Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zhroucená - 1. kapitola

27.04.2012 (16:45) • KikiCallen • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1086×

Podívala jsem se na Jacoba, jak se se Sethem neustále pošťuchuje. Je neuvěřitelné, že je už dva roky baví dělat pořád to samé. Seth byl pro mě jako můj mladší brácha. Byl radostný, ve tváři úsměv, který nikdy nemizel. Hodně mi připomínal Jacoba, než se stal vlkodlakem. V té malé časové době, která byla pro mě jako bolestná propast, se přestal smát – zápasil, trhal, zabíjel. Ale nějakou dobu poté, co Edward odešel, se všechno vrátilo k normálu. Snad kromě mě.

Nesnesla jsem samotu. Každá vteřina, kterou jsem byla sama, byla pro mě utrpením i přesto, že už jsou to tři roky, co Cullenovi odešli. V noci i když se mnou spal Jake, jsem se často budila, někdy i s křikem, který jsem se pak snažila zadusit do polštáře. Ale nikdy jsem se nechtěla zabít. Žila jsem tím, že jsem žila pro Charlieho a Jacoba, že jsem Sethovi dělala sestru a že jsem pomáhala Emily vařit pro smečku deseti věčně hladových vlkodlaků.

Zjistila jsem, že mě také baví adrenalinové sporty. Lhala bych, kdybych řekla, že to nedělám kvůli tomu, abych viděla a slyšela Edwarda. Pořád mi strašně chybí a nikdy na něj nezapomenu. Jenže lidské vzpomínky blednou. Nedovedu si teď už naprosto přesně představit jeho dokonalý obličej. A jelikož jsem člověk bez fantazie, moje vidiny Edwarda Cullena jsou mnohem dokonalejší než moje vzpomínky. Ale začalo se mi líbit i samotné dobrodružství a nával vzrušení. Jezdila jsem každý týden na motorce a občas skákala s kluky z útesu. Párkrát jsem dokonce zkusila bungee jumping. A také jsem autem jezdila mnohem rychleji než předtím, i když většinou jsem jezdila v autě s Jakem.

Ve škole Mike konečně pochopil, že my dva spolu nic mít nebudeme, a tak nějak se spokojil s nadšenou Jessicou. Jedinou mojí opravdovou kamarádkou byla Angela. Sedávaly jsme spolu u oběda a s ostatními jsme se moc nebavily. Angela přede mnou odložila svoji typickou stydlivost a byla snad tou nejlepší kamarádku, jakou jsem mohla mít, když odešla Alice.

„Hmm?“ zeptal se Jake přímo za mnou. Nikdy si nejspíš nezvyknu na to, jak obrovský Jake tiše chodí. Byla jsem ztracená ve svých myšlenkách, a tak jsem si ani nevšimla, že Seth skočil do moře, přestože bylo jen pět stupňů.

„Hmm?“ tázavě jsem se na něj podívala.

„Já… Měli bychom zajít za Billym. Přijede nějaký jeho kamarád s dcerou a táta chtěl, abych ji tu provedl,“ protočil Jake oči.

„Proč?“ nechápala jsem. Billy moc dobře ví, že spolu s Jakem tak nějak chodíme, a nic proti tomu nemá. Nebo to nikdy nijak nedával najevo. A tak jsem jen zakroutila hlavou na znamení, že je mi to jedno, a šli jsme za Billym.

Jake mi otevřel dveře a nechal mě projít první. Jen jsem se ušklíbla. Nejspíš tím chtěl jasně naznačit, že je zadaný.

„Margaret – Bella, Bello – Margaret,“ představil mě Jake nějaké dívce (zřejmě dceři Billyho kamaráda). Byla to velmi hezká a drobná dívka. Byla o hlavu menší než já, ale byla hubená. Jake jí nemohl vidět do obličeje, protože mu sahala sotva po prsa. Ale cosi ve mně vyvolávalo podezření, že Margaret nemá moc rád.

„Ahoj Bello… Jaku,“ řekla Margaret. „Tohle je Christian.“ Představila nám neznámého kluka. Margaret mohla být tak v Jakově věku. Možná ještě mladší. Christian byl asi tak stejně starý jako já a i podobně vysoký.

„Dáte si něco?“ zeptal se Jake mě a Christiana. Po Margaret se ani nepodíval a zamířil do kuchyně nalít čtyři koly. Christian s Margaret se vmáčkli na malou pohovku a já si sedla na zem a čekala na Jaka, až si sedne vedle mě.

„Ty s Jakem chodíš?“ zeptala se mě Margaret.

„Jo!“ křikl Jake.

Sedl si vedle mě a významně se na mě zahleděl. Došlo mi, že mi chce říct, že Margaret s Christianem neví, že je Jacob vlkodlak. A taky mi tím jasně řekl, že nemá smysl někomu jako Margaret vysvětlovat, jak složitý je to s naším vztahem.

A pak se Jacob na Margaret podíval. Opravdu podíval. Zíral jí do očí, v napřažené ruce sklenici koly.

„Jsem zadaná, Jacobe,“ zamrkala po pár vteřinách Margaret.

„To on taky…“ zašeptala jsem.

„Jacobe… Nezírej takhle na mě! Mám kluka. A kromě toho tě nemám ráda!“

„Jaku?“ pípla jsem. „Nechceš se jít projít?“

Jacob vstal a vyšel rychle z místnosti. Magaret se otřásla a Christian vypadal, že každou vteřinu na ni začne křičet. A já se rozběhla za Jacobem.

„Co to mělo být?“ zařvala jsem na Jaka.

Neodpověděl. Skočil do lesa a přeměnil se na vlka. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že to dělá proto, aby se mnou nemusel mluvit. Ale stejně rychle, jako se přeměnil ve vlka, stál teď přede mnou jako člověk a hlasitě nadával.

„Jaku?“ hlas se mi bolestí zlomil.

„Nech mě prosím v klidu a o samotě přemýšlet.“

„Ne. Budu mlčet, ale budu s tebou,“ řekla jsem pevně.

„Nech mě na pokoji, Bello!“ zařval Jake a odběhl v lidském těle do lesa.

Chtěla jsem za ním běžet, ale jeho slova mě přimrazila na místě. I když jsme byli spíš nejlepší kamarádi než pár, vždycky byl ke mně milý a nikdy mi neřekl nic podobného. Nikdy! Jako v mrákotách jsem se vrátila do Billyho domu a sedla si na teď už prázdnou pohovku. Christian a Margaret stáli naproti sobě a hlasitě se hádali. Trvalo pěknou chvíli, než si mě všimli.

„Bello,“ oslovil mě Christian. „Co se stalo?“

„Já nevím. Jake se takhle nikdy nechová. Teď byl na mě dokonce hnusnej,“ přiznala jsem.

Christian dosedl na pohovku vedle mě a hlasitě si povzdychl: „Takže se se mnou rozcházíš?“

„Ne!“ zaječela Margaret nechutně pisklavým hlasem. Uvědomila jsem si, že i když ji znám sotva pár vteřin, už ji začínám nenávidět. O to víc, že Jakovi popletla hlavu.

„Zíráte tady na sebe s nějakým klukem a je ti úplně jedno, že sedím vedle tebe!“

„To on na mě zíral!

„Ne. Ty jsi na něj taky zírala.“

Zatímco ti dva se hádali, já jsem zamumlala něco o tom, že jedu domů a ať to vyřídí Jakovi. Nasedla jsem do náklaďáčku a zamířila do Forks.

Vešla jsem do kuchyně a dost mě překvapilo, že Charlie má hlavu na stole a nedívá se na zápas. Kolem sebe měl několik plechovek od piva. A brečel.

„Tati?“

„Bello,“ zanaříkal.

„Co se stalo?“ zadávala jsem opilému člověku jen jednoduché otázky.

„Tvoje… máma… Proboha!“

„Co máma? Co je jí?“

„Měla autohavárii,“ přiznal Charlie.

Těžce jsem dosedla na židli. Moje maminka měla autohavárii. Moje maminka! Proboha! Byl s ní Phil? Nabourala ona, nebo do ní někdo narazil? A to nejdůležitější: Je v pořádku?

„Panebože,“ zašeptala jsem. Charlie jen sklonil hlavu na stůl, takže jsem mu neviděla do obličeje.

„Jak je na tom? Stalo se jí něco?“ nemohla jsem se nezeptat.

Charlie na mě podíval a dlouho na mě hleděl. Díval se mi do očí a přitom mu tekly slzy. A mně taky začaly téct z očí. Uvědomila jsem si, že je na tom špatně. Charlie nikdy nebrečel. Nikdy. Teď se ani nenamáhal utřít slzy, které mu už tekly proudem z očí. Po dlouhých minutách konečně promluvil.

„Umřela.“

Byla to jako dýka do srdce. Už nikdy neuvidím svoji maminku. Už nikdy neuslyším její hlas. Už ji neuvidí ani neuslyší nikdo. Zalapala jsem po dechu. Zabořila jsem hlavu do dlaní. Poté, co Edward odešel, jsem žila jen pro moji mamku, Charlieho a Jaka. Samozřejmě Seth a Angela byli mí dobří kamarádi, ale nestačili by na to, aby mi zabránili v sebevraždě. Zato ti ostatní jo.

Asi po hodinách strávených v kuchyni s Charliem tím, že jsme společně brečeli a vzpomínali, jsem se zvedla a šla ohřát večeři ze včera. Bylo to rychle hotové, a tak jsem si pak sedla zase k Charliemu a tiše ho povzbudila do jídla. Snědl pár soust, vypil sklenici piva a odšoural se do svojí ložnice. A já naprosto netušila, jak moje maminka přišla o život. A také jsem si uvědomila, že Charlie neřekl za celý večer ani jedno slovo od toho, co mi oznámil, že je moje maminka mrtvá.

A tak se můj svět zase rozpadl. Maminka byla mrtvá, Charlie zlomený a Jake byl na mě hnusný. Neměla jsem ponětí, jak teď budu žít.

Doufám, že se vám to líbilo a že zanecháte nějaký komentář. :D 

Autor: KikiCallen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zhroucená - 1. kapitola: