Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žebračka 21. kapitola

Žebračka 21. kapitolaOmlouvám se za zpoždění, ale nic není dokonalé, takže ani já ne, ovšem tahle povídka... hmm-m, ta už do sebe něco má a já žasnu! Je tu další díleček, tentokrát od twilightkacerta, za kterého prosím o komenty, Vaše ZabZa

21. kapitola

By twilightkacert

 

Alice zděšeně upustila dopis, který se snesl na podlahu jako kus peří. Ostatní členové rodiny se stali sochami, které přemýšlí nad svoji budoucností. Jediná Alice nepřemýšlela nad ní, ale nad tím, co v té budoucnosti bude. Co je čeká. Jenže nic neviděla- díky vlkodlakům. Byla bezradná.

Najednou se do domu přihnala Bella, která byla netrpělivá. Nevěděla, co se děje. Proč jí ještě nezavovali. Navíc byla zmatená z toho, že nebylo nic slyšet, nebyl vidět žádný pohyb. V domě stalo pouze šest dokonalých soch.

Hned za Bellou se hnal Edward, který se stal sedmou sochou po přečtení jejich myslí. Má na krku nejdřív Volturiovi a teď i vlkodlaky. To je vážně skvělé. Však také věděl, že vlkodlaci jsou oproti Volturiovým beránci. Moc dobře to věděl, ale nevěděl, jak z toho problému pryč.

Jediná Bella byla schopna pohybu, protože ještě nevěděla, co ji čeká.

„Co se stalo?“ vyštěkla po všech. Začal v ní vřít novorozenecký pud sebezáchovy a útěku. Tady bylo nějaké jisté nebezpečí. Bylo možno ho cítit ze všeho. Nejvíc ho samodřejmně vyzařoval Jasper.

Po té si její pohled našel dopis, který byl spadlý na zemi. Zvedla ho a začala si ho čí st pro sebe. Jakmile si ho přečetla málem omdlela, kdyby to upíři mohli , tak se jistě válí v bezvědomí na zemi.

Jenže ona neomdlela, ale málem spadla na zem, kdyby to Alice neviděla a Edward nezareagoval. Sice nechtěla, ať ji chytá on, ale co mohla dělat. Ničit dům přece nechce.

O pár vteřin seděli všichni v jídelně, v místnosti pro konverzaci a projednávání situací, které nebyly zdaleka tak závažné jako tato.

„Takže… Odjíždíme nebo se to dá nějak ukecat?“ zeptal se jako první Emmett, který si snad nemyslel, že je tohle sranda. Pravděpodobně v tom přece jenom trochu srandy viděl. I když moct zmlátit vlkodlaky, to by byla určitě skvělé zaplnění těchto nudných dní. Pomyslel si. Edward na to zareagoval vrčením. Takže se zklidnil.

„Emmette, nedá se s nimi mluvit. Já jsem porušil smlouvu. Je to moje vina, že budeme muset odjet,“ mluvil se ztěžklým hlasem Edward.

Bella, která seděla vedle něho, ho vzala za ruku. Edward se pomalu otočil na ni a vyjeveně na ni koukal. Škoda, že jí nemůže číst myšlenky. Jakmile vyslovila tato slova, věděl proč.

„Já se s nimi dohodnu,“ řekla Bella rozhodnuta. Všechny nechápavé a zkoumavé pohledy v domě se na ni stočili a všichni mysleli jenom na jedno. Ona zabije je nebo oni zabijí ji. To nedovolíme.

„Bello, to nemůžeš. Nejsi… nemáš dostatečnou sebekontrolu, aby si za nimi mohla jít. Můžeš jim ublížit nebo oni ublíží tobě a to nechceme,“ mluvila diplomatická hlava rodiny. „To radši odjedeme a nebudeme dělat problémy.“

„Ale já nechci odjet,“ rozkřikla se Rosalie a Emmett ji vzal za ramena.

„Já taky ne,“ řekla Alice s Esme na stejno.

„Nemůžeme dovolit jít Belle do La Push,“ křikl na ně Edward.

„Já to zvládnu, Edwarde.“ To jeho jméno tak něžným hlasem, až se Edward trochu otřepal.

„Dobře, ale jak to chceš udělat? Číslo na ně nemáme, za hranice nemůžeme. To by byl náš konec a pochybuju, že s tebou budou chtít mluvit,“ říkal Jasper holou pravdu.

Problém tady byl ten, že číslo na Jacoba stále ještě měla v hlavě uložené. Další byl ten, že Jacob ji určitě bude chtít vidět a ona za hranice nemusí, aby se viděli.

„Ale já číslo mám,“ vrátila mu to Bella ostře. Jestli předtím jejich pohledy byly nechápavé, co potom teď.

„Co že máš?“ zeptala se Alice. Nemohla uvěřit svého ostrému sluchu.

„Mám číslo na Jacoba. Když jsem byla člověk, tak mi ho dal, pro jistotu a kdyby se něco dělo a teď se něco děje!“ vykřikla vynervovaná Bella. Sebrala se od stolu a pádila do Edwardova pokoje, protože věděla, že tam bude mít telefon.

I hned jak ho uviděla skočila po něm a začala vytáčet číslo. Jenže měla moc velkou sílu a ten telefon, teda Iphone rozdrtila. Začala vzlykat bez slz a sedla si na zem.

Teď na ni všechno pomalu doléhalo. To že je zrůda. Nikdy nebude moct stárnout. Nikdy nebude moct zemřít. Nikdy už neuvidí zhnusené pohledy lidí, které jí teď docela chyběly. Chtěla být obyčejnou žebračkou. Vrátit čas zpátky.

Byla moc ráda, že má konečně rodinu, ale za jakou cenu. Budou se muset odstěhovat. Budou ji nenávidět, protože se odstěhovali kvůli ní. Ona sama se bude nenávidět.

Když vzlyky zaslechl Edward, vyběhl do pokoje a spatřil Bellu, která seděla zmoženě na zemi a vzlykala.

Bylo mu jí líto a tak si sednul k ní a začal ji utěšovat. Objal ji kolem ramen a přitáhnul si ji víc k sobě. Ona se na něj tázavě podívala a začala se obličejem přibližovat k tomu jejímu.

Edward nechápal. Byli sice přátelé, ale cítil k ní něco úplně jiného. Zamiloval se do Belly. Ale vůbec nechápal, kde to v ní bere. Je přece novorozená. Ona má mít jenom žízeň po krvi. Krev, krev a zase krev. Tentokrát mu to bylo jedno, když mohl znova okusit chuť jejích sladkých rtíků.

Belliny rty pomalu a zlehka dorážely na ty jeho. Oba se mírně chvěli a chtěli, aby to neviděl ten druhý. Nechtěli tomu druhému ukázat své city. Báli se, ale každý o něco jiného. Bella se bála o svou rodinu. Edward také, ale úplně z jiného důvodu.

Belliny rty stále víc doráželi na ty jeho a chtěli víc a víc. Ale tenhle polibek byl tak jiný oproti tomu minulému. Tento polibek byl tak něžný, procítěný a ne z nenávisti.

Alice viděla, kam si ty dva dostali a tak vytáhla celou rodinu na lov. Měla vizi s Edwardem a s Bellou. Velmi doufala, že se tato vize splní, ale jestli Bella zaváhá, bude všechno v kopru.

Bella povalila Edwarda na zem a natisknutá na něm se zmocňovala jeho rtů. Edward neprotestoval, ale pořád za tím hledal něco jiného. Nějaký podraz, ale přesto jeho ruce přejížděli po jejích zádech. Na víc si netroufl.

Bella si pomalu uvědomovala, co vlastně dělá. Nemůže se s ním líbat, i když on líbá skvěle, ale to nejde. Nemůže. Je to její teď její bratr a ne kluk. Není to její přítel. Nemůže. Musí v sobě získat alespoň trochu odporu. Musí. Konečně se jí to podařilo a ona se ladně vymrštila na nohy.

Edwardovi se na tváři usadil zmatený pohled a čekal na bolest na vše, co jí připomíná, ale nic. Místo toho mu Bella nastavovala ruku, aby si mohl stoupnout na nohy. Ochotně ji přijal.

„Kde máte další telefon?“ zeptala se opatrně a ukázala směrem, kde ležel jeho Iphone. On se na něj smutně podíval a začalo to v něm vřít. Ona mu rozbila Iphone. To si vypije káča jedna.

„Pro tebe nikde! Jak si mohla?“ rozkřičel na ni Edward. „Byl to jenom telefon! Ty neublížíš holčičce, ale mému telefonu jo? Jsi surová.“

„Já? Omlouvám se,“ říkala se smíchem Bella. Vždyť to je jenom telefon. Co řeší?

„Pojď,“ řekl a táhnul si do Carlisleovi pracovny. Tam vzal do ruky sluchátko od drátového telefonu.

„Řekni mi číslo,“ poprosil Edward. Jakmile ho Edward vytočil, podal opatrně Belle sluchátko a dá čekala až to někdo zvedne. Po pár okamžicích to někdo vzal.

„Halo?“ ozvalo se v telefonu.

„Tady Bella,“ přestavila se.

„Bello!“ vykřikl radostí Jacob.

„Můžeme se sejít?“ zeptala se obezřetně.

„Jsi upír a já vlkodlak. To nejde, promiň,“ mluvil sklesle Jacob. To Bella ale slyšet nechtěla.

„Fajn. Sejdeme se na hranici za…,“ jukla na hodiny v pracovně, „…za patnáct minut. Přijď sám. Já přijdu taky sama,“ řekla a položila sluchátko.

Rozhodla se, že si radši zajde ještě na lov, než tam poběží.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Žebračka 21. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!