Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život smotaný do kolečka - nový život alias dětský domov

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Život smotaný do kolečka - nový život alias dětský domovKatei se zrovna narodila a našel jí soused který zavolal policii kvůli křiku její umírající matky. Jak se jí povede v dětském domově? předem děkuji za komentáře.

01.09.2009 (20:30) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 986×

Celé tělo se mi třáslo v křeči, cítila jsem se tak vyslábla. Už několik měsíců mi matka neposkytovala správnou výživu, jako kdyby držela dietu. Aspoň, jsem byla v teple. Vysílala jsem pozitivní myšlenky do jejího těla. Přestala sebou vrtět a klidně ležela. Tenhle klid ale netrval věčně. Postupně ke mně přicházel chlad, a já cítila, jak mě instinkty nutí obrátit a tlačit se ven. Ne tlačit, prokousávat se. Zuby se, mi zarývali do mělkého masa. Drala jsem se ven. Matka křičela bolestí a hekala. Za chvíli jsem byla venku. Ležela jsem u pomalu chladnoucího těla. Slyšela jsem, jak se někdo dobývá dovnitř a nějaké srdce, ale to co mělo bít, bylo zticha.

Dveře se s hlasitým křupnutím rozletěli a já se lekla, velice. Začala jsem ječet. Za chvíli jsem viděla nějakého vysokého člověka, jak si dává ruce před ústa a zatajuje výkřiky. Pak vytáhl stříbrnou věc z kapsy a začal volat.

,,Halo? Policie?“

,,Od mojí sousedky šli slyšet výkřiky, dobýval jsem se dovnitř a našel ji …. Mrtvou“

,,Nevím“

,,Vražda to určitě nebyla, byla těhotná a na zemi leží dítě a řve“

,,Dobře“ zaklapl věc a strčil ji zase do kapsy.

Rozhlédl se po pokoji a nechvíli odešel. Když se vrátil, měl na tváři ostýchavý úsměv. V ruce držel chlupatý čtverec. Napřáhl ke mně ruku a já jsem ho chytla za prst.

,,Ahoj maličká, musí ti být zima. Pojď, přikryju tě dekou“ promluvil na  mě.

Pak mě chytl a obmotal aby mi bylo tepleji. Za chvíli přišli muži v černím a bílém.

,,Vy jste volal?“ zeptal se jeden. Pán kývl a ukázal palcem k matce.

,,Má otce?“ ptal se dál

,,Nevím kdo, žila tady sama“ asi policajt zakýval nevěřícně hlavou.

Předali jsi mě a vedli mě pryč. Ještě jsem stihla tomu pánovi, co mě našel zamávat a pak už jsem byla pryč z domu. Kolébavá chůze mě uspala. Houpaní mě zase probudilo. Teď jsem ale hleděla na tvář dívky, která se na mě okouzleně dívala. Když zpozorovala můj pohled, usmála se a jemně mi žuchla do nosu. Přišlo mi to legrační a tak jsem se zasmála. Dívka se začervenala, nějak mě přitahovala, ale nevěděla jsem proč.

Po pár hodinách do mě začali strkat jídlo, ale s toho mi  bylo špatně. Ze všeho co mi dali. Prožívala jsem si peklo a oni taky.  Víc jsem chřadla a oni nevěděli čím mě živit, moje tělo rychle rostlo a po měsíci jsem vypadala skoro na rok. Každý se vyptával kde je ta malá holčička co tu byla před chvílí a moje opatrovnice ( dívka co mě prvně rozesmála) říkala že už se mě někdo adoptoval.

Za další měsíc, jsem byla poprvé venku. Za ručičku s opatrovnicí Alenou. Slyšela jsem tlukoty všech srdcí a smějící se hlasy. Děti, stejné jako já. Každý den byli pořád stejní, nerostli tak rychle. Alena to přičítala zvláštní chorobě při které dítě rychle zestárne a v deseti letech vypadá na osmdesát.

,,Máš pěkný obličejík Katei“ povídala mi pokaždé když mi česala moje hnědé vlasy.

,,Ty budeš ale pěkná holka až vyrosteš“ už se zase usmívala. Každé slovo pečlivě vyslovovala, abych jí rozuměla. Podařilo se to a každou noc když odešla spát jsem si zkoušela přeříkávat různé věty.

,,To bude rychle že?“ zeptala jsem se jí. Alena se zarazila a pak pokračovala jako kdybych mluvila už několik let.

,,Asi, ano“

,,Proč  jsem tak velká? Chci říct že nikdo z nich“ ukázala jsem palcem ven ,,Není takový“

,,Broučku neber si to tak, aspoň budeš rychleji nezávislá“ všechno převracela na dobrou stranu.

,,Chceš jít ven?“ zakývala jsem hlavou. Otevřela mi dveře a já vyplula na hřiště u dětského domova.

Dýchala jsem čerstvý vzduch a pozorovala malé děti, které si hráli na pískovišti. Před pár dny jsem si mohla hrát s nimi, ale teď ne. Teď jsem byla zase větší, musela jsem se tak chovat. Ke mně se přibližovala skupinka větších dětí a smáli se. Otočila jsem se na druhou stranu a posadila se na zábradlí.

,,Hele, nejsi ty ten prcek Katei?“ zeptal se jeden kluk. Odfrkla jsem si a nevšímala jsem si jich.

,,Jo, je to ona. Stará kolik že to? Čtyři měsíce? Vypadáš na tři. Chci tě vidět za rok. To budeš pěkná stařena“

,,Neotravuj“

,,Hele Victore, ona umí mluvit. Jak milé. Babičko jaké to je být Mazánkem hmm?“ zeptala se mě nějaká dívka.

,,A co jíš ty fajnovko, v jídelně jsem tě nikdy neviděla. Určitě si tě Alena rozmazluje. My to nemáme tak lehký víš?“ řekla a chytla mě za zápěstí. Chvíli mě držela a pak vytřeštila oči.

,,Vici, jí to nebolí“

,,Nekecej, ukaž zase to děláš špatně“ teď mě ten druhý chytl za ruku a jemně stlačil, nic jsem necítila. Jen mě pálilo v krku. Oba se na mě dívali a drželi mě za zápěstí. Victor už to nevydržel a začal mi škubat s rukou. Ani jsem necekla neměla jsem proč. Začínalo je to štvát a tak mi cukali z rukama, já jsem tam seděla a pozorovala ostatní jak se někdy na mě podívají a pak odvrátí pohled jako kdybych byla něco sprostého. Ani jsem si nevšimla že ta holka přešla ke klukovi a společně tahali a tlačili. Při jejich dalším pokusu mi kost nevydržela a zapraskala cítila jsem v ní obrovskou bolest a ti dva se rozzářili.

Čekali že si spáčem odběhnu. Místo toho mě instinkty přinutili vstát. Koukla jsem se na mojí ruku která byla určitě zlomená. Začala ve mně vřít krev. Z hrudi se mi vydralo zavrčení.

,,Tak kočička má drápky“ zasmáli se. Cítila jsem v sobě ten vztek.

,,Tak za tohle zaplatíš“ řekla jsem výhružně. Oba dostali záchvat smíchu.

Vztek mi koloval v žilách a upozorňoval na poraněnou ruku. Uvolnila jsem myslí celé tělo a nechala, ať pracuje samo. Druhá ruka narovnala zlomenou, až to v ní znovu zapraskalo. Potom jsem se přikrčila a začala znovu vrčet. Cítila jsem v obličeji tu nenávist tu zlobu a taky se odrážela od jejích očí, pořád výsměšných. Pomalu jsem si je obkroužila tělo pořád napnuté jako struna. Viseli na mě doslova očima. V nepopsatelné rychlosti jsem vyskočila na toho kluka a povalila ho na zem. Holka začala ječet a žďuchat do mě. Snažila se mě odtáhnout, nic jí ale nepomohlo, měla jsem v sobě sílu i přes to že jsem se cítila vyslábla. Z hrudi se mi bral zvířecí řev a vrčení. Hlavou jsem se přibližovala k jeho krku. Díval se na mě vyděšenýma očima. V krku mě nesnesitelně pálilo čím jsem byla blíž. Skoro jsem se zakousla ale srazil mě na zem tupý náraz. Otřásla jsem se a dívala se co to způsobilo. Několik vychovatelů a starší děti do mě udeřili najednou. Kluk se pomalu postavil. A vycouval zpátky. V davu se oběvila Alena.

,,Katei, přestaň“

,,Zlomil mi ruku“ zakřičela jsem a rychle jsem si na ní šáhla. Byla v pořádku.

,,Ale, ale, ale….“ Začala koktat holka. ,,Vždyť si ji měla zlomenou jak to“

Vystoupila z řady a začala se ke mně přibližovat. Začala jsem vrčet. Skočila jsem na ní a ona spadla s hlasitým žuchnutím a křikem na zem. Vzala jsem zase neuvěřitelně rychle. Nikdy bych nevěřila že tohle dokážu.

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život smotaný do kolečka - nový život alias dětský domov:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře