Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zbloudilá duše 4

na parod


Zbloudilá duše 4Tak tady je čtvrtá kapitolka...snad se vám bude líbit tak jako ostatní...V této části se konečně setkávají.A kdo vlastně??,,Nehcte se překvapit,,.A co se stalo?,,Nechte se překvapit,,=)Děkuju za komenty

Slyšel jsem hlasy. Podle mého sluchu byly 3. Typoval jsem muže okolo 20 let pak ženu tak 19 letou a jedno dítě, kterému může být tak 5.

Žena se blížila nahoru po schodech vstříc mému ne zrovna bezpečnému úkrytu. Vymrštil jsem se svou rychlostí z postele, ale něco mě zarazilo. Díval jsem se, na krásný foto rámeček z mahagonového dřeva. A tomu co jsem viděl moje mysl nemohla uvěřit, na fotce uvnitř jsem byl já a Bella, ano moje Bella. Přesně si vybavuji ten moment, kdy byla tato fotka pořízena. Bylo 13. Září,  Bella slavila své 18. narozeniny a Charlie nám udělal společné foto. Myslel jsem si, že jsem dokonale splnil to, že to bude jako bych nikdy neexistoval, ale asi ne, protože vedle Hi-fi věže leželo CD, které jsem jí já sám nahrál svými písněmi. Z proudu mých vzpomínek mě vytrhlo prudké otevření dveří a neuvěřitelně silné upíří vrčení. V tu ránu jsem vypadal jako bych byl do kamene vytesán a nemohl jsem ,, dýchat ‘‘. Stála přede mnou živá a stále tak krásná jako v tu dobu kdy jsem ji opouštěl. V mých vzpomínkách si vybavuji, že tenhle život ona chtěla, ale strávený po mém boku, a tak jsem tu teď stál a nechápal, proč se dobrovolně vzdala své duše, když nebyla se mnou. Anebo to bylo nedobrovolně? Ne o tom jsem pochyboval, žádný nomád by ji nenechal naživu.  Musel jsem tam nehybně stát nějakou chvíli, protože ze zdola se ozval hlas toho zpropadeného  Jacoba Blacka.

Jak jsme s Bellou stáli uprostřed pokoje, stihli jsme jen  vyřčení našich jmen s notnou dávkou překvapení, nové bolesti, vyděšení a spoustou dalších emocí, když v tom se přiřítil ten odporný čokl.

Slyšel jsem křik, křik dítěte a pak ještě Bellu jak řve na Jacoba, jak mohl nechat Sebastiena dole samotného, i přesto že ví, co umí. Bella spěchala dolů, aby utišila pláč bezbranného dítěte. A mě samotného něco zničeho nic povalilo něco na zem. Fuj, to je ale odporný smrad ulevil jsem si, v tu chvíli jsem cítil jak mě ten čokl mačká ještě víc. Asi sem ho naštval. Jenže pak jsem zpozorněl, protože jsem začal vnímat jeho vzpomínky a myšlenky. ( Och, jak mi tohle mohli udělat? To si říkají rodina? Bella vypadala hrozně)… a spousta dalších podivně zakroucených vzpomínek, které ve mně probudili velkou bolest v hrudi, leč je moje srdce pěkně dlouho zmrzlé, tohle bolelo. Ten pohled na Bellu jak leží schoulená v lese a čeká, až se vrátím a pak najednou se tam objeví Alice a, a, a…. Néééé to se nedalo vydržet, vzchopil jsem jen tu sílu, která byla zapotřebí k odhození Jacoba,  a už jsem utíkal pryč, nemohl jsem tam zůstat. Z dálky ke mně doléhala ozvěnou věta, kterou za mnou Jacob křičel alespoň pětkrát. ,, Najdu si tě, ať budeš kdekoliv, neměl si se vracet‘‘.  To byla poslední slova, která jsem slyšel, ale nejhorší věc byla ta, že já věděl, že pokud Bellu jen spatřím, bude mě to bolet, ale tohle jsem nečekal. Nebo spíše jsem nečekal, že ji najdu ve věku ve  kterém jsem jí tu před 50 lety nechal.

Běžel jsem hustým Forkským lesem a jen přemýšlel zda už Alice ví co ji čeká až se vrátím. Usmál jsem se, protože jsem věděl, že ano. Už měla vizi. Proběhl jsem hlavními dveřmi našeho domu a má rodina mě překvapivě neočekávala. Padnul jsem na kolena a z plných plic a bolestivě pro naše uši jsem zakřičel. Ve výkřiku byla cítit bolest, utrpení, bezmocnost, ale také štěstí. Všichni se seběhli do haly a, už z dálky na mě křičely jejich kající se myšlenky. Hledal jsem Alici, ta mě jediná zajímala. Stála tam, stála pořádně schovaná za Emmetem. Ona se mě bála? Proč?

Alice, jak si mohla? Jak si mohla udělat něco tak hanebného a hlavně jak si to mohla udělat mě? Zmohl jsem se jen na tyto otázky, protože mě nic jiného nenapadalo a v duchu jsem byl ve Forks u Belly. Slyšel jsem, jak Alice něco mumlá. Podle ní ji Bella vydírala jako sestru, že jediné co si přeje jako vzpomínku je, aby ji proměnila a odnesla někam, kde bude moct trpět. Potom už nikdo nevěděl, co  sní je a pokud s ní byl ten pes, nedokázala Alice vidět. Dobře jsem pochopil, že tohle jsem se nikdy neměl dozvědět. Odebral jsem se do svého pokoje, abych mohl v klidu přemýšlet.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zbloudilá duše 4:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!