Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žebračka 24. kapitola

na strOme


Žebračka 24. kapitolaTak jsem byla nucena napsat další dílek já sama. Vážně mě to moc mrzí, jelikož jsem si myslela - já hloupá! - že se Žebračka uchytne a o zájemce nebude nouze, ovšem zřejmě jsem se spletla. No nic, pokud nebudou v dalších dílech zájemci, tak to zřejmě zabalím, jelikož já osobně nemám čas a ani náladu psát Žebračku sama... Prosím o Vaše názory, Vaše ZabZa

24. kapitola

By me

Cesta ubíhala pomalu. Nikomu se nechtělo z Forks, ovšem jejich vytříbené chování jim takřka zakázalo dále pobuřovat vlkodlaky. Proto raději odjeli, jelikož se vždycky říká: moudřejší ustoupí.

V každém ze čtyř aut panovalo pochmurné ticho. Nebylo co oslavovat a ani z čeho se radovat a to Belle moc radosti nedodávalo. Čím dál tím víc si vyčítala to, co zavinila. Obviňovala sebe a ignorovala jejich poznámky typu: ty za to nemůžeš. Ona věděla svoje.

To samé si vyčítal i Edward. Dával si za vinu všechno, co se stalo, a pak tu vinu přetvářel ve vztek na Ara a celou jeho rodinu. Na to, co ho přinutili udělat, bylo něco, čeho bude litovat ještě hodně dlouho, tedy... samozřejmě jen v některých mezích, jelikož teď byl s Bellou. Dívkou, která posledné léta prožila na ulici a na vlastní kůži poznala život žebráka.

Teď byla ale s ním. Seděla vedle něj, na sedadla spolujezdce, a dívala se z okna ven. V autě panovalo už od začátku cesty ticho, které zatím nikdo z nich neporušil. Neměli si co říct, neměli společné téma, jelikož věděli, že po nějaké době rozhovoru by se chytli a začali hádat. V ěděli to oba a proto radši mlčeli, jelikož to pro ně bylo tak lepši. Prozatím...

„J ak daleko ještě?“ vyhrkla najednou Bella, ale neotočila se k němu. Dál zamyšleně hleděla z okna.

Edward potlačil vzdech. „Ještě asi tak půlhodinku,“ řekl jí smířlivým tónem. Snažil se, aby jeho tón nebyl mrzutý, nevrlý a tak, přestože právě tomuhle odpovídala jeho nynější nálada. Všechno je to moje vina, opakoval si v duchu.

„Není to tvoje vina,“ promluvila po chvíli, jako by mu četla myšlenky a otočila se jeho směrem. Opět potlačil protočení očí a raději dál sledoval silnici před sebou.

„Ale je,“ řekl skrz zaťaté zuby. Tohle téma mu nevyhovovalo.

„Ne, není,“ odporovala mu Bella a vzdorovitě si založila ruce na prsou. „Všechno, co se stalo do mé proměny až dosud... tohle všechno – nikdy toho nebudu litovat,“ řekla najednou. Překvapil ho tón jejího hlasu. Zněl sklesle a odtažitě. „Během chvíle jsem získala rodinu, kterou jsem vlastně prakticky nikdy neměla. Během chvíle jsem měla skoro všechno, o čem jsem toužila po celá ta léta, nesmíš si vyčítat to, cos udělal.“

Málem dupl na brzdu, pustil volant a pokusil se ji utěšit, ale v poslední vteřině se zarazil a raději ještě více zmáčkl volant a zrychlil. „Fajn, nebudu si to vyčítat, jen když si to nebudeš vyčítat ani ty,“ řekl vzdorovitě a v duchu se ďábelsky pousmál. To bylo universální řešení.

Zamračila se a přemýšlela o významu jeho slov. Nebyla to pravda, kdyby... kdyby se jim nepletla do života, nemuseli by ji mít na krku, nemuseli by se stěhovat, mohli by žít dál ve Forks.

Edward postřehl její zamračení a rychle pokračoval:  „Víš stejně dobře tak jako já, že tvoje vina není o nic větší než ta moje, takže když jsme vyřešili moji vinu, tvoje vina je tedy stejně velká jako ta moje – tedy žádná,“ řekl vážný tónem, ale aby pravdu řekl, sám tomu moc nerozuměl.

Bella dlouho přemítala o tom, co jí řekl a v duchu s tím nesouhlasila, jelikož tušila, že je to nesprávné. Tohle bylo celé špatně a ona nevěděla, jak to napravit.

„Fajn,“ řekla posléze a kapitulovala, „žádný z nás nenese vinu, spokojený?“ zeptala se, ale dál se mračila.

Edward se usmál: „Víc než to,“ řekl spokojeně a dál se věnoval cestě.

Další kus cesty jeli mlčky, každý ponořen do svých myšlenek. A když se pak krajina okolo nich začala měnit, Edward se spokojeně usmál. „Vítej na Aljašce,“ prohodil směrem k Belle a přidal na rychlosti.

 

„Pane, přejete si?“ zeptal se tiše Felix a rychle šlehl očima směrem k Arovi. Nestávalo se mu často, že ho Aro zval na osobní schůzky do svého pokoje.

„Felixi,“ pokynul upírovi a Felix se narovnal a trochu uklidnil. Tón Arova hlasu nenaznačoval pánovo rozpoložení, ale Felixovy uši postřehly náznak veselejšího tónu, ovšem nemohl si být zcela jist. Arovy nálady se tak často měnily!

„Jak dopadla ta věc s Edwardem a tou dívkou?“ zeptal se odměřeně Aro.

„Podle spoledních informací je tato záležitost dávno vyřízena.“

„Vyřízena?“opakoval posměšně Aro. „Ta záležitost bude považována za vyřízenou, až já řeknu, do té doby ne, chápeš, Felixi?“ zeptal se rozzlobeně Aro.

„Ano, pane.“

„Dobře, takže... jelikož ta dívenka má veliký potenciál a bude mít podle proroctví velký vliv i na moji vládu, potřebuji, abys mi ji přivedl.“

„Ale, pane...,“ začal Felix, ale nedostal se ke slovu.

„Žádné ale, Felixi, dokud neřeknu,“ řekl rozzlobeně. Pak se zvedl a pomalu začal pomalu přecházet po místnosti. Už se přestal mračit, ale bylo vidět, že hodně přemýšlí.

„Ale nezůstali ve Forks. Edwardovi určitě došlo, že mě neoklamal a rodinu odvezl, zřejmě i s Bellou. A kde mají své nejbližší přátele?“ otočil se k Felixovi s výrazem učitele.

Felix se trochu ošil. „No, pokud se nemýlím, tak u Tanyy.“ „Správně,“ zatleskal mu krátce Aro s trochu šíleným úsměvem.

Pak ale během vteřiny opět nasadil svůj naprosto neproniknutelný výraz. „Teď už jdi a přiveď mi ji. Pokud možno co nejdřív. Vem si ty nejlepší strážce, jakékoliv chceš, v tom máš volnou ruku, a teď už jdi,“ rozkázal Aro a pak se otočil směrem k oknu na důkaz toho, že tuhle debatu pokládá za vyřízenou.

„Ano, pane,“ přikývl roztřeseně Felix a začal vycházet z místnosti s pocitem, že úkol, který mu jeho pán dal, nebude až tak lehký...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Žebračka 24. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!