Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život je zkouška, co všechno vydržíš - Prolog

wallpaperbypchjm


Život je zkouška, co všechno vydržíš - PrologTohle je moje první povídka, takže buďte na mě prosím trošku hodní... Tahle povídka je o upírce Belle, která se spolu se svým „bratrem" Willem, kterého zachránila před Volturiovými, stěhuje do Forks. Co udělá, když zjistí, že ve městě žije ještě dalších sedm upírů? Přijmou ji k sobě do rodiny? A bude se s nimi chtít Bella vůbec bavit? Co si bude myslet o otravném a protivném Edwardovi, který je k její smůle „král školy" a jeho ztřeštěné elfí sestře Alici s nákupní horečkou? A jak se k tomu všemu postaví Will? To vše zjistíte v téhle povídce. Doufám, že se vám zalíbí a zanecháte mi nějaké komentíky... byla bych vám moc vděčná.

Prolog

Ahoj, jmenuji se Isabella Swanová, ale raději mi říkejte Bella. Na začátek Vám o sobě něco povím.

Máma mi vždycky říkala: život je zkouška, co všechno vydržíš." Měla pravdu. Můj život nebyl nikdy lehký a zkomplikoval se ještě víc, když moji mámu zabil upír. Nikdy jsem se nedozvěděla, kdo to byl, ale od té doby celý tenhle druh nenávidím. Jemu však nestačilo zabít jenom ji. Mě musel proměnit. Stalo se to, když mi bylo 17. Na tomhle věku jsem se taky zasekla.

Když jsem se jednoho dne vracela ze školy domů, našla jsem mámu ležet v obýváku na zemi. Koberec pod ní byl nasáklý krví. Začala jsem strašně ječet, ale pusu mi zakryla něčí ledová dlaň. Pak už si jen pamatuji na strašnou bolest a spalující oheň uvnitř mého těla. Když bolest po třech dnech ustoupila, probrala jsem se někde v lese na hranicích Kanady a Aljašky. Mé srdce už nebilo. Vystrašená a zmatená z těch změn jsem běhala po lese jako smyslů zbavená. Vidět mě nějaký turista, tak ho asi odvezou.

Potom mě našli upíři z Denali. Vysvětlili mi všechno, co se upírství týče, naučili mě jak lovit zvěř (jsou totiž vegetariáni) a stali se pro mě něco jako rodina. Eleazar později zjistil, že mám dar. Přesněji řečeno, štít. Pomohl mi naučit se ho ovládat, (za což jsem mu velice vděčná) taky mě naučil bojovat. Žila jsem tam 32 let. Jen s Tanyou jsme se moc nespřátelily. Když jsme se nevraždily pohledy, tak jsme si nadávaly. No co, ne každému se člověk (upír) zavděčí.

Později mě začali hledat Volturiovi. Je to upíří královská rodina. Aro je její vládce. Sídlí na hradě ve Volteře. To je v Itálii. Odněkud se dozvěděli o mém daru a chtěli mě do své gardy. Nechtěla jsem ohrozit nikoho z denalijských, (dokonce ani Tanyu ne, i když bych ji párkrát nejradši roztrhala na kousíčky), a tak jsem raději odešla. Dva roky jsem se schovávala, až do doby, kdy jsem v lese na lovu narazila na jednoho z Arovy gardy. Jako první jsem si všimla jeho  rudých očí. Lovil lidi. Hned na to jsem po jeho boku zaznamenala nějakého kluka. Byl to taky upír. Podle toho, co mi Eleazar vyprávěl, to byl novorozený. Vypadal hodně vyděšeně. Něco mi říkalo, ať mu pomůžu.

Ten volterský upír se jmenoval Felix. Samozřejmě, že mě chtěl odvést do Volterry, (takovou příležitost by si nenechal ujít) ale já mu to nedovolila. Použila jsem všechno, co jsem se na Aljašce naučila. Byl vážně silný a nebýt neustálého rozptylování toho novorozeného, byla bych už mrtvá. Ale jelikož jsem byla rychlejší, zabila jsem já jeho. Za pomoci mého novorozeného pomocníka jsem Felixovo tělo roztrhala na kousíčky a ty pak spálila (jedině tak totiž upíra zabijete).

Byla jsem ze sebe znechucená, ale nedalo se nic dělat. Co se stalo, stalo se. Už se to nedá vrátit zpátky. Samozřejmě, že když se tahle zpráva dostala do Volterry, Aro zuřil. Ztratil však stopu a od té doby jsem o něm, ani o nikom z jeho gardy neslyšela. Něco mi však říká, že ne na dlouho.

Ten novorozený upír se představil jako Will. Zdál se mi jako milý kluk, tak jsem ho vzala pod svá "ochranná křídla". Naučila jsem ho lovit zvířata, jako to dělám já. Na veřejnosti je to můj mladší bráška a nejlepší kámoš v jednom.

Teď se stěhujeme do Forks. Malého, deštivého městečka ve Washingtonu. Budeme se snažit zapomenout na minulost a začít žít nový život. Will si ze svého lidského života nic nepamatuje. Ani neví, kdo ho proměnil - stejně jako já. Felix na něj prý omylem narazil v jednom městě na severu Kanady a chtěl ho přivézt Arovi, který by ho nechal určitě zabít. Takže jsem ho v podstatě zachránila. Na lidi jsme oba dva docela zvyklí, takže nehrozí, že bychom se na nějakého vrhli uprostřed města.

 

 


 

Tak co říkáte? Má cenu vůbec pokračovat? Za pár komentíků bych byla vážně moc vděčná XD



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život je zkouška, co všechno vydržíš - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!