Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život nebo smrt? - 9. kapitola

KEC

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Život nebo smrt? - 9. kapitolaRosalie propustili z nemocnice. Kam půjde?

13.01.2011 (07:15) • Adrianne555 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 854×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

ROSALIE

Od mého posledního pobytu v nemocnici uběhl měsíc. Carlisle mě propustil už za pár dní, ovšem s podmínkou, že se přestěhuju k němu do domu. Prý, aby na mě mohl dohlížet. Ale já jsem moc dobře věděla, že mě o to požádal hlavně kvůli Emmettovi. Nicméně jsem na jeho nabídku a zčásti i na příkaz kývla. Teď už mi bylo jedno, co bude s Roycem. Toho by měli pustit až za další dva měsíce od mého propuštění.

Pomalu jsem si balila věci, které jsem v nemocnici měla. Emmett mi je přinesl, i když doteď nevím, jak to udělal. Pravděpodobně se vloupal k nám do domu. Jak jsem později zjistila, všechno, co bylo v Royceově domě moje už Emmett odnesl. Dopnula jsem zip mojí tašky a posadila se na postel. Dnes už naposledy. Slibovala jsem si, že se tu neobjevím až do mého porodu. A kdoví, jestli vůbec ještě někdy. Carlisle mě připravil na to, že pokud je dítě, které nosím pod srdcem Emmettovo, porodím v klidu domova. Podle jeho slov a zkušeností je porod poloupíra – tak nazval moje dítě – drastický. Toho jsem se trochu bála. Ale Emmett byl velmi optimistický a nakazil tím i mě. Prý si nemám dělat starosti. Carlisle se o všechno postará.

Na dveře mého pokoje se ozvalo zaklepání a objevil se v nich Emmett.

„Jsi připravená, zlato?“ usmál se na mě. Přikývla jsem a chtěla jsem si vzít tašku, která ležela vedle mě. Ale nebyla tam. Než jsem se vůbec stačila pohnout, držel ji v ruce Emmett.

„Já sám. Ty se nesmíš namáhat, pamatuješ?“ řekl s úsměvěm a vyvedl mě ze dveří. Cestou z nemocnice jsme nepromluvili. Když jsme pak nasedli do jeho auta, Emmett nastartoval a vyjel z parkoviště. Nikdy jsem neviděla dům jeho otce a byla jsem upřímně zvědavá, jak žijí. A nejenom na to. Těšila jsem se, až poznám zbytek jeho rodiny. Jeho matku a jeho sourozence. A tu záhadnou lidskou dívku, jejíž příběh se shodoval s tím mým. Ale ze všeho nejvíc jsem byla zvědavá na Emmettovu neteř. Na dcerku jeho bratra a té dívky.

 

Emmett se nikdy nezmínil, kde vlastně s rodinou bydlí, takže mě trochu udivilo, když vyjel z města směrem k lesům. Ale protože jsem toho u upírech moc nevěděla, nekomentovala jsem to. Po několika minutách klidné jízdy zabočil na příjezdovou cestu, která byla z hlavní silnice téměř neviditelná a já jsem zalapala po dechu. Stanuli jsme před velkou vilou. Přední zdi domu byly ze skla a protože už byl večer a setmělo se, uvnitř se svítilo. Vypadalo to tam velice prostorně.

„Rose?“ vzal mě Emmett za ruku a jemně ji stiskl. Prudce jsem zamrkala.

„V pohodě?“ zeptal se. Usmála jsem se.

„Jo, jen... Máte nádherný dům.“ Nemohla jsem si nevšimnout jeho pobaveného úsměvu, ale nic jsem mu na to neřekla. Emmett mi pomohl vystoupit z auta.

„Věci ti vezmu potom, souhlasíš?“ podíval se na mě. Přikývla jsem. Vzal mě za ruku a vedl dovnitř. Začínala jsem pociťovat neklid. Co když mě nepřijmou? Než jsme však stačili dojít ke dveřím, otevřely se a objevila se v nich usměvavá žena.

„Vítáme tě,“ řekla a obejmula mě. Usmála jsem se. Začíná to skvěle.

„Tohle je má matka Esmé, mami, to je Rosalie,“ představil nás Emmett.

„Jsem moc ráda, že tě poznávám. Emmett i Carlisle už o tobě hodně vyprávěli.“

„Vážně?“ povytáhla jsem obočí a tázavě se podívala na Emmetta. Ten se jen usmál.

„Pojď dál. Všichni už na tebe čekají,“ zavelela Esmé a oba jsme ji s Emmettem následovali. Jakmile jsme vstoupili do domu, měla jsem se co držet, abych neotevřela pusu údivem. Ten dům byl nádherný. Všechno zařízené podle posledních trendů. Vystoupali jsme nahoru po schodech a vešli do obrovské kuchyně. Nestačila jsem se ani pořádně rozhlédnout, protože můj pohled upoutalo něco jiného. Členové Emmettovy rodiny. Stáli tam, dalo by se říci, že po dvojicích a s úsměvem mě pozorovali.

„Vítej,“ kývl mi Carlisle na pozdrav a vrhl pohled na Emmetta. Mezitím k němu přistoupila Esmé a položila mu ruku kolem pasu. Carlisle ji vzal za ramena. Emmett se nadechl a ukázal na dívku menší postavy, která vypadala velmi elegantně. Měla krátce střižené vlasy a kulatý obličej.

„Tohle je Alice,“ oznámil mi Emmett. Alice roztáhla úsměv, přistoupila ke mně a stejně jako předtím Esmé, mě obejmula.

„Krásně voníš,“ řekla. Než jsem jí na to stačila odpovědět, všimla jsem si, že mrkla na Emmetta a tomu začaly cukat koutky. Nechápala jsem to a raději jsem na to nic neřekla.

„Jasper,“pokračoval Emmett a ukázal na blonďáka, jenž se držel po boku Alice.

„Rád tě poznávám,“ řekl a taky mě obejmul.

„Já tebe taky,“ odpověděla jsem.

„Carlislea už znáš a Esmé taky a tohle... Tohle je Edward a Bella,“ představil mi je Emmett. Usmála jsem se na Edwarda a zaměřila se na tu dívku. Emmett mi jejich příběh vyprávěl. Řekl mi, že se vzali a počali spolu dítě. Při porodu umírala a tak ji Edward proměnil v upírku. Dívala jsem se na ni déle, než bylo vhodné. Rychle jsem se vzpamatovala.

„Moc mě těší,“ řekla jsem.

„Ness?“ zavolal Edward. Při zaslechnutí toho jména jsem sebou trhla. Ness... Něco mi to připomínalo. Nessie. No samozřejmě. Tak se přece jmenuje dcera Edwarda a Belly. Srdce mi v hrudi zběsile poskočilo. Odněkud se náhle vynořila dívenka s kudrnatými hnědými vlásky. Byla... překrásná. Ohromeně jsem na ni zírala.

„Nessie, tohle je Rosalie. Už jsme ti o ní vyprávěli,“ řekl jí Edward.

„To je ta překrásná paní, kterou miluje strejda Emmett?“ zažvatlala. Odpovědí jí byl sborový smích všech okolostojících. Dokonce i já se zasmála. Podívala jsem se Emmettovi do očí. Ten přikývl, jako by věděl, že se ho mlčky ptám, zda k Nessie mohu blíž. Přistoupila jsem k ní a klekla si na kolena, abych jí lépe viděla do tváře.

„Ahoj, Nessie,“ zašeptala jsem.

„Ahoj,“ vyhrkla Nessie a rozpřáhla ručky, aby mě obejmula. Neudržela jsem se a z oka mi ukápla slza. Všimla jsem si, že se téměř všichni vytratili. Jen Edward a Bella se drželi opodál a Emmett stál za mnou. Takhle nějak bude zanedlouho vypadat moje děťátko. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vážně je tak snadné získat ztracené štěstí zpět?

Autor: Adrianne555, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život nebo smrt? - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře