu zapomněl. Trošku to funguje.

Bella:

„Alice, přestaň panikařit,“ řekla jsem naštvaně, když pobíhala po mém pokoji a něco pořád hledala. Nakonec vyběhla z šatny a v ruce držela černou tuniku, upnuté džíny a boty na podpatku.

„To si mám vzít na sebe?“ zeptala jsem se zděšeně a ona přikývla.

„Chceš se mu líbit, ne?“

„Jo, chci,“ potvrdila jsem.

„Tak nekecej a obleč si to,“ poručila a já protočila panenky. Šla jsem se do koupelny převléct. Když jsem si prohlížela oblečení, musela jsem přiznat, že mi to opravdu sluší. Vylezla jsem z koupelny a Alice se spokojeně usmála.

„Nebudu tě zbytečně malovat, ty jsi krásná i bez líčidel,“ pokračovala Alice a já přikývla. Rozpustila mi vlasy a lehce je rozčechrala.

„A teď jsi oficiálně perfektní,“ potvrdila a já se zasmála. Dole se ozval zvonek a já se nadšeně zasmála. Vzala jsem si kabelku, do které jsem hodila klíče, mobil, zrcátko a doklady.

„Užij si to,“ popřála mi Alice a já na ni mrkla. Seběhla jsem schody a usmála jsem, když jsem si všimla, že Justin stojí u schodů a čeká na mě.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil mě Justin a věnoval mi jeden vášnivý polibek.

„Esmé, tak já jdu. Do půlnoci jsem doma,“ křikla jsem do domu a vyrazila s Justinem na další rande.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život tanečnice - 15. kapitola :