Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zbouchnutá jeptiška - 7. kapitola

11.02.2013 (16:15) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1871×

Bella

Ráno jsem se probudila krásně odpočatá a spokojená. Opatrně jsem vstala, abych neprobudila Edwarda a šla jsem se do kuchyně napít. V koupelně jsem se napila z kohoutku a zvedla jsem se k zrcadlu. Začala jsem ječet, ale hned jsem si zacpala ústa, protože jsem Edwarda nechtěla budit. Ten jen z vedlejšího pokoje zabručel.

Měla jsem na tváři velký fialový flek, který mi připomínal Afriku, ale větší. No, dobře. Vůbec to nevypadalo jako nějaký kontinent, ale ta modřina byla obří. Opatrně jsem se dotkla tváře a bolestně zasténala. Šla jsem zpátky do pokoje a znova zakřičela, opět jsem ho nevzbudila. Pohled mi uvázl na hodinách. Bylo devět! A my měli školu. No, super.

„Vstávej, zaspali jsme,“ křičela jsem na Edwarda a třepala s ním.

„Co je?“ zamžoural a sáhl si na tvář. Já měla na tváři flek, ale on ruku.

„Škola!“ zakřičela jsem a hledala svoje oblečení.

Edwardovi došla situace, popadl svoje oblečení a běžel do koupelny. Já jsem na sebe naházela spodní prádlo, tričko a začala jsem se prát s kalhotami.

 „Kurňa,“ nadávala jsem, když jsem nezapnula knoflík. Já a moje kalhoty.

„Edwarde, máme problém,“ pípla jsem.

„Co se zase děje?“ mumlal a čistil si zuby.

„To je trapný, nevejdu se do kalhot! Nemáš gumičku?“ přehrabovala jsem se mu ve věcech.

„Obvykle ji nosím po kapsách pořád, ale zrovna dneska jsem si ji zapomněl.“

„Nech si ten sarkasmus,“ zabručela jsem a dala jsem ruku do zmiňovaných kalhot. Aha! Pomyslela jsem si, když jsem vyndala gumičku. Přivázala jsem ji k zipu a prazvláštně jsem si jí omotala kolem knoflíku a kalhoty držely.

Nasedli jsme do Volva a upalovali ke škole. Dorazili jsme deset minut před koncem matematiky a učitel nevěděl, co si myslet, když spatřil naše fialové tváře. Jo, fialová se ke mně nehodí. Sedla jsem si vedle Angely a neobtěžovala se připravit se na hodinu. Ustaraně si mě prohlížela a já jsem si přála číst myšlenky.

„Kdo ti to proboha udělal? Edward?“ vyptávala se.

„Ne, táta,“ odpověděla jsem stručně a dala jsem si ruce do kapes mikiny.

„Proč?“ ptala se ustaraně dál.

„Hele, do toho ti vážně, ale vážně nic není,“ odsekla jsem.

„Ach, promiň. Já to tak nemyslela. Prostě jsem si z něj udělala legraci. Nevěděla jsem, že to vezme vážně a Edward mě bránil, ale řekl něco, co Charlieho naštvalo, takže taky dostal,“ odpověděla jsem.

Den byl pomalý a nudný. Na konec jsem se nějakým způsobem dostala do jídelny.

Edward

Sedl jsem si k našemu stolu v jídelně a znechuceně přežvykoval bramboru. Ve škole nebylo skoro žádné jídlo, které by se dalo strávit.

„Au,“ sykl jsem a velmi bolestně jsem si promnul tvář.

„Co si dělal, člověče?“ chechtal se Mike.

„Řekl něco, co jsem neměl,“ odpověděl jsem ledabyle.

„A ty, Bello?“ ptal se ustaraně.

„Totéž,“ zasmála se a pohladila si bolavou tvář. V jídelně běžel čas pomalu a tak jsme si začali povídat. Jídelna byla tak přecpaná, že bychom se prostě nedostali ven.

„Hele, lidi. Našla jsem naše fotky ze školky. Naše matky si je propůjčovali a okopírovali. Jsme na nich všichni, kromě Carrie, ale té jsem řekla a ona mi svoji dala,“ usmívala se Angela. Bella si fotky začala pečlivě prohlížet a nejspíš srovnávala rozdíly.

„Angelo, ty jsi byla roztomilá a teď jsi roztomilá,“ zahihňala se.

„Jessico, no, ty jsi byla vždy princezna. Bene a Ericu, vy jste stejně hezcí,“ rozplývala se dál.

„Já vypadala vždycky hrozně a ty Miku. Byl jsi roztomilý a teď je z tebe fešák,“ zasmála se Bella.

„A Edward?“ vyptávala se nadšeně Carrie.

„Ten je pořád stejný, jen ty dětské kulatiny zmizely,“ obešla to bez řečí mrzutě.

Celou tu dobu si mě nevšímala a flirtovala s ostatními kluky u stolu. Já jsem byl jen kus vosku. Všiml jsem si toho už předtím, jak s ostatníma flirtovala, ale neřešil jsem to. Teď budu, protože spolu, sakra, chodíme!

Šli jsme před školu a z oblohy se sypaly miliony kapek deště.

„Ach, ne,“ zamumlaly holky nastejno.

„Skočím pro auto. Počkej tady,“ přikázal jsem Bella a běžel na mokré parkoviště. U auta jsem si uvědomil, že klíčky jsem dal Belle, a tak jsem běžel zase zpátky. Několik metrů před školou jsem spatřil tu moji známou partu. Něčemu se hrozně smáli a pak si Mike Bellu k sobě přitáhl a začal ji líbat. Odběhl jsem rychle pryč a na autě nechal vzkaz.

Tak to už přehnala, holčička.

Bella

Smáli jsme se před školou vtipu, který nám řekla Angela, a Mike mě začal z ničeho nic líbat. Nejdřív jsem do něj mlátila, ale nepomáhalo to, a tak jsem vytasila svoji zbraň, nohu. Noha mi vystřelila a on dostal kopanec do rozkroku. Odtáhl se a začal pískat jako pískací hračka.

„To už nikdy nedělej!“ křikla jsem a dala mu ještě facku.

„Ale já myslel… Už nějakou dobu se mnou flirtuješ!“ pištěl dál.

„To se ti jenom zdálo! Já totiž chodím s Edwardem, blbečku,“ zakřičela jsem znova a rázně jsem kráčela parkovištěm. U Volva nikdo nebyl, ale všimla jsem si na okně vzkazu. Vzala jsem ten promočený papír do ruky a rozbalila jsem ho.

Milá Bello,

viděl jsem dost, abych pochopil. Klíče od auta máš ty, tak si ho vezmi. Mě nehledej, už jsem se vydal domů a je mi jedno, co mi řekneš. Tvůj nudný Edward…

Takže to Edward viděl. Super, díky Miku. Teď budu mít velký průser. Nasedla jsem do auta a rozjela jsem se směrem k lesu. Měla jsem v hlavě vymeteno a mumlala jsem si, jak to bude zlé, když jsem uviděla Edwarda. Celý promočený šel silnicí. Zastavila jsem a vystoupila.

„Co chceš?“ štěkl na mě.

„Já ti to chci vysvětlit,“ zakňučela jsem.

„Nemusíš mi nic vysvětlovat. Viděl jsem to a tvoje řeči o tom, jak si nevinná mě vážně nezajímají. Navíc jsem si toho všiml už dříve. Už nějakou dobu s ostatními kluky flirtuješ a dnešek to potvrdil. Chceš chodit se mnou, čekáš se mnou dítě, s ostatníma flirtuješ a s Mikem se dokonce líbáš! Nechtěj vědět, co mě nutí mozek si o tobě myslet,“ prskal a sedl si na sedadlo spolujezdce.

Chtělo se mi brečet. Tak moc se mi chtělo brečet, ale nechtěla jsem vypadat jako citlivka a tak jsem slzy zadržovala. Vypláču se jinde. Rychle jsme byli u jejich domu. Přestalo pršet.

„Jupí, konečně spolu chodíte,“ pískala Alice a chtěla nás obejmout. Začala jsem brečet.

 „Nechodíme,“ štěkl Edward, až se ho i Alice bála.

„Ale?! Já to viděla!“ snažila se ho přemluvit. Marně.

„Zeptej se tady slečny úžasné,“ zakřičel a ukázal na mě prstem.

„Bello?“ pípla opatrně.

„Já… to je na dlouho. Nechci tě tím obtěžovat. Odvezeš mě prosím k jeptiškám?“ zaprosila jsem.

„Jasně, ale mi to budeš chtít říct, tak okamžitě!“ přikázali mi. Nasedla jsem do jejího žlutého porsche a snažila se přestat plakat, ale nešlo to. Alice na mě mluvila hezká slovíčka, ale ta to jen zhoršovala. Nakonec pustila rádio.

„Au,“ hlesla jsem a objala si trup.

„Co je? Je ti špatně? Co tě bolí?“ Semkla jsem víčka k sobě.

„Nic. Bolí mě bránice.“ Přikývla.

Její žluté autíčko bylo rychlé, a tak nebyla cesta dlouhá. Nesnášela jsem ten, bůh mi odpusť, prokletý klášter. Jenže, co doma? Nechtěla jsem tam být a navíc jsem už byla zdravá. Nechápala jsem, proč jsem musela pořád do kláštera chodit a spát tam, ale matka zřejmě měla důvod mě tam nechat. Alice my pomohla do pokoje, kde si Irina četla bibli.

„Ahoj, holka. Už jsem se o tebe bála. Čau, Alice,“ usmála se.

„Byla jsem… nemocná,“ hlesla jsem.

„No, nevím. Nevypadáš nejlíp a ta modřina! Ale přibrala si, musíš se hlídat,“ pošklebovala se.

Alice odešla s tichým ahoj a nechala nás o samotě. Svlékla jsem si bundu, boty a lehla si na postel. Dívala jsem se do stropu a snažila se nemyslet, přesto jsem na sobě cítila Irinin pohled.

„No, ven s tím,“ pobídla jsem ji.

„Co se ti stalo?“ otočila další stránku.

„Táta,“ zastyděla jsem se za otce a rozpačitě jsem se usmála.

„Lžeš. Nezdá se mi, že by Charlie někoho mlátil, i kdyby vraždu ten dotyčný spáchal,“ ušklíbla se.

„No, taky bych to do něj neřekla, ale teď to měl se mnou těžký a já si z něj dělala legraci,“ přiznala jsem se. Přemýšlela a listovala biblí, kterou právě dočetla. Irina byla nejzapálenější věřící na světě, kromě těch bláznů. Nikdo by to o ní neřekl, ale byla tak vychovaná.

 „Pamatuješ? Budeš ctít otce svého a matku svou,“ opakovala jedno z přikázání vážným tónem.

„Jo, pamatuju. Jen, já to poslední čtyři měsíce taky nemám lehký, ale co nadělám?“ vydechla jsem nešťastně.

„To nevím. Počkej! Jak to nemáš lehký?“ udivila se. Ajaj, poznala, že něco není v pořádku a důkladně si mě začala prohlížet. Dávala jsem si velký pozor, abych neupoutala jakýmkoliv pohybem její pozornost na mé větší bříško.

„To je složitý,“ zamumlala jsem a upravila si mikinu, abych vypadala přirozeněji, hubeněji.

„Ježíši Kriste! Pro tebe je všechno složitý,“ zakřičela, co nejvíc mohla.

„Slečno Swanová!“ vtrhla nám do pokoje učitelka přírodopisu.

„Omlouvám se, ujelo mi to,“ sklopila Irina hlavu.

„Já vám dám, ujelo. Pane bože, odpusť jí to,“ odešla, dívajíc se do stropu.

„No?“ pobídla mě rozhněvaně sestřenka.

„Já nevím,“ snažila jsem se vykroutit.

„Ale já vím! Vždycky jsme si řekly všechno a ty se poslední dobou chováš divně,“ šťouchla do mě. Nadechla jsem se. Jen klid, Bello. Ona to pochopí. Ale nepochopí, bude ti mít za zlé, že jsi zničila svoji nevinnost. Pomyslela jsem si a znovu se nadechla.

„Neřekneš to nikomu.“ Skautským gestem přísahala.

„No, kde mám začít. Pamatuješ si Edwarda,“ škubla jsem sebou při vyslovení jeho jména. Přikývla.

„Já jsem do něj byla roky zamilovaná, no a... on do mě taky. Naše rodiny spolu strávily prázdniny na Aljašce. Byli jsme lyžovat. Edward si zlomil nohu a tak jsem s ním strávila hodně času a...“ zasekla jsem se.

„A?“ pobízela mě dál.

„A já se s ním vyspala,“ vydechla jsem ta tíživá slova a překvapivě se mi ulevilo.

„Cože? Ty jsi s ním souložila?! Proboha, to je strašné a navíc jste příbuzní,“ pískala.

„Ne, jenom podle papírů. Moje babička byla znásilněná a narodila se moje máma. Potom se babička vdala a narodila se Esmé,“ uklidňovala jsem ji.

„Tak proto ses chovala tak divně, dopadla na tebe vina. Ale proč ti dal Charlie tu facku? Kdyby předtím, ale teď? Ty jsi jim to řekla až teď,“ přemýšlela nahlas a mě si skoro nevšímala. To je milé.

„Ne, tak to nebylo. Řekla jsem o tom mamce dva měsíce potom. Ta mi nevěřila a... potom mi uvěřila, ale z táty jsem si udělala legraci, proto ta facka. Předtím mi nafackovala máma,“ dávala jsem vše na správnou míru.

 „Aha. Tak proč si sem polovičně přestala chodit? To se dá omluvit, třeba hormonální výbuch, anebo něco jiného. A bůh odpouští a...“ Přiložila jsem ji ukazovák na ústa a zašeptala tiché ššš.

„Zavři oči,“ zašeptala jsem. Poslechla. Potichu jsem si sundala mikinu a uplácala si volné tričko na vypouklé bříško. Vzala jsem její ruku do své a pomalu ji natahovala k mému tělu. Pořád měla oči zavřené. Přitiskla jsem její ruku na mé bříško a začala s ní po jeho povrchu jezdit. Vzdychla a otevřela oči.

„A jsem těhotná,“ odpověděla jsem na její neustálé otázky.

„To není možný.“ Párkrát zamrkala a znovu pohladila mé bříško.

„Je, ani jeden jsme neměli antikoncepci. Nikdo nevěděl, že to takhle dopadne,“ zasmála jsem se. Podívala se mi do obličeje s otevřenou pusou a všechno si srovnávala v hlavě. Začala jsem si představovat, jak jí to v hlavě šrotuje, a ozubené kolečka se otáčejí.

„Ty vole!“ zacpala si pusu.

„To, to je… divný. Jak to, že moje sestřenka Isabella Marie Swanová je v jináči? To nepochopím. A proč jsi to dítě nedala pryč? Vrátila by se sem úplně a bylo by to jako dřív,“ přesvědčovala mě. Zakroutila jsem hlavou.

„Na to toho drobečka moc miluju. A Edwarda,“ usmála jsem se.

Tak, je tu další kapitola. Omlouvám se, že mi to tak trvá. Čas je mizera a já ještě větší, ale nebudu tu zbytečně mluvit a odpovím na komentáře. Moc mě potěšily, ale ne všechny. Kritiku samozřejmě přijímám, ale to, co někdo napsal, mě vážně, vážně urazilo a možná i trochu naštvalo. Někdo se zmínil o mé rodině ošklivým způsobem. Když napíšu, že Bella byla silněji uhozena, neznamená to, že se doma taky bijeme! Takže do toho moji rodinu laskavě netahejte, děkuji. Jinak se budu snažit dát další kapitolu co nejdříve. Vaše KPT.

Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zbouchnutá jeptiška - 7. kapitola: