Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život nebo smrt? - 7. kapitola

Eclipse - Edward


Život nebo smrt? - 7. kapitolaJak dopadlo střetnutí Royce a Emmetta? A co zvláštního se stane v nemocnici?

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

 

EMMETT

Praštil jsem toho parchanta do nosu. Royce padl na záda a opravdu nešlo přeslechnout křupnutí kostí. Byl jsem rád, že tentokrát to nebyly Rosaliiny kosti.

„Emmette, co to děláš?“ vzala Rosalie můj obličej do dlaní a přinutila mě, abych se jí podíval do očí.

„Co jsem měl dělat?“ pokrčil jsem rameny.

„Nemůžu dýchat,“ zasípal Royce.

„Tím líp,“ neodpustil jsem si poznámku.

„Zavolej aspoň sanitku,“ řekla Rose a přistoupila k Roycovi. Udělal jsem, co mi řekla. I když bych ho nejraději nechal na tom chodníku umřít.

 

ROSALIE

Seděla jsem na chodbě nemocnice a čekala. Čekala jsem na Roycovu diagnózu. Byla jsem upřímně ráda, že to Emmett udělal. Ať Royce pozná, jak jsem trpěla. Zároveň jsem ale ve skrytu duše cítila, že je něco špatně. Co řeknu rodičům? Royce si jim zaručeně postěžuje. Jakmile se můj otec dozví o Emmettovi, rozčílí se a jeho srdce by to nemuselo vydržet. Opřela jsem si hlavu o zeď a zavřela oči.

„Paní Kingová?“ zaslechla jsem najednou. Prudce jsem zamrkala a zvedla se ze židle.

„Ano?“ podívala jsem se na mladého blonďatého doktora. Najednou jsem si vzpomněla, že tohoto muže jsem už někde viděla. Byl to Carlisle Cullen. Otec Emmetta.

„Vašeho manžela si tady budeme muset nějakou dobu nechat,“ oznámil mi.

„Jak dlouho?“ zeptala jsem se s očekáváním. Carlisle pokrčil rameny.

„To vážně nevím. Zatím počítáme tak s dvěma až třemi měsíci,“ odpověděl.

„Poslyšte, i když jsem ho ošetřoval, nikdo mi zatím přesně neřekl, co se mu stalo. Jen to, že se popral,“ řekl a podíval se na mě. Zadívala jsem se mu do očí. Co mu mám sakra říct? Že ho sem dostal jeho syn? Nakonec jsem se rozhodla, že mu řeknu pravdu.

„On... popral se s...“ odmlčela jsem se. Carlisle se na mě tázavě podíval.

„S kým?“ zeptal se. Mlčela jsem. Sbírala jsem odvahu. Nechci, aby měl Emmett problémy.

„S Emmettem,“ řekla jsem nakonec a sklopila jsem hlavu. Carlisle se posadil vedle mě na židli a opřel si lokty o kolena. Zadíval se na mě zlatýma důvěřivýma očima.

„Určitě k tomu měl důvod,“ prohlásil. Zavrtěla jsem hlavou.

„Royce nás uviděl a začal se s ním hádat. Pak se to všechno seběhlo hrozně rychle. Emmett se rozčílil a...“ Už jsem neměla sílu nic říkat. Rozbrečela jsem se. Carlisle mě vzal kolem ramen a přitáhl k sobě. Položila jsem mu hlavu na rameno a nechala se konejšit.

„Odstěhujte se od něj. To je nejlepší řešení vašich problému,“ řekl.

„Nemůžu,“ vyrazila jsem ze sebe mezi vzlyky.

„Rose?“ zaslechla jsem Emmetta. Okamžitě jsem se od Carlislea odtáhla a zadívala se na něj. Trošku se zarazil, když viděl, jak mě Carlisle utěšuje, ale nekomentoval to. Carlisle se zvedl ze židle a přistoupil k Emmettovi.

„Promiň,“ šeptl, ale přesto jsem ho slyšela. „Brečela,“

„V pohodě. Díky, Carlisle,“ usmál se Emmett a zaměřil se na mě. Nechápala jsem, za co se mu jeho otec omlouval, ale neřešila jsem to.

„Miláčku, jsi v pořádku?“ zeptal se mě něžně Emmett a pohladil mě po tváři. Kývla jsem. Podívala jsem se mu do očí. Bylo v nich tolik něhy a lásky. Nevěděla jsem, kde byl celou tu dobu, co jsem tu seděla, ale nevadilo mi to. Hlavní bylo, že je tu se mnou.

„Asi bych se ti měl omluvit,“ začal, ale já mu položila prst na rty, abych ho umlčela.

„Ne, to já bych se ti měla omluvit za to, jak jsem se k tobě chovala,“ řekla jsem. Zavrtěl hlavou a usmál se. Místo toho, aby cokoliv řekl mě políbil. V tom okamžiku jsem zapomněla na všechno kolem sebe. Vnímala jsem jeho polibek víc, než bych v tomhle prostředí měla. Dech se mi začal zrychlovat a srdce mi zběsile bušilo,jako by chtělo vyskočit z hrudi. Emmett to nejspíš pocítil, protože najednou přestal. Chtěla jsem ho znovu políbit, ale on mi v tom zabránil.

„Ne, Rose, tady ne. Půjdeme ke mně,“ usmál se. Zpanikařila jsem.

„K tobě? Ale tam je tvoje rodina,“ řekla jsem.

„Je načase, aby ses s nimi konečně seznámila. A když je o to požádám, nechají nám volný klidně celý dům,“ oznámil mi Emmett. Vytřeštila jsem na něj oči. Emmett se rozesmál.

„To tě to tak děsí, nebo udivuje?“ zeptal se pobaveně.

„Spíš děsí,“ přiznala jsem. „Co když mě nepřijmou?“ Odpovědí mi byla další Emmettova salva smíchu. Zašklebila jsem se na něj a čekala, až skončí.

„Pobavil ses?“ zeptala jsem se ho ironicky.

„Páni, tohle musím říct Edwardovi,“ vysoukal ze sebe Emmett, zatímco potlačoval další smích.

„Edwardovi?“ Žádného Edwarda jsem neznala.

„Edward je můj bratr. Taky se zamiloval do lidské dívky a když ji chtěl poprvé pozvat do Carlisleova domu, aby ji představil rodině, reagovala úplně stejně, jako ty,“ vysvětlil mi Emmett.

„Aha,“ odvětila jsem. „A jak to dopadlo?“

„Naprosto dokonale. Rodina ji přijmula, Alice si z ní udělala módní panenku a dneska už má s Edwardem pětiletou dceru,“ odpověděl Emmett. Zarazila jsem se. Tenhe příběh Edwardovy dívky se až příliš mohl podobat tomu mému. Co když mě jeho rodina taky přijme a jeho sestra si ze mě udělá panenku na šaty? Ale hlavně... Co když se za pět let budu dívat do tvářičky dítěte, jehož otcem je Emmett? Nebo taky Royce? Ať už to byl kdokoliv, zbavit dítěte jsem se nechtěla. Mohu jen doufat, že nepodědí Roycovy násilnické sklony. Pokud je vůbec jeho. Podívala jsem se Emmettovi do očí a uvažovala jsem, jestli mu konečně nemám říct pravdu. Ještě dřív, než mě seznámí s jeho rodinou. Protože kdyby fakt, že jsem těhotná náhodou nepřijmul a opustil mě, nějaké seznamování by ani nemělo cenu. Ale na druhou stranu jsem ho nechtěla ztratit. Nevím, co bych dělala, kdybych o něj přišla. Nejspíš bych sama požádala Royce, aby mě zabil.

„Na co myslíš?“ zeptal se mě najednou Emmett. Prudce jsem zamrkala.

„Ehm... Na nic,“ malinko jsem se usmála. Vtom jsem se definitvině rozhodla.

„Emmette, myslíš to seznámení s tvojí rodinou vážně?“ ujišťovala jsem se.

„Samozřejmě,“ přikývl. Na chvíli jsem si dovolila zavřít oči. Zmocnila se mě podivná nevolnost. Moje tělo najednou začalo reagovat na něco, co jsem nedokázala popsat. Měla jsem pocit, jako by se mi měla v jednom momentě rozskočit hlava. Přitiskla jsem si prsty na spánky a začala je masírovat.

„Rose, je ti něco?“ zeptal se mě Emmett. Pomalu jsem pozvedla víčka. Připadalo mi, že mám místo nich balvany, jak byla těžká. Na okamžik jsem postřehla Emmettův vyděšený obličej a pak už jsem musela víčka zase stisknout. Ta tíha byla nepřekonatelná. V hlavě mi začalo hučet.

„Rose? Rosalie, miláčku!“ Emmett mnou začal třást, ale já jsem to skoro nevnímala. I jeho hlas jsem slyšela v dálce. Srdce mi začalo zběsile bušit, ale nebylo mi to tak příjemné, jako při Emmettově polibku. Tělo se mi začalo třást. Musela jsem nechat poklesnou ruce, kterými jsem si dosud mnula víčka, protože intenzivní otřesy mi u mojí hučící hlavy byly pekelně nepříjemné. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje. Něco takového jsem nikdy nezažila. Největší bolest, kterou jsem cítila však šla od mého břicha.

„Doktora!“ zakřičel Emmett.

„Emmette, co se děje?“ zaslechla jsem hlas Carlislea. Pak jsem ucítila čísi ruce, které mě podepřely a zvedly ze židle. Neměla jsem ani sílu stát na nohou. Jakmile jsem se ze sedu dostala do svislé polohy, zhoupl se mi žaludek. Zadržela jsem dech, abych nezačala zvracet. Připadalo mi, že bojuju se svým vlastním tělem. Někdo uchopil moji ruku a dal si ji kolem svého krku. I když jsem stěží vnímala věci kolem sebe, zaregistrovala jsem, že ten dotek byl studený. Takže mě podpírá buď Carlisle, nebo Emmett. Nebo možná oba. Nevěděla jsem, kolik rukou mě drželo. Chtěla jsem se jen zbavit té strašlivé bolesti a nepříjemných pocitů, které mě spalovaly. Náhle jsem si uvědomila jednu věc.

„Dítě,“ vydechla jsem. Na více slov jsem neměla sílu.

„Dítě? Ona je těhotná?“ vyhrkl Carlisle.

„Co?“ zaslechla jsem Emmettův překvapený hlas. Pak se úplně všechno ponořilo do tmy...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život nebo smrt? - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!