Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zbouchnutá jeptiška - 12. kapitola

01.06.2013 (07:00) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1689×

Musel jsem se pořádně vydrhnout, abych nebyl tak zpocený. Dokonce mě Alice poslala do sprchy ještě jednou. Pořádně jsem se vydrhl a po druhé koupeli jsem vypadal zase jako před tím. Alice mi chtěla trochu učesat vlasy, ale já jsem jí utíkal. Mohla mě dohonit upíří rychlostí, ale Esmé dala rozkaz, že upíří vlastnosti musejí zůstat na sto honů ode mě.

Na konec mě neučesala, ale spíš dala ty vlasy víc nahoru a nastříkala lakem. Po tom mě oblékla do bílých kalhot, které ovšem byly klučičí. Pak na mě hodila bílé upnuté tričko a to dokonale vyrýsovalo moje skoro svaly a to se mi nelíbilo. Jenže Alice je neodbytná. Křídla mi pouze ukázala a dala je do auta. To samé, kromě vlasů, udělala Jazzovi, akorát v černém provedení.

Emmett měl půlku oblečení bílou a půlku černou. Dokonce i křídla měla černou i bílou půlku. Rosalie se dokázala upravit sama a moc jí to slušelo. Alice si oblékla lesklé černé tílko, černé kozačky, červenou sukni a červené blikající rohy. Bylo akorát pár minut před třetí a my vyrazili. Byl jsem zvědavý, co bude mít Bella na sobě.

„Edwarde, po tobě budou holky šílet,“ pískala nadšeně Alice. 

„Díky. Proč nemůžu být hloupej, tlustej, ošklivej ňouma s brejlema,“ povzdychl jsem si.

„Protože jsi Edward Cullen. A všichni Cullenovi jsou nepřirozeně krásní,“ usmála se na sebe do zrcátka.

„Ale vy jste upíři, já člověk,“ konstatoval jsem.

„Dar. Ale jsem vážně zvědavá, jak bys jako upír vypadal,“ mrkla na mě.

„Já ti to řeknu. Žlutooce a bíle. Tak bych vypadal,“ zamručel jsem.

Zbytek cesty nikdo nemluvil. Díval jsem se z okna a přemýšlel, proč já. Okolo nejdřív ubíhaly stromy a pak domy. Poznal jsem, že se blížíme ke škole. U jednoho domu jsem zahlédl Angelu, Jessicu, Carrie a Bellu, které jsem viděl pouze její obličej, protože mi zaclánělo auto.

Alice zaparkovala moje Volvo a já vystoupil. Emmett s Jasperem a Rosalie jeli kabrioletem. Na parkovišti bylo hodně aut a ještě více masek. Poznal jsem indiány. Šli za vlkodlaky, ovšem. Jack a Hank šli za Frankensteiny a ostatní kluci z týmu měli masky mušketýrů, princů a samozřejmě upírů.

Pořád jsem nezahlédl Bellu, a proto jsem se vydal do tělocvičny. Hudba byla už puštěná a příšerky tvořily různé skupinky. Připadal jsem si trapně. Anděl není postava pro mě.

„Čau, koukejte, do čeho mě sestra navlékla.“ Přišel jsem ke klukům.

„Náhodou. Potkal jsem skupinku holek, kolem kterých si šel, a ani o mě okem nezavadily! Koukaly jen na tebe, a jak vzdychaly.“ Poplácal mě po rameni Hank.

Bavili jsme se a bavili, smáli se a smáli. A já hlavně odháněl holky. Lepily se na mě jako vosy na med. Hrůza. Protože většina kluků z týmu byla zadaná a já nebyl s Bellou.

„Víme, že Edward je pro vás neodolatelný a sexy, ale nechte ho dýchat a běžte si po svejch,“ odháněl je Jack. Jenže to ty holky naštvalo a chytli se mě tak, že nechtěly pustit. Každý z kluků jednu popadnul a táhnul. Jenže, jak odlepit klíště, které se přisaje a nepustí?! Jednoduše, ale když kluci odtrhli vždycky holku, ta se přilepila na ně. Taky to přece nejsou žádné příšery – jak ironické – ale pořádní krasavci. Ne, nejsem gay.

Nakonec jsme je rozehnali a George si našel holku. Jmenovala se Sarah a před tím mě držela za loket. Ale aspoň jsem si našel práci. Dohazovač! Ne, vážně. Chci vypadat jako šereda.

„Ehm, věnujte mi pozornost,“ zařval do mikrofonu Brumbál – ředitel.

„Děkuji. U našeho DJ Erica je stůl a krabice. Do té krabice dáte hlas pro královnu a krále Halloweenu,“ usmál se. Skvělé.

Nevěděl jsem, jak Bella vypadá, ale určitě skvěle, a proto jsem pro ni hlasoval. Na krále jsem napsal Jacka.

Všichni kluci se najednou rozhodli, že si půjdou s holkami zatančit, a tak jsem zůstal sám. Za sourozenci jsem jít nechtěl, proto jsem se rozhodl, že Carrie vyzvu k tanci.

„Carrie.“ Přišel jsem za ní. Byla s ní Jessica a spol. Všichni pěkně koukali.

„Ano?“ usmála se.

„Zatancuješ si?“ zeptal jsem se. Přikývla. Jessica vykulila oči a otevřela ústa. Kapr!

„Kde je Bella?“ ptal jsem se Carrie. Ona, Angela i Jessica byly za anděly. Každá měla jiné šaty a to jim moc slušelo.

„Na záchodě. Měl bys ji vidět. Je to kočka.“ Mrkla na mě. Usmál jsem se.

Protancovali jsme asi tři písničky a skvěle se pobavili. Carrie byla prima holka, která nekoukala na můj úžasný vzhled.

„Prosím, dávejte pozor. Vyhlásím královnu a krále halloweenu,“ zahřměl tělocvičnou ředitelův hlas. Všechno ztichlo.

„Královnou plesu se stává...“ Dlouhá odmlka.

„Isabella Swanová, jako anděl.“ Všichni tleskali, co to šlo. Já asi nejvíc.

Učitelka – čarodějnice - jí nasadila na hlavu korunku. Bella vypadala nádherně. Vlasy měla upravené kulmou a dva pramínky zepředu vzadu spojené. Křídla měla podobná s mými, ale menší. Na nohou měla normální bílé tenisky. Šaty byly bílé a vypadaly jako z pavučiny, proto měli více vrstev. Nejspíš. Přesně pod prsy měla stříbrný třpytivý pásek a pod páskem byly šaty volné, aby nebylo vidět její bříško. Nesměle se usmála.

„A králem plesu je...“ Ještě delší odmlka. Všichni se napjali.

„Edward Cullen, jako anděl,“ zahřměl znova ředitelův hlas a já myslel, že odpadnu. Holky jásaly a pískaly, kluci tleskali. Alice byla pyšná. Od učitelky jsem dostal do ruky umělé jablko nastříkané na zlato.

„Políbit, políbit, políbit,“ začali řvát kluci z týmu a ostatní kluci se přidali. Křičelo i spoustu holek, ale zbytek vypadal naštvaně.

„Políbit, políbit, políbit,“ křičeli ještě silněji. Váhal jsem. Teď nebo nikdy? Teď! Řekl jsem si v duchu a přivinul jsem si ji těsně k sobě. Začal jsem ji líbat. Nejdřív byla překvapená, že jsem to udělal, ale potom mi polibky začala oplácet a ruce mi omotala okolo krku.

Nerad, ale odtáhl jsem se. Oba jsme potřebovali kyslík a navíc jsem se nechtěl před ostatními cucat s Bellou dlouho. Usmál jsem se na ni a společně jsme odešli zpět do davu. Ostatní pořád tleskali. Nemohl jsem si nevšimnout, jak se jí zvětšilo bříško. Samozřejmě to díky šikovným šatičkám nebylo vidět, ale při tom polibku jsem to cítil.

„Půjdeme ven, až se nebudou dívat?“ navrhl jsem jí.

„Jo, budu ráda,“ usmála se a přitiskla se ke mně.

Brzo si ostatní začali hledět svého a my jsme se vypařili ven. Šli jsme pomalu za školu a tam se posadili na dřevěnou lavičku. Cestou jsem si ještě zaběhl k autu a vytáhl jsem z něj svou mikinu. Venku nebylo v listopadu nejtepleji, tak aby Bella nenastydla. Já byl na zimu zvyklý.

„Děkuju. Proč jsi je poslechl?“ poděkovala a nejistě se mi zahleděla do očí.

„Nemáš vůbec zač. No, povím ti to jen, když slíbíš, že se nebudeš zlobit,“ usmál jsem se šibalsky.

„Slibuju,“ řekla vážně a poté se zasmála.

„Strašně jsi mi chyběla. Ani nevíš, jak pro mě bylo těžké chovat se chladně. A rozhodl jsem se, že ti odpustím. Potom jsem mluvil s Carrie a ta mi řekla, že jsi mluvila pravdu. Ovšem se mnou a mým chováním souhlasila. Ale i tak... promiň.“ Zadíval jsem se smutně do země. Já jsem takový vůl. Proč jsem jí nevěřil?

„Edwarde, tím se vůbec netrap. Já tě taky chápu a aspoň to posílí náš vztah,“ řekla laskavě a zvedla mi bradu. Políbil jsem ji.

Ani jsme nemluvili. Jenom se líbali a objímali. Neosahávali, ale objímali. Tak moc mi chyběla. A já jí zřejmě taky, podle toho, jak se ke mně měla.

„Je půl dvanácté, měl bych tě odvézt domů,“ odtáhl jsem se. Přikývla.

Pomalu jsme kráčeli zpět na parkoviště. Bella se ke mně pevně tiskla a já ji chránil svou rukou. Já byl tak šťastný jako nikdy v životě. Nasedli jsme do auta a já ji odvezl k ní domů. To už byla půlnoc.

„Ahoj, Edwarde. Jsem tak ráda, že tě tu vidím,“ uvítala mě Renée.

„To já taky,“ usmál jsem se a zívl.

„Měl bys tu zůstat přes noc. Už jsi ospalý a já nechci, aby ses někde vyboural.“ Dostrkala mě do obýváku.

Nemohl jsem Renée odporovat a sedl jsem si na gauč. Bella se se mnou rozloučila a šla si lehnout. Renée mi přinesla peřinu s polštářem a taky si šla lehnout. Já ještě napsal textovku Rosalie, že jsem unavený a přespím u Belly. Sundal jsem si boty, křídla a lehl si. Hned jsem usnul.

Objevil jsem se v nádherném parku. Všude byla krásná zelená tráva a ptáčci zpívali. Kousek ode mě byla milá stařenka a starala se o malý záhonek květin. Měla na sobě žluté šaty a slaměný klobouk. Všiml jsem si vedle sebe Belly a pak i indiánů. Sam si zase k sobě vzal Bellu a Jacob mě dostrkal do studny. Spadl jsem do černé nicoty a volal o pomoc. Přišla Esmé a říkala mi, abych odešel, ale já to nechápal. Přišla blíže ke mně a já viděl její jasné karmínové oči. Hladově se usmála a skočila mi po krku.

„Ááá,“ zaječel jsem a rychle se posadil.

Byl jsem zase celý zpocený a udýchaný. Ruce - a v podstatě celé tělo - se mi klepaly a já nemohl mluvit. Ze schodů přiběhla Bella a sedla si ke mně.

„Co se děje, Edwarde? Stalo se ti něco?“ strachovala se a prohlížela si mě.

„N... ne. Je... jen... jen noční... mu... můra,“ vykoktal jsem a namáhavě polkl.

„Ach, Edward.“ Prohrábla mi vlasy. Já se – stále celý rozklepaný – nemohl hýbat.

Ze schodů seběhla i Renée a běžela k nám. Ještě si uvazovala župan.

„Co se děje?“ zeptala se.

„Edward měl noční můru. Ani mluvit nemůže. No, podívej se na něj,“ povzdychla si Bella.

„Co se ti zdálo?“ Klekla si přede mě teta. Obě na mě upíraly zrak.

„T... to nechceš vědět. Nikdo to neví. Doufal jsem, že se mi to už zdát nebude,“ odpověděl jsem.

Bella mě sevřela v objetí a teta šla uvařit čaj. Chvíli jsme tam jen tak seděli a já se snažil pohnout. Úspěšně. Otočil jsem se čelem k Belle a rozklepanou rukou jsem jí dal vlasy pryč z obličeje.

„Doufám, že jsem tě neprobudil,“ řekl jsem jí. Usmála se.

„Ne, já byla vzhůru už dávno, ale schody někdy vržou a já se bála, že tě vzbudím. Proto jsem zůstala nahoře.“ Políbila mě na tvář.

„Tak, tady máte čaj, děti. Charlie je už v práci a přijde až v deset večer. Já se převleču a už taky půjdu.“ Přiběhla teta a hned zase zmizela.

„Co se ti zdálo?“ zkusila to Bella, když její máma odešla.

„Nic,“ usmál jsem se. Bella si dala ruce v bok a podívala se na mě pohledem - To myslíš vážně? Já nejsem blbá.

„Nechci tě tím zatěžovat,“ odpověděl jsem upřímně.

„Jaký zatěžování? Ty mě akorát trápíš. Zdá se ti něco, po čem vypadáš... takhle! A já to chci vědět,“ nasadila naštvaný tón. Přivinul jsem si ji k sobě.

„Dobře. Jdu parkem, opodál se o malinký záhonek stará usměvavá paní. Potom si uvědomím, že nejsem sám. Podívám se vedle sebe a jsi tam ty. Držíme se za ruce. Přijdou ti indiáni a jeden z nich tě ode mě odtrhne. Chci tebe i sebe bránit, ale jsem moc slabý. Jeden z nich, Jacob, mě strčí do studny. Dopadnu do černé nicoty. Volám o pomoc, ale nikdo tam není. Potom se objeví Esmé a chce, abych odešel. Nikdy neodejdu. Přijde úplně ke mně a já vidím její karmínové oči. Hladově se usměje a skočí mi po krku,“ povyprávěl jsem jí.

Nevěděla, co mi má na to říct, a tak gestikulovala. Pohladila mě po tváři a povzbudivě se usmála. Tím chtěla říct, že si s tím nemám lámat hlavu. Přitiskl jsem si její ruku pevně ke tváři a hlavu jsem si položil do jejího klína.

„Chyběls mi,“ pípla.

„Ty mně taky,“ usmál jsem se a posadil se.

Bella zapnula televizi a zrovna dávala komedie, tak jsme se dívali. Docela jsme se při ní smáli. Byl to můj oblíbený Bean. Smál jsem se, až jsem nemohl dýchat a Bella se smála dílům, které běžely v televizi, a mně.

„Pojď ke mně.“ Přitáhl jsem si ji do svého klína. Pěkně se uvelebila a já ji objal.

„Nás dva už nikdy nic nerozdělí a budeme navždycky spolu.“ Zasmál jsem se a otřel jsem nos o ten její.

„Dva?“ usmála se.

„Tři,“ opravil jsem se a položil ruce na její bříško. Ona ty své položila na mé.

Lehl jsem si a Bella si lehla na mě. Pozorovali jsme dál pana Beana a Bella usnula. Nejraději bych ji položil a přikryl, ale to bych musel vstát a já ji nechtěl vzbudit. Klidně oddychovala a sem tam něco zamumlala. Pousmál jsem se nad tím.

„Moje ňuňu,“ zamumlala si pod nos. Nejdřív mě zatahala za tričko a poté si ovinula ruce okolo bříška. Byla roztomilá.

Bohužel ji roztomilost nevydržela dlouho, protože se probudila. Posadila se na mě a protáhla se. Párkrát zamlaskala a pak se mi konečně podívala do obličeje.

„Dobré odpoledne, ty moje ňuňu,“ zasmál jsem se.

„Ňuňu?“ nechápala.

„Mluvila jsi ze spaní.“ Zasmála se.

Tak to byla taková oddechová kapitola. Edward a Bella jsou zase spolu. Jste rádi? Já rozhodně. No, a konečně je tu ten trailer. Vím, že to pozadí u vět je strašné, ale já mám tmavou obrazovku, takže jsem si toho nevšimla. Taky chci upozornit, že takovéhle věci dělat neumím, ale snad se vám to líbilo. Snad. Díky za komentáře. Jsou skvělé. Vaše KPT.

Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zbouchnutá jeptiška - 12. kapitola: