Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žebračka 8. kapitola

Žebračka 8. kapitolaÚúúúúúúú, no, musím uznat, že se zde objevuje další povedený dílek Žebračky. Vážně se mu daří a já se vždy těším na to, co ten další dotyčný udělal, a vždy je to pořádná pecka! Ovšem teďka? Ten konec... Uá! Zabíjet za tohle to. :D Ne, dobře, zabíjet se nebude... Vaše ZabZa

8. kapitola

By twilightkacert

 

Pomalu přežvykovala poslední sousto, když se před ní objevila ta dívka, na kterou se dnes tolik těšila.

„Ahoj Bello, mám pro tebe návrh,“ usmála se na ní a přišla blíž.

„Zdravím Alice. Jaký návrh?“ Vůbec nevěděla, jak to z ní vypadlo, ale ona byla hrozně zvědavá. Hned věděla, že toho bude litovat. Sice znala tu malou, veselou a nádhernou dívku jenom chvíli, ale podvědomě věděla, čeho je ona schopna.

„Já mám takové malé kadeřnictví. Tak mě napadlo, že bych tě do něj mohla vzít. Pak bychom mohly ještě jednou skočit na nákupy.“ Zmatená dívka se už nadechovala, protože chtěla něco říct. „Nic neříkej. Vím, že jsme už byly nakupovat, ale dostala jsem nápad, co kdybych ti koupila nějaký malý batoh, do kterého bys mohla dát nějaké věci, a vešel by se ti pod kabát? Taky ho můžeš použít jako polštář,“ dopověděla vesele. I když v duchu doufala, že už ona nikdy nebude moci spát na ulici. Malá dívka bedlivě čekala na odpověď, ale sama věděla, že Bella bude souhlasit. Její schopnost.

„No jo, jasně,“ vykoktala ze sebe dívka. Čekala jinou n abídku. Třeba další peníze, snídaně, oběd, ale tohle vážně ne. Hodně rychle si zvykla na tep lou vodu, nové oblečení, které nesmrdí a hlavně na to, že nemusí žebrat na ulici a že má každý den něco k snědku.

Nemyslela si, že život na ulici může být hodně usnadněn, když někdo chce pomoct, proto jí přikývla. Měla jí ráda, věřila jí, ale pořád si nebyla jistá, jestli jí může plně důvěřovat. Pořád za tím něco čekala.

„Fajn, tak jdeme,“ vykřikla vesele. Vzala jí za ruku a táhla ji z náměstí. Bella se na chvíli zasekla. Několik lidí se otáčelo a náměstí se postupně zaplňovalo.

„Určitě ti tam chodí nějací zákazníci a já nechci, abys o ně přišla kvůli žebračce,“ řekla smutně a nehodlala se hnout ani o píď.

„Ále, je středa. To mám den volna. Bello, navíc ty nejsi jenom žebračka. Ty jsi moje kamarádka a to už něco je,“ nedal se odbít ten malý skřítek, ale Bella zkřížila ruce na prsou.

„Právě proto, že máš volno, tak ti ho nechci brát. Určitě někoho máš, tak proč nejsi s ním?“ Žebračka a ještě bude někomu brát volný čas? Ne, to nejde.

„Mně čas nebereš, kolikrát ti to mám říkat? Navíc, my máme na sebe celou a každou noc,“ mrkla na ni a Bella se konečně pohnula. Doopravdy vypadala jako socha.

Alice ji vedla do kadeřnictví. To bylo kousek od náměstí v malé uličce. Zajímalo ji, proč na ni nevzpomíná, vždyť tu teoreticky bydlí a nikdy na ní nenarazila. Několik lidí se po nich vyjeveně otočilo, ale ani jedna si toho moc nevšímala.

Už byly v salonku a dívka se rozhlédla. Bylo to tak moderní, tak krásné. Jako z televize. Vypadalo to tu stejně, jako když jako malinká chodila s rodiči do kadeřnictví. Teď si uvědomila, že se jí do očí nederou slzy, když si vzpomene na rodiče. Usmála se.

Ta malá elfka už u ní byla a chtěla ji pomoct z kabátu, ale ona ho jednoduše shodila na zem. Nemá cenu ho věšet, pomyslela si, ale Alice ho zvedla a pověsila na věšák. Pak jí pokynula, ať si jde sednout na křeslo.

Když se posadila, Alice se pustila do díla. Ona si sundala ještě jednu mikinu, protože tu měla teplo. Zavřela spokojeně oči a vychutnávala si to, že se o ní někdo stará. Nesmí si na to zvyknout. Nesmí, protože by trpěla ještě víc, kdyby přišla o takový přísun peněz.

Když bylo hotovo, řekla jí, ať si jde sednout na jinou židli. Bella slušně poslechla a přesunula se před velké zrcadlo. Zase zavřela oči. Po chvíli bylo vše hotovo.

„Tak, můžeš otevřít oči,“ zavýskla šťastně Alice. Bella otevřela oči, ale před sebou neviděla tu žebračku, na kterou byla zvyklá. Před ní byla jiná Bella. Nová. Krásná. Překvapeně koukala do zrcadla a nemohla uvěřit svým očím.

Měla zastřihnuté konečky. Zrzavé melíry, krásně učesaná. Byla dokonce i namalovaná. Vypadala jako člověk z vyšší společnosti, ale ona jednou bude.

„Děkuji ti, Alice. Hodně si mě překvapila,“ řekla pravdivě, ale Alice se jen usmívala. Věděla, že se jí to povedlo. Zároveň i ona sama byla ráda.

„Tak jdeme nakupovat,“ zvolala nadšeně. Bella pomaličku vstala a přitom pořád koukala do zrcadla. Odtrhla se od něj, až když se oblékala do kabátu.

Ten malý skřítek ji tahal po různých obchodech.  Nejdřív nakoupily velký batoh, ale taky takový, který se vešel pod kabát. V dalším nakoupily dvoje kalhoty, pár dalších mikin, trička, spodní prádlo a nějaké nové boty. Lidé na ně divně koukali, ale ony si jich nevšímaly. Neměly na to čas. Když už se i Alice domnívala, že je toho dost, daly si pohov.

Jenomže když šly kolem jednoho podniku, měli tam nádherný kabát a malá elfka jí ho prostě musela koupit, pak že může tenhle vyhodit. Bella jí ustoupila a koupila si ho. Tenhle doopravdy vyhodila a nechala si tenhle.

Lidé konečně na ni nezírali jako na žebračku, nýbrž jako na normální hezkou dívku. I pár kluků se otočilo. Hodně jí to potěšilo a zvedlo náladu. Byla Alici hrozně vděčná. Dokonce i uvažovala, že si najde práci a zkusí dokončit střední.

„Bello, musím si ještě odskočit,“ řekla Alice a už byla pryč. Ne tak docela, ještě ji nepozorovaně stihla strčit dvacet dolarů do kapsy. Pak teprve zmizela.

Mladá, hezká hnědovlasá dívka byla znovu sama. Začala přemýšlet, co se jí vlastně za tak krátkou dobu přihodilo. Potkala Alici. Je to skvělý člověk. Umí pomáhat, zvednout náladu. Hlavně v sobě drží tajemství, i Bella si toho všimla.

Jacoba, ten v sobě nese tolik tajemství, která chce Belle říci, ale nějaký alfa mu to dovolit nemůže. Sice ho zná už z dětství, ale teď je úplně jiný.

Strčila si ruce do kapsy, jak měla ve zvyku, a nahmatala tam nějaké papírky. Vytáhla je a podívala se, co to vlastně má v ruce za poklad. Dvacet dolarů. Tolik peněz už značně dlouho neviděla pohromadě a už absolutně je neměla v rukou. Hodně dlouho. Byl to pro ni fakticky poklad. Nevěděla, co s ním udělat.

Po chvilce přemýšlení ji napadlo, že by si mohla jít pořídit nějaké hygienické potřeby. Obchodní dům, v kterém byla také drogérie, byla kousek, tak proč se neprojít. Je krásné počasí. Koupila si kartáček na zuby, pastu na zuby, sprchový gel, „hygienické“ potřeby a sáčky. To jí zatím stačilo. Pokladnice se na ni dokonce usmála. To se jí dlouho nestalo. Vždycky si ji obezřetně měřili, dokonce i ta žena v tom hotelu.

Vyšla před obchodní dům a stála tam Alice s krásným mužem.

„Bells, chci ti někoho představit…“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Žebračka 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!